30 C 145/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 5 398 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 298 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 398 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 ročně z částky 900 Kč od 12. 12. 2020 do zaplacení, částku ve výši 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 700 Kč od 12. 12. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 14. 12. 2020 a se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo uhradit částku 5 398 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná získala na základě přihlášky čtenáře [číslo] ze dne 4. 10. 2017 oprávnění využívat nabídku knihovny včetně absenční výpůjčky knihovních dokumentů. Žalovaná podpisem přihlášky potvrdila, že se seznámila s Knihovním řádem, včetně ujednání o náhradě škody. Dne 29. 11. 2017 si žalovaná vypůjčila v provozovně žalobce dokumenty: Základní kurz novořeckého jazyka - [obec]: [anonymizována dvě slova], [rok], [anonymizováno]. [příjmení] - 165 Kč Tyto dokumenty měla vrátit do 28 dnů od vypůjčení do 26. 1. 2018. Toto neučinil. Podle čl. 14 a Přílohy 3 knihovního řádu je žalovaná při překročení výpůjční doby povinna uhradit smluvní pokutu označenou knihovním řádem jako poplatek z prodlení. Výše poplatku z prodlení činí při překročení výpůjční doby o více než 16 týdnů 200 Kč. Za každé další 4 týdny se poplatek zvyšuje o 100 Kč. Pokud není vypůjčený dokument vrácen ani do 6 měsíců od uplynutí výpůjční doby, požaduje knihovna jeho peněžitou náhradu ve výši pořizovací ceny nevrácených knihovních jednotek. Vedle poplatku z prodlení požaduje žalobce tzv. manipulační poplatek za právní vymáhání ve výši 200 Kč a manipulační poplatek při náhradě nevráceného dokumentů ve výši 200 Kč za každou knihu (jedná se o paušální náhradu ke krytí nákladů na knihovnické knihařské a technické zpracování nového dokumentu). Žalovaná je v prodlení od 27. 1. 2018. Žalobce tedy požaduje náhradu za nevrácené dokumenty ve výši 398 Kč, manipulační poplatek za vymáhání právní cestou ve výši 200 Kč a manipulační poplatek 200 Kč za knihovnické zpracování nového dokumentu. Dále pak požaduje poplatek z prodlení, a to za období od 27. 1. 2018 do 21. 5. 2018 (prvních 16 týdnů prodlení) celkem 200 Kč, za období od 22. 5. 2018 do 11. 12. 2020 požaduje 3 300 Kč (100 Kč za dalších každých 28 dnů, v tomto případě se jedná o 934 dnů, a tedy celková částka 3 300 Kč). Žalovaná si dále vypůjčila v provozovně žalobce dne 29. 11. 2017 2 knihovní dokumenty, které měla vrátit do 27. 12. 2017. Žalovaná tyto dokumenty vrátila až 21. 11. 2018. V souvislosti s výše uvedeným knihovním řádem je žalovaná v prodlení od 28. 12. 2017. Žalobce tedy požaduje manipulační poplatek za vymáhání právní cestou ve výši 200 Kč. Dále pak požaduje poplatek z prodlení, a to za období od 28. 12. 2017 do 21. 4. 2018 (prvních 16 týdnů prodlení) celkem 200 Kč, za období od 22. 4. 2018 do 21. 11. 2018 požaduje 700 Kč (100 Kč za každých 28 dnů, v tomto případě se jedná o 213 dní, tedy celková částka 700 Kč).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ust. § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.

3. Podle ust. § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.

4. Soud má z provedených listinných důkazů za zjištěné, že žalovaná podepsala dne 4. 10. 2017 přihlášku čtenáře vedenou pod evidenčním [číslo] na základě čehož se žalobce zavázal žalované poskytovat knihovnické služby za podmínek stanovených Knihovním řádem. Žalovaná jako čtenář prohlásila, že se s tímto Knihovním řádem seznámila, a to včetně pravidel pro náhradu škody. Dále má soud za prokázané, že dne 29. 11. 2017 si žalovaná půjčila knihu, konkrétně Základní kurz novořeckého jazyka s tím, že kniha měla být vrácena do 26. 1. 2018 a dále dokumenty, které měla vrátit do 27. 12. 2017 a žalovaná tyto vrátila až dne 21. 11. 2018. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 1 800 Kč, kdy je účtován poplatek za dosud nevrácenou knihu a úrok z prodlení. Cena nevrácené knihy je uváděna částkou 398 Kč. Podle Knihovního řádu Knihovny [územní celek] platného od 30. 9. 2014 činí výpůjční doba při vypůjčení dokumentu mimo knihovnu 4 týdny, tuto lze prodloužit 2× o 4 týdny, požádá-li o to uživatel před uplynutím doby výpůjčky. Podle čl. 17 Knihovního řádu nevrátí-li uživatel vypůjčený dokument ve stanovené době a nepožádá-li o její prodloužení, je knihovna oprávněna po něm požadovat poplatky z prodlení a manipulační poplatky jako ujednanou smluvní pokutu bez ohledu na to, zda byly vypůjčitel upomínán o vrácení nebo ne, uživatel je povinen tyto poplatky zaplatit. Povinnost uživatele platit poplatek z prodlení nastává dnem následujícím po uplynutí výpůjční doby. Výše poplatku byla doložena přílohou [číslo] knihovního řádu, kde je stanoveno, že čtenář je povinen zaplatit po 16 týdnech překročení výpůjční doby 200 Kč, za každé další 4 týdny se tento poplatek zvyšuje o 100 Kč. Dále je mezi manipulačními poplatky uveden poplatek za právní vymáhání vrácení dokumentu ve výši 200 Kč a poplatek při peněžní náhradě nevráceného dokumentu 200 Kč.

5. Podle § 2193 občanského zákoníku smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.

6. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

7. V daném případě soud uzavírá, že považuje uplatněný nárok za důvodný pouze v části. Soud má za prokázané, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o výpůjčce, podle které byla žalovaná povinna vrátit 2 knihy žalobci do konce stanovené doby trvání výpůjčky. Protože žalovaná jednu knihu nevrátila a jednu vrátila až po uplynutí výpůjční doby, vznikl žalobci nárok na uhrazení peněžité náhrady ve výši pořizovací ceny nevrácené knihovní jednotky, a to v částce 398Kč. Jedná se o náhradu škody ve smyslu ustanovení § 2913 občanského zákoníku, kdy poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění dané povinnosti zjevně sloužit. Důvodný je i nárok na zaplacení manipulačního poplatku za právní vymáhání pohledávky, když důvodnost tohoto nároku byla prokázána zaslanou předžalobní upomínkou. Soud také shledal oprávněným nárok na zaplacení částky 200 Kč, kdy se jedná o poplatek Kč za knihovnické práce spojené s pořízením nového dokumentu. Ohledně těchto jednorázových částek se tedy jedná o 998 Kč, které soud shledal důvodnými.

8. Dále soud konstatuje, že zcela odůvodněný je také nárok na zaplacení sankcí za období šesti měsíců po uplynutí doby, kdy měla být výpůjčka vrácena. Za období od 27. 1. 2018 do 21. 5. 2018 se jedná o částku 200 Kč, za období od 22. 5. 2018 do 27. 7. 2018 se pak jedná o částku 300 Kč, kdy soud vyhodnotil, že se jedná o 3× 100 Kč při úvaze takové, že za každých dalších 28 dnů v prodlení náleží žalobci smluvní pokuta 100 Kč, soud uvažuje, takže se jedná o každých započatých 28 dnů. Rovněž soud konstatuje, že zcela odůvodnění je i nárok na zaplacení sankcí za období šesti měsíců po uplynutí doby, kdy měla být výpůjčka vrácena u nároku bodu 2 žaloby. Za období od 28. 12. 2017 do 21. 4. 2018 se jedná o částku 200 Kč, za období od 22. 4. 2018 do 28. 6. 2018 se pak jedná o částku 300 Kč, kdy soud vyhodnotil, že se jedná o 3× 100 Kč při úvaze takové, že za každých dalších 28 dnů v prodlení náleží žalobci smluvní pokuta 100 Kč, soud uvažuje, takže se jedná o každých započatých 28 dnů. Nárok žalobce tedy shledal důvodným co do částky 1 998 Kč.

9. Pokud se jedná o požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 400 Kč za období od 28. 7. 2018 do 11. 12. 2020 a od 29. 6. 2018 do 21. 11. 2018, soud konstatuje, že tento nárok považuje za rozporný s dobrými mravy. Odkazuje, na ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu. Soud konstatuje, že věc je v nutné posuzovat v celém kontextu. Žalobce je příspěvkovou organizací zřízenou [územní celek], aby vytvářela knihovní fond dle potřeb občanů a veřejnosti. Nejedná se tedy o podnikatele, který je prioritně určen k tomu, aby generoval ze svého podnikání určitý zisk. Pokud soud porovnal škodu, která vznikla žalobci tím, že nebyly vrácené 2 knihy ve výpůjční době, s požadavkem na smluvní pokutu (zejména pak na její výši), která je účtována až do dne podání žaloby, právě toto porovnání jej vedlo k úvaze o nemravnosti vymáhání takovéto pohledávky. Bylo totiž zcela na vůli žalobce, kdy začne uvedenou pohledávku vymáhat. Za situace, kdy Knihovní řád umožňuje již po uplynutí šesti měsíců od skončení výpůjční doby požadovat za nevrácené knihovní jednotky peněžitou náhradu ve výši pořizovací ceny nevrácených knihovních jednotek, zároveň pak vyúčtuje práce spojené právě s knihovním zpracováním nově získaných dokumentů, je zcela irelevantní, aby i za následné období byly požadovány sankce v takové výši, která několikanásobně převyšují hodnotu vypůjčených knih. Soud sice uznává, že žalovaný jako čtenář byl prvotně povinen splnit své povinnosti, ke kterým se zavázal, tedy vrátit vypůjčené dokumenty. Za situace, kdy se tak nestalo, je však sankcionován nejen tím, že uhradí cenu dokumentů ve výši 398 Kč, ale zcela správně také náklady spojené s pořízením nových knih a právním vymáháním (600 Kč), dále je pak zcela legitimní, aby uhradil sankce za dobu šesti měsíců po uplynutí výpůjční doby (1 000 Kč). Další nároky však soud považuje za uplatněné v rozporu s dobrými mravy, a proto bylo v této části věc zamítnuta.

10. Co se týče úroku z prodlení, tento byl přiznán v zákonné výši s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku Počátek plynutí úroků z prodlení je však v případě částky 398 Kč lhůtován nikoliv od uplynutí výpůjční doby ale od výzvy žalobce k zaplacení této částky, tedy od 1. 11. 2019 do zaplacení.

11. K výhradě žalobce o porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí soud konstatuje, že je si vědom dosavadní rozhodovací praxe zdejšího soudu, která až na nepatrné výjimky skutečně nároky žalobci přiznávala v celém rozsahu. Pojem předvídatelnosti však dle názoru soudu nelze vykládat tak, že pokud je shodným žalobám dlouhou dobu vyhovováno, musí být vyhovováno setrvale. Tento výklad by naprosto negoval možnost vývoje judikatury, ke které zcela běžně dochází a která mimo jiné reaguje na různé podněty, vývoj veřejného života a podobně. O porušení zásady předvídatelnosti by se zcela jasně dalo hovořit za situace, kdy by žalobce nebyl s předběžným právním názorem soudu před vydáním rozhodnutí seznámen, případně by bez dalšího bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a část žaloby zamítnuta. K tomu však nedošlo.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř.. V konečném důsledku byla převážně úspěšná žalovaná pokud byla žaloba zamítnuta co do částky 3 400 Kč jistiny. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu řízení nepřiznal.

13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.