28 C 317/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitým věcem - pozemku č. parc. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, rodinný dům nacházející se v obci , adresa, , v katastrálním území , adresa, zapsané na LV č. , hodnota, u katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště , adresa, – město se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej pozemku č. parc. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, rodinný dům nacházející se v obci , adresa, , v katastrálním území , adresa, zapsané na LV č. , hodnota, u katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště , adresa, – město formou veřejné dražby s tím, že výtěžek bude rozdělen tak, že žalobkyni připadnou 2/5 z výtěžku a žalovanému 3/5 z výtěžku.

III. Žalobkyně a žalovaný jsou povinni zaplatit rovným dílem náklady vzniklé státu, o jejichž výši a lhůtě splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením.

IV. Na náhradu nákladů řízení o zrušení podílového spoluvlastnictví nemá žádný z účastníků právo.

V. Žaloba o zaplacení částky , částka, vznesená jako požadavek žalovaného vůčižalobkyni na vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším slova smyslu se zamítá.

VI. V řízení o zaplacení částky , částka, je povinen žalovaný zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví účastníků. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky pozemku č. parcelní , Anonymizováno, , jehož součástí je dvoupodlažní stavba č. p. , Anonymizováno, (rodinný dům) nacházejícího se v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsané na LV , Anonymizováno, . Žalobkyně a žalovaný nabyli vlastnictví k této nemovitosti na základě darovací smlouvy ze dne , datum, od jejich rodičů. Žalobkyně je spoluvlastnicí podílu o velikosti 2/5, žalovaný o velikosti 3/5. Žalobkyně uvedla, že v nemovitosti užívá se svou nezletilou dcerou Karolínou horní patro již dlouhá léta a v posledních pěti letech se starala o vážně nemocného otce, který užíval část spodního podlaží v domě. Otec účastníků zemřel dne , datum, , kdy na nemovitosti stále vázne zápis věcného břemena bytu a užívání ve prospěch, které však jeho smrtí zaniklo, avšak formálně vymazáno nebylo. Žalobkyně uvedla, že vstoupila do jednání s žalovaným ohledně způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví, avšak nepodařilo se dosáhnout dohody a s ohledem na citelně porušené osobní vztahy s žalovaným ani nepředpokládala, že by k nějaké dohodě došlo. Žalobkyně uvedla, že účastníci si nejsou schopni dohodnout prakticky na žádné záležitosti související se spoluvlastnictvím nemovitosti, přičemž oba se shodují pouze na tom, že nemovitá věc vyžaduje částečnou rekonstrukci. Žalobkyně navrhla, aby nemovitost připadla žalovanému jako většinovému vlastníkovi. Žalobkyně uvedla, že má za to, že věc nelze reálně rozdělit i největším rizikem případného reálného rozdělení shledala skutečnosti, že vzhledem k již nenávratně narušeným vztahům mezi účastníky lze očekávat další konflikty v rámci hospodaření v budově.

2. Žalovaný k věci uvedl, že současná nemovitost vznikala rekonstrukcí původní nemovitosti, která byla oceněna znalcem znaleckým posudkem ze dne , datum, na částku 767 550 Kč. Nemovitosti darovali účastníkům jejich rodiče, a to žalobkyni podíl 2/5 a žalovanému podíl 3/5. Žalovaný uvedl, že dne , datum, započal svépomocí s využitím přátel práce na nemovitosti, přičemž žalobkyně v té době pracovala v penzionu v Německu. V roce 2008 byla žalovanému diagnostikována , Anonymizováno, , Anonymizováno, v souvislosti z níž měl žalovaný velké zdravotní problémy a nemohl pokračovat na dokončení stavby. Když se vrátil z hospitalizace, zjistil, že u jeho otce došlo ke změně chování, když se stupňovala verbální agresivita otce vůči žalovanému a jeho rodině. V roce , Anonymizováno, došlo k rozvodu žalovaného, a proto se následně žalovaný snažil změnit stávající způsob placení spotřeb dle bytů a počtu užívajících osob, kdy žalobkyně užívala se svojí dcerou byt č. 3, poté co účastníkům zemřela , datum, matka, otec byt č. 1 a syn žalovaného byt č.

2. Domluva však možná nebyla. Od roku 2015 trpěl depresemi a následně se díky psychoterapii dokázal vyvázat ze smluvních vztahů odběrů vody a elektřiny a odstěhovat se do podnájmu a poté na hypotéku pořízeného bytu. Žalovaný uvedl, že poprvé byl osloven právní zástupkyní žalobkyně ohledně vypořádání podílového spoluvlastnictví v březnu roku 2019, kdy uvedl, že současná zástupkyně žalobkyně zastupovala i jeho otce v přestupkovém řízení, jehož předmětem bylo nadávání a výhrůžky ublížením na zdraví jeho synovi , Anonymizováno, ze strany jejich otce. Zástupkyně žalobkyně taktéž zastupovala jejich otce ve věci navrácení daru, a proto musela být seznámena, kdo způsobil hluboké narušení rodinných vztahů. Žalovaný uvedl, že následně probíhala komunikace mezi stranami, kdy žalovaný nabídl směnu podílu žalobkyně za bytovou jednotku po celkové rekonstrukci, kterou má ve vlastnictví. Součástí návrhu byla i nabídka, že by odstoupil od realizace žaloby na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení z důvodu nadužívání společně vlastněné nemovitosti. Žalovaný uvedl, že žalobkyně za celou dobu od roku 2000 na jím realizované dokončovací stavební práce, údržbu a opravy společně vlastněné nemovitosti nepřispěla ani korunou. Žalovaný uvedl, že nesouhlasí s tím, že by měl uhradit žalobkyni 2/5 ceny předmětné nemovitosti na základě znaleckého posudku, kde by měla být vyčíslena a zohledněna náhrada škody způsobená nulovou péči a vydání bezdůvodného obohacení z důvodu nadužívání společně vlastněné nemovitosti. Žalovaný taktéž uvedl, že je přesvědčen o tom, že nemovitosti jsou reálně rozdělitelné. Žalovaný uvedl, že nemovitosti přestal užívat již před rokem 2014. Žalovaný dále uvedl, že případně žádá, aby nemovitosti byly přikázány do jeho vlastnictví.

3. V průběhu řízení byl žalovaný vyzván, aby řádně dotvrdil svá tvrzení ohledně požadavku na vydání bezdůvodného obohacení a požadavku na náhradu škody s tím, že byl upozorněn na to, že v případě, že tato tvrzení nedoplní soud jeho požadavky odmítne.

4. V průběhu řízení vznesl žalovaný požadavek na vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším slova smyslu ke vztahu k investicím, které vložil do nemovitostí. Strana žalující ve vztahu k tomuto požadavku vznesla námitku promlčení.

5. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, č. j. 28 C 317/2021-217 byl odmítnut návrh žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení z nadužívání nemovitostí a na náhradu škody způsobenou nulovou péčí žalobkyně o nemovitosti, neboť přes výzvu soudu žalovaný svá podání řádně nedoplnil. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, .

6. V podání doručeném soudu dne , datum, žalovaný uvedl, že navrhuje, aby nemovitosti byly rozděleny. Současně poukázal na to, že nemohlo dojít k promlčení investic, neboť byla v době zásadní rekonstrukce za součinnosti obou rodičů účastníků uzavřena dohoda o společném bydlení pro celou rodinu, tj. pro rodiče v bytové jednotce č. 1 o velikosti , Anonymizováno, +, Anonymizováno, , pro rodinu žalovaného v bytové jednotce č. 2 o velikosti , Anonymizováno, +, Anonymizováno, a pro žalobkyni v bytové jednotce č. 3 o velikosti , Anonymizováno, +, Anonymizováno, . Žalovaný prostřednictvím své právní zástupkyně uvedl, že iniciátorem myšlenky byla matka účastníků a otec s tím souhlasil. Uvedl, že žádost o vydání stavebního povolení je datována již , datum, , rozhodnutí o vydání stavebního povolení bylo vydáno , datum, tedy v době před darováním nemovitostí účastníkům. Žalobkyně nebyla organizačně, finančně, technicky ani mentálně způsobilá rekonstrukci realizovat, ale souhlasila s ideou společného bydlení všech pohromadě. V té době byla mezi účastníky uzavřena dohoda, že dokud potrvá společné užívání domu, nebude žalovaný po své sestře požadovat náhradu za vynaložené prostředky, přičemž o tomto ujednání byl obeznámen i svědek , jméno FO, , který je dlouholetým přítelem rodiny. Žalovaný tak uvedl, že se na daný případ nevztahuje judikatura Nejvyššího soudu 22 Cdo 726/2018, 22 Cdo 3776/2000, ale rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 1374/2018, neboť žalovaný prováděl zhodnocení investice na základě právního důvodu, kdy za dostatečný právní důvod vynaložených investic na nemovitost v tomto směru, tj. z pohledu na plnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení vzniklého z právního důvodu, jenž odpadl, soudní praxe považuje i vzájemnou dohodu účastníků o společném bydlení a využívání nemovitosti k tomuto účelu. Žalovaný investoval do stavebních úprav za účelem získání prostoru pro společné bydlení celé rodiny na základě této dohody, kdy ke vzniku bezdůvodného obohacení tak došlo teprve v okamžiku, kdy účastníci takové dohody zrušili společné užívání nemovitosti, k čemuž došlo právě návrhem na vypořádání podílového spoluvlastnictví ze strany žalobkyně. Žalovaný uvedl, že i když bylo investováno do rekonstrukce před více než třemi lety, má s ohledem na shora uvedené okolnosti právo žádat vydání zhodnocení společné nemovitosti, o které se přičinil výhradně on. Žalovaný uvedl, že soudem je přeceňována existence souhlasu žalobkyně s prováděnou rekonstrukcí, neboť v případě, že by nebyla mezi účastníky uzavřena dohoda o společném užívání nemovitosti a v jejím důsledku odložena splatnost vložených investic až po ukončení spoluvlastnictví by mu stejně svědčila majorita vlastnictví a nepotřeboval by souhlas k rekonstrukci. Žalovaný vyčíslil částku představující investice a zhodnocení stavby ve výši 1 000 000 Kč, s ohledem na podíl žalobkyně tak požadoval po žalobkyni uhrazení částky 400 000 Kč.

7. Žalobkyně popřela, že by mezi stranami mělo dojít ke shora uvedené dohodě.

8. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

9. Z informace o pozemku soud zjistil, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku č. parc. , Anonymizováno, jehož součástí je budova č. p., Anonymizováno, , Anonymizováno, – rodinný dům v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň – město, a to žalobkyně ve výši 2/5 celku a žalovaný ve výši 3/5 celku.

10. Ze smlouvy o bezúplatném převodu nemovitostí a zřízení věcného břemene ze dne , datum, soud zjistil, že účastníkům byly darovány ze strany jejich rodičů předmětné nemovitosti, a to žalobkyni ve výši 2/5 k celku a žalovanému ve výši 3/5 k celku. Současně bylo zřízeno věcné břemeno užívání pro převodce.

11. Ze znaleckého posudku vyhotoveného dne , datum, , který byl zhotoven pro účely převodu nemovitostí (převod nemovitostí z rodičů na účastníky) soud zjistil, že v tehdejší době byla zjištěná obvyklá cena nemovitostí v částce 767 550 Kč.

12. Z žádosti o vydání stavebního povolení jsou zjistil, že tato byla podána dne , datum, rodiči účastníků, přičemž termín zahájení stavby byl stanoven na květen , Anonymizováno, a dokončení stavby na říjen , Anonymizováno, .

13. Rozhodnutím Úřadu městského obvodu , adresa, ze dne , datum, bylo vydáno stavební povolení na nástavbu rodinného domu, kde jako stavebníci byli uvedeni rodiče účastníků a žalovaný. Jako dodavatel byla označena společnost , právnická osoba, . Z nabídky této společnosti ze dne , datum, soud zjistil, že předpokládané náklady na zhotovení díla byly v částce , částka, .

14. Z projektové dokumentace z roku , Anonymizováno, vyplynul rozsah rekonstrukce.

15. Žalovaný předložil listinu označenou jako soupis větších úhrad realizovaných žalovaným, kdy tato listina byla vyhotovena žalovaným a byly v ní uvedeny práce a jejich hodnota celkem ve výši 1 347 153 Kč, kdy v této listině žalovaný uvedl, že se jednalo o práce v rámci hrubé stavby a o výdaje v letech , Anonymizováno, a , Anonymizováno, .

16. Žalovaný taktéž předložil fotografie z roku , Anonymizováno, , ze kterých je zřejmé, že na nemovitostech probíhaly stavební práce.

17. Z písemného stanoviska ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně písemně prohlásila, že je spoluvlastnicí 2/5 shora uvedených nemovitostí a výslovně souhlasí s přestavbou rodinného domku dle stavební dokumentace schválené Stavebním odborem Městského obvodu , adresa, a dále s podmínkami půjčky poskytnuté spolumajiteli nemovitosti z fondu rozvoje a bydlení podle Vyhlášky města Plzně.

18. Provádění stavebních prací bylo taktéž prokázáno z žádosti o povolení zvláštního užívání komunikace ze dne , datum, a rozhodnutí příslušného úřadu, kterým bylo vyhověno postavit stavení silo v době od, Anonymizováno, , datum, do , datum, . Z žádosti o povolení zvláštního užívání komunikace ze dne , datum, a z rozhodnutí příslušného úřadu a výpočtu poplatku za užívání veřejného prostranství má soud za prokázané, že stavební práce probíhaly i v roce , Anonymizováno, .

19. Z dopisu ze dne 14. 3. 2019 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce s ohledem na špatné rodinné vztahy navrhla žalovanému vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem s tím, že se nebrání žádné ze zákonných variant.

20. Žalovaný reagoval dopisem ze dne 29. 3. 2019, ve kterém sdělil, že se o nemovitosti zcela prokazatelně staral a vydával ze svého statisíce na materiál a práci, ale místo zákonných dvou třetin, které žalobkyni vyčíslil, obdržel pouze sdělení, aby se obrátil na jejího právníka. Žalovaný souhlasil s tím, že zrušení podílového vlastnictví je v dané situaci s ohledem na nepříznivé vztahy mezi účastníky nejrozumnějším řešením s tím, že navrhl, aby žalobkyně sdělila, za jakou částku je ochotna jeho podíl koupit.

21. Dopisem ze dne 5. 8. 2019 nabídla žalobkyně žalovanému, že jeho podíl odkoupí za částku 2 000 000 Kč.

22. Dopisem ze dne 16. 8. 2019 žalovaný sdělil, že v současné chvíli je možnost prodeje jeho podílu žalobkyni nepřijatelná. Žalovaný nabídl, že odkoupí podíl žalobkyně za částku 1 333 333,33 Kč.

23. Z e-mailové korespondence proběhlé v prosinci 2020 a v lednu 2021 soud zjistil, že opět proběhly pokusy o vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, avšak k dohodě nedošlo.

24. Z SMS korespondence z prosince 2020 mezi žalobkyní a svědkem , Anonymizováno, vyplynulo, že tito mezi sebou probírali napjaté vztahy v rodině, a to i ve vztahu k otci účastníků.

25. Z dopisu žalovaného ze dne 22. 4. 2021 adresovaného žalobkyni soud zjistil, že žalobkyně byla vyzvána k ukončení nadměrného užívání bývalého bytu jejich otce a garáže, vybydlování nemovitostí nulovou údržbou a o poskytnutí nezbytné součinnosti vyplývající z jejího podílu.

26. Pokusy o nalezení řešení ohledně vypořádání podílového spoluvlastnictví probíhaly taktéž v rámci e-mailové korespondence v květnu a v červnu roku 2021, kdy z jejího obsahu je zřejmé, že již v tehdejší době byly vztahy mezi účastníky značně vypjaté.

27. Soud poznamenává, že ze žádné z emailových korespondencí nevyplynulo, že by se žalovaný zmínil o existenci dohody ohledně budoucího vypořádání investic provedených na nemovitostech.

28. Soud provedl k důkazu dopis ze dne 23. 3. 2018, kterým se vyjádřil tehdejší zástupce žalovaného k požadavku otce žalovaného ohledně vrácení daru, kdy obsah této komunikace neobsahuje významné skutečnosti ve vztahu k projednávané věci.

29. Konverzace ohledně vrácení daru proběhla taktéž v emailové korespondenci ze dne 5. 4. a 6. 4. 2018. Ani tato korespondence není ve vztahu k projednávané věci nijak významná, kdy pouze osvědčuje existenci velmi narušených vztahů mezi účastníky.

30. Z přehledu rozpisu plateb, rozpisu záloh za rok 2010–2012, vyúčtování služeb pro žalobkyni včetně vyčíslení prací v oblasti správy, údržby a zvelebení nemovitostí soud zjistil, že žalovaný vyúčtoval žalobkyni platby spojené s nemovitostmi, součástí vyúčtování jsou taktéž provedené práce na nemovitostech (například zbourání zídky včetně odvozu, montáž oplocení, vyhloubení septiku, i elektroinstalace, garáž atd.).

31. Dopisem ze dne 1. 8. 2014 vyzval žalovaný žalobkyni k nápravě úhrad v souvislosti se spotřebovanými službami, kdy je zmíněno i nevhodné chování jejich společného otce. Žalobkyně byla vyzvána k uhrazení částky 100 353 Kč do 15. 8. 2014.

32. Dopisem ze dne 10. 8. 2014 adresovaného žalobkyni ze strany tehdejšího zástupce žalovaného byla žalobkyně vyzývána k úhradě vyúčtování služeb za rok 2013 a 2014 a dále k úhradě nákladů za provedené práce spočívajících v opravě komínového tělesa, revizi a opravě plynových kotlů a převedení vzdušného vedení přívodu elektřiny do země, kdy celková částka byla vyčíslena na 100 353 Kč.

33. Z vyúčtování služeb za rok 2014 vyhotovené žalovaným soud zjistil, že žalovaný vyčíslil nedoplatek z roku 2013 pro žalobkyni ve výši 9 513 Kč.

34. Z dohody o ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalovaný ukončil smlouvu ve vztahu k předmětným nemovitostem, přičemž na této listině je připojen vlastnoruční vzkaz žalovaného žalobkyni, že nabízí možnost, aby odběrné místo bylo převedeno na její osobu. Z žádosti o odebrání vodoměru bylo zjištěno, že dne , datum, ukončil smlouvu ohledně dodávání v podobě maloodběru do shora uvedených nemovitostí. Problémy hrazení spotřeby energií řešili zástupci účastníků i emailu ze dne 27. 8. 2014, ve které tehdejší zástupce žalovaného uvedl, že se účastníci zavázali k doživotnímu hrazení výdajů spojených s bydlením, kdy ani v této listině není zmínka o žádné další dohodě. Taktéž v dopise ze dne 28. 7. 2015 žalovaný upozorňoval žalobkyni na nutnost hrazení služeb a vyjádřil znepokojení nad stavem nemovitostí, kdy oznámil žalobkyni, že má v plánu nemovitosti více zabezpečit. Žalovaný taktéž předložil vyúčtování pro žalobkyni týkající se nedoplatku za služby, pojištění nemovitosti a daně z nemovitosti a dále o opravy provedené na nemovitostech v celkové výši 11 328 Kč, kdy z této listiny je zřejmé, že žalobkyně měla 8. 9. 2014 uhradit žalovanému dluh na zálohách za roky 2013–2014 ve výši 21 273 Kč. Navazujícím dopisem na dopis ze dne 28. 7. 2015 adresovaný dne 11. 8. 2015 žalovaný opětovně vyzýval žalobkyni ke změně postoje ohledně financování nemovitostí, kdy opětovně zmínil nevhodné chování jejich společného otce.

35. Žalobce soudu předložil fotografie, které měly prokazovat nepořádek v nemovitostech způsobený žalobkyní, avšak strana žalující upozornila na to, že k pořízení těchto fotografií nedala žádný souhlas a taktéž upozornila na to, že není zřejmé, za jakých okolností fotografie byly pořizovány a v jakém časovém období. Z fotografií je zřejmé, že dle dat na nich uvedených měly být pořízeny v roce 1998, v roce 2004 a 2011. Žádné závěry z těchto fotografií nebylo možno vyvodit.

36. Soud ustanovil ve věci znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , z jehož znaleckého posudku č. , hodnota, –, Anonymizováno, bylo zjištěno, že obvyklá cena předmětných nemovitostí je ve výši 11 800 000 Kč. Co se týče posouzení reálné dělitelnosti nemovitostí, znalec uvedl, že lze provést rozdělení objektu na jednotky s využitím zákona č. 89/2012 Sb., kdy při tomto rozdělení jsou jednotlivé byty prohlášeny za samostatné nemovitosti, společné části budovy (konstrukční prvky, chodby a schodiště) a pozemek jsou v podílovém spoluvlastnictví jednotlivých vlastníků jednotek a spoluvlastnický podíl je stanoven v závislosti na podlahové ploše jednotky vzhledem k celkové podlahové ploše. Znalec dále uvedl, že objekt nelze rozdělit na menší části horizontálním nebo vertikálním dělení.

37. Ani jedna ze stran neměla námitky k obsahu znaleckého posudku a ani jedna ze stran nežádala, aby znalec byl před soudem slyšen. Taktéž soud považoval obsah znaleckého posudku za zcela jasný a srozumitelný, proto soud výslech znalce neprováděl.

38. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že v době kolem roku 1998 byl v úzkém kontaktu zejména se žalovaným. Svědek uvedl, že se domnívá, že již od roku 1996 probíhaly v rodině účastníků diskuse o tom, že by se měl dům opravit, neboť například prostor, který využíval žalovaný, neměl svoje vlastní sociální zázemí. Svědek uvedl, že byl občas přítomen u debat, jakým způsobem by rekonstrukce a úpravy domu měly probíhat, kdy otec účastníků požadoval, aby v rámci rekonstrukce vznikl prostor i pro žalobkyni, aby vznikl multigenerační dům. Svědek uvedl, že žalovaný měl celý projekt vymyslet, navrhnout, zrealizovat a zafinancovat, kdy měl dojem, že v té době žalobkyně nedisponovala dostatečným množstvím peněžních prostředků, a to na rozdíl od žalovaného, který měl několik stavebních spoření. Svědek uvedl, že žalovaný říkal, že když to zafinancuje, tak by chtěl, kdyby se toho žalobkyně nějak zbavovala, aby se mu to vrátilo, čímž byla myšlena investice. Svědek uvedl, že v tehdejší době vnímal, že vztahy mezi účastníky byly dobré, až následně zjistil, že došlo ke značnému zhoršení vztahů mezi účastníky. Pokud byl svědek dotazován, zda byl osobně přítomen v okamžiku, kdy by došlo ke konsensu mezi účastníky ohledně odložení splatnosti nákladů investovaných žalovaným, svědek uvedl, že s ohledem na chování účastníků a z rozhovoru, kterému byl přítomen, nabyl dojmu, že se na tomto dohodli. Svědek například uvedl situaci, kdy žalovaný upozorňoval žalobkyni, že je v domě značný nepořádek, kdy jí měl říct, aby ho neštvala nebo jí vystaví fakturu a ona mu to zacvaká, kdy žalobkyně měla odpovědět, že nic cvakat nebude, kdy bude platit jenom, pokud by z domu odcházela, nebo to prodávala nebo tak nějak. Pokud byl svědek dokazován, zda žalovaný při svém odchodu z nemovitostí požadoval po žalované úhradu investic, svědek uvedl, že si myslí, že se o tom strany bavily, kdy si vybavuje, že zhruba kolem roku 2012 probíhala debata ohledně toho, kdo bude hradit spotřebované služby, kdy svědek si nebyl jistý, zda debata probíhala i ohledně investic. Svědek uvedl, že žalobkyně chtěla v předmětné době celou situaci se žalovaným vyřešit, kdy však nabyl dojem, že se jednalo o provozní náklady a opravy, které nebyly v souvislosti s hlavní rekonstrukcí. První debaty ohledně zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání dle svědka začaly probíhat v roce 2015, 2016, ale pak se opět nic nedělo. Svědek uvedl, že má za to, že žalovaný neopustil nemovitosti dobrovolně, ale že byl nucen je opustit z důvodu špatných vztahů s jeho otcem. Svědek uvedl, že se domnívá, že někdy kolem roku 2013, 2014 či 2015 byla učiněna nabídka ze strany žalovaného k odkoupení podílu od žalobkyně.

39. Žalobkyně popřela situaci, kdy měla říct před svědkem, že jednou vše zaplatí, dále odmítla, že všechny půjčky, které byly použity na rekonstrukci nemovitostí, hradil pouze žalovaný. Uvedla, že se taktéž finančně podílela, když v té době pracovala v zahraničí a měla peněžní prostředky, kdy navíc účastníci dostali nějaké peněžní prostředky i od rodičů. Žalobkyně taktéž uvedla, že není pravdou, že by nehradila vyúčtování, avšak pokud došlo k jejich neuhrazení, bylo to z toho důvodu, že jí vyúčtování nebylo žalovaným předloženo nebo se jednalo o výpočty, se kterými nesouhlasila.

40. Strany v průběhu řízení doplňovaly svá vyjádření, avšak z jejich vyjádření je zřejmé, že jejich stanoviska byla stále stejná co do návrhu na vypořádání, kdy obě strany souhlasily se zrušením podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání, avšak žalobkyně žádala přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného a žalovaný požadoval nemovitosti rozdělit. Z interakce účastníků v jednací síni bylo zcela zjevné, že vztahy jsou významně narušeny a vzájemná komunikace je téměř nemožná, kdy v průběhu celého řízení probíhaly pokusy o smírné vyřešení věci, a to jak za účasti soudu, tak právních zástupců účastníků, avšak bez úspěchu.

41. Soud jako nadbytečným zamítl důkaz v podobě dopisů, které psal otec účastníků žalobkyni, kdy soud má za to, že nepříznivé rodinné vztahy byly dostatečně prokázány jinými důkazy. Sám žalovaný uvedl, že si je vědom toho, že tyto dopisy nemusí přímo souviset s projednávanou věcí42. Podle § 1140 občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

43. Podle § 1143 občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

44. Podle § 1147 občanského zákoníku, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

45. Oba účastníci projevili vůli, aby bylo podílové spoluvlastnictví zrušeno, kdy žalobkyně navrhovala přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného, žalovaný navrhoval jejich rozdělení, popř. aby mu byly přikázány do výlučného vlastnictví. Žalovaný současně vznesl požadavek na vypořádání předmětných nemovitostí v širším slova smyslu s ohledem na vložené investice do nemovitostí. Soud se tak zabýval jednak návrhem žalobkyně na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a dále návrhem žalovaného na vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším slova smyslu, kdy po žalobkyni požadoval uhradit částku za vložené investice ve výši 400 000 Kč.

46. Zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví:

47. V prvé řadě soud uvádí, že nemůže provést vypořádání jiným než v zákonně uvedeným způsobem, a to ani v případě, kdyby jiný způsob vypořádání byl navržen účastníkem řízení nebo se takový způsob jevil vhodným pro konkrétní případ. Zákonem daná posloupnost jednotlivých způsobů vypořádání spoluvlastnictví je tak pro soud závazná (§ 1147 obč. zák.)

48. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to žalobkyně o velikosti podílu 2/5 a žalovaný o velikosti podílu 3/5. Oba účastníci projevili vůli, aby bylo podílové spoluvlastnictví zrušeno. Soud se nejprve zabýval tím, zda je možné předmětné nemovitosti rozdělit. S ohledem na závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který vyloučil možnost horizontálního či vertikálního rozdělení nemovitostí, kdy jako možný způsob rozdělení označil toliko rozdělení nemovitostí vznikem bytových jednotek a nutností vyčlenění společných prostor k užívání, soud dospěl k závěru, že byť rozdělení nemovitostí na bytové jednotky je teoreticky možné, s ohledem na extrémně vypjaté vztahy mezi spoluvlastníky je nutno v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu konstatovat, že vztahy mezi účastníky tvoří překážku pro jejich rozdělení. V daném případě se lze téměř s jistotou domnívat, že rozdělením nemovitostí na bytové jednotky, s nutností vyčlenění společných prostor, by vznikaly další třecí plochy, které by vyvolávaly další a další spory mezi účastníky a jejich vytvoření zcela jistě není účelem tohoto řízení. Nejvyšší soud České republiky judikoval, že překážkou pro rozdělení nemovitostí jsou i vztahy spoluvlastníků, pokud jsou takové, že z nich lze usuzovat na budoucí problémy v případném společném užívání věci (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 879/2019, 22 Cdo 5345/2015). Z chování účastníků je zcela zřejmé, že vztahy jsou velmi vyhrocené, kdy nelze očekávat, že by došlo k jejich narovnání. Soud tak jednoznačně uzavřel, že rozdělení nemovitostí jako způsob vypořádání možné není.

49. Jako další způsob vypořádání přicházelo v úvahu přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví některého z účastníků. Žalobkyně o přikázání nemovitostí do jejího vlastnictví zájem neměla, žalovaný zájem projevil, proto se soud zabýval toliko kritériem solventnosti žalovaného. V souvislosti s tímto byl žalovaný poučen dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3, občanského zákoníku, žalovaný však ani po tomto poučení žádné skutečnosti k prokázání schopnosti vyplatit podíl žalobkyni netvrdil a žádné důkazy k tomuto neoznačil. Pokud právní zástupkyně žalovaného bezprostředně před vyhlášením rozsudku uvedla, že by žalovaný případně mohl prodat svoji bytovou jednotku a z toho zaplatit žalobkyni podíl, nutno poukázat na to, že žalovaný v průběhu řízení k dotazu soudu tuto možnost vyloučil a s ohledem na koncentraci řízení i po případné změně jeho postoje, již nebylo možné toto nové tvrzení připustit. V souvislosti s tímto soud uvádí, že žalovanému nic nebrání, pokud by jeho zájem o nemovitosti trval, se pokusit o dohodu se žalobkyní. Soud proto dospěl k závěru, že ani druhá možnost vypořádání podílového spoluvlastnictví v daném případě nepřichází v úvahu.

50. Soudu tak nezbylo než zvolit poslední způsob vypořádání, a to nařízení prodeje nemovitostí ve veřejné dražbě a následné rozdělení výtěžku podle jejich podílů. Soud uvádí, že v průběhu řízení opakovaně upozorňoval účastníky na jistou nevýhodnost této varianty, kdy apeloval na obě strany, aby pro případ, že nebudou schopny dosáhnout dohody, prodali nemovitosti takzvaně z volné ruky. Dohoda mezi účastníky však možná nebyla.

51. Co se týče náhrady nákladů řízení mezi účastníky, soud vycházel z aktuální judikatury Ústavního soudu České republiky, podle níž se v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví náklady řízení až na výjimky nepřiznávají (k tomu například rozhodnutí Ústavního soudu IV ÚS 404/22). V předmětném řízení soud neshledal žádné výjimečné okolnosti, které by přiznání nákladů některé ze stran odůvodňovaly, proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků náklady nepřiznal.

52. V souvislosti s vypracováním znaleckého posudku vznikly České republice - Okresnímu soudu Plzeň-město náklady, na které má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo dle § 148 odst. 1 o.s.ř.. Vzhledem k tomu, že vyhotovení znaleckého posudku se vázalo toliko k části řízení ohledně zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy úspěch a neúspěch účastníků byl totožný, neboť soud nevyhověl ani jednomu z požadavků účastníků ohledně způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví, bylo rozhodnuto, že tyto náklady hradí účastníci rovným dílem. Samostatným usnesením bude rozhodnuto o jejich výši a lhůtě splatnosti.

53. Požadavek na vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším slova smyslu.

54. Podle § 1148 odst. 1 občanského zákoníku, při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.

55. Podle § 101 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

56. V řízení bylo prokázáno, žalovaný investoval do nemovitostí v rámci jejich rekonstrukce peněžní prostředky, a to s písemným souhlasem žalobkyně. Současně však bylo prokázáno, že tyto investice byly vynaloženy nejpozději tři roky před návrhem na jejich vypořádání. Tato skutečnost ani mezi účastníky nebyla sporná. Žalovaný požadoval, aby mu žalobkyně uhradila částku 400 000 Kč. Žalobkyně ve vztahu k tomuto požadavku žalovaného vznesla námitku promlčení. S ohledem na existenci souhlasu s prováděním prací, byl pro posouzení počátku běhu promlčecí doby rozhodující okamžik, kdy došlo k vynaložení těchto nákladů, neboť vynaložené náklady byly splatné ihned, ještě v průběhu trvání spoluvlastnictví, kdy zákon požaduje, aby se vlastník, který investice se souhlasem druhého vlastníka vynaložil, obrátil na soud včas a nečekal až do okamžiku zahájení řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. S ohledem na tříletou promlčecí dobu (§ 101 obč. zák č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku účinného do 31.12.2013) soud dospěl k závěru, že námitka promlčení byla vznesena důvodně. K použité právní úpravě soud uvádí, že pokud investice byly provedeny za účinnosti “starého“ občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., cca v letech 1998- 2000, měl by soud tyto investice posuzovat podle právního předpisu účinného v době jejich provedení, neboť právo na jejich úhradu vzniklo, jak je uvedeno shora, již jejich provedením (§ 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.).

57. V průběhu řízení žalovaný uvedl, že mezi účastníky byla sjednána ústní dohoda, kterou nazval “dohodou o společném bydlení pro celou rodinu“, dle které se žalovaný zavázal, že dokud potrvá společné užívání domu, nebude po žalobkyni požadovat náhradu za vynaložené prostředky. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1374/2018 pak žalovaný shledal vznesenou námitku promlčení za nedůvodnou, kdy splatnost investic byla odložena do zániku podílového spoluvlastnictví účastníků. Žalobkyně existenci jakékoliv dohody odkládající splatnost investic odmítla.

58. Soud k tomuto tvrzení provedl dokazování, kdy nutno konstatovat, že z žádného listinného důkazu existence tvrzené dohody prokázána nebyla, o žádné dohodě ani v rámci komunikace účastníků před podáním žaloby taktéž nebyla žádná zmínka. Soud vyslechl svědka , Anonymizováno, , z jehož výpovědi vyplynulo, že svědek nebyl přítomen okamžiku, kdy by si účastníci s dohodu s tímto obsahem ujednali. Pokud svědek vyvozoval existenci dohody pouze z chování účastníků, nelze bez dalšího dospět k závěru, že k uzavření takovéto dohody skutečně došlo, kdy není vyloučeno, že uzavření dohody mohlo být předmětem diskuse účastníků, avšak nebylo prokázáno, že by k jejímu uzavření skutečně akceptací obou stran došlo. Nadto nutné uvést, že i pokud by existence dohody o společném bydlení pro celou rodinu prokázána byla, bylo by otázkou, k jakému okamžiku by byla splatnost investic odložena, neboť z dokazování vyplynulo, že žalovaný nejpozději v roce 2014 trvale nemovitosti opustil a začal bydlet na jiném místě, tedy minimálně v roce 2014 zaniklo společné bydlení účastníků. Uzavření dohody prokázáno nebylo, kdy soud považuje tvrzení o její existenci za účelová, s úmyslem zabránit účinkům vznesené námitky promlčení. Soudu tak nezbylo než návrh žalovaného na vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším slova smyslu jako nedůvodný zamítnout.

59. V této části soud rozhodl také o náhradě nákladů řízení, nicméně v tomto případě již při použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v této části zcela úspěšná, je tedy namístě přiznat jí plnou náhradu nákladů tohoto řízení. Sazba za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 6 advokátního tarifu činí 9 900 Kč. Nárok na vypořádání v širším slova smyslu byl vznesen 18. 11. 2022. Žalobkyně se k návrhu písemně vyjádřila dne 29. 5. 2023, následně proběhlo jednání dne 10. 6. 2024 a dne 5.8.2024. Žalobkyně tak má právo na zaplacení nákladů řízení za 3 úkony právní služby (3 x 9 900 Kč), zaplacení paušální náhrady po 300 Kč (3 x 300 Kč) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH 21%, celkem tedy 37 026 Kč.

60. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.