30 C 12/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 24 632,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části předmětu řízení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 26. 10. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 24 632,13 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným dne 10. 11. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 12 888 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru i inkasního poplatku. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 10. 1. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, když uhradil toliko částku ve výši 2 000 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, když jeho splatnost nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 10. 1. 2022, kdy ode dne 11. 1. 2022 je tedy žalovaný v prodlení. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která na jistině činila 14 008,91 Kč, kapitalizovaném smluvním úroku 1 255,87 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 6 822,89 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 293,96 Kč, inkasního poplatku ve výši 2 506,37 Kč, postoupeného sankčního poplatku ve výši 1 500 Kč, postoupení paušálních nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 490,45 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 929,69 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 838,94 Kč. Předmětná pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022 s účinností ke dni 6. 6. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se pak v rámci tohoto řízení domáhá toliko uhrazení nesplacené jistiny ve výši 14 008,91 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 255,87 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 822,89 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 293,96 Kč a inkasního poplatku ve výši 2 506,37 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s postupem dle § 115 a občanského soudního řádu souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 11. 2020 vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, a to spolu s částkou označenou jako celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč, kdy tato sestávala z kapitalizovaného úroku ve výši 1 444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a nákladů za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč. V úvěrové smlouvě bylo dále sjednáno, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku dle této smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, ohledně níž je v prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložil smluvní pokutu v maximální výši 500 Kč. Pro případ prodlení žalovaného pak úvěrující byl oprávněn tomuto zasílat upomínky, v nichž jej vyzýval k uhrazení dluhu. Pokud nastala splatnost druhé nebo třetí splátky úvěru a dlužník se ocitl zároveň v prodlení s úhradou minimálně dvou ze tří prvních splátek, byl povinen informovat SMS zprávou věřitele o tom, že pokud ve stanovené lhůtě neuhradí alespoň jednu řádnou splátku, bude případ předán k vymáhání inkasnímu pracovníkovi a celková dlužná částka bude zcela zesplatněna; zaslání SMS zprávy není zpoplatněno. Pokud dlužník neuhradí alespoň jednu řádnou splátku ve lhůtě dle přechozí věty, bude dlužníku dále zasláno oznámení, kterým jej věřitel informuje o postoupení jeho úvěru inkasnímu pracovníkovi věřitele k vymáhání a současně stanoví dlužníku 30 denní lhůtu k uhrazení dlužných částek s tím, že nedojde-li k jejich úhradě v této lhůtě, bude celková dlužná částka zcela zesplatněna. Zaslání oznámení dle předchozí věty je zpoplatněno částkou 1 500 Kč, která se skládá z účelně vynaložených nákladů spojených se zasláním oznámení ve výši 250 Kč, účelně vynaložených nákladů za činnost inkasního pracovníka ve výši 750 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Dále bylo ujednáno, že pokud se dostane dlužník do prodlení se zaplacením splátky dle této smlouvy a nejedná se o případ dle předchozího odstavce, je zaslání upomínek zpoplatněno částkou 750 Kč za každou z nich, když tato částka sestává z účelně vynaložených nákladů spojených se zasláním upomínky a vyhotovení upomínky ve výši 250 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Pokud dlužník ani přes upomínky věřitele neuhradí dlužné částky, bude dlužníku zasláno oznámení, kterým jej věřitel informuje o postoupení jeho úvěru inkasnímu pracovníkovi věřitele k vymáhání a současně stanoví dlužníku 30 denní lhůtu k uhrazení dlužných částek s tím, že nedojde-li k jejich uhrazení, bude zesplatněna zbývající část celkové dlužné částky. Toto oznámení je zpoplatněno částkou 1 500 Kč, která je tvořena částkou 750 Kč dle třetí věty tohoto odstavce částkou 750 Kč jako náhrady nákladů věřitele za činnost inkasního pracovníka. Částky za upomínky a oznámení budou dlužníku připsány v celkové dlužné částce. Dále bylo mezi stranami ujednáno, že zaplacením smluvní pokuty dle této smlouvy není dotčeno právo věřitele na náhradu účelně vynaložených nákladů a náhradu škody, která vznikla v souvislosti s prodlením dlužníka a úroky z prodlení ve výši stanovené právními předpisy. Poté 10:06 Z platební historie a tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný v průběhu trvání daného závazkového vztahu uhradil právnímu předchůdci žalobkyně toliko částku 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným pak byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022 s účinností ke dni 6. 6. 2022, tj. okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek. Předžalobní upomínkou pak byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky.

5. Podle § 2395 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně.

8. Předně je třeba odkázat na ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou: povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z předmětné smlouvy o úvěru pak plyne, že úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně, avšak je třeba poukázat na skutečnost, že do tohoto je třeba započítat i souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru, když tento ve své podstatě nepředstavuje nic jiného než další úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. V této souvislosti pak je třeba odkázat i na celkovou RPSN, která v daném případě činí 272,44 %. Je rovněž nutno přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistiny nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům úvěry s jím deklarovanou výší úrokové sazby – 15 % ročně). O shora uvedeném úroku zahrnující i celkové náklady a poplatky úvěru pak v žádném případě nelze uvažovat jako o úroku přiměřeném, když ze statistiky ČNB a databáze časových řad [příjmení] vyplývá, že v listopadu 2020 činila obvyklá výše úroku 7,88 % ročně, přičemž žalobkyně požaduje mnohonásobně vyšší úrok, který se soudu jeví jako nepřiměřený, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl zvýšeným požadavkům banky ohledně prokázání jeho kredibility.

9. Soud pak dále přezkoumal i podmínky, za kterých lze hovořit o smlouvě jako o platném právním jednání, kdy se dále zabýval i tím, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěrujícímu je uloženo s odbornou péčí zjistit, zda úvěrovaná osoba je skutečně schopna úvěr splácet. V tomto případě soud konstatoval, že považuje zjištění právního předchůdce žalobkyně za dostatečná. Dále je pak třeba uvést, že soud smlouvu zkoumal i optikou ustanovení § 574 a § 577 občanského zákoníku, kdy nezbývá než uzavřít, že je třeba vycházet prvotně z vůle účastníků daného závazkového vztahu, kteří hodlali uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které by žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve shora specifikované výši. Nicméně soud dále uvádí, že pokud jde o ujednání o tom, jak vysokou částku měl žalovaný ve svém důsledku celkově splatit, dospěl k závěru, že stanovené poplatky jsou takové, že fakticky znamenají výnos, které právní předchůdce žalobkyně hodlal z uzavřené smlouvy získat, tedy se jednalo o další skrytý úrok tak, jak je uvedeno shora. Soud dále uvádí, že s ohledem na právní úpravu občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, která je vystavěna na premise, že je třeba na právní jednání spíše hledět jako na platné než neplatné, se soudu dále zabýval dalšími ujednáními smlouvy, a to především ohledně smluvních pokut, kdy je třeba konstatovat, že tyto jsou kumulovány v podstatě za tatáž prodlení, ať jsou nazývána jakkoliv, a to buď jako sankční poplatek, smluvní pokuta případně upomínací náklady či náklady spojené s vymáháním, kdy tyto ve své podstatě nelze považovat za nic jiného než opětovně za smluvní pokutu. I tato ujednání dle názoru soudu jsou nepřiměřená a ve svém důsledku nemravná. Je pak třeba zvážit, zda by případně změny obsahu smlouvy týkající se úroku zahrnující celkovou odměnu za uzavření úvěrové smlouvy a další ujednání ohledně kumulovaných smluvních pokut byla takováto smlouva uzavřena. Soud dospěl k závěru, že nikoliv, když smlouva ve své podstatě tak, jak je postavena, nepřipouští žádných změn ve svém rigidním obsahu, kdy se jedná o formulářovou smlouvu, do níž žalovaný jako spotřebitel neměl možnost žádným způsobem zasáhnout.

10. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že daný závazkový vztah nelze zhodnotit jinak než jako nemravný, tudíž absolutně neplatný, byť zde jsou určité úvahy o tom, že žalovaný si měl počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o úvěru. Nicméně soud má za to, že úvěrujícímu, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. Berouc v potaz závěry vyjevené výše tedy soud zhodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně nesplatnou ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. K tomu pak soud dále doplňuje, že obsah daných ujednání specifikovaných shora nelze hodnotit jinak, než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností, přičemž tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů (žalovaného). Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Soud pak nad rámec shora uvedeného doplňuje, že úrok do jisté míry může představovat znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Na závěru o nemravnosti úroku způsobujícím absolutní neplatnost smluv nemění nic ani skutečnost, že se žalovaný lichvy nedovolával. Dále soud uvádí, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroku a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání úvěrujícího jako podnikání poškozující zájem společnosti, kdy k legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, pak nelze přiznat právní ochranu. S ohledem na shora uvedené tak soud věc posoudil dle příslušných ustanovení o bezdůvodném obohacení, tedy ve smyslu ustanovení § 2991 a n. občanského zákoníku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný čerpal jistinu ve výši 15 000 Kč, přičemž uhradil částku 2 000 Kč, k úhradě tedy zbývá částka 13 000 Kč. Soud tedy žalobkyni tuto částku přiznal, když ve zbývající části předmětu řízení žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř, kdy žalovaný, který byl ve věci z větší části úspěšný, by měl právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Tento však zůstal po celé řízení pasivní a neprokázal tak žádné účelně vynaložené náklady.