30 C 124/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 3. 8. 2017 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části předmětu řízení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ve znění jeho pozdějšího doplnění se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 6 000 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 513 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 000 Kč od 3. 8. 2017 do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 250 Kč. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným dne 2. 5. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 12 000 Kč, kdy původní věřitel poskytoval úvěr prostřednictvím webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedené v části b) tohoto návrhu, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Po ukončení registrace zaslal žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru v daném případě s úvěrovým rámcem 35 000 Kč. Po ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně na účet žalovaného pod příslušným variabilním symbolem. Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas, proto původní věřitel celý úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho úhradě. Celková dlužná pohledávka pak činí 6 000 Kč, spolu s náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 250 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 513 Kč a se zákonným úrokem z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka nejprve postoupena na společnost [právnická osoba] a následně na žalobkyni. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, a to vhozením do schránky.

3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně. Soud konstatoval, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatným právním jednáním, a to díky sjednané výši úrokové sazby a RPSN. Soud v daném případě sice vycházel z respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, která byla právě v uzavřené smlouvě vyjádřena. Soud nezpochybňuje, že právní jednání žalovaná učinila, svědčí o tom i skutečnost, že uvedla své identifikační údaje a číslo bankovního účtu. Smluvní volnost je však ve spotřebitelských smlouvách, která tato smlouva bez pochyby je, korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně ve prospěch spotřebitele. Pokud jsou taková ujednání obecně nespravedlivá a rozporná s dobrými mravy, je nutné k tomuto přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je mimo jiné ujednání o odměně za poskytnutí úvěru ve formě úroku. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankou při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Úrok v uváděné výši je tedy třeba hodnotit jako zcela nemravný, představující znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, smlouva s takovým úrokem je považována za zcela neplatnou, když k tomuto závěru soud vede i skutečnost, že zde dochází ke kumulaci smluvních pokut a náhrad za upomínky, které nelze vnímat jinak než opětovně jako smluvní pokuty. Soud vychází z toho, že právní předchůdce žalobkyně by smlouvu neuzavřel za situace, že by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil, je tedy zcela evidentní výrazná nerovnováha práv a povinností každé ze smluvních stran.

8. Nárok žalobkyně tedy nelze posoudit jako nárok na vrácení poskytnutého úvěru za podmínek, které plynou z platně uzavřené sjednané smlouvy, ale pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdy žalovaný má tedy právo na vydání toliko části čerpané neuhrazené jistiny ve výši 6 000 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná cca v 50 %, kdy po odečtení stejného úspěchu žalovaného ve sporu pak soud dospěl k závěru, že je na místě, rozhodnout tak, že žádnému z účastníků nelze přiznat právo na náhradu nákladů řízení.