30 C 127/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Stehlíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale pobytem Anonymizováno o 73 673,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 52 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52 000 Kč od 24. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 673,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 73 673,55 Kč od 21. 12. 2025 do 23. 1. 2026 a úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 673,55 Kč od 24. 1. 2026 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 201,24 Kč k rukám její zástupkyně advokátky Jméno advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 73 673,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 21. 12. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČO IČO, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr 52 000 Kč, splatný ve sjednaných splátkách nejpozději dne datum. Žalobkyně uplatnila částku 52 000 Kč jako nesplacenou jistinu a částku 21 673,55 Kč jako smluvní úrok. Pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť účastníci s rozhodnutím bez jednání souhlasili (žalovaný na základě fikce souhlasu) a věc bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze Smlouvy, záznamu o jejím elektronickém uzavření a použití jednorázového ověřovacího SMS kódu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvu dne datum. Ze sdělení právnická osoba. soud zjistil, že žalovaný byl majitelem a jediným disponentem účtu č. č. účtu a že na tento účet byla dne datum připsána částka 52 000 Kč. jméno FO uvedla jiný variabilní symbol, než žalobkyně uváděla pro platbu úvěru; tento dílčí rozpor však nemění závěr, že částka přesně odpovídající úvěru byla v den jeho sjednání připsána na účet žalovaného, který byl jedinou osobou oprávněnou s ním nakládat. Soud proto považuje za prokázané, že žalovanému bylo skutečně poskytnuto plnění ve výši 52 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by tuto částku zcela nebo zčásti vrátil.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jiné osobě i bez souhlasu dlužníka. Žalobkyně je proto aktivně věcně legitimována, a to i k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem poskytujícím úvěry v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako fyzickou osobou, který nejednal v rámci své podnikatelské činnosti. Jde proto o spotřebitelský úvěr.

7. Podle § 3 odst. 2 písm. b), c), d), e) a f) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy (dále jen „ZSU“), se roční procentní sazbou nákladů rozumí celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru. Celkovou částkou, kterou má spotřebitel zaplatit, je součet celkové výše spotřebitelského úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Celkovými náklady spotřebitelského úvěru jsou veškeré náklady, včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění, které spotřebitel musí v souvislosti s úvěrem zaplatit.

8. Ze Smlouvy a rozpisu splátek soud zjistil, že zápůjční úroková sazba činila 112 % ročně, RPSN 191,80 % a celkový poplatek za sjednání úvěru 8 342 Kč. Žalobkyně však v řízení neuplatnila samostatně poplatek za sjednání úvěru, nýbrž částku 21 673,55 Kč jako kapitalizovaný smluvní úrok. Tento úrok žalobkyně vyčíslila jako součet pěti dílčích úrokových plateb v rozsahu od 3 767,76 Kč do 4 853,33 Kč, které měly být splatné v jednotlivých splátkách úvěru před jeho zesplatněním. Žalobkyně uvedla, že tyto úroky byly podle Smlouvy přirostlé k jistině.

9. Soud posuzoval smluvní cenu úvěru jako celek, nikoli jen podle jejího formálního označení. Úroková sazba 112 % ročně několikanásobně převyšovala běžnou cenu spotřebitelského financování. Spolu s povinným poplatkem za sjednání úvěru 8 342 Kč vedla k RPSN 191,80 %. Žalovaný měl z jistiny 52 000 Kč uhradit za dobu přibližně čtyř měsíců na smluvním úroku 21 673,55 Kč, tedy částku přesahující 41 % poskytnutých prostředků, a vedle toho byl zavázán hradit další poplatek. Takové nastavení znamená mimořádně zatěžující cenu úvěru.

10. Podle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající taková ujednání, která v rozporu s požadavkem poctivosti zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, vyžaduje-li to smysl a účel zákona. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Soud při hodnocení nepřiměřenosti nevycházel pouze z hodnoty RPSN. Přihlédl zejména k souběhu úrokové sazby 112 % ročně, povinného poplatku 8 342 Kč, krátké době splatnosti, výši smluvního úroku uplatněného žalobkyní a standardizované povaze smluvního produktu. Úplata za úvěr byla ve zcela zjevném nepoměru k rozsahu, hodnotě a době poskytnutého plnění. Smluvní konstrukce nesměřovala k přiměřené odměně za poskytnutí úvěru, ale k nepřiměřenému majetkovému zatížení žalovaného jako spotřebitele.

12. Soud proto uzavírá, že Smlouva se svým hospodářským nastavením zjevně příčí dobrým mravům. Nejde pouze o izolované a od zbytku Smlouvy oddělitelné ujednání o vedlejším poplatku. Úroková ujednání a poplatek tvořily základní ekonomický obsah úvěrového produktu a byly podmínkou, za níž právní předchůdkyně žalobkyně úvěr poskytovala.

13. Podle § 576 o. z. se důvod neplatnosti týká jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně žalovanému poskytla úvěr 52 000 Kč i bez ujednání o vysokém smluvním úroku a povinném poplatku. Soud proto neshledal předpoklady pro částečnou neplatnost Smlouvy. Smlouva je jako celek absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z.

14. Žalobkyni proto nenáleží smluvní úrok 21 673,55 Kč ani jiné plnění založené na neplatné Smlouvě. Žaloba musela být v tomto rozsahu zamítnuta.

15. Neplatnost Smlouvy však neznamená, že žalovaný může ponechat peněžní prostředky, jež mu byly skutečně poskytnuty. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil; bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Žalovanému bylo prokazatelně poskytnuto 52 000 Kč. Nebylo zjištěno, že by žalovaný na tuto částku cokoli zaplatil. Žalobkyně má proto jako postupnice právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 52 000 Kč.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z., není-li čas plnění ujednán, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Smluvní datum splatnosti nemůže při neplatnosti Smlouvy bez dalšího založit prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení. Žalobkyně však žalovaného vyzvala k plnění předžalobní výzvou odeslanou dne 20. 1. 2026.

18. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Za předpokladu, že předžalobní výzva byla odeslána na poslední známou adresu žalovaného prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se za došlou dne 23. 1. 2026. Žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne 24. 1. 2026.

19. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat úrok z prodlení. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, odpovídá výše úroku z prodlení ročně repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52 000 Kč od 24. 1. 2026 do zaplacení. V části, v níž žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 21. 12. 2025 a z částky 21 673,55 Kč, byla žaloba zamítnuta.

20. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť žalovaný nenavrhl stanovení delší lhůty ani plnění ve splátkách a netvrdil okolnosti, které by takový postup odůvodňovaly.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala částky 73 673,55 Kč a byla úspěšná co do částky 52 000 Kč, tedy v rozsahu 70,58 %. Žalovaný byl úspěšný v rozsahu 29,42 %. Čistý úspěch žalobkyně proto činí 41,16 %. Náklady žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 948 Kč a z nákladů právního zastoupení. Soud při určení náhrady nákladů zastoupení vycházel z § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), neboť jde o řízení o peněžité plnění s tarifní hodnotou nepřesahující 50 000 Kč, zahájené žalobkyní opakovaně užívaným vzorem ve skutkově a právně obdobné věci. Sazba odměny činí 700 Kč za úkon právní služby. Žalobkyni náleží odměna za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem a žalobu, tedy za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu, celkem 2 100 Kč. Dále jí náleží tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně tak činí 5 348 Kč. Náhrada daně z přidané hodnoty nebyla žalobkyní uplatněna. Po poměrném započtení úspěchu a neúspěchu účastníků náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 41,16 % z částky 5 348 Kč, tedy 2 201,24 Kč. Jelikož žalobkyni zastupovala advokátka, je žalovaný povinen tuto náhradu zaplatit její zástupkyni podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem dobrovolně, může žalobkyně po právní moci a vykonatelnosti rozsudku podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuční návrh.