30 C 146/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 34 454,05 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v rozsahu návrhu na zaplacení částky 4 678,76 Kč s úrokem ve výši 3 638,17 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 465,83 Kč, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 4 678,76 Kč od 27. 9. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 678,76 Kč od 27. 9. 2018 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 965,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 965,29 Kč od 8. 10. 2013 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve zbývající části předmětu řízení se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 31. 1. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 34 454,05 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovaným následující smlouvy.

2. Dne 16. 7. 2013 byla uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 22 810 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši 4 560 Kč (s úrokovou sazbou 19,00 % ročně), odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 160 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 090 Kč (vše označeno jako„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 100 týdenních splátkách po 449 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 16. 6. 2015. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední příslušná splátka z jeho strany byla uhrazena dne 30. 9. 2013, kdy celkem zaplatil 4 700 Kč, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině částku 19 692,48 Kč a na dlužném poplatku 20 417,52 Kč. Právní předchůdce žalobkyně měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné částky, a to od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. Vzhledem k tomu, že nebyla dlužná částka řádně splacena ze strany žalovaného, úročí se neuhrazená jistina ve výši 29 775,29 Kč dále úrokem ve výši 19,00 % ročně. Po tomto datu do data postoupení bylo žalovaným na pohledávku dále hrazeno, a to ve výši 10 334,71 Kč, celkem tedy žalovaný uhradil 15 034,71 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena postupní smlouvou ze dne 22. 9. 2016. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným 29 775,29 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po té, co byl zástupcem žalobkyně vyzván k jejímu uhrazení v rámci předžalobní upomínky.

3. Dne 15. 5. 2013 byla uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 12 541 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši 1 916 Kč (s úrokovou sazbou 19,98 % ročně), odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 850 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč (vše označeno jako„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 460 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 9. 7. 2014. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když ke dni 9. 7. 2014 uhradil tolik částku 9 100 Kč, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 26. 8. 2013. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině částku 10 043,75 Kč a na dlužném poplatku 8 397,25 Kč. Právní předchůdce žalobkyně měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné částky, a to od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. Vzhledem k tomu, že nebyla dlužná částka řádně splacena ze strany žalovaného, úročí se neuhrazená jistina ve výši 4 678,76 Kč dále úrokem ve výši 19,98 % ročně. Po tomto datu do data postoupení pohledávek uhradil žalovaný celkem částku 13 851 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena postupní smlouvou ze dne 22. 9. 2016. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným 4 678,76 Kč. Její příslušenství tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně již dále ničeho hrazeno. Žalovaný i v tomto případě dlužnou částku neuhradil ani po té, co byl zástupcem žalobkyně vyzván k jejímu uhrazení v rámci předžalobní upomínky.

4. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 31. 5. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to ohledně nároku [číslo] vyplývající ze smlouvy [číslo] tedy co do částky 4 678,76 Kč s úrokem ve výši 3 638,17 Kč, s úrokem z prodlení 1 465,83 Kč, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 4 678,76 Kč od 27. 9. 2018 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 678,76 Kč od 27. 9. 2018 do zaplacení.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a násl. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.

6. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s postupem dle § 115 a občanského soudního řádu souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.

7. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 16. 7. 2013 smlouvu o zápůjčce, stejně tak dne 15. 5. 2013. Na základě těchto smluv byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal zaplatit vždy ve 100, resp. 60 týdenních splátkách, a to spolu s částkou označenou souborně jako„ poplatek“. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne. Předžalobní upomínkou byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky.

8. Podle ustanovení § 657 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, smlouvu o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

9. Podle § 451 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, kdo se na úrok jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plnění z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

10. Jelikož vzala žalobkyně žalobu částečně zpět (ohledně nároku č. 2), soud nejprve výrokem pod bodem I. řízení ohledně nároku č. 2 ve výši 4 678,76 Kč s příslušenstvím zastavil ve smyslu ustanovení § 96 o. s. ř., když souhlas žalovaného nebyl vyžadován.

11. Předmětem řízení tak nadále zůstal nárok č.

1. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013.

12. Žalovanému byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 22 000 Kč, když vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni dále částku 22 810 Kč, označovanou souborně jako poplatek, tedy celkem částku 44 810 Kč. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroku však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, ale také při přepočtu úrokové sazby ročně. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018, č. j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, když tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni samotné neuhradil, resp. uhradil pouze částku ve výši 15 034,71 Kč, zbývá tedy doplatit částka 6 965,29 Kč. Tento nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 451 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl pouze částečně. Jelikož se žalovaný dostal se zaplacením peněžitého závazku do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

13. Ve zbývající části předmětu řízení pak soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s ř., kdy žalovaný, který byl ve věci z větší části úspěšný, by měl vůči žalobkyni právo na částečnou náhradu nákladů řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, nepřiznal.