28 C 158/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně právně zastoupen: Mgr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované pro: vyklizení nemovitých věcí

I. Žalovaná je povinna do 15ti dnů od právní moci rozsudku vyklidit tyto nemovité věci: -) pozemek č. parc. [číslo], ostatní plocha, -) pozemek č.parc. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova [adresa] občanská vybavenost, - dále pozemek č. parc. [číslo] a pozemek č. parc. [číslo], které se nacházejí v katastrálním území [obec], [územní celek] a jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 890 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit na účet Okresního soudu [okres] soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Původní žalobce [celé jméno původního účastníka], insolvenční správce dlužníka [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO] se domáhal po žalované, aby vyklidila nemovitosti uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalovaná jako nájemník uzavřela dne 9. 1. 2015 s dlužníkem (tehdy pod obchodním jménem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba]) v pozici pronajímatele smlouvu o pachtu, na základě které byly žalované přenechány do užívání a požívání tyto nemovitosti: pozemek č. parc. [číslo], ostatní plocha, pozemek č. parc. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova [adresa], občanská vybavenost, dále pozemek č. parc. [číslo] a pozemek č. parc. [číslo], veškeré nemovitosti v katastrálním území [obec], [územní celek], zapsány v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], Katastrální pracoviště Plzeň – město na [list vlastnictví]. Původní žalobce uvedl, že usnesením [název soudu] ze dne 14. 12. 2018, č. j. [insolvenční spisová značka], které bylo jako věcně správné potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2019, byl zjištěn úpadek dlužníka a současně byl na jeho majetek prohlášen konkurs. Usnesením [název soudu] ze dne 15. 10. 2019 č. j. [insolvenční spisová značka] bylo potvrzeno usnesení schůze věřitelů, kterým byl odvolán z funkce dosavadní insolvenční správce Mgr. [jméno] [příjmení] a do funkce insolvenčního správce byl nově ustanoven původní žalobce- [celé jméno původního účastníka], který dopisem ze dne 28. 11. 2019 zaslal žalované výpověď smlouvy odůvodněnou ustanovením § 256 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., která žalované byla doručena dne 16. 12. 2019. Žalovaná na výpověď smlouvy reagovala návrhem dle ustanovení § 256 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., kterým se domáhala zrušení výpovědi smlouvy. Tento návrh byl Krajským soudem usnesením ze dne 20. 2. 2020 č. j. [insolvenční spisová značka] odmítnut. Na základě výpovědi tak smlouva nade vší pochybnost zanikla ke dni uplynutí výpovědní lhůty v délce trvání 3 měsíců, tj. ke dni 16. 3. 2020. V návaznosti na ukončení smlouvy byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne 30. 4. 2020 k vyklizení a předání nemovitých věcí nejpozději do 1. 6. 2020 s upozorněním, že v opačném případě se původní žalobce bude svého práva domáhat soudní cestou. K tomuto však ze strany žalované nedošlo.

2. Žalovaná k věci uvedla, že insolvenční řízení na dlužníka probíhá již od roku 2016 a původnímu insolvenčnímu správci vyhovovalo, že nemovitosti na základě smlouvy o pachtu užívala právě žalovaná, neboť jejich užíváním docházelo k zajištění ostrahy objektu, v němž je provozován 24 hodin denně a 7 dní v týdnu parkovací dům s ostrahou. Díky tomuto nebylo nutné do současné doby vyložit jedinou korunu na zajištění ostrahy a údržbu objektu, což by byl minimálně náklad 100 000 Kč měsíčně, když žalovaná získala klienty od samého počátku provozování parkovacího domu, kdy nabízela zvýhodněné smlouvy na dobu trvání jednoho roku s tím, že při uzavření této smlouvy byl poskytnut bonus parkování dvou měsíců zdarma. Původní insolvenční správce o této skutečnosti věděl a akceptoval ji, neboť byl takový postup pro majetkovou podstatu dlužníka výhodný. Po rozhodnutí soudu o odmítnutí přezkumu výpovědi již zvýhodněné smlouvy žalovaná neuzavírala, ani je nenabízela. Nicméně vhledem k tomu, že dobíhá značné množství ročních smluv, není možné konečné zákazníky ze dne na den vyhodit. Žalovaná vyslovila přesvědčení o možné dohodě ohledně okamžiku vyklizení nemovitostí, kdy doběhnou smlouvy uzavřené na dobu určitou s tím, že dřívější ukončení činnosti by bylo zcela nemravné, a to zejména s ohledem na akceptaci původního insolvenčního správce k uzavírání smluv na dobu určitou.

3. Podáním doručeným soudu dne 28. 12. 2020 sdělil původní žalobce, že společnost [právnická osoba] (současný žalobce) nabyla dotčené nemovitosti do svého vlastnictví z majetkové podstaty dlužníka kupní smlouvou ze dne 1. 10. 2020 s právními účinky ke dni 23. 11. 2020, přičemž vklad vlastnického práva ve prospěch této společnosti byl proveden dne 22. 12. 2020. Současně sdělil, že [právnická osoba] [anonymizováno] souhlasí se vstupem do řízení a navrhl, aby soud postupoval dle ustanovení § 107a) o. s. ř.

4. Podáním doručeným soudu dne 31. 12. 2020 vyslovil současný žalobce souhlas se vstupem do řízení na místo původního žalobce. Usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 1. 2021 č. j. 28 C 158/2020 – 63 soud rozhodl, že v řízení bude pokračovat se současným žalobcem.

5. Soud ve věci nařídil jednání na den 24. 3. 2021, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána dne 13. 2. 202, soud tedy jednal v její nepřítomnosti.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Ze smlouvy o pachtu uzavřené dne 9. 1. 2015 soud zjistil, že mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] (dlužník pod původním obchodním jménem) a žalovanou byla dne 9. 1. 2015 uzavřena smlouva o pachtu, na základě které byly žalované předány do užívání a požívání nemovitosti uvedené v žalobě. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou (viz. závěr [název soudu] v usnesení č. j. [insolvenční spisová značka]). Usnesením ze dne 6. 12. 2018 č. j. [insolvenční spisová značka] zjistil [název soudu] úpadek dlužníka [právnická osoba], [IČO] a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. [jméno] [příjmení]. Na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs (usnesení). Usnesením [anonymizována čtyři slova] [datum] č.j. [insolvenční spisová značka] byl mimo jiné odvolán z funkce insolvenčního správce dlužníka Mgr. [jméno] [příjmení] a byl nově do funkce ustanoven [celé jméno původního účastníka] (usnesení). Insolvenční správce [celé jméno původního účastníka] dopisem ze dne 28. 11. 2019 vypověděl žalované předmětnou smlouvu o pachtu s poukazem na ustanovení § 256 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., a to s výpovědní lhůtou v délce trvání tří měsíců (výpověď). Výpověď smlouvy o pachtu byla žalované doručena dne 16. 12. 2019 (výpis z datové schránky). Žalovaná podala v zákonné lhůtě návrh dle ustanovení § 256 odst. 2 insolvenčního zákona ke [název soudu] dne 27. 12. 2019, kterým se domáhala zrušení výpovědi (návrh ze dne 27. 12. 2019). Usnesením Krajského [anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] byl odmítnut návrh žalované na zrušení shora uvedené výpovědi s odůvodněním, že navrhovatel nebyl osobou oprávněnou k podání tohoto návrhu, neboť smlouva o pachtu byla sjednána na dobu neurčitou. Usnesení nabylo právní moci dne 27. 2. 2020 (usnesení). Původní žalobce [celé jméno původního účastníka], jako insolvenční správce dlužníka [právnická osoba], vyzval žalovanou dopisem ze dne 30. 4. 2020 k vyklizení a předání nemovitých věcí, které jsou specifikovány v žalobě. Žalovaná byla vyzvána, aby nejpozději dne 1. 6. 2020 nemovitosti protokolárně předala (výzva k vyklizení a předání věcí nemovitých ze dne 30. 4. 2020). Současná žalobkyně je vlastníkem shora uvedených nemovitostí s účinností od 23. 11. 2020 (výpis z katastru nemovitostí). Žalovaná dosud předmětné nemovitosti nevyklidila, když z exekutorského zápisu Mgr. [jméno] [jméno], exekutorského kandidáta [exekutorský úřad] o osvědčení skutkového děje, sepsaného pod sp. zn. [spisová značka], vyplynulo, že nežádoucí stav trval minimálně k datu jeho sepisu, tj. k 30. 12. 2020. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná dosud svoji povinnost nesplnila, když žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak.

7. Podle ustanovení § 1042 občanského zákoníku, vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo jej ruší jinak, než tím, že mu věc zadržuje.

8. Podle ustanovení § 256 odst. 1 insolvenčního zákona, insolvenční správce je po prohlášení konkursu oprávněn vypovědět nájemní smlouvu nebo podnájemní smlouvu uzavřenou dlužníkem ve lhůtě stanovené zákonem nebo smlouvou, a to i v případě, že byla sjednána na dobu určitou; výpovědní lhůta však nesmí být delší než 3 měsíce. Ustanovení občanského zákoníku o tom, v kterých případech a za jakých podmínek může pronajímatel vypovědět nájem bytu, tím nejsou dotčena. 9. § 2341 občanského zákoníku, není-li v ustanoveních tohoto oddílu stanoveno něco jiného, použijí se pro pacht přiměřeně ustanovení o nájmu.

10. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně prokázala, že je vlastníkem shora uvedených nemovitostí specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku, čímž byla osvědčena její aktivní věcná legitimace. Mezi dlužníkem - [právnická osoba] plus s. r. o. jako propachtovatelem a žalovanou jako pachtýřem byla uzavřena platná smlouva o pachtu, jejímž předmětem byly shora uvedené nemovitosti, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dne 16. 12. 2019 byla žalované doručena výpověď z pachtu, kterou učinila oprávněná osoba, kterou byl ustanovený insolvenční správce dlužníka – propachtovatele. Výpověď byla platně dána s poukazem na ustanovení § 256 odst. 1 insolvenčního zákona a řádně žalované doručena. V souvislosti s tímto soud považuje za vhodné uvést, že v době účinnosti insolvenčního zákona nebyl upraven pacht jako smluvní typ, neboť tento smluvní typ zavedl až nový občanský zákoník, který v ustanovení § 256 odst. 1 insolvenčního zákona není výslovně zmíněn, avšak vzhledem k tomu, že insolvenční správce je dle tohoto zákonného ustanovení oprávněn vypovědět nájemní i podnájemní smlouvu upravenou občanským zákoníkem, je soud přesvědčen o tom, že po přijetí nového občanského zákoníku je možné vypovědět i pacht, neboť se jedná o určitý typ nájmu. Žalovaná v zákonné 14-ti denní lhůtě podala žalobu na zrušení výpovědi ve smyslu ustanovení § 256 odst. 2 insolvenčního zákona, tato žaloba však byla pravomocně odmítnuta. Žalované tak vznikla povinnost předmětné nemovitosti vyklidit a předat. Skutečnost, že žalovaná uzavřela smluvní vztahy se třetími osobami, nemohla mít v daném případě na platnost a oprávněnost výpovědi žádný vliv, neboť veškeré případné smlouvy, které na smlouvu o pachtu navazovaly, nejpozději uplynutím výpovědní lhůty, tj. ke dni 16. 3. 2020, taktéž zanikly. V souvislosti s tímto soud odkazuje na ustanovení § 2341 občanského zákoníku, které stanoví, že pro pacht se použijí přiměřené ustanovení o nájmu. V řízení bylo prokázáno, že minimálně k 30. 12. 2020 protiprávní stav stále trval a soud vycházel z toho, že trval i v době vyhlášení rozsudku, kdy nutno zdůraznit, že žalovaná ostatně netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla určena jako patnáctidenní podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

11. Závěrem soud uvádí, že návrh žalované na provedení důkazu smlouvami uzavřenými mezi žalovanou a třetími osobami, dále výslechem jednatele žalované a dovoláním [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], pro nadbytečnost zamítl, neboť skutkový stav byl zjištěn v takovém rozsahu, že soud mohl bez nutnosti provádění dalšího dokazování ve věci rozhodnout.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., když žalobkyně byl ave věci plně úspěšná a má právo na plnou náhradu nákladů řízení vůči žalované. Náklady řízení představují paušální odměnu za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění ve výši 5 x 1500Kč (odměna za 5 úkonů právní služby po 1.500 Kč – příprava a převzetí, sepis žaloby, výzva k vyklizení ze dne 30. 4. 2020, vyjádření ze dne 30. 9. 2020 a účast na jednání dne 24. 3. 2021) a náhrady hotových výdajů advokáta za 5 úkonů právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění. K nákladům je dále nutno přičíst daň z přidané hodnoty ve výši 21 % Celkem tak náklady řízení představují částku 10 890 Kč, když lhůta k plnění byla určena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., a místo plnění bylo určeno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Pro úplnost soud uvádí, že při rozhodování o nákladech řízení soud vycházel z ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., který stanoví, že nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Pokud žalobkyně poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 684/2016, pak soud má za to, že toto rozhodnutí na daný případ nedopadá, neboť z kupní smlouvy, kterou nabyla žalobkyně předmětné nemovitosti, nevyplynulo, že by kupní cena byla stanovena soudním rozhodnutím, když v čl. III předložené smlouvy je uvedeno, že kupní cena byla stanovena na základě dohody stran smlouvy.

13. Povinnosti žalované uložená ve výroku III. tohoto rozsudku vznikla žalované s poukazem na ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., kdy původní žalobce byl od placení soudního poplatku osvobozen.