28 C 158/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně právně zastoupen: Mgr. jméno příjmení, advokátem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované pro: vyklizení nemovitých věcí

I. Žalovaná je povinna do 15ti dnů od právní moci rozsudku vyklidit tyto nemovité věci: -) pozemek č. parc. číslo, ostatní plocha, -) pozemek č.parc. číslo, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova adresa občanská vybavenost, - dále pozemek č. parc. číslo a pozemek č. parc. číslo, které se nacházejí v katastrálním území obec, územní celek a jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném stát. instituce, stát. instituce na list vlastnictví.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 890 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit na účet Okresního soudu okres soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Původní žalobce celé jméno původního účastníka, insolvenční správce dlužníka anonymizována dvě slova právnická osoba, IČO se domáhal po žalované, aby vyklidila nemovitosti uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalovaná jako nájemník uzavřela dne 9. 1. 2015 s dlužníkem (tehdy pod obchodním jménem anonymizována dvě slova anonymizováno právnická osoba) v pozici pronajímatele smlouvu o pachtu, na základě které byly žalované přenechány do užívání a požívání tyto nemovitosti: pozemek č. parc. číslo, ostatní plocha, pozemek č. parc. číslo, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova adresa, občanská vybavenost, dále pozemek č. parc. číslo a pozemek č. parc. číslo, veškeré nemovitosti v katastrálním území obec, územní celek, zapsány v katastru nemovitostí vedeném stát. instituce, Katastrální pracoviště Plzeň – město na list vlastnictví. Původní žalobce uvedl, že usnesením název soudu ze dne 14. 12. 2018, č. j. insolvenční spisová značka, které bylo jako věcně správné potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2019, byl zjištěn úpadek dlužníka a současně byl na jeho majetek prohlášen konkurs. Usnesením název soudu ze dne 15. 10. 2019 č. j. insolvenční spisová značka bylo potvrzeno usnesení schůze věřitelů, kterým byl odvolán z funkce dosavadní insolvenční správce Mgr. jméno příjmení a do funkce insolvenčního správce byl nově ustanoven původní žalobce- celé jméno původního účastníka, který dopisem ze dne 28. 11. 2019 zaslal žalované výpověď smlouvy odůvodněnou ustanovením § 256 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., která žalované byla doručena dne 16. 12. 2019. Žalovaná na výpověď smlouvy reagovala návrhem dle ustanovení § 256 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., kterým se domáhala zrušení výpovědi smlouvy. Tento návrh byl Krajským soudem usnesením ze dne 20. 2. 2020 č. j. insolvenční spisová značka odmítnut. Na základě výpovědi tak smlouva nade vší pochybnost zanikla ke dni uplynutí výpovědní lhůty v délce trvání 3 měsíců, tj. ke dni 16. 3. 2020. V návaznosti na ukončení smlouvy byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne 30. 4. 2020 k vyklizení a předání nemovitých věcí nejpozději do 1. 6. 2020 s upozorněním, že v opačném případě se původní žalobce bude svého práva domáhat soudní cestou. K tomuto však ze strany žalované nedošlo.

2. Žalovaná k věci uvedla, že insolvenční řízení na dlužníka probíhá již od roku 2016 a původnímu insolvenčnímu správci vyhovovalo, že nemovitosti na základě smlouvy o pachtu užívala právě žalovaná, neboť jejich užíváním docházelo k zajištění ostrahy objektu, v němž je provozován 24 hodin denně a 7 dní v týdnu parkovací dům s ostrahou. Díky tomuto nebylo nutné do současné doby vyložit jedinou korunu na zajištění ostrahy a údržbu objektu, což by byl minimálně náklad 100 000 Kč měsíčně, když žalovaná získala klienty od samého počátku provozování parkovacího domu, kdy nabízela zvýhodněné smlouvy na dobu trvání jednoho roku s tím, že při uzavření této smlouvy byl poskytnut bonus parkování dvou měsíců zdarma. Původní insolvenční správce o této skutečnosti věděl a akceptoval ji, neboť byl takový postup pro majetkovou podstatu dlužníka výhodný. Po rozhodnutí soudu o odmítnutí přezkumu výpovědi již zvýhodněné smlouvy žalovaná neuzavírala, ani je nenabízela. Nicméně vhledem k tomu, že dobíhá značné množství ročních smluv, není možné konečné zákazníky ze dne na den vyhodit. Žalovaná vyslovila přesvědčení o možné dohodě ohledně okamžiku vyklizení nemovitostí, kdy doběhnou smlouvy uzavřené na dobu určitou s tím, že dřívější ukončení činnosti by bylo zcela nemravné, a to zejména s ohledem na akceptaci původního insolvenčního správce k uzavírání smluv na dobu určitou.

3. Podáním doručeným soudu dne 28. 12. 2020 sdělil původní žalobce, že společnost právnická osoba (současný žalobce) nabyla dotčené nemovitosti do svého vlastnictví z majetkové podstaty dlužníka kupní smlouvou ze dne 1. 10. 2020 s právními účinky ke dni 23. 11. 2020, přičemž vklad vlastnického práva ve prospěch této společnosti byl proveden dne 22. 12. 2020. Současně sdělil, že právnická osoba anonymizováno souhlasí se vstupem do řízení a navrhl, aby soud postupoval dle ustanovení § 107a) o. s. ř.

4. Podáním doručeným soudu dne 31. 12. 2020 vyslovil současný žalobce souhlas se vstupem do řízení na místo původního žalobce. Usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 1. 2021 č. j. 28 C 158/2020 – 63 soud rozhodl, že v řízení bude pokračovat se současným žalobcem.

5. Soud ve věci nařídil jednání na den 24. 3. 2021, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána dne 13. 2. 202, soud tedy jednal v její nepřítomnosti.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Ze smlouvy o pachtu uzavřené dne 9. 1. 2015 soud zjistil, že mezi právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO (dlužník pod původním obchodním jménem) a žalovanou byla dne 9. 1. 2015 uzavřena smlouva o pachtu, na základě které byly žalované předány do užívání a požívání nemovitosti uvedené v žalobě. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou (viz. závěr název soudu v usnesení č. j. insolvenční spisová značka). Usnesením ze dne 6. 12. 2018 č. j. insolvenční spisová značka zjistil název soudu úpadek dlužníka právnická osoba, IČO a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. jméno příjmení. Na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs (usnesení). Usnesením anonymizována čtyři slova datum č.j. insolvenční spisová značka byl mimo jiné odvolán z funkce insolvenčního správce dlužníka Mgr. jméno příjmení a byl nově do funkce ustanoven celé jméno původního účastníka (usnesení). Insolvenční správce celé jméno původního účastníka dopisem ze dne 28. 11. 2019 vypověděl žalované předmětnou smlouvu o pachtu s poukazem na ustanovení § 256 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., a to s výpovědní lhůtou v délce trvání tří měsíců (výpověď). Výpověď smlouvy o pachtu byla žalované doručena dne 16. 12. 2019 (výpis z datové schránky). Žalovaná podala v zákonné lhůtě návrh dle ustanovení § 256 odst. 2 insolvenčního zákona ke název soudu dne 27. 12. 2019, kterým se domáhala zrušení výpovědi (návrh ze dne 27. 12. 2019). Usnesením Krajského anonymizováno ze dne datum č. j. insolvenční spisová značka byl odmítnut návrh žalované na zrušení shora uvedené výpovědi s odůvodněním, že navrhovatel nebyl osobou oprávněnou k podání tohoto návrhu, neboť smlouva o pachtu byla sjednána na dobu neurčitou. Usnesení nabylo právní moci dne 27. 2. 2020 (usnesení). Původní žalobce celé jméno původního účastníka, jako insolvenční správce dlužníka právnická osoba, vyzval žalovanou dopisem ze dne 30. 4. 2020 k vyklizení a předání nemovitých věcí, které jsou specifikovány v žalobě. Žalovaná byla vyzvána, aby nejpozději dne 1. 6. 2020 nemovitosti protokolárně předala (výzva k vyklizení a předání věcí nemovitých ze dne 30. 4. 2020). Současná žalobkyně je vlastníkem shora uvedených nemovitostí s účinností od 23. 11. 2020 (výpis z katastru nemovitostí). Žalovaná dosud předmětné nemovitosti nevyklidila, když z exekutorského zápisu Mgr. jméno jméno, exekutorského kandidáta exekutorský úřad o osvědčení skutkového děje, sepsaného pod sp. zn. spisová značka, vyplynulo, že nežádoucí stav trval minimálně k datu jeho sepisu, tj. k 30. 12. 2020. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná dosud svoji povinnost nesplnila, když žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak.

7. Podle ustanovení § 1042 občanského zákoníku, vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo jej ruší jinak, než tím, že mu věc zadržuje.

8. Podle ustanovení § 256 odst. 1 insolvenčního zákona, insolvenční správce je po prohlášení konkursu oprávněn vypovědět nájemní smlouvu nebo podnájemní smlouvu uzavřenou dlužníkem ve lhůtě stanovené zákonem nebo smlouvou, a to i v případě, že byla sjednána na dobu určitou; výpovědní lhůta však nesmí být delší než 3 měsíce. Ustanovení občanského zákoníku o tom, v kterých případech a za jakých podmínek může pronajímatel vypovědět nájem bytu, tím nejsou dotčena. 9. § 2341 občanského zákoníku, není-li v ustanoveních tohoto oddílu stanoveno něco jiného, použijí se pro pacht přiměřeně ustanovení o nájmu.

10. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně prokázala, že je vlastníkem shora uvedených nemovitostí specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku, čímž byla osvědčena její aktivní věcná legitimace. Mezi dlužníkem - právnická osoba plus s. r. o. jako propachtovatelem a žalovanou jako pachtýřem byla uzavřena platná smlouva o pachtu, jejímž předmětem byly shora uvedené nemovitosti, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dne 16. 12. 2019 byla žalované doručena výpověď z pachtu, kterou učinila oprávněná osoba, kterou byl ustanovený insolvenční správce dlužníka – propachtovatele. Výpověď byla platně dána s poukazem na ustanovení § 256 odst. 1 insolvenčního zákona a řádně žalované doručena. V souvislosti s tímto soud považuje za vhodné uvést, že v době účinnosti insolvenčního zákona nebyl upraven pacht jako smluvní typ, neboť tento smluvní typ zavedl až nový občanský zákoník, který v ustanovení § 256 odst. 1 insolvenčního zákona není výslovně zmíněn, avšak vzhledem k tomu, že insolvenční správce je dle tohoto zákonného ustanovení oprávněn vypovědět nájemní i podnájemní smlouvu upravenou občanským zákoníkem, je soud přesvědčen o tom, že po přijetí nového občanského zákoníku je možné vypovědět i pacht, neboť se jedná o určitý typ nájmu. Žalovaná v zákonné 14-ti denní lhůtě podala žalobu na zrušení výpovědi ve smyslu ustanovení § 256 odst. 2 insolvenčního zákona, tato žaloba však byla pravomocně odmítnuta. Žalované tak vznikla povinnost předmětné nemovitosti vyklidit a předat. Skutečnost, že žalovaná uzavřela smluvní vztahy se třetími osobami, nemohla mít v daném případě na platnost a oprávněnost výpovědi žádný vliv, neboť veškeré případné smlouvy, které na smlouvu o pachtu navazovaly, nejpozději uplynutím výpovědní lhůty, tj. ke dni 16. 3. 2020, taktéž zanikly. V souvislosti s tímto soud odkazuje na ustanovení § 2341 občanského zákoníku, které stanoví, že pro pacht se použijí přiměřené ustanovení o nájmu. V řízení bylo prokázáno, že minimálně k 30. 12. 2020 protiprávní stav stále trval a soud vycházel z toho, že trval i v době vyhlášení rozsudku, kdy nutno zdůraznit, že žalovaná ostatně netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla určena jako patnáctidenní podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

11. Závěrem soud uvádí, že návrh žalované na provedení důkazu smlouvami uzavřenými mezi žalovanou a třetími osobami, dále výslechem jednatele žalované a dovoláním právnická osoba anonymizována dvě slova, pro nadbytečnost zamítl, neboť skutkový stav byl zjištěn v takovém rozsahu, že soud mohl bez nutnosti provádění dalšího dokazování ve věci rozhodnout.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., když žalobkyně byl ave věci plně úspěšná a má právo na plnou náhradu nákladů řízení vůči žalované. Náklady řízení představují paušální odměnu za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění ve výši 5 x 1500Kč (odměna za 5 úkonů právní služby po 1.500 Kč – příprava a převzetí, sepis žaloby, výzva k vyklizení ze dne 30. 4. 2020, vyjádření ze dne 30. 9. 2020 a účast na jednání dne 24. 3. 2021) a náhrady hotových výdajů advokáta za 5 úkonů právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění. K nákladům je dále nutno přičíst daň z přidané hodnoty ve výši 21 % Celkem tak náklady řízení představují částku 10 890 Kč, když lhůta k plnění byla určena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., a místo plnění bylo určeno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Pro úplnost soud uvádí, že při rozhodování o nákladech řízení soud vycházel z ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., který stanoví, že nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Pokud žalobkyně poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 684/2016, pak soud má za to, že toto rozhodnutí na daný případ nedopadá, neboť z kupní smlouvy, kterou nabyla žalobkyně předmětné nemovitosti, nevyplynulo, že by kupní cena byla stanovena soudním rozhodnutím, když v čl. III předložené smlouvy je uvedeno, že kupní cena byla stanovena na základě dohody stran smlouvy.

13. Povinnosti žalované uložená ve výroku III. tohoto rozsudku vznikla žalované s poukazem na ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., kdy původní žalobce byl od placení soudního poplatku osvobozen. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.