28 C 166/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudkyní Mgr. Auterskou Šaškovou Kateřinou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného Anonymizováno - Anonymizováno pro 52 659,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč, s 11,5 % zákonným úrokem z prodlení z částky 35 000 Kč jdoucím od 3. 5. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 218,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 25. 5. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 52 659,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi společností Anonymizováno jako původním věřitelem a postupitelem a společností právnická osoba. jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpal žalovaný úvěr v konečné výši 52 659,20 Kč, který měl být splacen nejpozději do datum. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CE, CRKI, EUCB, přičemž na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Úvěr byl poskytován na účet žalovaného. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami, neboť řádně a včas úvěr nehradil, přičemž celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí 52 659,20 Kč.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení, přičemž k prokázání úvěruschopnosti žalovaného opětovně poukázala na lustraci z veřejně dostupných databází, uvedla, že odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. Dále upřesnila, že žalovaná částka se skládá z jistiny 35 000 Kč, kdy v této výši žalovaný úvěr čerpal s tím, že částka 750 Kč činí náhrada účelně vynaložených nákladů a částka 16 909,20 Kč činí úrok za období čerpání úvěru.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč, přičemž RPSN byla uvedena ve výši 299,98 % a roční nominální úroková sazba ve výši 146,949 %. S ohledem na níže uvedené závěry o neplatnosti této smlouvy soud nepovažoval za významné se dalšími ujednáními v této smlouvě zabývat (úvěrová smlouva, standardní informace o spotřebitelském úvěru), když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek a navazujícím listinami, přičemž z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a k výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky a taktéž vyzýván k úhradě dlužné částky nejpozději do tří dnů od doručení této výzvy. Z potvrzení o odeslání soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne datum. Z vyjádření Anonymizováno soud zjistil, že dne datum byla na účet žalovaného připsána částka 35 000 Kč.

6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěry schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Pokud je to nezbytné, pak i z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. V prvé řadě se soud zabýval tím, zda poskytovatel úvěru před jeho poskytnutím posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, aby mohl dospět k závěru, že neexistují důvodné pochybnosti. Žalobkyně k výzvě soudu pouze poukázala na lustraci žalovaného z veřejných databází s tím, že právní předchůdce žalobkyně dále vycházel z majetkové situace, kterou uvedl žalovaný ve své žádosti. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti vyplývajícímu z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006, kdy úvěr žalovanému poskytl i přesto, že řádně neprověřil jeho úvěruschopnost, kdy tento závěr je podpořen i tím, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky neuhradil ničeho. Lze tak dospět k závěru, že žalovaný nebyl v době poskytnutí úvěru osobou schopnou úvěr řádně a včas splácet a z tohoto důvodu soud posoudil smlouvu jako neplatné právní jednání a bylo nutné požadavek žalobkyně posuzovat z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo zjištěno, že peněžité prostředky ve výši 35 000 Kč byly žalovanému na jeho účet poskytnuty, současně nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, a tudíž ani prokazováno, že by žalovaný alespoň zčásti tuto částku uhradil. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku částka představující bezdůvodné obohacení. Tím, že žalovaný řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení, pak soud taktéž přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky, kdy počátek prodlení soud určil ode dne datum, kdy předžalobní upomínka s výzvou k plnění ve lhůtě tří dnů byla žalovanému odeslána dne datum, k domněnce dojití pak dle § 573 Občanského zákoníku došlo dne datum a nejpozději do datum měl žalovaný plnit. Pokud tak neučinil dostal se do prodlení. V souvislosti s tímto soud uvádí, že žalovaný zůstal v době, kdy byl prokazatelně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ve lhůtě k plnění trvání tří dnů zcela pasivní, stejně tak zůstal pasivní i v průběhu tohoto řízení. Soud tak uvádí, že pokud žalovaný neuplatnil tvrzení, že není v jeho možnostech ve lhůtě stanovené žalobkyní v předžalobní upomínce úvěr splatit, soud vychází z toho, že ohledně lhůty k plnění není mezi stranami sporu.

11. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 30,92 % účelně vynaložených nákladů řízení ( nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). V případě plného úspěchu by náklady sestávaly ze soudního poplatku 2 633 Kč , ze 3 úkonů právní služby po 3220 Kč dle § § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), ze 3 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Celková částka nákladů by tak představovala částku 13 643 Kč, při zohlednění toho, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části, náleží žalobkyni částka 4 218,42 Kč.

12. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.