30 C 114/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 20 351 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 999,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 999,75 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu návrhu na zaplacení částky 7 351,25 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 351,25 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 680 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. [jméno] [jméno].

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 ve znění jeho doplnění ze dne 17. 6. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 20 351 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným dne 20. 8. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 17 925 Kč, kdy původní věřitel poskytoval úvěr prostřednictvím webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedené v části b) tohoto návrhu, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Po ukončení registrace zaslal žalovaný právnímu předchůdci žádost o poskytnutí konkrétního úvěru v daném případě s úvěrovým rámcem 80 000 Kč. Pro ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas, proto původní věřitel celý úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho úhradě. Celková dlužná pohledávka pak činí 20 351,11 Kč, a to ke dni 20. 5. 2020, když tato sestává z neuhrazené části poskytnutého úvěru ve výši 12 999,75 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů 1 000 Kč (4x 250 Kč) dle článku VI. odst. 1 písm. a) Smlouvy o úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 6 351,36 Kč dle článku II. odst. 4 Smlouvy. Následně byl předmětný nárok na základě smlouvy. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupen na žalobkyni. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, a to vhozením do schránky.

3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně. Soud konstatoval, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatným právním jednáním, a to díky sjednané výši úrokové sazby a RPSN. Soud v daném případě sice vycházel z respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, která byla právě v uzavřené smlouvě vyjádřena. Soud nezpochybňuje, že právní jednání žalovaná učinila, svědčí o tom i skutečnost, že uvedla své identifikační údaje a číslo bankovního účtu. Smluvní volnost je však ve spotřebitelských smlouvách, která tato smlouva bez pochyby je, korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně ve prospěch spotřebitele. Pokud jsou taková ujednání obecně nespravedlivá a rozporná s dobrými mravy, je nutné k tomuto přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je mimo jiné ujednání o odměně za poskytnutí úvěru ve formě úroku. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankou při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Úrok v uváděné výši je tedy třeba hodnotit jako zcela nemravný, představující znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, smlouva s takovým úrokem je považována za zcela neplatnou, když k tomuto závěru soud vede i skutečnost, že zde dochází ke kumulaci smluvních pokut a náhrad za upomínky, které nelze vnímat jinak než opětovně jako smluvní pokuty. Soud vychází z toho, že právní předchůdce žalobkyně by smlouvu neuzavřel za situace, že by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil, je tedy zcela evidentní výrazná nerovnováha práv a povinností každé ze smluvních stran.

8. Nárok žalobkyně tedy nelze posoudit jako nárok na vrácení poskytnutého úvěru za podmínek, které plynou z platně uzavřené sjednané smlouvy, ale pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdy žalovaný má tedy právo na vydání toliko části čerpané neuhrazené jistiny ve výši 12 999,75 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla z větší části úspěšná, má právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Žalobkyně uplatnila v řízení částku 20 351 Kč se zákonným úrokem z prodlení, který kapitalizován ke dni vyhlášení rozsudku činí 2 425,39 Kč, tedy celkem žalobkyně nárokovala částku 22 776,39 Kč, když uspěla co do jistiny ve výši 12 999,75 Kč a příslušné části zákonného úroku z prodlení, který kapitalizován ke dni vyhlášení rozsudku činí 1 549,28 Kč, tedy celkem co do částky 14 549,03 Kč, která představuje 64 % předmětu řízení. Po odečtení úspěchu žalovaného (36 %) od úspěchu žalobkyně (64 %), má žalobkyně má žalobkyně právo na náhradu 28 % účelně vynaložených nákladů řízení.

10. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 815 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ze tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 267 Kč, přičemž 28 % představuje částka 680 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.