30 C 126/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 68 242 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 144 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 144 Kč od 26. 11. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části předmětu řízení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 443 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 4. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 68 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jako úvěrující uzavřela dne 29. 6. 2021 s žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které tomuto poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaného efektivního úroku ve výši 64,60 % ročně splatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 928 Kč, a to počínaje měsícem červenec 2021 na základě sjednaného splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Kredibilita žalovaného pak byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisu z bankovního účtu a prohlášení žalovaného, dále lustrací v databázi [příjmení] a NRKI. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši v částce 50 000 Kč, a to dne 29. 6. 2021, když smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace, kdy žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Smlouva obsahuje dodatek, který tento způsob uzavření smlouvy upravuje. Technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu je popsán v rámci předsmluvních informací. Žalobkyně pak žalovanému oznámila schválení úvěru, kdy žalovaný však úvěr nehradil řádně a včas, když uhradil toliko dne 23. 7. 2021 částku 3 000 Kč a dne 29. 9. 2021 částku 2 856 Kč, tedy celkem částku 5 856 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru v celkové výši 1 497 Kč (3x 499 Kč), a to v souvislosti s prodlením úhrady splátek [číslo] kdy žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou shora uvedených splátek po dobu delší než 30 dnů. V důsledku prodlení žalovaného dále vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů dle bodu 6.2 v celkové výši 600 Kč (3x 200 Kč), kdy žalovaný se ocitl v prodlení v délce 15 dnů u splátek [číslo]. V důsledku shora specifikovaného prodlení pak došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, a to k datu 24. 11. 2021. Dle bodu 6.4 smlouvy se následně ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistiny úvěru a veškeré neuhrazené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí jistiny, kdy tato celkem činila částku 57 468,09 Kč. V bodě 6.5 smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 26. 11. 2021 až do jejího zaplacení. Žalobkyně pak zkapitalizovala smluvní pokutu ke dni podání žaloby. Celková dlužná pohledávka pak sestává z dlužné jistiny ve výši 57 468,09 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1 v částce 1 497 Kč, náhrady nákladů vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v částce 600 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5 v částce 8 677,97 Kč a dále úroku a úroku z prodlení. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.

2. K projednání věci bylo u zdejšího soudu nařízeno na den 16. 6. 2022 ústní jednání, ke kterému se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, když byl k tomuto řádně a včas předvolán. Soud proto ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z předsmluvního formuláře, předsmluvních informací a návrhu úvěrové smlouvy [číslo] vyplynulo, že tuto uzavřela žalobkyně jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným, když smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace způsobem popsaným v žalobě. Následně ze strany žalobkyně bylo žalovanému zasláno oznámení o schválení úvěru ze dne 29. 6. 2021. Na základě shora uvedené smlouvy se pak žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč při úrokové sazbě ve výši 64,60 % ročně, přičemž byla dohodnuta jako pevná výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Smluvní strany se dále dohodly, že žalobkyně je oprávněná na úroku za poskytnutí úvěru, který přiroste po zesplatnění úvěru, požadovat částku maximálně 168 652 Kč, která představuje maximální souhrnnou výši 120 % z celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit (140 544 Kč). První splátka úvěru měla být uhrazena v červenci 2021. V bodě 6.1 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části v délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru již další právo na požadování této smluvní pokuty nevzniká. Maximální součet veškerých smluvních pokut pak činil 2.999 Kč. V bodě 6.2 bylo dále sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném náhradu účelně vynaložených nákladů, které vzniknou v souvislosti s prodlením s úhradou splátky, kdy u každé takové splátky byla oprávněna požadovat při prodlení minimálně 15 dnů částku 200 Kč. V bodě 6.3 pak bylo sjednáno pro případ, že by se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části po dobu 65 dnů oprávnění žalobkyně odepřít plnění závazků ze smlouvy, dále automatické zesplatnění úvěru, kdy dnem zesplatnění se stává okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, smluvní pokuty a náhrada nákladů. V bodě 6.5 pak bylo dále sjednáno, že žalobkyni v případě, že žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradí novou jistinu, vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatění úvěru až do jejího úplného uhrazení. Ze splátkového kalendáře vyplynulo, že první splátka měla být uhrazena dne 20. 7. 2021 a poslední splátka dne 20. 6. 2025. Z dokladu o vyplacení jistiny úvěru má soud dále za prokázané, že žalovaný celý úvěr čerpal dne 29. 6. 2021 bezhotovostně převodem na účet [číslo] [bankovní účet]. Z výzev žalobkyně ze dne 20. 9. 2021, 21. 10. 2021 a 22. 11. 2021 dále vyplynulo, že žalobkyně urgovala žalovaného ohledně úhrad splátek, se kterými byl v prodlení, a konkrétně splátky [číslo]. Z platební historie a tvrzení žalobkyně pak dále vyplynulo, že žalovaný na jistinu a příslušenství úvěru uhradil celkem částku 5 856 Kč, když dne 23. 7. 2021 uhradil částku 3 000 Kč a dne 29. 9. 2021 částku 2 856 Kč. Z dopisu žalobkyně ze dne 24. 11. 2021 vyplynulo, že ke shora uvedenému dni došlo k zesplatnění úvěru, kdy tento sestával z jistiny ve výši 49 514,62 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého k jistině ke dni zesplatnění úvěru 7 953,47 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč.

4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1 2014, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně.

7. Předně je třeba odkázat na ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou: povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z předmětné smlouvy o úvěru pak plyne, že úrok byl sjednán ve výši 64,60 % ročně, kdy o shora uvedeném úroku nelze v žádném případně uvažovat jako o úroku přiměřeném, když soudu je s jeho rozhodovací činnosti známé, že v roce 2021 se úroková míra bank pohybovala okolo 15 – 17 % ročně a žalobkyně požaduje úrokovou míru více než čtyřnásobnou), a z tohoto pohledu úvěrujícím požadovaný úrok se jeví jako nepřiměřený. V této souvislosti pak soud odkazuje i na ustálenou rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni – viz např. rozsudek ze dne 7. 8. 2018 č. j. 25 Co 141/2018-92, případně rozsudek ze dne 4. 9. 2019 č. j. 25 Co 270/2019-83. Ke shora uvedenému pak soud dále doplňuje, že jako neplatné shledává i ujednání o smluvních pokutách, kdy tyto jsou kumulovány v podstatě za tatáž prodlení, kdy výše smluvní pokuty se odvíjí toliko od délky prodlení úvěrovaného (žalovaného), kdy i náhradu nákladů v souvislosti s prodlením s úhradou splátek soud ve své podstatě považuje za smluvní pokutu. Rovněž tato ujednání soud shledává jako nepřiměřená a nemravná.

8. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že celý závazkový vztah nelze zhodnotit jinak než jako nemravný, tudíž absolutně neplatný, byť zde jsou určité úvahy o tom, že žalovaný si měl počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o úvěru. Nicméně soud má za to, že úvěrujícímu, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. Berouc v potaz závěry vyjevené výše tedy soud zhodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně nesplatnou ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. K tomu pak soud dále doplňuje, že obsah daných ujednání specifikovaných shora nelze hodnotit jinak, než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností, přičemž tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů (žalovaného). Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Soud pak nad rámec shora uvedeného doplňuje, že úrok do jisté míry může představovat znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Na závěru o nemravnosti úroku způsobujícím absolutní neplatnost smlouvy nemění nic ani skutečnost, že se žalovaný lichvy nedovolával. Dále soud uvádí, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroku a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání úvěrujícího jako podnikání poškozující zájem společnosti, kdy k legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, pak nelze přiznat právní ochranu. S ohledem na shora uvedené se tak žalobkyni dostalo během ústního jednání poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. o tom, že věc lze po právní stránce posoudit jinak, a to dle předpisů o bezdůvodném obohacení. Soud pak skutečně vyhodnotil daný závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu s ustanovením § 2991 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jako bezdůvodné obohacení, kdy v rámci důkazního řízení bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč, přičemž z dokazování dále vyplynulo, že žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu uhradil žalobkyni celkem částku 5 856 Kč. Soud proto výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko v rozsahu bezdůvodného obohacení rovnající se neuhrazené části vyplacené jistiny ve výši 44 144 Kč, přičemž ve zbytku žalobu zamítl tak, jak je uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci z větší části úspěšná, má vůči žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Předmětem řízení byla jistina ve výši 59 565 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26. 11. 2021 do zaplacení, který kapitalizován ke dni vyhlášení rozsudku představuje částka 2 815,87 Kč, dále smluvní pokuta ve výši 8 677,97 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 050,32 Kč a úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 49 514,62 Kč od 20. 12. 2021 do zaplacení, který kapitalizován ke dni vyhlášení rozsudku představuje částku 2 064,01 Kč Celkem tak předmětem řízení byla částka 75 183,17 Kč. Žalobkyně pak uspěla co do jistiny ve výši 44 144 Kč a úroku z prodlení ve výši 2 086,86 Kč, když tento byl kapitalizován ze shora uvedené jistiny ke dni vyhlášení rozsudku. Celkem tak žalobkyně uspěla co do částky 46 230,86 Kč, přičemž tato částka představuje 62% předmětu řízení. Po odečtení úspěchu žalovaného (38 %) od úspěchu žalobkyně (62%), má žalobkyně právo na náhradu 24 % nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 413 Kč, tří úkonů právní služby po 3 860 Kč (tj. 11 580 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast na ústním jednání, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 11 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 621 Kč. Cekem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 18 514 Kč 24 % z této částky pak představuje částka 4 443 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.