30 C 134/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobce není ode dne 8. 7. 2023 provozovatelem a vlastníkem vozidla tovární značky , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, , RZ , SPZ, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce advokátky , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, .

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 2. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že žalovaný je vlastníkem automobilu tovární značky , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, , RZ , SPZ, , a to ke dni 8. 7. 2023. Žalobu odůvodnil tím, že dne 8. 7. 2023 uzavřel jako prodávající s žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo osobní vozidlo specifikované ve výroku tohoto rozhodnutí. V souladu s čl. 6 pak bylo mezi účastníky ujednáno, že registraci změny vlastnictví v rámci evidence vozidel provede žalovaný, a to na základě plné moci udělené mu k tomuto právnímu jednání žalobcem. Žalovaný však svoji povinnost pro něj ze smlouvy vyplývající nesplnil, a to i přesto, že byl opakovaně k tomuto vyzýván žalobcem prostřednictvím telefonátů a SMS zpráv, a následně i dopisem zástupkyně žalobce. Žalobce dále doplnil, že ve smyslu ustanovení § 1099 občanského zákoníku dochází k převodu vlastnického práva v okamžiku uzavření kupní smlouvy, když v této souvislosti odkázal na judikaturu Ústavního soudu ČR zdůrazňující pouze evidenční charakter údajů zapsaných v registru vozidel. Rovněž poukázal i na možný vznik škody spočívající v hrazení pojistného v souvislosti s odpovědností vozidla za provoz na pozemních komunikacích (tzv. povinného ručení) s tím, že kdyby toto nehradil, vystavoval by se postihu od , právnická osoba, či zahájení přestupkového řízení. Naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. pak žalobce spatřoval ve skutečnosti, že bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru motorových vozidel, kdy tento by měl i v případě, že by žalovaný v mezidobí vozidlo prodal jiné osobě.

2. Po sdělení předběžného právního názoru soudu při ústním jednání konaném u zdejšího soudu dne 13. 8. 2024 s odkazem na aktuální judikaturu Nejvyššího správního soudu ČR pak žalobce navrhl připuštění změny žaloby s tím, že petit nově zní tak, že se určuje, že žalobce není ode dne 8. 7. 2023 provozovatelem a vlastníkem vozidla specifikovaného shora.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 8. 2024, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 19. 8. 2024, byla změna žaloby připuštěna.

4. Žalovaný se k původní žalobě ani k žalobě ve znění její změny připuštěné soudem nevyjádřil., právnická osoba, projednání věci soud nařídil na den 13. 8. 2024 ústní jednání, ke kterému se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil stejně jako k ústnímu jednání konaného dne 5. 11. 2024. S ohledem na skutečnost, že předvolání k oběma ústním jednáním byla žalovanému řádně a včas doručena, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z kupní smlouvy ze dne 8. 7. 2023 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím. Předmětem koupě bylo osobní vozidlo tovární značky , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, , RZ , SPZ, . V čl. III. byla sjednána kupní cena v částce 15 000 Kč. V čl. IV. byl popsán technický stav vozidla včetně jeho vad. V čl. V. oba účastníci potvrdili, že kupní cena byla v plné výši uhrazena prodávajícím kupujícímu před podpisem smlouvy. Zároveň bylo potvrzeno, že žalobce předal žalovanému osvědčení o registraci vozidla část I. a II., 1x klíč od vozidla a jeden klíč mechanický včetně rezervy, heveru a dalšího příslušenství. V čl. VI. se pak kupující zavázal provést změnu v registru silničních vozidel na svůj náklad s tím, že k tomuto mu žalobce udělil plnou moc. Z výzvy žalobce ze dne 28. 7. 2023 bylo dále zjištěno, že tento vyzval žalovaného ke splnění povinnosti spočívající v provedení změn vlastníka a provozovatele vozidla uvedeného shora v registru silničních vozidel. Z výzvy zástupce žalobce ze dne 25. 1. 2024 a podací lístku společnosti , právnická osoba, . ze dne 30. 1. 2024 vyplynulo, že žalobce opětovně vyzval žalovaného ke splnění povinnosti specifikované shora s upozorněním na možnost domáhání se svého práva soudní cestou. Z výpisu z registru silničních vozidel vedených Magistrátem města Plzně, odboru registru vozidel a řidičů ze dne 14. 8. 2024 má soud za prokázané, že ke shora uvedenému byla v registru vozidel evidován jako vlastník výše uvedeného silničního vozidla paní , jméno FO, , narozená 7. 2. 1966, trvale bytem , adresa, a jako provozovatel žalobce.

7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl soud k závěru, že žaloba je po připuštění její změny důvodná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce jako vlastník vozidla specifikovaná shora toto prodal na základě kupní smlouvy ze dne 8. 7. 2023 žalovanému, který se tak ke shora uvedenému dni stal jeho novým vlastníkem. Zároveň bylo mezi žalobcem a žalovaným ujednáno, že žalovaný zajistí zápis změny vlastníka předmětného vozidla v registru silničních vozidel. Žalovaný pak na svou povinnost zcela rezignoval, když ke dni podání žaloby byl v registru silničních vozidel nadále veden jako vlastník i provozovatel předmětného vozidla, a teprve z aktuálního výpisu z registru silničních vozidel ze dne 14. 8. 2024 bylo zjištěno, že je nadále evidován pouze jako provozovatel, když k výše uvedenému dni byla registrována jako vlastník paní , jméno FO, , narozena , datum, , trvale bytem , adresa, .

8. Soud nejprve v rámci prejudiciální otázky zkoumal, zda je v přípaně uplatněného nároku žalobce dán naléhavý právní zájem na určení toho, že žalobce již není ode dne od 8. 7. 2023 nadále vlastníkem a provozovatelem uvedeného osobního vozidla, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak je, když rozhodnutí zdejšího soudu je nutným předpokladem a podkladem pro následnou žádost žalobce o výmaz údajů ohledně jeho osoby jako vlastníka a provozovatele z registru silničních vozidel s odkazem na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. V této souvislosti soud odkazuje na § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., který ukládá správci údajů (v daném případě , Anonymizováno, , odboru registru vozidel a řidičů) povinnost zpracovávat pouze přesné osobní údaje, a je-li to nezbytné, tyto údaje aktualizovat. Pokud je údaj nepřesný, je správce ze zákona povinen bez zbytečného odkladu provést přiměřená opatření, tedy např. blokovat zpracování údajů a následně údaje opravit nebo doplnit, případně je zlikvidovat. Podle § 4 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, je registr seznamem, který vedou obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které zapisují do registru údaje podle § 4 odst. 4 a 5 zákona č. 56/2001 Sb. a jejich změny, a odpovídají tak za jejich správu. Na základě provedených důkazů pak soud dospěl k jednoznačnému závěru, že ke dni 8. 7. 2023 došlo k platnému uzavření kupní smlouvy ve smyslu ustanovení § 2079 a n. občanského zákoníku, a to mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem bylo vozidlo specifikované shora, přičemž od shora uvedeného data se stal vlastníkem vozidla žalovaný. Soud vycházel zejména z kupní smlouvy, výzev žalobce a z aktuálního výpisu z registru silničních vozidel. S ohledem na shora uvedené tedy soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když rozsudek zdejšího soudu by měl sloužit jako podklad pro zlikvidování údaje o žalovaném jako provozovateli předmětného vozidla v registru vozidel, když v průběhu řízení došlo k registraci změny vlastníka vozidla uvedeného v registru silničních vozidel, kdy je zde namísto žalobce evidována paní , jméno FO, tak, jak je uvedeno shora. Nicméně i v této souvislosti s ohledem na ochranu práv žalobce a pro případné zamezení vymáhání příspěvku od , právnická osoba, za období, kdy byl žalobce jako vlastník a provozovatel vozidla nesprávně evidován, případně pro potřeby náhrady škody vzniklé v souvislosti s tím, že žalobce byl jako vlastník a provozovatel evidován v registru silničních vozidel i poté, co byla platně uzavřena kupní smlouva, event. pro potřeby přestupkových a jiných obdobných řízení soud dospěl k závěru, že je na místě nároku žalobce vyhovět. V této souvislosti soud odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu ČR – viz např. rozsudek ze dne 6. 12. 2016, č. j. , spisová značka, či rozsudek ze dne 28. 5. 2020, č. j. , spisová značka, , kdy z odůvodnění předmětných rozsudků mimo jiné vyplývá, že na údaje v registru silničních vozidel vedeného podle zákona č. 56/2001 Sb. se vztahuje rovněž zákon o ochraně osobních údajů, kdy podle § 4 písm. a) daného zákona je osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. Údaj o vlastníkovi či provozovateli vozidla v registru je podle uvedené definice osobním údajem, neboť subjekt tohoto údaje je z něj přímo identifikovatelný prostřednictvím svého jména. Zákon o ochraně osobních údajů se pak vztahuje na osobní údaje, které zpracovávají státní orgány, orgány územní správy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnické osoby, a to na veškeré zpracování osobních údajů, a k němuž dochází automatizovaně nebo jinými prostředky. , Anonymizováno, , odbor registru vozidel a řidičů je proto správcem osobních údajů ve smyslu ustanovení § 4 písm. j) zákona o ochraně osobních údajů s povinnostmi podle § 5 tohoto zákona. Postavení daného správního orgánu jako správce osobních údajů se přitom odvíjí od pravomoci svěřených mu zákonem č. 56/2001 Sb. V této souvislosti je pak bezvýznamné, že Ministerstvo dopravy ČR je správcem centrálního registru silničních vozidel podle § 80 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. Povinnosti a odpovědnost daného správního orgánu za správu osobních údajů podle zákona o ochraně osobních údajů se totiž nemohou odvíjet od toho, kdo zajišťuje chod daného systému. Na údaje zapisované v registru silničních vozidel se tedy vztahuje kromě zákona č. 56/2001 Sb. rovněž zákon o ochraně osobních údajů. Pokud by bylo argumentováno tím, že zápis změny údajů v registru silničních vozidel nelze provést bez splnění podmínek stanovených v § 11 a § 12 zákona č. 56/2001 Sb., to je především doložení příslušných listin k žádosti, pak v této souvislosti soud opětovně odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu ČR, který mimo jiné konstatoval, že registr silničních vozidel má pouze evidenční funkci a registrace vozidla, resp. změna údaje o vlastníkovi a provozovateli vozidla nemá žádné právní následky v oblasti soukromého práva, především práva vlastnického. Je tudíž možné, že vlastníkem a provozovatelem silničního vozidla podle předpisů soukromého práva bude osoba odlišná od osoby, která je jako vlastník a provozovatel evidována v registru. Nejvyšší správní soud ČR zároveň připustil, aby změna údajů byla v registru učiněna na žádost skutečného vlastníka vozidla, který v registru evidován není, ale vlastnictví dostatečně prokázal, a to bez ohledu na splnění podmínek stanovených zákonem č. 56/2001 Sb. V takovém případně je pak nutné analogicky připustit, aby byla změna údajů v registru vozidel učiněna i na žádost osoby, která je jako vlastník stále v registru evidována, ale dostatečným způsobem prokáže, že reálným vlastníkem či provozovatelem vozidla již není. Takovýto postup je nutné připustit tím spíše s ohledem na to, že osoba v této pozici již zpravidla nebude mít dokumenty požadované zákonem č. 56/2001 Sb. k dispozici a nemusí mít ani možnost se k nim dostat, jak je tomu v mnoha obdobných případech. Lze sice namítnout, že ke zmiňované situaci dojde zpravidla v důsledku porušení primární povinnosti včas požádat o zápis změny údajů v registru, nicméně i v takovýchto případech je nutné zohlednit, že se zde střetávají jednak zájmy na tom, aby údaje v registru odrážely skutečný stav, a ten tak mohl náležitě plnit svou funkci, a jednak skutečnost, že údaje v registru jsou osobními údaji podléhající režimu zákona o ochraně osobních údajů, které mají být v souladu s § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů, tj. rovněž odpovídat skutečnosti. Pokud pak nemá příslušný správní orgán pro zapsání nového vlastníka a provozovatele do registru dostatečné údaje, kdy zákon č. 56/2001 Sb. mu v daném případě nedával možnost, jak postupovat, neboť připouští pouze záměnu údaje o předchozím vlastníkovi a provozovateli za údaje o vlastníkovi a provozovateli novém, pak je třeba uvést, že toto nic nemění na povinnosti daného správního orgánu jako správce osobních údajů podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů zpracovávat pouze přesné údaje. Je pak namístě přistoupit k subsidiární aplikaci zákona obecného, tedy zákona o ochraně osobních údajů. Dále soud z opatrnosti uvádí, že pouhou blokací daného údaje v registru by účelu sledovaného zákona o ochraně osobních údajů dosaženo nebylo. Správným postupem s ohledem na shora uvedené se pak jeví, aby příslušný správní orgán přistoupil k subsidiární aplikaci zákona o ochraně osobních údajů a údaj o žalobci jako vlastníkovi předmětného vozidla v registru zlikvidoval, tedy odstranil. Je sice pravda, že stav, kdy v registru v daném případě provozovatel vozidla není evidován vůbec, není žádoucí, nicméně však stejně není ani žádoucí, aby v registru byla evidována jako vlastník a provozovatel vozidla osoba, která vlastníkem a provozovatelem prokazatelně není, přičemž shora uvedené závěry je na místě vztáhnout i na dobu, kdy žalobce byl evidován jako vlastník, tedy od 8. 7. 2023, kdy byla uzavřena kupní smlouva, na základě které nabyl vlastnické právo žalovaný do doby, kdy se vlastníkem stala další osoba, když v současné době je zde jako vlastník evidována paní , jméno FO, tak, jak je uvedeno shora. V takovém případě by se totiž údaj v registru dostával do rozporu nejen se skutečným stavem, což byl jej činilo v podstatě zbytečným, ale také se zákonem o ochraně osobních údajů, tedy s právy třetích osob. Z tohoto důvodu je tak namístě upřednostnit stav, kdy v registru není vlastník (po určitou dobu) a provozovatel evidován vůbec.

9. V této souvislosti pak soud odkazuje i na rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , který je uveden v seznamu judikatury na webových stránkách www.beckonline.cz k § 11 zákona č. 56/2001 Sb., který sdílí právní názor nalézacího soudu a reflektuje i judikaturu Nejvyššího správního soudu ČR citovanou shora, popřípadě soud odkazuje i na své vlastní rozhodnutí ze dne 4. 3. 2021, č. j. , spisová značka, , na základě kterého byly údaje ohledně původního vlastníka a provozovatele následně odstraněny z registru silničních vozidel. S ohledem na poznatky, které soud získal v rámci své úřední činnosti z jiných řízení týkající se postupu odpovědných správních orgánů, včetně ústředního správního orgánu, kterým je Ministerstvo dopravy ČR, pak soud považuje za nutné zdůraznit, že zápisu změny vlastníka a provozovatele vozidla do registru silničních vozidel lze legálně dosáhnout pouze na základě žádosti o zápis změny vlastníka dle § 10 zákona č. 56/2001 Sb. Jestliže je odkazováno správními orgány na případný zápis změn údajů dle § 11 citovaného zákona, pak se jedná o zápis změny ostatních údajů v registru silničních vozidel, a pokud byla změna vlastníka a provozovatele některými správními úřady v minulosti provedena, jedná se dle názoru soudu o postup vadný a v rozporu se zákonem.

10. Z opatrnosti pak soud dále uvádí, že pokud by bylo přistoupeno na argumentaci a postup správních orgánů popsaný shora, pak by vůbec nebylo možné jimi předestřeným způsobem řešit situaci, kdy by byla v registru jako provozovatel zapsána osoba odlišná od vlastníka tak, jak je tomu v daném případě. V této souvislosti se pak případná argumentace správních orgánů v dané věci jeví jako neudržitelná a vykazující prvky nepřípustné svévole.

11. V souvislosti se shora uvedeným soud dále odkazuje na ustanovení § 8 zákona č. 56/2001 Sb., ze kterého vyplývá, že zákonodárce požaduje, aby údaj o vlastníkovi a provozovateli silničního vozidla v registru odpovídal vždy skutečnému stavu, jinými slovy, aby v daném místě a čase byli v registru evidováni skuteční a aktuální vlastníci a provozovatelé.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobce, který byl ve věci zcela úspěšný má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobce pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, z pěti úkonů právní služby po 1 700 Kč (tj. 8 500 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., když soud za tarifní hodnotu vzal cenu vozidla, za kterou bylo prodáno na základě kupní smlouvy, tedy 15 000 Kč, když v této souvislosti soud odkazuje na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované předžalobní výzvy a účasti na dvou ústních jednáních u zdejšího soudu, pěti režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 12 000 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.