28 C 382/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudkyní Mgr. Auterskou Šaškovou Kateřinou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč,s 14,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 18 000 Kč jdoucím od 20. 1. 2024 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 320,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou k zdejšímu soudu dne 19. 11. 2025 domáhala k vydání rozhodnutí, aniž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 18 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, kdy společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . byla dříve postoupena pohledávka společností , právnická osoba, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně uvedla, že původní věřitel uzavřel se žalovaným dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností dne 29. 11. 2024. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel vložil žalovanému celkem částku 20 000 Kč dne , datum, převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou úvěru a to i přesto, že byl několikrát k jeho uhrazení upomínán. V upomínce ze dne 27. 3. 2023 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu taktéž předžalobní upomínkou ze dne 11. 1. 2024. Ke dni podání žaloby uhradil žalovaný toliko částku 2 000 Kč, žalobkyně tak požadovala uhrazení zbývající nesplacené jistiny spolu se zákonným příslušenstvím. Žalobkyně současně uvedla, pokud by soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není ze smlouvy dán, nechť posoudí požadavek žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši s úvěrovým limitem 20 000 Kč, přičemž doba trvání smlouvy činila 24 měsíců a roční úroková sazba 457,50 %. Celková výše úroků tak byla vyčíslena na částku 72 715 Kč, RPSN bylo uvedeno ve výši 4 692,97 %. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 29. 11. 2024. S ohledem na to, že soud posoudil tuto smlouvu jako absolutně neplatnou (viz níže) soud nepovažoval za významné se dalšími ujednáními z této smlouvy zabývat. Z čestného prohlášení klienta soud zjistil, že žalovaný čestně prohlásil při vědomí trestně právních následků plynoucích z nesprávně uvedených údajů, že jeho čistý měsíční hlavní příjem činí částku 40 500 Kč s tím, že měsíční výdaje na domácnost činí 4 000 Kč. Žalobkyně taktéž předložila fotokopii občanského průkazů. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že částka 20 000 Kč byla vyplacena na účet žalovaného, kdy tato skutečnost byla zjištěna taktéž z vyjádření společnosti , právnická osoba, . Platba byla připsána na účet žalovaného dne , datum, . Emailem ze dne 23. 7. 2023 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru z důvodu porušení jeho závazků ze smluvy, kdy žalovaný byl vyzván k okamžitému uhrazení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvami o postoupení pohledávek včetně oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Předžalobní upomínkou ze dne 11. 1. 2024 byl žalovaný opětovně vyzýván k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů od jejího doručení. K výzvě soudu ohledně prokázání posuzování úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně ověřil totožnost žalovaného z předložených dokladů, a to zejména z občanského průkazu případně z věřiteli předloženého výpisu bankovního účtu. Dále byla posuzována úvěruschopnost na základě údajů sdělených klientem a lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit. Žalovaný taktéž prohlásil podáním žádosti o úvěr, že není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné databázi dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Ke svému tvrzení žalobkyně předložila fotokopii občanského průkazu a dále výpis z účtu od společnosti Kontomatik, kdy soud konstatuje, že z tohoto výpisu nebylo možné zjistit žádné konkrétní údaje.

5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

7. Podle § 2 odst. 3 obč. zák. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející lidské cítění.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěry schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Pokud je to nezbytné, pak i z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

10. Podle § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po předložení listinných důkazů soud posoudil nárok žalobkyně jako důvodný pouze z části, a to nikoliv ze smlouvy o úvěru, nárok byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení právě s odkazem na § 2991 obč. zák.

11. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně z převážné části. Soud má za prokázané, že na účet žalovaného byla právním předchůdcem žalobkyně zaslána částka 20 000 Kč s tím, že soud taktéž má z tvrzení žalobkyně za prokázané, že žalovaný uhradil toliko částku 2 000 Kč, když bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale nestalo se tak.

12. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného a že žalovaný byl osobou schopnou úvěr splácet. Soud dopěl k závěru, že žalobkyně toto neprokázala, když pouze odkázala na to, že právní předchůdce žalobkyně prováděl lustraci v dostupných evidencí a dále vycházel pouze z údajů, které jim sdělil žalovaný. Minimální povinností poskytovatele úvěru bylo ověření tvrzeného měsíčního čistého příjmu, kdy nic nebránilo právnímu předchůdci žalobkyně, aby od žalovaného doložení takového měsíčního příjmu požadoval. Z doloženého výpisu z účtu nebylo možné zjistit žádné skutečnosti, které by svědčily ve prospěch tvrzení žalobkyně či v její neprospěch. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřovala, resp. její právní předchůdce, úvěruschopnost žalovaného, kdy soud má za to, že žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy osobou schopnou úvěr splácet, kdy tento závěr je podpořen i tím, že žalovaný uhradil v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky toliko částku 2 000 Kč. Ze shora uvedených důvodů soud smlouvu posoudil jako neplatné právní jednání, když k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nicméně i za situace, kdy by snad bylo prokázáno, že žalovaný byl osobou schopnou úvěr splácet, zásadní je i skutečnost, že ve smlouvě byly sjednány naprosto nepřiměřené úroky a poplatky za poskytnutí finančních prostředků, kdy výše úroku činila 457,50 % ročně. Takto vysoký úrok naprosto vybočuje z běžného úroku poskytovaného bankami, kdy lze připustit i vyšší výši úrokové sazby, nicméně jednání o ročním úroku ve výši 457,50 % je ujednáním naprosto nepřijatelným a nemravným a tedy takovým, kterému nelze poskytnout právní ochranu. I z tohoto důvodu tedy soud shledal předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou.

13. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky požadované jistiny, a to z titulu bezdůvodného obohacení, když bylo zjištěno, že na účet žalovaného skutečně byla poukázána právním předchůdcem žalobkyně částka 20 000 Kč a žalovaný uhradil pouze 2 000 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tak činí 18 000 Kč. Tím, že žalovaný neplnil, dostal se do prodlení. Žalobkyně prokázala, že předžalobní upomínku s lhůtou k plnění k trvání tří dnů odeslala žalovanému dne 11. 1. 2024, dle ustanovení § 573 Občanského zákoníku domněnka doby dojití nastala ke dni 16. 1. 2024, žalovaný byl tak povinen nejpozději plnit do 19. 1. 2024 a pokud tak neučinil, od 20. 1. 2024 se dostal se svým závazkem do prodlení (§ 1970 Občanského zákoníku). Co do zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř., a s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci přiznal žalobkyni právo na náhradu 82,43 % účelně vynaložených nákladů (nutnost zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). Ty spočívají v soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, dále nákladech zastoupených advokátem, kterému náleží odměna stanovena dle § 6 odst. 1 a § 14b Vyhlášky č. 177/96 Sb. advokátního tarifu sestávající se z částky 400 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava v zastoupení, nárok ve věci samé, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a vyhlášky a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková částka nákladů by tak představovala 2 815 Kč, s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci soud žalobkyni přiznal částku 2 320,40 Kč.

15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.