28 C 201/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 49 634,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 210 Kč s 10 % zákonným úrokem z prodlení z částky 27 210 Kč jdoucím od 1.3.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 49 634,90 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 6. 8. 2018 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta peněžní hotovost ve výši 30 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal taktéž uhradit částku ve výši 25 750 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 366 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 540 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 844 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 930 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 30. 9. 2019. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 10. 8. 2018. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině částku 27 210 Kč a na dlužném poplatku částku 22 424,90 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný uhradil v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkem částku 2 790 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 6. 8. 2018 smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta peněžní hotovost ve výši 30 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zavázal uhradit taktéž poplatek ve výši 25 750 Kč představující úrok ve výši 5 366 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 540 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 844 Kč, celkem tak částku 55 750 Kč formou 60 pravidelných týdenních splátek po 930 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 30. 9. 2019. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. RPSN byla uvedena ve výši 228,36%. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky. Z tvrzení žalobce soud zjistil, že žalovaný dosud uhradil v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky částku 2 790 Kč, když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na shora uvedenou smlouvu o zápůjčce z níže uvedených důvodů je nutno pohlížet jako na neplatně uzavřenou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, když žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč dále uhradit poplatek ve výši 25 750 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na tři části, a to na úrok, dále na poplatek za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy s žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 25 750 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích s tím, že se tak jedná ujednání o úrocích, které činí cca 74 % ročně a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v srpnu 2018 činila 8,16 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017.

6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 30 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil toliko částku 2 790 Kč. Z tohoto důvodu soud uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 27 210 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20.1.2020, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 14.2.2020. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 19.2.2020 a do 10 dne od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 29.2.2020. Jelikož tak neučinil, dostal se od 1.3.2020 do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout.

7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů (při rozhodování o nákladech řízení soud taktéž přihlížel k požadovanému příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozsudku). Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.