28 C 237/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 5 857,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 800 Kč, s 8,25 % zákonným úrokem z prodlení z částky 2 800 Kč jdoucím od 9.2.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 19.4.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 5 857,88 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 3.6.2019 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 2 800 Kč, který měl být splacen nejpozději do 3.7.2019. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se ze zaplacené jistiny ve výši 2 800 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 057,88 Kč, který byl splatný dne 3.7.2019. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval, zadáním osobních údajů, čímž byl zřízen jeho uživatelský účet. Po dokončení registrace zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, a po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl tento poskytnut na jím označený účet. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a úvěr tak byl poskytnut. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neuhradil v souvislosti s poskytnutým úvěrem ničeho. K výzvě soudu žalobkyně v průběhu řízení upřesnila, že k postoupení pohledávek, uzavřená mezi původním věřitelem a žalobkyní, byla uzavřena dne 14.12.2020 a nikoli původně tvrzeného dne 18.3.2021.

2. K výzvě soudu ohledně prokázání úvěruschopnosti žalovaného, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází tak, jak bylo uvedeno v žalobě s tím, že k tomuto nenavrhuje žádných dalších důkazů.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou v souladu s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když tyto skutečnosti vyplynuly z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o úvěru, potvrzení o platbě, z podacího lístku ze dne 2.2.2021, smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2.2.2021 a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2.2.2021. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak.

6. V daném případě soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutné hledět jako na smlouvu neplatnou, neboť není zřejmé, zda a jakým způsobem původní věřitel ověřil a posoudil úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010. K výzvě soudu žalobkyně neuvedla žádné důkazy. S ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 soud při absenci tvrzení a důkazů na straně žalobkyně vycházel z toho, že původní věřitel uvedenou povinnost nesplnil a na smlouvu o úvěru tak dopadá sankce absolutní neplatnosti. Z tohoto důvodu soud nárok žalobkyně vyhodnotil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, když žalobkyně prokázala, že peněžní prostředky ve výši 2 800 Kč byly žalovanému skutečně poskytnuty. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. Co se týče zákonného příslušenství, soud počátek prodlení určil ode dne 9.2.2021, když z předložených listinných důkazů vyplynulo, že poprvé byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2.2.2021, kdy z dodejky České pošty s.p. bylo zjištěno, že tato byla dána k přepravě téhož dne. V souladu s ustanovením § 571 občanského zákoníku, pak výzva byla žalovanému doručena dne 5.2.2021 a nejpozději třetí den měl žalovaný plnit, tedy do 8.2.2021. Pokud tak neučinil, dostal se od 9.2.2021 do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku).

7. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud rozhodl, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

9. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.