28 C 264/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: náhradu škody ve výši 296 527 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 85 731,60 Kč, s 9 % zákonným úrokem z prodlení z částky 85 731,60 Kč jdoucím od 8. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 14. 9. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 296 527 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně byla účastnicí trestního řízení, které skončilo pravomocným zproštěním žalobkyně obžaloby. Žalobkyně byla na základě usnesení Policie ČR, útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, SKPV expozitury Plzeň obviněna z pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku Trestní stíhání počalo dne 29. 4. 2008 a skončilo pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2017, který byl vydán ve spisové věci [spisová značka]. Tento rozsudek byl obhajobě doručen dne 9. 3. 2018. Tímto rozsudkem byla žalobkyně zproštěna dle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby. Výše popsaným nesprávným úředním postupem byla žalobkyni způsobena kromě jiného škoda spočívající v úhradě nákladů na obhajobu v trestním řízení, kterou byla žalobkyně nucena hradit zcela ze svých vlastních prostředků. Žalobkyně využila právních služeb celkem dvou advokátů, a to JUDr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení], kdy JUDr. [příjmení] uhradila celkem částku 232 397 Kč a Mgr. [jméno] [příjmení] částku 64 130 Kč Celkem tak uhradila částku 296 527 Kč. Tuto částku uplatila žalobkyně dne 7. 9. 2018 u žalované s tím, že požadovala jednak uhrazení této částky a dále zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 120 024 Kč. Žalovaná však ani skutečnou škodu za obhajobu žalobkyni nezaplatila, což odmítla učinit dne 11. 1. 2019. V průběhu řízení žalobkyně specifikovala úkony, které byly v trestním řízení provedeny, kdy se jednalo o 3 úkony v přípravném řízení, 46 úkonů v průběhu hlavního líčení a 5 úkonů v průběhu řízení odvolacího, když jednotlivé úkony specifikovala tak, že uvedla jednotlivá data a jejich délku.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že činí nespornou skutečnost, že žalobkyně uplatnila dne 7. 9. 2018 nárok na poskytnutí náhrady škody v celkové výši 296 572 Kč představující vynaložené náklady právního zastoupení. Žalovaná nevyhověla požadavku žalobkyně ani z části, což jí sdělila stanoviskem ze dne 13. 2. 2019. Žalovaná uvedla, že dne 9. 1. 2019 byla žalobkyně vyzvána, nechť žalované předloží písemný přehled úkonů právní služby vykonaných advokátem, dále byly-li účtovány porady advokáta s klientem, byla žalobkyně vyzvána k doložení potvrzení o jejich konání a dále byla požádána o doklad, který by prokázal zaplacení právních služeb a výpočet cestového, na tuto výzvu však žalobkyně nijak nereagovala. Z tohoto důvodu nezbývalo žalované než žádosti žalobkyně nevyhovět, neboť nebylo prokázáno, že žalobkyni vznikla škoda případně výše této škody. Žalovaná uvedla, že ač k tomu byla připravena, nemohla objektivně přikročit k uhrazení vzniklé škody, neboť neměla z důvodu výlučně na straně žalobkyně postaveno najisto splnění jedné ze základních podmínek odpovědnosti státu za škodu, a to vznik tvrzené škody. Žalovaná tak vyslovila přesvědčení, že žádným způsobem zahájení a vedení soudního řízení nezapříčinila. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyni nepřísluší žádné příslušenství, neboť řízení je vedeno výlučně z viny žalobkyně s tím, že to byla výlučně žalobkyně, kdo svou nečinností zmařil mimosoudní projednání uplatněného nároku, neboť nedoložila, a to ani přes výzvu žádný z dokladů nezbytných pro možnost věcného mimosoudního projednání a případného uspokojení nároku na náhradu škody. Žalovaná dále v průběhu řízení uvedla, že nárok žalobkyně na náhradu škody je promlčen, jelikož právní moci nabyl zprošťující rozsudek dne 15. 9. 2017, kdy právní zástupce byl vyhlášení rozhodnutí přítomen.

3. V průběhu řízení učinili účastníci nespornými tato skutková tvrzení:

4. V rámci trestního řízení vedeného po podání obžaloby u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] došlo k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání proti žalobkyni pro pokračující trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1,3 písm. a) trestního zákoníku. Žalobkyně byla obžaloby rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2017 sp. zn. [spisová značka] zproštěna dle ust. § 226 písm.b) trestního řádu, přičemž zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 15. 9. 2017.

5. V trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [spisová značka] byly právními zástupci žalobkyně provedeny tyto úkony právní služby: 1) příprava a převzetí obhajoby dne 9. 7. 2008 (1 úkon), 2) účast při výslechu obviněné dne 16. 7. 2008 (1 úkon), 3) seznámení se spisem dne 23. 3. 2010 (1 úkon), 4) účast u hlavního líčení dne 21. 6. 2011 (2 úkony), 5) účast u hlavního líčení dne 22. 6. 2011 (3 úkony), 6) účast u hlavního líčení dne 23. 6. 2011 (3 úkony), 7) účast u hlavního líčení dne 27. 6. 2011 (2 úkony), 8) účast u hlavního líčení dne 28. 6. 2011 (3 úkony), 9) účast u hlavního líčení dne 4. 10. 2011 (3 úkony), 10) účast u hlavního líčení dne 10. 1. 2012 (1 úkon), 11) účast u hlavního líčení dne 11. 1. 2012 (1 úkon), 12) účast u hlavního líčení dne 8. 2. 2012 (2 úkony), 13) účast u hlavního líčení dne 6. 12. 2012 (1 úkon), 14) účast u hlavního líčení dne 12. 12. 2012 (3 úkony), 15) účast u hlavního líčení dne 13. 12. 2012 (3 úkony), 16) účast u hlavního líčení dne 14. 12. 2012 (1 úkon), 17) účast u hlavního líčení dne 4. 9. 2014 (2 úkony), 18) účast u hlavního líčení dne 9. 9. 2014 (2 úkony), 19) účast u hlavního líčení dne 11. 9. 2014 (2 úkony), 20) účast u hlavního líčení dne 12. 9. 2014 (2 úkony), 21) účast u hlavního líčení dne 15. 9. 2014 (2 úkony), 22) účast u hlavního líčení dne 16. 9. 2014 (2 úkony), 23) účast u hlavního líčení dne 18. 9. 2014 (2 úkony), 24) účast při veřejném zasedání dne 12. 9. 2017 (1 úkon). Soud z trestního spisu zjistil, že jak obhájce JUDr. [příjmení], tak obhájce Mgr. [příjmení] prováděli úkony uvedené pod č. 4 až 24 pro více obžalovaných osob.

6. Žalobkyně uplatila nárok u žalované dne 7. 9. 2018.

7. Stanoviskem žalované ze dne 13. 2. 2019 nebylo žádosti vyhověno.

8. K ostatním tvrzeným skutečnostem soud provedl dokazování.

9. Z předložených faktur a výpisů z účtů bylo prokázáno, že: -) za právní služby poskytnuté v období od 15. 5. 2007 do 30. 11. 2009 byla žalované vystavena faktura JUDr. [jméno] [příjmení] znějící na částku 60 000 Kč s tím, že část této faktury byla uhrazena zálohově a zbývající částka 20 000 Kč byla uhrazena dne 4. 12. 2019. Faktura byla vystavena dne 1. 12. 2009 se splatností dne 15. 12. 2009, -) dne 10. 7. 2008 vystavil JUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyni fakturu za právní služby poskytnuté v období od 10. 1. 2008 do 30. 6. 2008 znějící na částku 16 117 Kč se splatností dne 24. 7. 2008. Část této faktury byla hrazena zálohou, zbývající část ve výši 10 117 Kč byla z účtu žalobkyně odeslána dne 20. 7. 2008, -) dne 9. 12. 2008 vystavil JUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyni fakturu za právní služby poskytnuté v období od 1. 1. 11. 2008 do 30. 11. 2008 znějící na částku 14 605 Kč se splatností dne 23. 12. 2008. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že tato částka byla poukázána dne 15. 12. 2008, -) dne 12. 12. 2009 vystavil JUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyni fakturu za právní služby poskytnuté v období od 1. 1. 2009 do 31. 1. 2009 znějící na částku 9 150 Kč se splatností dne 26. 2. 2009. Tato částka byla žalobkyní poukázána na jeho účet dne 17. 2. 2009, -) dne 10. 4. 2009 vystavil JUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyni fakturu za právní služby poskytnuté v období od 1. 3. 2009 do 31. 3. 2009 znějící na částku 1 388 Kč se splatností dne 24. 4. 2009. Z výpisu z účtu bylo prokázáno, že tato částka byla odeslána dne 20. 5. 2009, -) dne 18. 5. 2009 vystavil JUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyni fakturu za právní služby poskytnuté v období od 1. 4. 2009 do 30. 4. 2009 znějící na částku 4 760 Kč se splatností dne 1. 6. 2009. I tato částka byla z účtu žalobkyně uhrazena dne 20. 5. 2009, -) dne 5. 6. 2009 vystavil JUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyni fakturu za právní služby poskytnuté v období od 1. 5. 2009 do 31. 5. 2009 znějící na částku 9 916 Kč se splatností dne 19. 6. 2009. Tato částka byla žalobkyní zaslána dne 16. 6. 2009, -) dne 4. 9. 2009 vystavil JUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyni fakturu za právní služby poskytnuté v období od 1. 7. 2009 do 31. 8. 2009 znějící na částku 19 436 Kč se splatností dne 18. 9. 2009. Tato částka byla odeslána z účtu žalobkyně dne 14. 9. 2009, -) dne 15. 12. 2009 vystavil JUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyni fakturu za právní služby poskytnuté v období od 1. 10. 2009 do 30. 11. 2009 znějící na částku 4 429 Kč se splatností dne 29. 12. 2009. Tato částka byla odeslána z účtu žalobkyně dne 28. 12. 2009, -) dne 12. 1. 2010 vystavil JUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyni fakturu za právní služby poskytnuté v období od 1. 12. 2009 do 31. 12. 2009 znějící na částku 7 239 Kč se splatností dne 26. 1. 2010. Tato částka byla odeslána z účtu žalobkyně dne 20. 1. 2010, -) dne 12. 2. 2010 vystavil JUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyni fakturu za právní služby poskytnuté v období od 1. 1. 2010 do 31. 1. 2010 znějící na částku 4 800 Kč se splatností dne 26. 2. 2010. Tuto částku žalobkyně uhradila z účtu dne 18. 2. 2010, -) dne 10. 6. 2010 vystavil JUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyni fakturu za právní služby poskytnuté v období od 1. 4. 2010 do 31. 5. 2010 znějící na částku 9 850 Kč se splatností dne 24. 6. 2010. Tato částka byla odeslána z účtu žalobkyně dne 16. 6. 2010, -) dne 8. 11. 2011 vystavil JUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyni fakturu za právní služby poskytnuté v období od 23. 3. 2010 do 31. 10. 2011 znějící na částku 44 160 Kč se splatností dne 22. 11. 2011 s tím, že část vyfakturované částky byla uhrazena fakturou, zbývající část ve výši 24 160 Kč byla z účtu žalobkyně zaslána dne 28. 11. 2011, -) dne 13. 6. 2011 vystavil JUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyni fakturu za právní služby poskytnuté v období od 1. 5. 2011 do 31. 5. 2011 znějící na částku 900 Kč se splatností dne 27. 6. 2011. Tato částka byla odeslána z účtu žalobkyně dne 23. 6. 2011, -) dne 14. 10. 2011 vystavil JUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyni fakturu za právní služby poskytnuté v období od 1. 9. 2011 do 30. 9. 2011 znějící na částku 10 600 Kč se splatností dne 3. 11. 2011. Tato částka byla odeslána z účtu žalobkyně dne 9. 11. 2011, -) dne 19. 4. 2012 vystavil JUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyni fakturu za právní služby poskytnuté v období 16. 4. 2012 znějící na částku 13 248 Kč se splatností dne 3. 5. 2012. Tato částka byla taktéž z účtu žalobkyně odeslána, -) dne 11. 5. 2018 vystavil Mgr. [jméno] [příjmení] žalobkyni fakturu za právní služby dle dohody ve věci 34 T 7/2010 znějící na částku 45 980 Kč se splatností dne 11. 5. 2018. Tato částka byla taktéž z účtu žalobkyně odeslána, -) dne 19. 9. 2014 vystavil Mgr. [jméno] [příjmení] žalobkyni fakturu za právní služby dle dohody ve věci 34 T 7/2010 znějící na částku 18 150 Kč se splatností dne 3. 10. 2014. Tato částka byla taktéž z účtu žalobkyně odeslána.

10. Z protokolu o hlavním líčení u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [spisová značka] konaném dne 4. 9. 2014, dne 9. 9. 2014, dne 11. 9. 2014, dne 12. 9. 2014, dne 15. 9. 2014, dne 16. 9. 2014 a dne 18. 9. 2014 soud zjistil, že v průběhu těchto hlavních líčení došlo pouze k vyhlašování rozsudku ve věci samé.

11. Z protokolu o veřejném zasedání konaném u Vrchního soudu v Praze ve dnech 11. – 15. 9. 2017 ve věci [spisová značka] bylo zjištěno, že dne 15. 9. 2017 došlo při hlavním líčení pouze k vyhlášení rozsudku. I v tomto případě tehdejší obhájce žalobkyně [příjmení] [příjmení] prováděl tyto úkony pro více obžalovaných osob.

12. Dne 9. 1. 2019 vyzvala žalovaná žalobkyni k doplnění chybějících dokumentů v souvislosti s žádostí žalobkyně ze dne 7. 9. 2018.

13. Soud shrnuje zjištěný skutkový stav takto:

14. Žalobkyně byla účastnicí trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [spisová značka], kdy žalobkyně byla obviněna usnesením o zahájení trestního stíhání pro pokračující trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1,3 trestního zákona. Následně byla žalobkyně obžaloby rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2017 sp. zn. [spisová značka] zproštěna, přičemž zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 15. 9. 2017. Žalobkyně uplatnila u žalované nárok na vzniklou majetkovou újmu představující uhrazené právní služby dne 7. 9. 2018. Dne 9. 1. 2019 byla vyzvána k doplnění chybějících dokumentů s tím, že stanoviskem ze dne 13. 2. 2019 nebylo žádosti vyhověno. Soud má dále za zjištěné, že zpočátku zastupoval žalobkyni před soudem JUDr. [příjmení], který současně zastupoval více osob a následně převzal zastoupení Mgr. [příjmení], který mimo žalobkyni zastupoval taktéž další obžalované osoby. Obhájci žalobkyně provedli úkony právní služby v souvislosti se zahájením trestního stíhání v rozsahu, který byl uveden ve vyjádření žalobkyně ze dne 15. 11. 2021. V případě hlavního líčení proběhlého ve dnech 4. 9. 2014, dne 9. 9. 2014, dne 11. 9. 2014, dne 12. 9. 2014, dne 15. 9. 2014, dne 16. 9. 2014 a dne 18. 9. 2014 došlo pouze k vyhlášení rozsudku ve věci, pouze k vyhlášení rozsudku taktéž došlo při veřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2017 u Vrchního soudu v Praze.

15. Soud dále zjišťoval, jaké právní úkony lze pod jednotlivé faktury vystavené obhájci zahrnout a dospěl k těmto závěrům: -) faktura za období od 15. 5. 2007 do 30. 11. 2009 – 1 úkony v rámci přípravného řízení (účast při výslechu 16.7.2008) + 1 úkon představující přípravu a převzetí věci dne 9. 7. 2008, -) faktura za období od 10. 1. 2008 do 30. 6. 2018 – žádný z úkonů nebylo možné zahrnout, -) faktura za období od 1. 11. 2008 do 30. 11. 2008 – žádný z úkonů nebylo možné do faktury zahrnout, -) faktura za období od 1. 1. 2009 do 31. 1. 2009 – žádný z úkonů nebylo možné do faktury zahrnout, -) faktura za období od 1. 3. 2009 do 31. 3. 2009 – žádný z úkonů nebylo možné do faktury zahrnout, -) faktura za období od 1. 4. 2009 do 30. 4. 2009 – žádný z úkonů nebylo možné do faktury zahrnout, -) faktura za období od 1. 5. 2009 do 31. 5. 2009 – žádný z úkonů nebylo možné do faktury zahrnout, -) faktura za období od 1. 7. 2009 do 31. 8. 2009 – žádný z úkonů nebylo možné do faktury zahrnout, -) faktura za období od 1. 10. 2009 do 30. 11. 2009 – žádný z úkonů nebylo možné do faktury zahrnout, -) faktura za období od 1. 12. 2009 do 31. 12. 2009 – žádný z úkonů nebylo možné do faktury zahrnout, -) faktura za období od 1. 1. 2010 do 31. 1. 2010 – žádný z úkonů nebylo možné do faktury zahrnout, -) faktura za období od 1. 4. 2010 do 31. 5. 2010 – žádný z úkonů nebylo možné do faktury zahrnout, -) faktura za období od 23. 3. 2010 do 31. 10. 2011 – zahrnovala seznámení se se spisem dne 23. 3. 2010 v rámci přípravného řízení (1 úkon) a dále účast na hlavním líčení dne 21. 6. 2011 (2 úkony), dne 22. 6. 2011 (3 úkony), dne 23. 6. 2011 (3 úkony), dne 27. 6. 2011 (2 úkony), dne 28. 6. 2011 (3 úkony), dne 4. 10. 2011 (3 úkony). K hlavnímu líčení konanému dne 5. 10. 2011 soud uvádí, že nebylo možno úkony za účast u hlavního líčení přiznat, neboť z protokolu o hlavním líčení vyplynulo, že žalobkyně byla pro toto jednání vyloučena, -) faktura za období od 1. 5. 2011 do 31. 5. 2011 – žádný z úkonů nebylo možné do faktury zahrnout, -) faktura za období od 1. 9. 2011 do 30. 9. 2011 – úkony, které by připadaly v úvahu pod fakturu zahrnout, již byly zahrnuty do faktury za období od 23. 3. 2010 do 31. 10. 2011, -) faktura za období 16. 4. 2012 – žádný z úkonů nebylo možné do faktury zahrnout, -) pod fakturu vystavenou Mgr. [příjmení] dne 19. 9. 2014 soud zahrnul účast na hlavním líčení konaném dne 4. 9. 2014 (2 úkony), dne 9. 9. 2014 (2 úkony), dne 11. 9. 2014 (2 úkony), dne 12. 9. 2014 (2 úkony), dne 15. 9. 2014 (2 úkony), dne 16. 9. 2014 (2 úkony) a dne 18. 9. 2014 (2 úkony). -) faktura vystavená Mgr. [příjmení] dne 11. 5. 2018 – pod tuto fakturu podřadil úkony provedené v odvolacím řízení, a to za účast při veřejném zasedání dne 11. 9. 2017 (3 úkony), dále 1 úkon za účast při veřejném zasedání dne 12. 9. 2017 a 1 úkon při účasti na veřejném zasedání dne 15. 9. 2017. Žalobkyně všechny vystavené faktury uhradila 16. Podle § 1 zákona č. 82/98 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (Notářský řád) – dále jen zákon o odpovědnosti z povinnosti státu, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Podle § 5 odst. a) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

18. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

19. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

20. Podle § 31 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

21. Po právním posouzení shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části. Základními podmínkami pro vznik odpovědnostního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou jsou: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik újmy a 3) příčinná souvislost mezi prvními dvěma podmínkami, přičemž tyto tři podmínky musí být splněny kumulativně, jinak není odpovědnost státu dána.

22. K podmínce ad 1): V daném případě došlo usnesením o zahájení trestního stíhání vydaném Policií ČR dne 18. 3. 2008 k nezákonnému rozhodnutí, neboť žalobkyně byla pravomocně zproštěna obžaloby rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2017 sp. zn. [spisová značka] (k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 1487/2001).

23. K podmínce 2): Žalobkyně taktéž prokázala, že jí vznikla škoda, představující účelně vynaložené náklady řízení za zastoupení obhájci, na zrušení nezákonného rozhodnutí. Výše nákladů byla prokázána vystavenými fakturami, kdy výši těchto nákladů žalobkyně vyčíslila v souladu s ustálenou judikaturou dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (Nejvyšší soud přijal závěr, že v případě náhrady nákladů právního zastoupení se hradí toliko účelně vynaložené náklady, kdy za účelně vynaložené náklady se považují náklady dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), a nikoliv dle skutečně ujednané smluvní odměny). Za každý úkon tak obhájci žalobkyně náležela odměna podle AT, jejíž výše stanovená podle § 6 a 7 vypočtená z tarifní hodnoty 30 000 Kč dle § 10 odst. 3 písm. c) AT činila 2 300 Kč za 1 úkon, kdy obhájci dále náležela paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle §13 odst. 4 AT za každý úkon. Celkovou částku pak bylo nitné navýšit o příslušnou výši DPH, neboť oba obhájci jsou jejími plátci. Celková výše tak činila v případě úkonů provedených v době, kdy DPH činilo 20 % částku 3 120 Kč za jeden úkon právní služby, a v době, kdy DPH bylo zvýšeno na 21 % částku 3 146 Kč. Úkony při kterých obhájci zastupovali více osob, bylo nutné ponížit o 20 %, dle ustanovení § 12 odst. 4 AT. Takto snížená výše pak činila v případě DPH ve výši 20 % částku 1 840 Kč/úkon, paušální náhradu výdajů ve výši 300 Kč a DPH, tj. 2 568 Kč a v případě DPH ve výši 21 % částku 2 589,40 Kč/úkon. Vzhledem k tomu, že v 9 případech došlo při hlavních líčeních a veřejném zasedání toliko k vyhlášení rozsudku, bylo nutné výši mimosmluvní odměny v souladu s ust. § 11 odst. 2 písm. f) AT snížit na jednu polovinu, kdy k vyhlášení rozsudku došlo v době sazby DPH ve výši 21 %, proto za tyto úkony náležela částka 900 Kč /úkon, paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč a 21 % DPH, tj. 1 452 Kč.

24. Vzhledem k tomu, že k vydání nezákonného rozhodnutí došlo za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013, soud postupoval dle ustanovení § 3079 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, podle kterého právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Vznik dluhu sám o sobě podle zákona č. 40/1964 Sb. ještě škodu nepředstavoval (442 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoníku.). Ke vzniku škody v takovém případě docházelo až poté, co poškozený dluh uhradil, tj. vynaložil ze svého majetku odpovídající peněžní prostředky a tím svůj majetek zmenšil (NS 25 Cdo 986/2001). V daném případě žalobkyně prokázala, že veškeré vystavené faktury skutečně uhradila, tudíž taktéž druhá podmínka byla splněna.

25. K podmínce ad 3), tj. existenci příčinné souvislosti mezi podmínkou ad 1) a ad 2) soud uvádí, že náklady za úkony právní služby, které bylo možno zařadit pod vystavené faktury a které žalobkyně prokazatelně vynaložila (viz. bod. 15), jsou bez jakýchkoliv pochybností v příčinné souvislosti s nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání, neboť za pomoci obhajoby se následně ukázalo, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo nezákonné.

26. Soud tak dospěl k závěru, že všechny tři zákonné podmínky pro vznik odpovědnostního vztahu byly kumulativně splněny.

27. Výše škody vzniklá v příčinné souvislosti se shora uvedeným nezákonným rozhodnutím tak představuje: a) odměnu za 3 úkony právní služby včetně paušálních náhrad výdajů a 20 % DPH v přípravném řízení (příprava a převzetí obhajoby JUDr. [příjmení], účast při výslechu dne 16. 7. 2008 a seznámení se se spisem dne 23. 3. 2010) ve výši 3 x 3 120 Kč t.j. 9 360 Kč, b) odměnu za účast obhájce u hlavních líčení: dne 21.6.2011 (2 úkony), dne 22.6.2011 (3 úkony), dne 23.6.2011 (3 úkony), dne 27.6.2011 (2 úkony), dne 28.6.2011 (3 úkony), dne 4.10.2011 (3 úkony) při sazbě DPH 20 %, tj. 16 úkonů se sníženou sazbou 20 % po 2 568 Kč, tj. celkem 41 088 Kč, c) odměnu za účast obhájce u hlavních líčení, kdy došlo pouze k vyhlášení rozsudku ve věci samé: dne 4.9.2014 (2 úkony), dne 9.9.2014 (2 úkony), dne 11.9.2014 (2 úkony), dne 12.9.2014 (2 úkony), dne 15.9.214 (2 úkony), dne 16.9.2014 (2 úkony) a dne 18.9.2014 (2 úkony) při sazbě DPH 21 %, tj. 14 úkonů po 1 452 Kč, tj. celkem 20 328 Kč, d) odměnu za účast obhájce při veřejném zasedání dne 11.9.2017 (3 úkony), dne 12.9.2017 (1 úkon), při sazbě DPH 21 %, tj. 4 úkony po 2 589,40 Kč, tj. celkem 10 357,60 Kč, e) odměnu za účast obhájce při veřejném zasedání dne 15. 9. 2017, kdy došlo pouze k vyhlášení rozsudku ve věci samé (1 úkon) při sazbě DPH 21 %, tj. 1 452 Kč. Ke shora uvedeným částkám je nutné přičíst jeden úkony právní služby včetně paušální náhrady výdajů a 21 % DPH za přípravu a převzetí obhajoby Mgr. [příjmení] ve výši 3 146 Kč. Celková výše škody tak dosáhla částky 85 731,60 Kč 28. Tím, že žalovaná řádně a včas neplnila, dostala se do prodlení, pak soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení ze shora uvedené částky počínaje od 8. 9. 2018, tedy dni následujícího od uplatnění nároku u žalované, do zaplacení.

29. Co do zbytku nezbylo než žalobu zamítnout i přesto, že soud nemá pochybnosti o tom, že žalobkyně finanční prostředky tak, jak bylo tvrzeno, vynaložila, nicméně se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by veškeré tvrzené vynaložené částky za právní služby byly v příčinné souvislosti se shora uvedeným nezákonným rozhodnutím.

30. K námitce promlčení soud stručně uvádí, že na tuto soud nahlíží jako na zcela nedůvodnou, kdy počátek běhu tříleté promlčecí lhůty (§ 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) se odvíjí od vyhlášení zprošťujícího rozsudku Vrchním soudem v Praze dne 15. 9. 2017, kdy v případech, kdy zákon stanoví povinnost soudu doručovat rozhodnutí, je třeba považovat za určující okamžik doručení rozhodnutí, třebaže byli účastníci přítomni i jeho vyhlášení. Pokud žaloba na náhradu majetkové újmy byla podána soudu dne 14. 9. 2020, nárok být promlčen nemůže, kdy je taktéž nutné upozornit na skutečnost, že v období od 7. 9. 2018 do 13. 2. 2019 byl běh promlčecí lhůty přerušen (§ 35 zákona č. 82/1998 Sb.).

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 150 občanského soudního řádu. Žalované by za normálních okolností jako převážně úspěšnější náleželo právo na náhradu části účelně vynaložených nákladů. V daném případě však soud aplikoval ustanovení § 150 občanského soudního řádu, neboť pokud se žalobkyně domáhala majetkové újmy spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupen a výzva žalobkyně v rámci předběžného uplatnění nároku (§ 14 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.) splňovala veškeré formální náležitosti, tj. stručný popis nezákonného rozhodnutí, specifikaci způsobené újmy a tvrzení o vztahu příčinné souvislosti včetně vyčíslení výše náhrady, pak je soud přesvědčen o tom, že žalovaná měla dostatek podkladů k tomu, aby bez dalšího mohla alespoň částečné plnění žalobkyni přiznat. Z přístupu žalované však soud nabyl dojmu, že žalovaná se dostatečně podanou žádostí nezabývala, o čemž svědčí i to, že žádost jí byla doručena dne 7. 9. 2018 a žalovaná až dne 9. 1. 2018 vyzývá žalobkyni k doplnění dalších tvrzení, a to bez určení jakékoliv lhůty a následně bez dalšího zhruba za jeden měsíc žádost zamítá. Žalované zcela jistě nic nebránilo k tomu, aby si příslušný spis připojila a žádostí žalobkyně řádně projednala. Soud má tak za to, že to byla žalovaná, která vyvolala nutnost soudního řízení a bylo by proto nespravedlivé jí přiznat, byť částečně, náhradu nákladů řízení.

32. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.