28 C 378/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci žalobkyně: právnická osoba sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 10 003 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 371 Kč s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 371 Kč jdoucím od 7. 8. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26. 9. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 10 003 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba byla uzavřena dne 18. 5. 2006 Smlouva o půjčce č. hodnota, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti, což žalovaný ztvrdil svým podpisem. Žalovaný se spolu s jistinou půjčky zavázal uhradit i souhrnný poplatek ve výši 8 632 Kč představující smluvně sjednané příslušenství pohledávky, celkově se tak zavázal uhradit částku 21 632 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách. Při řádném splácení půjčky by splatnost poslední splátky připadla na den 15. 7. 2007. Žalovaný však půjčku řádně a včas nehradil, kdy uhradil právnímu předchůdci žalobkyně toliko částku 11 629 Kč, která byla započtena dle smluvního ujednání. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka postoupena přechodnému věřiteli, o čemž byl žalovaný písemně informován, kdy pohledávka se skládala z nedoplatku jistinu ve výši 10 003 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 uzavřené mezi přechodným věřitelem a žalobkyní byla smlouva postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 14. 9. 2018. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listin má soud za prokázané, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému částku 13 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 8 632 Kč formou 52 pravidelných týdenních splátek po 416 Kč. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, kde bylo uvedeno RPSN ve výši 199,4 %. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvami o postoupení pohledávek včetně oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015, které bylo dáno k poštovní přepravě dne 22. 7. 2015 a ze dne 14. 9. 2018, které bylo dáno poštovní přepravě dne 19. 9. 2018. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky jednak v rámci oznámení o postoupení pohledávky a dále předžalobní výzvou.

5. Podle § 657 Občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

6. Podle § 539 Občanského zákoníku, je neplatný ten právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

7. Podle § 451 Občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodné obohacení je majetkový prospěch získaný plněním bezprávního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu, nebo plněním správního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

8. Z předložených listin soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti, neboť na předloženou smlouvu je nutné hledět jako na absolutně neplatné právní jednání. Důvodem pro tento závěr je celková výše plateb, která měla být zaplacena spolu s poskytnutou jistinou, kdy oproti 13 000 Kč měl žalovaný zhruba za jeden rok uhradit téměř 8 632 Kč, tedy více jak 2/3 poskytnuté částky. Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že zejména u spotřebitelských smluv je třeba uvažovat tak, že mohly být poskytovány finanční prostředky za úplatu, ovšem tato úplata musí odpovídat do určité míry běžné úrokové sazbě, která je poskytována bankovními ústavy. V daném případě činila úroková sazba 66 % ročně, kdy je zřejmé, že v předmětné době se v žádném případě nemohlo jednat o běžný úrok, který se v předmětné době pohyboval ve výši necelých 14 % ročně. S ohledem na toto se zjevně jedná o zneužití práva ze strany právního předchůdce žalobkyně, kdy se lze důvodně domnívat, že pokud by žalovaná žádala změnu podmínek smlouvy, nebylo by jí vyhověno. Soud tak uzavřel, že jednání, které směřuje pouze k získání finančních prostředků, ovšem v takovém rozsahu, které neodpovídá běžnému obchodnímu styku ani styku mezi poskytovatelem finančních prostředků a spotřebitelem, nelze poskytnout právní ochranu. S ohledem na tento závěr, soud posoudil poskytnutí finančních prostředků ve výši 13 000 Kč jako částku, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor právního předchůdce žalobkyně. S ohledem na to, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce v souvislosti s poskytnutím těchto peněžních prostředků částku 11 629 Kč, k uhrazení tak zbývá částka 1 371 Kč, kterou je povinen žalobkyni, která pohledávku vůči žalovanému nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky uhradit. Tím, že žalovaný řádně a včas nehradil, dostal se do prodlení, soud taktéž přiznal žalobkyni úrok z prodlení jdoucí ode dne 7. 8. 2015 tedy po uplynutí 10 dnů po doručení oznámení o postoupení pohledávky, kdy přípis je datován dne 25. 6. 2015, k jeho odeslání došlo dne 22. 7. 2015 a dle zákonné domněnky soud vychází z toho, že výzva k úhradě byla žalovanému doručena nejpozději do 27. 7. 2015 (§ 573 Občanského zákoníku). Co do zbytku nezbylo než žalobu zamítnout.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že nebylo v průběhu řízení zjištěno, že žalovanému jako procesně úspěšnějšímu ve sporu by nějaké náklady vznikly. Soud tak žádné ze stran náklady nepřiznal.

10. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.