30 C 119/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 21 112 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v rozsahu návrhu na zaplacení částky 0,18 Kč, a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 819 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 293 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 293 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve zbývající části předmětu řízení se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 827 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. [jméno] [jméno].

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 22. 12. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 21 112 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným dne 14. 8. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 18 300 Kč, kdy původní věřitel poskytoval úvěr prostřednictvím webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedené v části b) tohoto návrhu, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Pro ukončení registrace zaslal žalovaný právnímu předchůdci žádost o poskytnutí konkrétního úvěru v daném případě s úvěrovým rámcem 80 000 Kč. Pro ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas, proto původní věřitel celý úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho úhradě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka v celkové výši 21 111,82 Kč postoupena na žalobkyni, když tato sestává z neuhrazené jistiny ve výši 14 293 Kč, částky 750 Kč představující náhradu účelně vynaložených nákladů a úroků za období čerpání ve výši 6 068,82 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 10,50 % měsíčně.

2. Podáním ze dne 4. 7. 2021 vzala žalobkyně žalobu co do částky 0,18 Kč a v rozsahu zákonného úroku z částky 6 819 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení zpět.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.

4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně. Soud konstatoval, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatným právním jednáním, a to díky sjednané výši úrokové sazby a RPSN. Soud v daném případě sice vycházel z respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, která byla právě v uzavřené smlouvě vyjádřena. Soud nezpochybňuje, že právní jednání žalovaná učinila, svědčí o tom i skutečnost, že uvedla své identifikační údaje a číslo bankovního účtu. Smluvní volnost je však ve spotřebitelských smlouvách, která tato smlouva bez pochyby je, korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně ve prospěch spotřebitele. Pokud jsou taková ujednání obecně nespravedlivá a rozporná s dobrými mravy, je nutné k tomuto přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je mimo jiné ujednání o odměně za poskytnutí úvěru ve formě úroku. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankou při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Úrok v uváděné výši je tedy třeba hodnotit jako zcela nemravný, představující znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, smlouva s takovým úrokem je považována za zcela neplatnou, když k tomuto závěru soud vede i skutečnost, že zde dochází ke kumulaci smluvních pokut a náhrad za upomínky, které nelze vnímat jinak než opětovně jako smluvní pokuty. Soud vychází z toho, že právní předchůdce žalobkyně by smlouvu neuzavřel za situace, že by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil, je tedy zcela evidentní výrazná nerovnováha práv a povinností každé ze smluvních stran.

9. Nárok žalobkyně tedy nelze posoudit jako nárok na vrácení poskytnutého úvěru za podmínek, které plynou z platně uzavřené sjednané smlouvy, ale pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdy žalovaný má tedy právo na vydání toliko části čerpané neuhrazené jistiny ve výši 14 293 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř., kdy soud nejprve zkoumal, z jakého důvodu došlo k částečnému zastavení řízení, když dospěl k závěru, že to bylo pro chování žalobkyně, kdy tato zároveň byla úspěšná toliko v části řízení, proto jí vzniklo právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Žalobkyně byla úspěšná co do 68 % předmětu řízení, kdy po odečtení úspěchu žalovaného (32 %) má žalobkyně právo na 36 % účelně vynaložených nákladů řízení.

11. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 845 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ze tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 297 Kč, přičemž 36 % představuje částka 827 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.