30 C 138/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro určení vlastnického práva

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá určení, že odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk ze dne [datum] je platné a vlastnické právo k podílu o velikosti 1/2 k nemovitostem: -) pozemek parc. [číslo] ([anonymizováno]) o výměře [výměra], -) pozemek parc. [číslo] ([anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]) o výměře [výměra], jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), stojící na pozemku parc. [číslo] které se nacházejí v k. ú. [anonymizováno] [územní celek], když vlastnické právo je zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ nemovitosti“) po právu náleží paní [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], bytem [adresa žalobkyně], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 16 940 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11. 5. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud jednak určil, že odstoupení od darovací smlouvy ze dne 14. 4. 2021 je platné, a dále že žalobkyně je vlastníkem ve výroku I. specifikovaných nemovitých věcí, resp. podílu o velikosti jedné ideální poloviny na nich. Žalobu odůvodnila, že na základě darovací smlouvy ze dne [datum] převedla na žalovaného vlastnické právo k podílu o velikosti jedné ideální poloviny pozemku parc. [číslo] (zahrada) o výměře [výměra], pozemku parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 518 m2, jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), stojící na pozemku parc. [číslo] které se nacházejí v k. ú. [anonymizováno] [územní celek], zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalovaný pak poté, co na něj bylo převedeno vlastnické právo k výše uvedeným nemovitostem, ublížil žalobkyni tím, že s ní v rozporu s dobrými mravy přestal jakkoliv komunikovat, přestal o její osobu projevovat opravdový zájem a ani jí neposkytl potřebnou pomoc. S ohledem na shora uvedené tak žalobkyně dne 14. 4. 2021 odstoupila od darovací smlouvy pro nevděk žalovaného ve smyslu ustanovení článku IV. odst. 5 darovací smlouvy ve spojení s ustanovením § 2072 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Spolu s odstoupením od smlouvy byl žalovaný zároveň vyzván, aby žalobkyni poskytl veškerou součinnost potřebnou k převedení nemovitých věcí zpět do vlastnictví žalobkyně, který však toto dopisem ze dne 28. 4. 2021 odmítl. Žalovaný tedy namísto toho, aby projevil úctu vůči vůli své matky, která je osobou ve velmi pokročilém věku, její vůli odmítá a toto svědčí o charakteru a úmyslech žalovaného.

2. K výzvě soudu pak žalobkyně podáním ze dne 10. 6. 2021 doplnila, že naléhavý právní zájem na určení platnosti odstoupení žalobkyně od darovací smlouvy spatřuje v tom, že žalovaný odmítá s žalobkyní v této věci jakkoliv komunikovat, na její zprávy a telefonáty nereaguje. Žalobkyně dále nově uvedla, že mezi ní, žalovaným a jeho bratrem [jméno] [celé jméno žalovaného] byla uzavřena dohoda o způsobu„ rozdělení“ majetku žalobkyně a to tím způsobem, že žalobkyně na žalovaného převedla darovací smlouvou bytovou jednotku [číslo] na adrese v [obec], [ulice a číslo] s tím, že žalovaný bude užívat tento byt a syn [jméno] [celé jméno žalovaného] bude bydlet v domě, který je předmětem žaloby, resp. spoluvlastnický podíl k němu. Následně syn žalobkyně [jméno] [celé jméno žalovaného] této sdělil, že v [obec] bydlet nehodlá, když již delší dobu se zdržuje v [obec], a proto se tedy žalobkyně s žalovaným a druhým synem dohodla, že byt na adrese v [obec], [ulice a číslo] bude prodán, žalovaný převede žalobkyni z kupní ceny bytové jednotky částku 2 000 000 Kč, a tuto pak žalobkyně na vyrovnání dědického podílu předá synovi [jméno] [celé jméno žalovaného]. Žalovaný se pak měl nastěhovat do rodinného domu v k. ú. [anonymizováno], kdy žalobkyně na něj měla převést spoluvlastnický podíl. Takto měl být dle žalobkyně spravedlivě rozdělen její majetek oběma jejím synům. Žalobkyně důvěřovala žalovanému, že tuto dohodu dodrží a převedla na něj spoluvlastnický podíl k nemovitým věcem tak, jak je specifikován v žalobě, žalovaný následně byt na adrese v [obec], [ulice a číslo] prodal, inkasoval kupní cenu ve výši 3 500 000 Kč a přestal s žalobkyní i bratrem [jméno] [celé jméno žalovaného] jakkoliv komunikovat, dohodu nedodržel a slíbenou částku ve výši 2 000 000 Kč žalobkyni nepředal. Naléhavý právní zájem pak žalobkyně dále shledává v nezbytném posouzení otázky, zda odstoupení od darovací smlouvy je platné či nikoliv. Žalobkyně dále doplnila, že žalovanému šlo zcela evidentně pouze o získání majetkového prospěchu, kdy této ublížilo nejen odtržení od vlastního syna (žalovaného), ale také od jejího vnuka (syna žalovaného), který s žalobkyní odmítá komunikovat, ač s ním do té doby měla bezproblémový vztah. Komunikovat žalovaný přestal s žalobkyní během roku 2020. Závěrem žalobkyně uvedla, že před uzavřením darovací smlouvy byly vztahy mezi žalobkyní a žalovaným dobré, a to včetně syna [jméno] [celé jméno žalovaného]. Žalovaný provozoval v [obec] cukrárnu, žalobkyně mu zde pravidelně vypomáhala a to i přes skutečnost, že to pro ni bylo poměrně fyzicky náročné.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v tom směru, že nárok žalobkyně neuznává, přičemž odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk učiněné žalobkyní považuje za neplatné. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně netvrdí a ani neprokazuje žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno odstoupit od darovací smlouvy, když žalobní skutková tvrzení jsou natolik neúplná (vágní), že se k těmto v podstatě nelze vyjádřit. Dále žalovaný popřel existenci jakékoliv dohody, jejímž předmětem by mělo být vyplacení části kupní ceny za bytovou jednotku specifikovanou shora ve výši 2 000 000 Kč žalobkyni. Rodinný dům v k. ú. [anonymizováno] začal žalovaný rekonstruovat cca 2-3 měsíce před uzavřením darovací smlouvy, tedy během roku 2019 po dohodě s žalobkyní. Dále doplnil, že během podnikání se dostal do finanční tísně, kdy mu žalobkyně postupně půjčila od roku 2015 do roku 2017 částku 500 000 Kč, kdy žalovaný žalobkyni vrátil částku 700 000 Kč.

4. Během ústního jednání konaného u zdejšího soudu dne 22. 6. 2021 pak žalobkyně upřesnila, že nevděk žalovaného spatřuje v tom, že žalovaný jakmile od ní získal majetek, přestal s touto jakkoliv komunikovat, omezil styk s ní, a rovněž nereagoval, když se žalobkyně snažila kontaktovat svého vnuka (syna žalovaného). Dalším důvodem, který má nasvědčovat závadovému chování žalovaného, které zjevně porušuje dobré mravy, je i nevyplacení částky 2 000 000 Kč na základě dohody specifikované shora. Ta byla dle žalobkyně uzavřena v průběhu roku 2016.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z darovací smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní jako dárcem a žalovaným jako obdarovaným, když podpisy obou účastníků na ní byly úředně ověřeny. Z článku II. dále vyplynulo, že žalobkyně jako dárce byla ke dni uzavření smlouvy vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti jedné poloviny nemovitostí, a to pozemku parc. [číslo] (zahrada) o výměře [výměra] a pozemku parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 518 m2, jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), všechny nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] v k. ú. [anonymizováno], [územní celek]. V článku III. pak bylo ujednáno, že žalobkyně jako dárkyně bezplatně převádí (daruje) na žalovaného jako obdarovaného vlastnické právo k nemovitým věcem specifikovaným shora. Obdarovaný tyto přijímá a nabývá do výlučného vlastnictví. V článku IV. odst. 5 pak bylo sjednáno, že dárce se bude moci domáhat vrácení daru, jestliže se k němu bude chovat obdarovaný tak, že tím hrubě poruší dobré mravy. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo dále zjištěno, že žalovaný je zde zapsán jako vlastník ideální jedné poloviny nemovitých věcí specifikovaných shora. Jako druhý vlastník zbývajícího spoluvlastnického podílu o velikosti jedné ideální poloviny na předmětných nemovitých věcech je v katastru nemovitostí zapsán [příjmení] [příjmení], [datum narození], trvale bytem [adresa]. Z odstoupení od darovací smlouvy ze dne 14. 4. 2021 má soud za zjištěné, že tímto žalobkyně uplatnila revokaci daru na základě darovací smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi ní jako dárcem a žalovaným jak obdarovaným. Z odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk dále vyplynulo, že žalobkyně toto odůvodnila tím, že žalovaný s ní v rozporu s dobrými mravy, poté co na něj převedla vlastnické právo k nemovitým věcem, nikterak nekomunikuje, neprojevuje o její osobu opravdový zájem, jaký by projevovat měl, ani jí neposkytuje potřebnou pomoc, a proto se rozhodla v souladu s ustanovením článku IV. odst. 5 darovací smlouvy ve spojení s ustanovením § 2072 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, od darovací smlouvy odstoupit. Zároveň žalovaného vyzvala k poskytnutí veškeré součinnosti potřebné k převedení nemovitých věcí zpět do jejího vlastnictví. Z odstoupení od darovací smlouvy pak bylo dále zjištěno, že toto bylo vypracováno a zasláno prostřednictvím [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky, když z plné moci má soud za prokázané, že žalobkyně tuto k předmětnému úkonu zmocnila. Z poštovní doručenky bylo dále zjištěno, že žalovaný odstoupení od darovací smlouvy řádně převzal. Z emailu zástupkyně žalovaného ze dne 28. 4. 2021, vyplynulo, že žalovaný odstoupení žalobkyně od darovací smlouvy pro nevděk považuje za neplatné, když nezpochybňuje, že došlo ke zhoršení vztahů mezi nimi, avšak toto zhoršení nedosahuje takové intenzity, aby byly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 2072 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

6. Podle ustanovení § 2072 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarované mu blízké.

7. Podle ustanovení § 2073 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem.

8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předně je třeba uvést, že žalobkyně se v rámci žalobního petitu domáhala dvou nároků, a to jednat určení, že odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk ze dne 14. 4. 2021 je platné, a dále určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti jedné ideální poloviny k nemovitostem specifikovaným shora (pozemky a rodinný dům zde stojící) v k. ú. [anonymizováno]. Nejprve je třeba uvést, že zákonem kvalifikované nevděčné chování obdarovaného – aby se stal zákonným důvodem pro revokaci – musí naplnit tři základní předpoklady, a to za prvé ubližuje dárci (eventuálně osobě blízké dárci) úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, za druhé zjevně tím porušuje dobré mravy a za třetí dárce toto chování obdarovanému nepromine. [příjmení] bylo možné revokovat darování, musí být dobré mravy porušeny chováním obdarovaného zjevně. Soudní praxe, aniž by tak činila cíleně, přiblížila i to, co rozumět zjevným porušením. V souladu s ustáleným názorem judikatury Nejvyššího soudu lze učinit závěr, že„ se musí jednat vždy o takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy“. Dárce se pak může úspěšně dovolat revokace pro nevděčné chování obdarovaného, avšak zásadně jen nastalo-li až po uzavření darovací smlouvy.

9. Pokud jde o nárok žalobkyně na určení, že odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk ze dne 14. 4. 2021 je platné, pak k tomuto soud bez dalšího uvádí, že na tomto určení neshledává naléhavý právní zájem, když tuto otázku je soud povinen posoudit v rámci tzn. prejudiciální otázky, jako nutný předpoklad pro případnou revokaci daru, tedy vyhovění nároku č. 2 - určení, že žalobkyně je vlastníkem podílu o velikosti jedné poloviny k nemovitostem uvedeným shora. Obecně platí, že žalobce domáhající se soudního určení je vždy povinen v řízení osvědčit existenci naléhavého právního zájmu na nárokovaném určení, a pokud tak neučiní, soud žalobu, byť i částečně, zamítne, aniž by se zabýval meritem věci. Při posouzení se tedy soud musí nejprve zaměřit na otázku, zda se nejedná o zbytečné řízení, resp. část řízení, které nemůže poskytnout účastníkovi účinnou ochranu práv. Smyslem uvedené podmínky pro projednatelnost určovací žaloby je pak snaha vést meritorní jednání pouze o věcech, ve které nárokované soudní určení (které má standardně pouze deklaratorní povahu a je pojmově nevykonatelné) reálně může vyřešit spornou situaci mezi účastníky řízení a mít tedy faktický dopad na jejich právní vztahy. Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popř. tak, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Z pohledu naléhavého právního zájmu na určení v řízení podle § 80 o. s. ř. není důležité, zda v řízení bude prokázáno žalobcovo tvrzení o skutečnostech odůvodňujících žalobu na určení; rozhodující je zda vůbec (objektivně) by případně úspěšná určovací žaloba mohla naplnit požadavky vyplývající z ustanovení § 80 o. s. ř. Tento cíl pak může splnit jen taková žaloba, jež se bude domáhat určení existence či neexistence právě toho právního vztahu, od něhož lze další vztah účastníků sporu odvozovat. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu ČR pak ve shodně s komentářem k ustanovení § 80 o. s. ř. uvádí, že u žaloby na určení neplatnosti výpovědi, odstoupení či smlouvy posouzení ne/platnosti výpovědi, odstoupení, či smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu a není tedy dán naléhavý právní zájem na jejím určení. S ohledem na shora uvedené tedy soud nárok na určení, že odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk ze dne 14. 4. 2021 je platné, bez dalšího zamítl, když žalobkyně na tomto určení neprokázala (a ani nemohla prokázat) naléhavý právní zájem.

10. Soud se pak dále v řízení zabýval druhým nárokem žalobkyně, a to na určení, že tato je vlastníkem podílu o velikosti jedné ideální poloviny k nemovitostem uvedeným výše, přičemž zde je naopak naléhavý právní zájem žalobkyně na takovém určení zcela jednoznačně dán, když na základě případného vyhovujícího výroku soudu by následně mohla být tato opětovně zapsána do katastru nemovitostí jako vlastník. Zde soud nejprve v rámci prejudiciální otázky zkoumal, zda od darovací smlouvy ze dne [datum] bylo žalobkyní jako dárcem platně a účinně odstoupeno. K tomuto je třeba uvést, že odstoupení od darovací smlouvy zakládá specifické právo dárce požadovat vydání daru a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Odstoupením od darovací smlouvy zaniknou v rozsahu jeho účinku práva a povinnosti stran, ovšem již s účinky ex nunc. Revokace daru pak bude mít věcně právní účinky, přičemž v tomto smyslu je třeba vyložit i dikci zákona, že nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem. Platným a účinným odvoláním daru (odstoupením od darovací smlouvy) se proto v daném případě obnovuje vlastnické právo dárce (s účinky odstoupení ex nunc a konstrukce nepostihuje držbu obdarovaného) a obdarovaný se dostává do postavení osoby, která ví (nebo je jí z okolností zjevné), že vykonává právo, které jí nenáleží. Toto právo vzniká dárci projeveným nevděkem obdarovaného. Jde o právo dárce, nikoli povinnost, revokace nenastává ex lege projeveným nevděkem, je třeba, aby dárce dar odvolal, čímž kromě jiného dává najevo, že obdarovanému jeho závadné chování nepromíjí. Teprve poté může požadovat vydání celého daru, případně jeho peněžní ekvivalent.

11. Co se týče samotného odstoupení od darovací smlouvy, resp. výzvy k vrácení daru, pak zákon pro ni žádnou specifickou formu nestanoví. V případě, že výzva směřuje k vrácení daru, je-li jím nemovitá věc, by však měla mít písemnou formu. Toto mimo jiné vyplývá z výslovného příkazu zakotveného v ustanovení § 560 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, vyžadující písemnou formu pro všechna právní jednání, kterými se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterými se takové právo mění nebo ruší. K tomuto je pak třeba uvést, že odstoupení žalobkyně od darovací smlouvy ze dne 14. 4. 2021 bylo učiněno v písemné formě, tedy tak, jak požaduje zákonné ustanovení specifikované shora. Dále je třeba zdůraznit, že aby odstoupení, resp. výzva byla relevantním projevem vůle a způsobila zamýšlené účinky, je třeba aplikovat úpravu obecných náležitostí právního jednání upravených v § 545 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, z hlediska jeho vážnosti, určitosti a srozumitelnosti. Musí tedy obsahovat předně vymezení osoby dárce a obdarovaného, vlastní revokační projev dárce (tzn. výzvu k vrácení konkrétního daru) a současně – jak vyplynulo z dosavadní soudní praxe – rovněž indikaci toho, v čemž dárce konkrétně spatřuje zjevné porušení dobrých mravů, tj. zcela jednoznačnou a určitou charakteristiku (popis, rozsah, intenzitu atp.) závadného skutku či chování – viz k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1620/2001. V dalším rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 936/2006, které je bez dalšího aplikovatelné i na současnou právní úpravu, je třeba k platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti nezbytné, aby v něm dárce zcela jednoznačně uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Tedy jinými slovy jen taková výzva (odstoupení) je – dle soudní praxe – způsobilá darovací smlouvu zrušit a obnovit tak vlastnické právo dárce k darované věci. Jinak by šlo o zdánlivé právní jednání, a to pro jeho neurčitost.

12. V odstoupení od darovací smlouvy ze dne 14. 4. 2021 pak žalobkyně jako důvody k revokaci daru uvedla, že žalovaný s ní„ ... v rozporu s dobrými mravy, poté co na něj převedla vlastnické právo k nemovitostem, nikterak nekomunikuje, neprojevuje o její osobu opravdový zájem, který by projevovat měl, ani jí neposkytuje potřebnou pomoc...“. K tomuto pak soud uvádí, že takto formulované odstoupení nelze s ohledem na jeho vágnost a neurčitost shledat jako platným právním jednáním, ale naopak zdánlivým právním jednáním, a tudíž k tomuto nelze bez dalšího přihlížet. Požadavky na uvedení zcela konkrétních skutečností, v nichž žalobkyně spatřuje zjevné porušení dobrých mravů ze strany žalovaného, případně osobám jí blízkých, tj. přesnou charakteristiku závadného skutku či chování, odstoupení žalobkyně specifikované výše nesplňuje, a toto nezhojuje ani následná žaloba, když v jejím rámci došlo v podstatě již toliko k dalšímu nepřípustnému rozšíření důvodu revokace daru s odkazem na zamezování styku se synem žalovaného (vnukem žalobkyně), a dále na údajnou dohodu ohledně prodeje bytové jednotky na adrese v [obec] [ulice a číslo] a následné nevyplacení části kupní ceny ve výši 2 000 000 Kč žalobkyně, která tuto částku měla obratem vyplatit bratrovi žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného]. S ohledem na skutečnost, že soud dospěl k závěru, že žalobkyně neplatně odstoupila od darovací smlouvy, nebylo pak již dále zkoumáno samotné závadové jednání žalovaného a žalobu i ohledně druhého nároku na určení vlastnictví žalobkyně k podílu na nemovitých věcech specifikovaných shora, soud zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Zároveň pak k tomuto soud sděluje, že již ani neprováděl důkazy navržené žalobkyní a žalovaným v rámci návrhu na doplnění dokazování, když tyto se jevily jako nadbytečnými.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný, má vůči žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají z pěti úkonů právní služby po 2 500 Kč (tj. 12 500 Kč) dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, dvou vyjádření ve věci a účast na dvou jednáních konaných u zdejšího soudu, pěti režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 940 Kč Celkem tak náklady řízení žalovaného představuje částka 16 940 Kč Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.