28 C 70/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudkyní Mgr. Auterskou Šaškovou Kateřinou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované č. Anonymizováno pro zaplacení částky 20 361,06 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26. 2. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 20 361,06 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne , datum, Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalované, kdy zjistila celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověření čisté měsíční příjmy a další. Žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaná nenachází v registrech, a to výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z registru neplatných dokladů, výpisu z registru PČR hledaných osob, výpisu z registru politicky aktivních osob, výpisu z katastrálního rejstříku a z výpisu z registru sankční seznamy a interní registry historie klienta. Následně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná byla a je schopna své závazky splácet. Žalobkyně dále uvedla, že žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 25 000 Kč. Úvěr byl žalované následně vyplacen na její bankovní účet, a to dne , datum, ve výši 4 517 Kč a dne , datum, ve výši 6 000 Kč. Žalovaná si dále svolila volitelné služby, a to službu Presto za poplatek 330 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž byla žalovaná informována e-mailem ze dne 25. 8. 2025, kdy k výpovědi došlo téhož dne. Žalobkyně požadovala po žalované uhrazení jistiny ve výši 10 151,02 Kč, poplatek za vyplacení trankčních úvěrů ve výši 144,36 Kč, smluvní úrok ve výši 9 748,24 Kč a poplatek za službu Presto ve výši 228,02 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 89,42 Kč.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku až do výše 80 000 Kč sjednanou úrokovou sazbou ve výši 0,866 % denně. RPSN byla uvedena ve výši 1224,94 %. S ohledem na níže uvedené závěry o absolutní neplatnosti této smlouvy soud nepovažoval za významné se zabývat dalšími ustanoveními této smlouvy. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalované byla poskytnuta žalobkyní dne , datum, částka 6 000 Kč a dne , datum, částka 4 517 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně měla za zjištěnou výši ověřeného čistého měsíčního příjmu ve výši 49 764 Kč, přičemž výše čistého měsíčního příjmu uvedena spotřebitelem byla ve výši 35 000 Kč. S ohledem na výdaje byl disponibilní příjem uveden ve výši 29 700 Kč. Žalobkyně předložila soudu jí vyhotovenou listinu nazvanou jako identifikované příjmy, kdy z této listiny však není vůbec zřejmé, z jakých zdrojů byly příjmy přijaty, z tohoto důvodu tato listina neměla pro soud žádný podstatný význam a žádné závěry z ní nebylo možno dovodit, a to na rozdíl překvapivě od žalobkyně, která z této listiny vyvodila závěr, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činí 49 764 Kč. Z e-mailu ze dne 25. 8. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla upozorněna, že s ohledem na její prodlení s úhradou splátek došlo k vypovězení smlouvy, kdy byla současně vyzvána, aby uhradila částku 21 246,23 Kč včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2026 byla žalovaná opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky. Z vyjádření žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků uhradila celkem částku 15 752,41 Kč. Z výpisu z účtů, které žalobkyně předložila jako důkaz o zkoumání úvěruschopnosti žalované, soud žádné relevantní závěry učinit nemohl, neboť byly uvedeny pouze platby bez jejich výše, soud pouze mohl z těchto listin dospět k závěru, že s velkou pravděpodobností příjem žalované vyplynul pouze z úřadu práce, a to ve výši, která nebyla z této listiny zjistitelná.

5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

7. Podle § 2 odst. 3 obč. zák. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející lidské cítění.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěry schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Pokud je to nezbytné, pak i z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

10. Podle § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po předložení listinných důkazů soud posoudil nárok žalobkyně jako důvodný pouze z části, a to nikoliv ze smlouvy o úvěru, nárok byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení právě s odkazem na § 2991 obč. zák.

11. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované, kdy soud toto za prokázané nemá, kdy z listin předložených soudu nebylo možné dojít k závěru, ke kterému došla žalobkyně, a to ohledně příjmu rovnajícímu se téměř 50 000 Kč měsíčně. Žalobkyně byla vyzývána soudem, aby uvedla, jak přesně byla úvěruschopnost žalované splácet úvěr ověřena, a to například předložením výplatních pásek, nájemní smlouvy a podobně, žalobkyně však zopakovala pouze obecná tvrzení, která byla uvedena již v žalobě. Současně však bylo prokázáno, že žalovaná uhradila v souladu s poskytnutým úvěrem částku 15 284,45 Kč, tedy je zřejmé, že určitým způsobem žalovaná splátky hradila. I pokud by tedy žalovaná v době poskytnutí úvěru byla osobou schopnou úvěr splácet, nelze na smlouvu o úvěru pohlížet jako na platné právní ujednání a to s ohledem na výši úrokové sazby, která činila 0,886 % denně. Jedná se o úrok, který naprosto vybočuje z běžné výše úrokové sazby poskytované v době uzavření smlouvy, kdy i u nejrizikovějších produktů, kterými jsou kreditní karty v době poskytnutí peněžních prostředků úroková sazba činila 24,28 % ročně. Uvažovaných 323 % ročně je naprosto nepřijatelné a nemravné a tedy takové, kterému nelze poskytnout právní ochranu. Soud proto posuzoval požadavek žalobkyně bez titulu bezdůvodného obohacení, kdy bylo prokázáno, že částka 10 517 Kč žalované poskytnuta byla, avšak s ohledem na tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila celkem částku 15 284,45 Kč, nemohlo na straně žalované bezdůvodné obohacení vzniknout. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy nebylo prokázáno, že by úspěšné žalované nějaké náklady řízení vznikly, soud proto rozhodl tak, že žádné ze stran náklady nepřiznal.