30 C 12/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 2 512 773 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 512 773 Kč s úrokem ve výši 18 % ročně z částky 2 512 773 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení, dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 512 773 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 289 728 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 1. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou byla dne 5. 12. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] 2018 [číslo], na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 2 512 773 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 18 % ročně ve 12 měsíčních splátkách ve výši 18 846 Kč a následným jednorázovým doplatkem zbylé části smluvního úroku za každý měsíc trvání úvěru, kdy výše doplatku každé měsíční splátky činí 18 846 Kč, a dlužné jistiny ve výši 2 512 773 Kč se splatností ke dni 5. 12. 2019. Žalovaná úvěr nehradila řádně a včas. Po splatnosti úvěru pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 8. 2020 pohledávka z předmětné smlouvy postoupena na žalobkyni se všemi právy a povinnostmi s nimi spojenými. Pohledávka žalobkyně sestávala z neuhrazeného zůstatku jistiny úvěru ve výši 2 512 773 Kč, neuhrazené měsíční splátky úroku ve výši 18 846 Kč splatné dne 5. 12. 2019, jednorázové splátky doplatku smluveného úroku ve výši 226 152 Kč (12x 18 846 Kč) opětovně se splatností dne 5. 12. 2019, dále smluvní pokuty za prodlení s úhradou měsíčních splátek části smluvního úroku ve výši 7x 6 282 Kč dle článku 9 Všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí shora uvedené smlouvy o úvěru, dále smluvní pokuty za nezajištění výmazu veškerých záznamů týkajících se exekučních řízení ze zastavených nemovitostí z katastru nemovitostí ve výši 251 277 Kč vyúčtované v souladu s ustanovením článku I. odst. 7 smlouvy o úvěru splatné dne 4. 4. 2019 a pohledávky z titulu nároku na zaplacení smluvní pokuty za nepřistoupení k notářskému zápisu z doložkou, resp. dohodou o přímé vykonatelnosti ve výši 251 277 Kč vyúčtované v souladu s ustanovením článku I. odst. 8 smlouvy o úvěru splatné ke dni 2. 4. 2019. Dále postoupená pohledávka žalobkyně sestávala ze smluvní pokuty ve výši 10 % z celkové dlužné nesplacené části splatného úvěru vyúčtované dle článku 15 písm. a) Všeobecných obchodních podmínek, dále smluvní pokuty dle článku 15 písm. b) Všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru ve výši 0,15 % denně z celkové dlužné splacené části splatného úvěru za období od 6. 12. 2019 do zaplacení, kdy na tuto smluvní pokutu se započítávají platby dlužníka v celkové výši 188 460 Kč, a pohledávky na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z celkové dlužné částky od 6. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně se v rámci uplatněné žaloby domáhá toliko nesplacené jistiny, smluvního úroku ve výši 18 % ročně a zákonného úroku z prodlení. Žalovaná i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dále ničeho neuhradila.

2. Žalovaná k nároku uplatněného žalobou uvedla, že závazky vyplývající ze shora specifikované smlouvy o úvěru řádně splácela do listopadu 2021 a nadále splácí od dubna 2022, když toto doložila výpisy z transakční historie od 1. 1. 2019 do 31. 5. 2021. V době blížící se splatnosti smlouvy o úvěru se pokoušela opakovaně kontaktovat právního předchůdce žalobkyně s žádostí o prodloužení splatnosti smlouvy, případně přeúvěrování s tím, že ze strany právního předchůdce žalobkyně byl požadavek zaregistrován a slíbeno následné řešení situace, k čemuž však již nedošlo. Po postoupení pohledávky byla kontaktována odpovědným pracovníkem žalobkyně, přičemž tímto byla vyrozuměna o postoupení pohledávky. Následně od prosince 2021 začala splátky úvěru splácet přímo žalobkyni. K nároku samému pak žalovaná uvedla, že doposud plně nesplatila jistinu úvěru ve výši 2 512 773 Kč, nicméně není pravdou, že by neuhradila příslušenství pohledávky. Jak smluvený roční úrok ve výši 18 % ročně, který měla hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 18 846 Kč, tak jednorázovou splátku doplatku ve výši 18 846 Kč žalovaná uhradila. Toto vyplývá z potvrzení o provedení jednotlivých bezhotovostních plateb. Žalovaná pak zejména odkázala na skutečnost, že smlouva o úvěru byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy, a z tohoto důvodu je absolutně neplatná, když tento závěr plyne z ujednání o smluvních pokutách, které jsou nepřiměřeně vysoké a zcela v nepoměru k utvrzované povinnosti. O uzavřené smlouvě nelze v žádném případě hovořit jako o vyvážené, ale jako s předem daným úmyslem právního předchůdce žalobkyně se co nejvíce obohatit na úkor žalované. V této souvislosti žalovaná zároveň odkázala i na zřízené zástavní právo na základě uzavřené zástavní smlouvy, zajišťovací blankosměnku a notářský zápis s přímou vykonatelností. Dále doplnila, že ač je v úvěrové smlouvě uvedeno, že tuto uzavřela v postavení podnikatele, ve skutečnosti bylo identifikační číslo žalované do smlouvy vtěleno pouze z důvodu, aby bylo vyloučeno užití spotřebitelských práv žalované. Poskytnuté finanční prostředky na základě úvěrové smlouvy nebyly na závazky z podnikání žalované použity. Především však byla smlouva o úvěru a zástavní smlouva uzavřena za situace, kdy žalovaná včas nehradila již dříve poskytnutý úvěr ze dne 11. 12. 2017. Takové jednání pak považuje za nepoctivé naplňující znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku, kdy žalovaná zároveň namítla, že smlouvy podepsala v tísni, rozrušení a lehkomyslnosti, když přislíbila poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je vzájemně v hrubém nepoměru k plnění poskytnutému. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že je na místě žalobě vyhovět, požádala o povolení hrazení jistiny v měsíčních splátkách ve výši 16 000 Kč. Zároveň pro tento případ navrhla ohledně nákladů řízení postup ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., když nepřiznání náhrady nákladů řízení se žalobkyně jako silné inkasní společnosti žádným způsobem nedotkne.

3. V replice ze dne 12. 5. 2022 žalobkyně zejména uvedla, že se neztotožňuje s tvrzením žalované o neplatnosti smlouvy, kdy pokud žalovaná uvedla v omyl původního úvěrující společnost [právnická osoba] při sdělování podmínek úvěru, pak takové jednání musí být přičítáno k tíži žalované, přičemž ona sama se neplatnosti, kterou způsobila svým jednáním, nemůže dovolat. Zároveň odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 843/2005 či sp. zn. 23 Cdo 1129/2008, ze kterého jednoznačně vyplývá, že podnikatel, který ve smlouvě uvede své identifikační číslo osoby, dává zřetelně najevo, že smlouva se týká jeho podnikatelské činnosti. Na podnikatele jsou pak kladeny zvýšené nároky i z hlediska kontraktačního procesu. Žalovaná velmi dobře zná prostředí finanční sféry, což vyplývá i z živnostenského rejstříku a výpisu z registru Českého statistického úřadu, kdy žalovaná je profesionálkou mimo jiné v oborech poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru, účetnické a auditorské činnosti a daňového poradenství. Ze shora uvedeného lze tedy dovozovat, že uzavírala podnikatelský úvěr s jednoznačným vědomím toho, že se jedná o podnikatelský úvěr a nikoliv o úvěr spotřebitelský. V této souvislosti se pak jeví tvrzení žalované o neplatnosti a druhu úvěru jako zjevně účelová a nepravdivá. Stejně pak je třeba nahlížet i na tvrzení žalované o tom, že nevěděla o postoupení pohledávky. Žalobkyně nepopírá existenci a výši plateb, když zároveň o smírné vyřešení sporu s žalobkyní neprojevila žádný zájem. Na podzim roku 2021 proběhlo v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu ve věci projednání žaloby na soudní prodej zástavy ústní jednání, po jehož skončení bylo mezi žalobkyní a žalovanou dohodnuto, že žalovaná zašle žalobkyni návrh smírného vyřešení sporu do konce roku 2021, k čemuž však nedošlo. Zároveň pak žalobkyně doplnila pro případ, že by soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, že neshledává žádný důvod pro žalovanou navrhovaný postup ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř.

4. Žalobkyně během ústního jednání konaného u zdejšího soudu dne 21. 7. 2022 učinila nesporným, že žalovaná zaplatila na předmětný úvěr celkem částku 621 918 Kč (33 měsíčních plateb po 18 846 Kč). Při tomto jednání bylo zároveň žalobkyni dáno poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit a upřesnit skutková tvrzení ohledně účelu (důvodu) a okolností uzavření úvěrové smlouvy [číslo] [rok] [číslo] [anonymizováno] dne 5. 12. 2018, úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 11. 12. 2017, a dále označit důkazy prokazující tvrzení žalobkyně, že žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu [číslo] [rok] [číslo] ze dne 5. 12. 2018 v postavení fyzické osoby podnikatele, a to v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně byla zároveň poučena o následcích nesplnění této výzvy spočívající v riziku byť i částečného neúspěchu ve sporu. S ohledem na nepřítomnost žalované pak této pak nebylo možné dát poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Řízení bylo zároveň během shora uvedeného ústního jednání zkoncentrováno.

5. Žalobkyně reagovala na poučení soudu shora podáním ze dne 2. 9. 2022, kde zejména uvedla, že největší závazek, který měl být na základě úvěru hrazen, vyplývá z titulu úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 11. 12. 2017, ve které žalovaná vystupovala jednoznačně jako podnikatel. Z dohody o započtení vzájemných pohledávek a závazků uzavřené mezi žalovanou a původním úvěrujícím dne 5. 12. 2018 je patrné, že žalovaná bezvýhradně uznala svůj závazek z podnikatelské činnosti ve výši 2 365 000 Kč. Žalobkyně zároveň doložila soudu vyrozumění o zahájení exekuce vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], jakož i vyrozumění o zahájení exekuce vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], kdy v obou těchto řízeních je žalovaná označena svým identifikačním číslem. Opětovně odkázala na skutečnost, že žalovaná je profesionálem v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů, a proto nemohlo ze strany původního úvěrujícího dojít k žádné výhodě či jednáním odůvodňujícím závěr, že by se mělo jednat o spotřebitelský úvěr. V této souvislosti žalobkyně odkázala i na odůvodnění usnesení zdejšího soudu ze dne 22. 11. 2021 č. j. [číslo jednací]. Finanční situace žalované v době uzavření úvěru [číslo] [rok] [číslo] dne 5. 12. 2018 nebyla špatná, když žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek původní úvěrové smlouvy pouze ve dvou měsících, avšak v okamžiku, kdy žádala o nový úvěr, měla všechny splátky uhrazené. Nadto je třeba vzít v potaz i hospodářkou situaci žalované, která byla vlastníkem rodinného domu, jehož prodejem by nejen uhradila své dluhy, ale ještě získala prostředky na nákup dvou bytů. Nejzásadnějším důvodem pro neposkytnutí dalšího úvěru žalované však bylo její jednání po uzavření smlouvy o úvěru v prosinci 2018, kdy tato nesplnila některé povinnosti pro ni z ní vyplývající, zejména neuzavřela dohodu se svolením k přímé vykonatelnosti formou notářského zápisu. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud jde o úvěrovou smlouvu ze dne 11. 12. 2017, pak nejzásadnějším závazkem byl závazek z podnikání žalované vůči finančnímu úřadu z titulu nedoplatku daně z příjmů ve výši 1 075 626 Kč, a dále exekuční řízení vedená na žalovanou jako podnikatelku. Je pravdou, že předmětným úvěrem byl hrazen částečně i hypoteční úvěr žalované, avšak k tomu žalobkyně odkázala na svá předchozí vyjádření, kdy žalovaná měla v domě sídlo svého podnikání a logicky pak i úhrada tohoto hypotečního úvěru směřovala k zachování provozovny žalované v místě svého bydliště.

6. K neúčasti žalované na ústním jednání konaném u zdejšího soudu dne 21. 7. 2022 a projednání věci v její nepřítomnosti soud sděluje, že soudu byla doručena omluva žalované spolu se žádostí o odročení jednání dne 20. 7. 2022 e-mailem bez ověřeného elektronického podpisu, v rámci kterého žalovaná z vážných pracovních důvodů v pořadí již podruhé požádala o odročení jednání, když jako důvod uvedla naplánovaný nástup nových zaměstnanců a nepřítomnost kolegyň z důvodu nemoci. K tomu soud doplňuje, že důvod omluvy nebyl žádným způsobem doložen, tento je navíc velmi vágní, kdy soud omluvu a žádost o odročení ústního jednání shledal i s ohledem na dosavadní procesní postup a chování žalované ve věci jako účelové a obstrukční. S ohledem na shora uvedené tedy věc projednal v její nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř.

7. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutkový stav. Z žádosti o úvěr, čestného prohlášení o příjmech ze dne 28. 11. 2018 vyplynulo, že zde je žalovaná identifikována rodným číslem i IČO, zároveň zde je vyplněno trvalé bydliště i sídlo žalované. Výše úvěru je pak stanovena v částce 2 512 773 Kč s počtem měsíčních splátek na 1 rok, výší měsíční splátky 18 846 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru 30 000 Kč. Z formuláře nazvaného„ Schválení žádosti o úvěr“ pak vyplynulo, že úvěr byl původním úvěrujícím společností [právnická osoba] schválen dne 5. 12. 2018. Ze smlouvy o úvěru [číslo] [rok] [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou, když žalovaná je v úvodní části smlouvy identifikována [IČO] a místem podnikání [adresa žalované]. Z článku I. odst. 1 dále vyplynulo, že nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky úvěrující společnosti pro poskytování podnikatelských úvěrů. Z článku II. odst. 2 má soud za prokázané, že celková výše jistiny úvěru činí 2 512 773 Kč, když úvěr se co do svého druhu a účelu sjednává jako podnikatelský k úhradě závazku z podnikání žalované a k naplnění aktuálních provozních potřeb podniku žalované. Z odst. 3 článku I. dále vyplynulo, že poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 30 000 Kč. Z článku I. odstavce 4 má soud dále za zjištěné, že žalovaná prohlásila, že předložila pravdivé podklady týkající se jejích příjmů a nákladů podnikání, jakož i domácnosti, a s vědomím těchto okolností je schopna splácet úvěr dle následujících ustanovení smlouvy. V článku I. bodu 5 pak bylo sjednáno čerpání úvěru s tím, že částka 30 000 Kč byla z jistiny úvěru přímo odečtena jako poplatek za jeho poskytnutí, část úvěru ve výši 2 365 000 Kč odpovídající aktuální výši pohledávek úvěrujícího z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 11. 12. 2017 pak měla být uhrazena zápočtem jako jednorázová splátka předmětného závazku, a to na základě žádosti žalované a dohody o vzájemném započtení pohledávek a závazků ze dne 5. 12. 2018, část úvěru ve výši 9 360 Kč odpovídající exekučně vymáhaným pohledávkám jiných věřitelů žalované, měla být vyplacena na úhradu závazků v exekučním řízení vedeném [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudním exekutorem se sídlem v [obec] pod sp. zn. [spisová značka], kdy tyto závazky měly být na základě výslovné žádosti žalované uhrazeny tak, že k úhradě dlužných částek v exekučním řízení dojde přímo na účet či do pokladny uvedeného exekutorského úřadu, a to nejpozději do tří dnů od podpisu smlouvy, část úvěru ve výši 108 413 Kč odpovídající exekučně vymáhaným pohledávkám v rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] měla být opětovně na základě výslovné žádosti žalované vyplacena k úhradě dlužných částek exekučním řízení přímo na účet či do pokladny uvedené exekutorského úřadu. V článku I. bodu 6 úvěrové smlouvy bylo dále sjednáno, že jednotlivé části úvěru sjednané v článku I. v odstavci 5 písmeno b) smlouvy budou dle dohody stran vyčerpány nejpozději do 3 dnů od splnění podmínky, kdy dojde k podání návrhu na vklad zástavního práva a věcného práva zákazu zcizení a zatížení nemovitostí dle článku IV. smlouvy dle současně uzavírané zástavní smlouvy a tento návrh bude příslušným katastrálním úřadem řádně a bez výhrad přijat a řízení o povolení vkladu zástavního práva a věcného práva zákazu zcizení a zatížení nemovitosti nebude přerušeno a zároveň dojde k uzavření pojistné smlouvy, provedení a prokázání vinkulace pojistného plnění ve prospěch původního úvěrujícího. V článku I. bodu 7 se pak žalovaná zavázala ve lhůtě 60 dnů zajistit výmaz veškerých záznamů týkajících se exekučních řízení z katastru nemovitostí vedených ve prospěch soudního exekutora Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] a soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve věci vedené pod sp. zn. 203 EX 27683/2018. V článku I. odstavci 8 se pak žalovaná zavázala v lhůtě do 15 dnů od vyčerpání poslední části úvěru přistoupit k uzavření notářského zápisu s doložkou, resp. dohodou o přímé vykonavatelnosti, která se bude vztahovat k vykonatelnosti a splatnosti závazku žalované na základě této smlouvy. Současně byl úvěrující oprávněn uplatnit vůči žalované smluvní pokutu ve výši 10 % z jistiny úvěru dle této smlouvy, kterou se žalovaná zavázala úvěrujícímu zaplatit. V článku II. pak byl sjednán úrok ve výši 18 % ročně při RPSN 20,24 %. Úroky jsou částečně splatné měsíčně a částečně jednorázově se splátkou jistiny úvěru, který je určen v článku III. s tím, že měsíčně bude žalovaná hradit část úroku ve výši 0,75 % z jistiny, přičemž doplatek úroku do sazby sjednané na základě článku II., odst. 1 smlouvy je splatný při splatnosti jistiny úvěru nebo při předčasném splacení úvěru. V článku III. byl sjednán počet měsíčních splátek 12 ve výši 18 845 Kč, přičemž výše měsíčního doplatku úroku bude činit 18 846 Kč za každý měsíc trvání úvěru, výše jistiny úvěru byla sjednána ve výši 2 512 773 Kč, vše se splatností na účet č. [bankovní účet] pod V. S. 417 2018. První splátka smluvníhoho úroku ve výši 18 846 Kč byla splatná dne 5. 1. 2019 a poslední splátka dne 5. 12. 2019, kdy celkem na všech splátkách úroku a jistině měla žalovaná uhradit částku 2 936 077 Kč. Pro případ, že by se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením jakékoliv měsíční splátky, měl být uplatněn postup dle čl. 9 bodu 15 Všeobecných obchodních podmínek. V článku III. bodu 5 pak byla sjednáno oprávnění odstoupit a celý úvěr zesplatnit ze strany původní úvěrující pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením kterékoliv měsíční splátky nebo její části. V článku IV. bylo mezi stranami sjednáno zajištění úvěru s tím, že žalovaná se zavázala poskytnout záruku na zajištění úhrady výše uvedeného úvěru formou zřízení zástavního práva k nemovitostem, a to pozemku [parcelní číslo] – zastavená plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] - bydlení, stavba bez č. p./ č. e. – garáž, stojící na pozemku parcela [číslo] (pozemek na [list vlastnictví]), vše zapsáno na [list vlastnictví], pro k. ú. [obec], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce], dále spoluvlastnického podílu o velikosti id. 3/4 pozemku parcela [číslo] – zastavená plocha a nádvoří, na které stojí stavba bez č. p./ č. e. – garáž (na [list vlastnictví]). Z všeobecných obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] pro poskytování podnikatelských úvěrů, které jsou nedílnou součástí shora uvedené smlouvy, dále vyplynulo, že úvěr se sjednává a poskytuje jako podnikatelský hypoteční, tedy zajištěný zástavním právem k nemovitosti. Poplatkem ve smyslu ustanovení článku I. bodu 3 smlouvy se rozumí paušální poplatek za poskytnutí úvěru v souladu s podmínkami poskytování úvěru úvěrujícím a žádosti žalované. Z bodu 5 dále vyplynulo, že úroky nebo jejich části jsou splatné měsíčně dle podmínek sjednaných článku III. smlouvy a dle splátkového kalendáře, který je nedílnou přílohou. Ze splátkového kalendáře pak vyplynulo, že první splátka měla být uhrazena dne 5. 1. 2019 ve výši 18 846 Kč a poslední splátka dne 5. 12. 2019 opětovně ve výši 18 846 Kč, kdy zároveň do tohoto dne měla být uhrazena jistina ve výši 2 512 773 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 226 152 Kč. Z bodu 9 všeobecných obchodních podmínek dále vyplynulo, že pro případ, že se žalovaná ocitne v prodlení se zaplacením kterékoliv měsíční splátky nebo její části déle než 3 dny, je úvěrující oprávněn vyúčtovat jednorázovou smluvní pokutu za pozdní úhradu splátky nebo její části, a to ve výši 0,25 % denně z jistiny úvěru. Z bodu 10 všeobecných obchodních podmínek dále vyplynulo, že neuhradí-li žalovaná dlužnou částku nebo její část ani ve lhůtě 15 dnů, je původní úvěrující oprávněn účtovat smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z jistiny úvěru, kterou se žalovaná zavázala zaplatit. Pro případ odstoupení od smlouvy původním úvěrujícím a zesplatnění úvěru pak byla sjednáno právo na vyúčtování smluvní pokuty ve výši 10 % ze stávajícího zůstatku jistiny úvěru. Z bodu 15 vyplynulo, že pro případ, že se žalovaná ocitne v prodlení se zaplacením pohledávek původního úvěrujícího na splatném úvěru, vzniká původnímu úvěrujícímu právo na jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % z celkové dlužné částky tímto vyúčtované, a dále smluvní pokuty závislé na délce prodlení žalované s nesplacením celkové dlužné částky ve výši 0,15 % denně. Z bodu 19 bylo zjištěno, že v případě porušení povinnosti žalovanou dle článku IV. bodu 2 smlouvy, tedy neuzavření pojistné smlouvy nebo neprovedení vinkulace pojistného plnění ve prospěch původního úvěrujícího ve lhůtě 30 dnů ode dne uzavření smlouvy, vzniká tomuto právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 % z jistiny úvěru. Tatáž smluvní pokuta byla sjednána v bodě 20 pro případ, že by nebylo vymazáno zástavní právo z katastru nemovitostí, tak jak je specifikováno v článku IV. bodu 1 smlouvy. Shodná výše smluvní pokuty pak byla sjednána v bodě 21 pro případ, že dojde k porušení povinnosti žalované počínat si tak, aby předmětné nemovitosti nebyly zatíženy zahájením či nařízením exekuce, zřízením exekučního příkazu, exekutorským zástavním právem, nařízením či podáním návrhu k nařízení výkonu rozhodnutí kteroukoliv formou, jakož i zástavním právem soudcovským či z rozhodnutí právního orgánu. Shodná výše smluvní pokuty pak byla sjednaná i v bodě 22 pro případ prohlášení úpadku na žalovanou. V bodě 23 se pak strany zavázaly poskytnout si veškerou součinnost ke splnění požadavku katastrálním úřadem za účelem vkladu zástavního práva, kdy pro případ porušení povinností zde uvedených ze strany žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % z jistiny úvěru. Ze zajišťovací směnky ke smlouvě o úvěru [číslo] [rok] [číslo] ze dne 5. 12. 2018 vyplynulo, že tato byla vystavena v [obec] dne 5. 12. 2018, když se ve své podstatě jednalo o blankosměnku na řad společnosti [právnická osoba] bez protestu, kdy výstavcem byla žalovaná identifikovaná rodným číslem, IČO, bytem a místem podnikání. Předmětná blankosměnka pak byla rubopisována na žalobkyni dne 13. 8. 2020. Z dohody o oprávnění a způsobu vyplnění blankosměnky ze dne 5. 12. 2018 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi původním úvěrujícím a žalovanou, kde z článku I. bodu 1 dále vyplynulo, že k zajištění jistoty původního úvěrujícího vystavila žalovaná dne 5. 12. 2018 blankosměnku vlastní, která zajišťuje hodnotu poskytnutých finančních prostředků dle shora specifikované smlouvy o úvěru, kdy směnka je vystavena bez data splatnosti a směnečné sumy, přičemž tyto údaje je oprávněn vyplnit původní úvěrující. Směnka pak zajišťuje pohledávku směnečného věřitele ze shora uvedené smlouvy o úvěru.

8. Z dohody o započtení vzájemných pohledávek a závazků ze dne 5. 12. 2018 má soud dále za prokázané, že tato byla uzavřena mezi žalovanou a původní úvěrující společností [právnická osoba], kdy pod bodem I. byla identifikována pohledávka žalované vůči původnímu úvěrujícímu na část nevyčerpaného úvěru ve výši 2 365 000 Kč z titulu nároku na vyčerpání části poskytnutého úvěru dle smlouvy o úvěru [číslo] [rok] [číslo], ze dne 5. 12. 2018, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 2 512 773 Kč, přičemž k započtení byla určena celkem částka 2 365 000 Kč, když pod bodem II. byla identifikována pohledávka původního úvěrujícího vůči žalované z titulu nezaplacených pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 11. 12. 2017, na základě které vznikl původnímu úvěrujícímu ke dni 5. 12. 2018 nárok na úhradu pohledávek žalované v celkové částce 2 365 000 Kč. Žalovaná z uvedené smlouvy o úvěru ze dne 11. 12. 2017 tímto výslovně uznala nárok původního úvěrujícího, a to v uvedené výši jakož i vyúčtování všech doposud zúčtovaných položek, kdy celkem k započtení byla určena částka 2 365 000 Kč. Započtení vzájemných pohledávek bylo provedeno dle ustanovení § 1982 občanského zákoníku, kdy k uhrazení a zániku pohledávek dochází v uvedeném započítávaném rozsahu ke dni podpisu dohody a s účinností započtení po zavkladování zástavního práva na základě současně uzavřené zástavní smlouvy ze dne 5. 12. 2018 zajišťující nároky úvěrujícího z úvěrové smlouvy [číslo] [rok] [číslo]. Z upomínky ze dne 10. 10. 2019 dále vyplynulo, že původní věřitel vyzval žalovanou k úhradě částky 56 538 Kč z titulu dlužných splátek a vyúčtované smluvní pokuty ve výši 6 282 Kč nejpozději do 20. 10. 2019. Ze smlouvy o postoupení veškerých pohledávek ze smlouvy o úvěru [číslo] [rok] [číslo] ze dne 5. 12. 2018 má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 3. 8. 2020 mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, kdy předmětem byly pohledávky vyplývající ze shora specifikované úvěrové smlouvy v celkové výši 3 304 299 Kč s příslušenstvím. V článku I. bodu 4 pak bylo dále konstatováno zajištění pohledávek blankosměnkou, v bodě 5 pak byly identifikovány jednotlivé platby žalované. V článku I. bodě 8 pak byly specifikovány co do důvodu a výše jednotlivé pohledávky, kdy pod bodem a) pohledávka sestávala z jistiny úvěru ve výši 2 512 773 Kč, pod bodem b) neuhrazené měsíční splátky úroku splatné dne 5. 12. 2019 ve výši 18 846 Kč, pod bodem c) pohledávky z titulu neuhrazené jednorázové splátky doplatku smluveného úroku ve výši 226 152 Kč splatná ke dni 5. 12. 2019, pod bodem d) pohledávky z titulu nároku na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou měsíčních splátek v části smluveného úroku ve výši 7x 6 282 Kč, pod bodem e) pohledávky na zaplacení smluvní pokuty za nezajištění výmazu veškerých záznamů týkajících se exekučních řízení dle zastavených nemovitostí ve výši 251 277 Kč z katastru nemovitostí se splatností dne 4. 4. 2019 a pod bodem e) pohledávky z titulu nároku na zaplacení smluvní pokuty za nepřistoupení k notářskému zápisu s doložkou, resp. dohodou o přímé vykonatelnosti ve výši 251 277 Kč se splatností dne 2. 4. 2019. Ze shodného tvrzení účastníků a z výpisu z účtu žalované má soud dále za prokázané, že žalovaná zaplatila na předmětný úvěr celkem částku 621 918 Kč (33 splátek po 18 846 Kč) v období od ledna 2019 do října 2021. Z výpisu z živnostenského rejstříku ohledně žalované má soud dále za prokázané, že jejím identifikačním číslem je [číslo], adresou sídla pak [obec], [ulice a číslo]. Žalovaná je, resp. byla držitelkou celkem šesti živnostenských oprávnění, kdy mimo jiné pod [číslo] se jednalo o předmět podnikání vedení účetnictví, vedení daňové evidence od 9. 11. 1994, přičemž druhem živnosti byla ohlašovací vázaná, pod bodem [číslo] pak vedení účetnictví a administrativní práce od 9. 11. 1994 s datem zániku 19. 10. 2000, opětovně druh živnosti ohlašovací volná, pod bodem [číslo] poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru se vznikem oprávnění 25. 9. 2019 s datem zániku 1. 3. 2017, opětovně druh živnosti ohlašovací vázaná. Z print-screenu webových stránek www.půjčka.co/aktivafin-s-r-o.cz bylo dále zjištěno, že společnost [právnická osoba] je zde identikována jako nezávislá finanční společnost českého původu s vlastním peněžním kapitálem, která ke svým klientům přistupuje individuálně s maximální péčí. Portfolio firmy pak sestává z několika typů úvěrů, které se liší svým objemem, délkou splatnosti a podmínkami získání s jistinou dosahující až 1 000 000 Kč při splatnosti nad 15 let. Zároveň společnost [právnická osoba] uvádí, že [obec] národní banka této udělila licenci, a že dohlíží na její fungování. Z výpisu z katastru nemovitostí dále vyplynulo, že žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] – zastavená plocha nádvoří, jejich součástí je stavba [parcelní číslo] a stavba bez [adresa] garáž parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Z části C výpisu z katastru nemovitostí specifikovaného shora bylo dále zjištěno, že na shora uvedených nemovitostech vázne zástavní právo smluvní z titulu smluv o úvěru ze dne 11. 12. 2017 a ve prospěch společnosti [právnická osoba] a dále z titulu smlouvy o postoupení pohledávek ve prospěch žalobkyně.

9. Z vyrozumění o zahájení exekuce soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 16. 7. 2018 č. j. [číslo jednací] bylo dále zjištěno, že předmětné exekuční řízení je vedeno ve věci povinné [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [IČO], se sídlem [adresa žalované], se sídlem [adresa], [IČO], kdy exekučním titulem je rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 1. 2018 č. j. [číslo jednací]. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] dále vyplynulo, že žalovaná je identifikována jako fyzická osoba podnikatel, tedy [IČO] se sídlem [adresa žalované]. Z vyrozumění o zahájení exekuce soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 20. 8. 2018 č. j. [číslo jednací] bylo dále zjištěno, že shora uvedená exekuce je vedená proti povinné [celé jméno žalované], identifikované [rodné číslo] a [IČO], s adresou bydliště a sídla [adresa žalované] ve věci oprávněné [anonymizováno] s . r. o. se sídlem [adresa], [IČO], kdy exekučním titulem je rozhodčí nález ze dne 10. 11. 2017 č. j. 651/2016 vydaný rozhodcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud dále za prokázané, že tato byla uzavřena mezi úvěrující společností [právnická osoba] a žalovanou jako úvěrovanou, kdy žalovaná je zde identifikována IČO a místem podnikání. V článku I. je pak sjednána celková výše úvěru 2 000 000 Kč, přičemž úvěr se co do svého druhu a účelu sjednává jako podnikatelský, k naplnění aktuálních provozních potřeb podniku žalované. Nedílnou součástí smlouvy jsou i Všeobecné obchodní podmínky úvěrujícího pro poskytování podnikatelských úvěrů. Poplatek za náklady spojené s poskytnutím úvěru byl sjednán ve výši 100 000 Kč. Jistina úvěru pak měla být poskytnuta tak, že částka 100 000 Kč měla být jako poplatek za poskytnutí úvěru přímo odečtena na celkovou částku úvěru, část úvěru ve výši 100 000 Kč měla být na základě žádosti a pokynu žalované poukázána bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet] jako provize za obstarání úvěru, a to zprostředkovateli žalované [právnická osoba] s . r. o. na základě smluvního vztahu žalované se zprostředkovatelem, částka ve výši 100 000 Kč jinak odpovídající exekučně vymáhané pohledávce vymáhané po žalované jako povinné v exekučním řízení vedeném [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] M., soudním exekutorem v [obec] pod sp. zn. [spisová značka] měla být uhrazena přímo na účet či do pokladny uvedeného exekutorského úřadu, částka 10 749 Kč odpovídající výši exekučně vymáhané pohledávky za žalovanou jako povinnou v exekučním řízení vedeném [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudní exekutorkou [okres] ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] měla být uhrazena přímo na účet či do pokladny uvedeného exekutorského úřadu, částka 27 903 Kč odpovídající exekučně vymáhané pohledávce za žalovanou jako povinnou v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] měla být uhrazena přímo na účet či do poklady uvedeného exekutorského úřadu, částka 1 113 610 Kč odpovídající pohledávce České republiky, Finančního úřadu pro [příjmení] kraj, se sídlem [adresa], měla být na základě výslovné žádosti žalované poukázána přímo k úhradě závazků žalované u tohoto věřitele zajištěnou zástavním právem rozhodnutím správního orgánu: rozhodnutí správce daně o zřízení zástavního práva Finančního úřadu pro [příjmení] kraj, Územní pracoviště v [obec] č. j. 1374803/2014 ze dne 14. 7. 2014 a částka 430 182 Kč odpovídající pohledávce závazků žalované vůči společnosti [právnická osoba] na základě výslovné žádosti žalované měla být poukázána k úhradě závazku žalované u tohoto věřitele zajištěného zástavním právem dle smlouvy č. V 2 [číslo]. Zbývající část úvěru po vyplacení a vyčerpání částí úvěru shora měla být na základě výslovné žádosti žalované poukázána bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet]. Úrok byl opětovně sjednán ve výši 18 % ročně při RPSN 32,53 %. Výše měsíční splátky činila 15 000 Kč, počet měsíčních splátek byl sjednán 12, splatnost jistiny úvěru 2 000 000 Kč nejpozději do 11. 12. 2018. Ze sdělení Finančního úřadu pro [příjmení] kraj, Územní pracoviště v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] - [číslo] dále vyplynulo, že daný správní orgán registruje u žalované nedoplatek na dani z příjmu fyzických osob v částce 1 075 626 Kč, na silniční dani v částce 78,85 Kč, na dani z nemovitých věcí 18 960,56 Kč a na příslušenství – exekuční náklady 18 944 Kč, tedy celkem nedoplatek v částce 1 113 609,41 Kč. Ze sdělení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] ze dne 5. 12. 2017 v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] dále vyplynulo, že žalovaná je zde identifikována datem narození [datum], [IČO] a adresou [adresa žalované], a. s . Ze sdělení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. ze dne 7. 12. 2017 č. j. [číslo jednací] dále vyplynulo, že jako povinná je zde identifikována [celé jméno žalované], s adresou [adresa žalované], zároveň je identifikována žalovaná s datem narození [datum] a [IČO]. Ze sdělení soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 7. 12. 2017 č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalovaná jako povinná je zde identifikována [rodné číslo] a adresou bydliště [adresa žalované]. Z print-screenu webových stránek [právnická osoba] s . r. o. mimo jiné vyplynulo, že předmětná společnost poskytuje a zprostředkovává úvěry výhradně pro podnikatele, kteří využijí financování do podnikání až do 70 % z odhadu nemovitosti (dle lokality), a to až na 30 let. Z print-screenu webových stránek společnosti [právnická osoba] má soud za prokázané, že předmětná společnost neposkytuje spotřebitelské úvěry dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., kdy v jejím portfoliu je nabídka podnikatelských úvěrů, a to krátkodobý podnikatelský úvěr, dlouhodobý podnikatelský úvěr, individuální podnikatelský úvěr a kontokorentní podnikatelský úvěr. Z vyjádření žalované ze dne 10. 6. 2021 v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] ve věci zástavního věřitele [právnická osoba] mimo jiné vyplynulo, že tato uznala, že uzavřela se společností [právnická osoba] úvěrovou smlouvu [číslo] [rok] [číslo], kterou řádně splácela. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 22. 11. 2021 č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že byl nařízen soudní prodej zástavy ve výroku I. a II. specifikovaných nemovitých věcí ve věci zástavního věřitele [právnická osoba] za účasti žalované jako zástavního dlužního, která byla označena [IČO] a sídlem [adresa žalované]. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 27. 9. 2016 č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že řízení bylo vedeno ve věci žalobkyně [právnická osoba] proti žalované [celé jméno žalované], [datum narození], trvale bytem [adresa žalované]. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 28. 1. 2019 č. j. [číslo jednací] bylo dále zjištěno, že řízení bylo vedeno ve věci žalobkyně: [právnická osoba] proti žalované: [celé jméno žalované], [datum narození], trvale bytem [adresa žalované]. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 29. 4. 2015 č. j. [číslo jednací] bylo prokázáno, že věc byla vedena ve věci žalobkyně [právnická osoba], a. s . proti žalované, která byla označena [IČO] a místem podnikání [adresa žalované]. Z rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. ze dne 10. 11. 2017 sp. zn. [číslo] má soud dále za prokázané, že rozhodčí řízení bylo vedeno ve věci žalobkyně [právnická osoba] proti žalované [celé jméno žalované], označené [rodné číslo] a adresou trvalého bydliště [adresa žalované].

10. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovaného poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 433 odst. 1 a 2 občanskému zákoníku, kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stan. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

14. Podle ustanovení § 1797 občanského zákoníku, podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat zrušení smlouvy podle § 1793 odst. 1, ani se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy podle § 1796.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

16. S ohledem na procesní obranu žalované se soud primárně zabýval posouzením, zda žalovaná úvěrovou smlouvu (úvěrové smlouvy), na základě níž vznikl žalovaný závazek, uzavřela v postavení fyzické osoby spotřebitele či fyzické osoby podnikatele, a to případně v rámci nebo mimo rámec své podnikatelské činnosti. K tomu je třeba uvést, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná (§ 419 občanského zákoníku). Ze samotné definice spotřebitele vyplývá, že spotřebitelem může být i fyzická osoba podnikatel, protože se předpokládá, že určitá osoba koná (může konat) mimo rámec své podnikatelské činnosti. Tato podmínka je splněna nikoliv jen v případě, kdy osoba není vůbec podnikatelem, ale i v tom případě, kdy jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti. Ustanovení na ochranu spotřebitele by totiž měla být aplikována i na vztahy, v nichž vystupuje fyzická osoba, jež má podnikatelské oprávnění, avšak v těchto vztazích se jako podnikatel nechová – viz např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 1930/11. Spotřebitelem tedy může být jen člověk, který s podnikatelem jedná mimo rámec své vlastní podnikatelské činnosti. Tím však není, jak zdůrazňuje i důvodová zpráva k § 490 občanského zákoníku, vyloučena ochrana těch podnikatelů, kteří se za určité situace ocitnou v postavení slabší strany (typicky uzavírá-li smlouvu právnická osoba nebo podnikatel v pozici neprofesionála s osobou, která v daném oboru profesionálem je).

17. Předně je třeba uvést, že bylo na žalované, aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k jejich prokázání v tom směru, že úvěrové smlouvy, z nichž vzešly nároky žalobkyně specifikované shora, uzavírala buď v postavení fyzické osoby, či fyzické osoby podnikatele, která však nejednala v rámci své podnikatelské činnosti. S ohledem na skutečnost, že žalovaná nebyla přítomna jednání konaného u zdejšího soudu dne 21. 7. 2022, kde mimo jiné bylo zkoncentrováno řízení, nebylo možné této soudem dát poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. tak, jak je uvedeno shora, kdy toto je třeba přičítat toliko k tíži žalované. Pokud na ústním jednání konaném u zdejšího soudu dne 22. 9. 2022 doplnila skutková tvrzení, pak se v jejím případě jednalo již o nepřípustné novum a k těmto skutkovým tvrzením soud bez dalšího nemohl přihlížet. S ohledem na shora uvedené tak soud vycházel z dosavadního obsahu spisu, důkazů a skutkových tvrzení, které dotvrdila a doložila žalobkyně v rámci koncentrační lhůty poskytnuté soudem. Na základě provedeného dokazování pak soud dospěl k závěru, že žalovaná uzavírala s původním věřitelem společností [právnická osoba] dvě úvěrové smlouvy v postavení fyzické osoby podnikatele, a to v rámci své podnikatelské činnosti. Je sice pravdou, že z důkazního řízení dále vyplynulo, že část závazků, která měla být hrazena v rámci poskytnutého úvěru, nespadala přímo do podnikatelské činnosti žalované, nicméně více než podstatná část se podnikatelské činnosti žalované přímo týkala. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že žalovaná v době uzavření obou shora citovaných smluv o úvěru disponovala živnostenskými oprávněními, kde předmětem podnikání je mimo jiné vedení účetnictví, vedení daňové evidence a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Rovněž ze samotného obsahu smlouvy zcela jednoznačně vyplývalo, že žalovaná úvěr uzavírala v postavení podnikatele za účelem uspokojení závazků z podnikatelské činnosti vyplývajících a k úhradě závazků z podnikání žalované jako podnikatele. Pokud by tomu tak nebylo, pak by žalovaná předmětné smlouvy o úvěru, zejména smlouvu o úvěru [číslo] [rok] [číslo] ze dne 5. 12. 2018, dle názoru soudu neuzavřela. K tomuto závěru soud dospěl nejen na základě ze smlouvy o úvěru a výpisu z živnostenského rejstříku ohledně žalované, ale i z obsahu spisu zdejšího soudu a jednotlivých soudních exekutorů, kde v drtivé většině byla žalovaná identifikována IČO a místem podnikání.

18. S ohledem na vznešenou námitku žalované, že smlouva o úvěru, na základě které jsou nároky specifikované v žalobě uplatněny žalobkyní v tomto řízení, je absolutně neplatná, a to z důvodu porušení principu dobrých mravů, soud dále zkoumal, zda k tomuto skutečně došlo a korektiv dobrých mravů je tak na místě uplatit. V této souvislosti soud odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR – zejména stěžejní rozsudek sp. zn. 23 ICdo 56/2018 ze dne 16. 3. 2021. Z tohoto mimo jiné vyplývá, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrým mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Spotřebitelem pak může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Nelze tak vyloučit, že taková smlouva o úvěru může mít povahu smlouvy spotřebitelské a bude třeba aplikovat právní úpravu zákona o spotřebitelském úvěru. V této souvislosti soud odkazuje na závěry vyjevené shora, kdy dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti, tudíž bez dalšího nelze daný závazkový vztah subsumovat pod právní úpravu zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Dále je třeba uvést, že korektiv dobrých mravů je korektivem primárním, nikoliv jediným, kdy v další části odůvodnění tohoto rozsudku se soud bude dále zabývat i korektivy dalšími, a to poskytujícím právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (např. právní ochrana slabší strany).

20. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 judikoval, že korektiv dobrých mravů lze uplatnit i v případě vztahů mezi podnikateli. V případě podnikatele, který uzavřel smlouvu při svém podnikání však zpravidla i s ohledem na jeho předpokládanou profesionalitu nebude možné rozpor s dobrými mravy spatřovat v existenci hrubého nepoměru vzájemných plnění vzniklého tím, že při uzavírání smlouvy někdo zneužil jeho tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti. To je dle názoru soudu i daný případ, kdy nelze než znovu odkázat na obor podnikání žalované, kterým je mimo jiné poskytování spotřebitelských úvěrů, vedení účetnictví a daňové poradenství. Dále je třeba uvést, že případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy má představovat, tak jak již bylo uvedeno shora zásah pouze výjimečný. Je-li právní jednání v rozporu s dobrými mravy, je třeba současně vyřešit, co je právním následkem porušení korektivu dobrých mravů. Soudní praxe v tomto směru vychází z názoru, že za dobré mravy je třeba pokládat za souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence, které jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2 Cdon 473/96 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 3 Cdon 51/96. Ustálená judikatura za dobré mravy dále chápe jao souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti - viz např. usnesení Ústavního soudu ČR II. ÚS 249/97. Posouzení souladu či rozporu právního jednání s dobrými mravy dle § 1 odst. 2 a § 547 občanského zákoníku pak závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, neboť tato ustanovení jsou normami, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. K neplatnosti právního jednání ve smyslu ustanovení § 588 pak soud přihlédne i bez návrhu. Pokud jde o jednání, které zjevně narušuje veřejný pořádek, pak se dle judikatury Nejvyššího soudu ČR musí jednat o narušení veřejného pořádku, které musí být zřejmé, jednoznačné a nepochybné. Je zde tedy požadavek na určitý stupeň intenzity narušení veřejného pořádku posuzovaným jednáním. Podle přesvědčení Velkého senátu Nejvyššího soudu ČR v rozhodnutí ze dne 10. 6. 2020 sp. zn. 31 ICdo 36/2020 pak přídavné jméno„ zjevně“ užité v ustanovení § 588 občanského zákoníku, vyjadřuje důraz na zřejmost, jednoznačnost či nepochybnost závěru, že k narušení veřejného pořádku posuzovaným jednáním došlo a je-li tomu tak, nastupuje důsledek v podobě absolutní neplatnosti. I když takový výklad učinil Nejvyšší soud ČR na„ zjevném“ rozporu s veřejným pořádkem, nelze než vztáhnout tyto závěry obdobně i na„ zjevný“ rozpor s dobrými mravy. Porušení korektivu dobrých mravů tak má za následek absolutní neplatnost právního jednání.

21. V této souvislosti soud uvádí, že po posouzení všech okolností uzavření úvěrové smlouvy i jejího samotného obsahu dospěl k závěru, že tato v rozporu s dobrými mravy není a ani zjevně nenarušuje veřejný pořádek. Soud dále doplňuje, že žalovaná byla v okamžiku uzavření úvěrové smlouvy rozumně uvažující osobou, musela si být vědoma, v jakém postavení smlouvu uzavírala a zároveň i následků, které uzavřením takové smlouvy pro ni vyplývaly, a to včetně dle jejího názoru nepřiměřené výše smluvních pokut. Smluvní pokuta dle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, je pak primárně institutem utvrzení dluhu a až následně zajišťovacím instrumentem. I když je třeba konstatovat, že smluvní pokuty jsou poměrně vysoké a v určitých částech úvěrové smlouvy dochází i k jejich kumulaci, je třeba zároveň zvažovat, že tyto byly sjednány za účelem zajištění, resp. utvrzení jednotlivých povinností žalované v úvěrové smlouvě sjednaných. Žalovaná pak nejen že neuzavřela dohodu o přímé vykonatelnosti, ale ani včas nezajistila výmaz exekutorského zástavního práva z katastru nemovitostí. Dále je pravdou, že úvěr byl zajištěn i blankosměnkou a zástavním právem, nicméně s ohledem na jeho výši i na skutečnost, že úvěrem z prosince 2018 byl refinancován předchozí úvěr, lze takovéto zajištění, resp. utvrzení závazku považovat mezi podnikateli za přiměřené. Ke smluvní pokutě pak soud dále uvádí, že je třeba nastavit takovou výši pokuty, která je racionálně odůvodněna a obhajitelná vzhledem ke všem aspektům smluvního vztahu, který zajišťuje, resp. utvrzuje, kdy soud má ohledně sjednaných smluvních pokut za to, že s ohledem na charakter a výši závazku tyto nejsou nepřiměřené.

22. S ohledem na právní závěry vyjevené Nejvyšším soudem ČR v jeho rozsudku z 16. 3. 2021 sp. zn. 23 ICdo 56/2019 se pak soud dále zabýval otázkou, zda žalované případně nepřináleží zákonná ochrana jako tzv. slabší smluvní strany za podmínek zakotvených v ustanovení § 433 občanského zákoníku, kdy k jeho aplikaci zároveň není nutné dovodit porušení jiného (zvláštního) podrobnějšího ustanovení na ochranu slabší strany. Pro aplikaci shora uvedeného zákonného ustanovení pak nepostačuje prokázání toliko silnějšího hospodářského postavení nebo kvality odborníka, ale je třeba prokázat, že došlo ke zneužití takového postavení nebo. Takovéto zneužití ze strany právního předchůdce žalobkyně však soud na základě provedeného důkazního řízení neshledal. V podrobnostech pak odkazuje na odůvodnění uvedené shora. Pro doplnění pak soud pouze uvádí, že ustanovení § 433 občanského zákoníku je založené na vzájemné provázanosti znaků objektivních, kterými jsou zřejmá a nedůvodná nerovnováha ve vzájemných právech a povinnostech stran, a znaků subjektivních, kterými jsou zákaz zneužití kvality odborníka a svého hospodářského postavení, a dále vytváření či využití závislosti jiného podnikatele. Zároveň ustanovení § 433 občanského zákoníku poskytuje ochranu všem subjektům, které splňují naplnění předpokladu postavení slabší strany a rovněž prokáží, že druhá strana zneužila své hospodářské postavení nebo kvalitu odborníka k vytvoření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Na přístupu k takové ochraně poskytované kogentní ustanovení § 433 občanského zákoníku dopadající na slabší stranu z řad podnikatelů, nemůže nic změnit ani omezení § 1797 občanského zákoníku. V této souvislosti soud opětovně uvádí, že žalovaná nejen že nedostatečně tvrdila, ale zejména ani neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně případně zneužil své hospodářské postavení nebo kvalitu odborníka k vytvoření nebo k využití závislosti žalované jako slabší strany.

23. Konečně se pak soud zabýval předmětným závazkovým vztahem i optikou aplikace právní úpravy adhezních smluv, kdy pro aplikaci ustanovení občanského zákoníku o adhezních smlouvách musí současně nastat dva předpoklady: a) adhezní kontraktace ve smyslu ustanovení § 1798 odst. 1 občanského zákoníku a za b) postavení adherujícího smluvního partnera jakožto slabší strany ve smyslu ustanovení § 433 občanského zákoníku. Za splnění těchto podmínek by se pak pravidla o adhezní kontraktaci použila i na vztahy mezi podnikateli. Soud pak opětovně odkazuje na své skutkové a právní závěry vyjevené shora, kdy nedospěl k závěru, že by žalovaná byla v rámci kontraktačního procesu slabší smluvní stranou, kdy tedy nedošlo k naplnění jedné ze dvou kumulativních podmínek, tedy že žalovaná vystupovala v postavení adherujícího smluvního partnera jakožto slabší strana.

24. Soud tedy dospěl k závěru, že mezi původním úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou byla platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdy původní úvěrující svoji povinnost ze shora uvedené smlouvy řádně splnil, když poskytl žalované úvěr v celkové výši 2 512 773 Kč. Žalovaná pak měla povinnost do data splatnosti úvěr včetně úroku zaplatit, protože žalovaná úvěr nehradila řádně a včas, došlo k zesplatnění celého úvěru. Následně pak byla předmětná pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek platně postoupena na žalobkyni ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobkyně se pak v rámci tohoto řízení domáhala úhrady jistiny a úroku ve výši 18 % ročně, ke kterému soud uvádí, že tento rozhodně neshledává nepřiměřeným či neobvyklým jiným smlouvám uzavíraným v daném místě a čase. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále nárok i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

25. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že neshledal splnění podmínek pro uložení splnění povinnosti ve splátkách ve výši, ve které navrhovala žalovaná (16 000 Kč měsíčně), kdy při takto nastavené výši splátek by žalovaná předmětnou pohledávku hradila nepřiměřeně dlouhou dobu (několik desítek let).

26. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovení § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 125 639 Kč, ze sedmi úkonů právní služby po 18 380 Kč (tj. 128 660 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, dvou vyjádření ve věci a účasti na dvou ústních jednáních, sedmi režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady promeškaného času na cestě z [obec] do [obec] a zpět (dvě cesty), tedy celkem 12 půl hodin v částce 1 200 Kč, cestovného na trase [obec] [obec] a zpět (dvě jízdy) v celkové výši 3 650,58 Kč a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 28 478 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 289 728 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

27. K žalovanou navrhovanému postupu ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. pak soud z opatrnosti doplňuje, že neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo na místě žalobkyni zcela nebo z části nepřiznat náklady řízení.