28 C 398/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s 18,9 % úrokem ročně z částky 10 000 Kč jdoucím od 1. 7. 2020 do 30. 7. 2020, s 10 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč jdoucím od 11. 7. 2020 do zaplacení, s 10 % úrokem ročně z částky 10 000 Kč jdoucím od 31. 7. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 451,12 Kč to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. občanského zákoníku.

2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 7. 9. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 10 000 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne datum rámcová smlouva číslo na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. bankovní účet. Dne datum uzavřela žalovaná s žalobkyní dodatek číslo k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč. Kontokorent byl schválen dne 21. 6 2019 a bylo umožněno jeho čerpání na shora uvedeném účtu. Žalobkyně uvedla, že žalovaná však podmínky dané mezi stranami porušovala, a z důvodu závažného porušení smluvních povinností ze strany žalované přistoupila žalobkyně následně v souladu se smluvním ujednáním k zesplatnění kontokorentu ke dni 1. 7. 2020. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena neplacenou jistinou kontokorentu ve výši 10 000 Kč, dále nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu kapitalizovaným do zesplatnění ve výši 451,12 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonné úroky z prodlení a dále smluvní úrok ve výši 10 % ročně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaná ani přes opakované výzvy žalobkyně dlužnou částku neuhradila.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě předložených listinných důkazů, a to z rámcové smlouvy včetně dodatku, obchodních podmínek a podmínek pro používání kontokorentu, ze smluvního formuláře, mimořádného výpisu z běžného účtu žalované, ze zesplatňujícího dopisu – předžalobní výzvy a z dokladů o odeslání pošty, má soud za prokázaná skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak.

6. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2 a následujících zákona č. 145/2010 Sb. se spojením s ustanovením § 2395 a následujících občanského zákoníku. Žalovaná se zavázala řádně a včas vrátit poskytnutý úvěr, své povinnosti plynoucí jí ze smluvního ujednání však porušovala, když řádně a včas čerpané prostředky neuhradila. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do požadovaného příslušenství ve formě smluvního úroku a dále ve formě zákonného úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku).

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 o. s. ř., kdy s ohledem na úspěch ve věci byla žalobkyni přiznána plná náhrada nákladů řízení v celkové výši 600 Kč (soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální odměny po 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

9. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a žalované byla ke splnění její povinností poskytnuta běžná třídenní lhůta. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.