28 C 310/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč, jdoucím od 19.5.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 738,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 18. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], jakožto původní věřitel, uzavřel dne 20. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], kdy na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek ze [právnická osoba] na tuto společnost. Společnost FINDIFO následně uzavřela dne 20. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní vč. pohledávky, jejíž uhrazení na základě žaloby žalobkyně požaduje. Žalobkyně uvedla, že [právnická osoba] uzavřela dne 31. 7. 2017 se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, a to za pomoci prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaná potvrdila, že se s textem smlouvy seznámila a vyjádřila svou vůli akceptovat nabídku [právnická osoba] tak, že ve svém uživatelském účtu vložila do příslušného pole unikátní identifikační kód, který jí byl zaslán na telefonní číslo, jež uvedla v rámci registrace. Odesláním akceptace nabídky na základě vložení unikátního identifikačního kódu, který slouží jako elektronický podpis a jedinečná identifikace žalované došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal žalované poskytnout neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala věřiteli úvěr vč. úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5% měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5% z každé čerpané částky úvěru splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru anebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaná na základě smlouvy o revolvingu čerpala celkem částku 10 000 Kč, kterou měla v souladu s příslušnými výpisy generovanými a jí doručovanými splácet. Žalovaná se však dostala do prodlení, když neuhradila ani minimální pravidelnou splátkou. Z celkové čerpané výše úvěru žalovaná neuhradila jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč. V souvislosti s prodlením žalované vznikl věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny, a to od 1. 11. 2017 a dále nárok z úvěru ve výši 8,5% měsíčně od 30. 8. 2017 do dne splatnosti 31. 10. 2017. Žalobkyně dále požadovala náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč, a to v celkové výši 500 Kč.

2. K výzvě soudu žalobkyně následně uvedla, že v důsledku nedostatku podkladů týkajících se posouzení úvěruschopnosti žalované mění žalobu, a to tak, že vzala žalobu zpět v částce ve výši 1 728,13 Kč, jakožto kapitalizovaného úroku z úvěru a v částce 500 Kč, představující náhradu účelně vynaložených nákladů.

3. Usnesením ze dne 25. 11. 2021 č. j. 28 C 310/2021-29 bylo v této části řízení zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 1. 2022.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

5. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, kdy tyto skutečnosti vyplynuly z listiny označené jako [jméno] application info, standardních informací o spotřebitelském úvěru, smlouvy o revolvingovém úvěru, výpisu z účtu původního věřitele, výpisy z účtů – platebních informací ve vztahu k žalované, z kopie občanského průkazu, smluv o postoupení pohledávky, předžalobní upomínky včetně podacího lístku.

7. V daném případě soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutné hledět jako na smlouvu neplatnou, neboť není zřejmé, zda a jakým způsobem původní věřitel ověřil a posoudil úvěruschopnost žalované dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že žádnými důkazy ohledně prokázání zjišťování úvěruschopnosti nedisponuje a v souvislosti s tím vzala žalobu částečně zpět. S ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 soud při absenci tvrzení a důkazů na straně žalobkyně vycházel z toho, že původní věřitel uvedenou povinnost nesplnil a na smlouvu o úvěru tak dopadá sankce absolutní neplatnosti. Z tohoto důvodu soud nárok žalobkyně vyhodnotil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, když žalobkyně prokázala, že peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč byly žalované skutečně poskytnuty. Žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak. Co se týče zákonného příslušenství, soud počátek prodlení určil ode dne 19.5.2020, když z předložených listinných důkazů vyplynulo, že poprvé byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 6.5.2020 včetně dokladu o odeslání, kdy z dodejky České pošty s.p. bylo zjištěno, že tato byla dána k přepravě téhož dne. V souladu s ustanovením § 571 občanského zákoníku, pak výzva byla žalované doručena dne 11. 5. 2020 a nejpozději sedmý den měla žalovaná plnit, tedy do 18. 5. 2020. Pokud tak neučinila, dostala se od 19. 5. 2020 do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). Ve zbývající části týkající se zákonných úroků z prodlení jdoucích od 1. 11. 2017 soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 49,58 % účelně vynaložených nákladů řízení (nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). Ty spočívají v soudním poplatku 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínka), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková částka nákladů by tak představovala částku 1 489 Kč, při zohlednění toho, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části, náleží žalobkyni částka 738,25 Kč.

9. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.