30 C 162/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 56 009,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 835 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 835 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části předmětu řízení se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 19. 4. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 56 009,47 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřel s žalovaným následující smlouvy. Dne 13. 6. 2019 byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 16 800 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného úroku za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši 4 200 Kč, odměny za administrativní zpracování úvěru ve výši 4 200 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 630 Kč počínaje dnem 20. 6. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 6. 8. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, když celkem v průběhu trvání smluvního vztahu uhradil částku 14 765 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 26 535 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 18 499,44 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 285,56 Kč. Následně byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, co byl zástupcem žalobkyně vyzván k jejímu uhrazení v rámci předžalobní upomínky.

2. Dne 26. 3. 2019 byla uzavřena Smlouva o s úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] žalovanému peněžní prostředky ve výši 44 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 39 160 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného úroku za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši 7 480 Kč, odměny za administrativní zpracování úvěru ve výši 8 800 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 22 880 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 78 týdenních splátkách po 1 067 Kč počínaje dnem 2. 4. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 22. 9. 2020. Žalovaný ani v tomto případě nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, když celkem v průběhu trvání smluvního vztahu uhradil částku 31 903 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 55 007 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 37 510,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 460,55 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 057,33 Kč, když kapitalizovaný úrok ve výši 10 460,55 Kč byl vypočten při úrokové výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny 37 510,03 Kč od 23. 9. 2020 do 7. 1. 2022. Předmětná pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalovaný ani v tomto případě dlužnou částku neuhradil ani poté, co byl zástupcem žalobkyně vyzván k jejímu uhrazení v rámci předžalobní upomínky.

3. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal, když předně odkázal na skutečnost, že žalobkyně neprokázala oprávněnost svého nároku (nároků). Dále doplnil, že ujednaná RPSN je u obou smluv neúměrně vysoká, právní předchůdce žalobkyně nedostatečně prověřuje v rámci své obchodní činnosti, kterou je poskytování úvěrů, kredibilitu úvěrovaných, kdy typickým obchodním jednáním právního předchůdce žalobkyně je, že v polovině splácení úvěrů nabídne klientům tzv. refinancování, když klient již jistinu uhradil, avšak původní cílová částka se započítá a klientovi je půjčena další jistina. Ve svém důsledku se pak jedná o jednání hraničící s lichvou, kdy toto porušuje ustanovení na ochranu spotřebitele zakotvená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále uvedl, že pokud jde o úvěrovou smlouvu [číslo] ze dne 13. 6. 2019, pak zde mu byla při podpisu smlouvy vyplacena toliko částka 15 600 Kč, když částka 5 400 Kč byla započítána na refinancování předchozí úvěrové smlouvy. Totéž platí i pro úvěrovou smlouvy [číslo] ze dne 26. 3. 2019, kdy při uzavření smlouvy převzal v hotovosti toliko částku okolo 25 000 Kč, přičemž ve zbývající části byl ze strany žalobkyně stejně jako v předchozím případě proveden zápočet na předchozí smlouvu uzavřenou v září 2018. Zde činila původní jistina asi 10 000 Kč. K jeho osobní, sociálně a majetkové situaci pak žalovaný uvedl, že dokládal pracovní smlouvu, výplatní pásku, ale opomněl uvést své další závazky, kdy jeho cílem nebylo někoho oklamat.

4. Při ústním jednání konaném u zdejšího soudu dne 4. 8. 2022 pak bylo soudem žalobkyni dáno poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. o tom, že je na místě posoudit nárok po právní stránce jinak, a to dle předpisů o bezdůvodném obohacení, když zároveň byl účastníkům sdělen předběžný právní názor o absolutní neplatnosti obou shora specifikovaných úvěrových smluv. Zároveň bylo dáno žalobkyni poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o tom, aby doplnila skutková tvrzení, jaké další úvěrové smlouvy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny, když z doložených listinných důkazů se jeví, že byly uzavřeny minimálně další dvě úvěrové smlouvy, a to [číslo] [číslo] přičemž žalobkyni byla dále uložena povinnost doplnit skutková tvrzení, kolik činila jistina předmětných smluv, v jaké výši jistinu žalovaný čerpal a jakou částku žalovaný na dané smlouvy hradil.

5. Žalobkyně reagovala podáním ze dne 23. 8. 2022, když zejména uvedla, že smluvní strany uzavřely u obou úvěrových smluv dohodu o započtení, která je shodně obsažena v článku 9, přičemž v této souvislosti odkázala na ustanovení § 1991 občanského zákoníku, kdy na způsobilost pohledávek k započtení se nevztahují zákonné požadavky ustanovení občanského zákoníku o jednostranném započtení. Dále doplnila, že žádné pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] [číslo] nebyly na žalobkyni postoupeny. Nárok z těchto smluv tedy není předmětem tohoto řízení na základě skutkových tvrzení tak, jak byly vymezeny v žalobě. Z opatrnosti pak žalobkyně navrhla, aby soud vyžádal od právního předchůdce žalobkyně smlouvy o úvěru [číslo] [číslo] zároveň informaci o tom, kolik činila jistina, kolik žalovaný na jistinách předmětných úvěrů čerpal a kolik na každou z uvedených úvěrových smluv uhradil.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 26. 3. 2019 mezi společností [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal na základě předmětné smlouvy poskytnout žalovanému úvěr ve výši 44 000 Kč, přičemž žalovaný měl povinnost spolu s jistinou uhradit právnímu předchůdci žalobkyně úrok ve výši 7 480 Kč, administrativní poplatek za zpracování úvěru ve výši 8 800 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 22 880 Kč, tedy celkem částku 83 160 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 1 067 Kč, počínaje dnem 2. 4. 2019, přičemž poslední splátka ve výši 1 001 Kč měla být uhrazena dne 22. 9. 2020. Z článku 9 vyplynulo, že žalovaný měl požádat původního úvěrujícího, aby jistina spotřebitelského úvěru byla použita ke dni uzavření této smlouvy dosud neuhrazeného spotřebitelského úvěru, který byl čerpán v minulosti, a to v rámci refinancování, přičemž strany uzavřely dohodu o vzájemném započtení pohledávek s tím, že pohledávka společnosti [právnická osoba] na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru [číslo] čerpaného dříve v celkové částce 21 742 Kč se měla započítat oproti pohledávce žalovaného na vyplacení části spotřebitelského úvěru z předmětné smlouvy s tím, že při podpisu smlouvy bude žalovanému vyplacen v hotovosti toliko rozdíl mezi jistinou spotřebitelského úvěru a zůstatkem refinancovaného spotřebitelského úvěru ve výši 22 258 Kč. Z nesporného tvrzení účastníků má soud dále za prokázané, že žalovaným byla na předmětnou úvěrovou smlouvu uhrazena částka 31 903 Kč. Totéž pak vyplývá i z přehledu plateb doloženého žalobkyní. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo dále zjištěno, že tato byla uzavřena dne 13. 6. 2019 mezi společností [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, kdy na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 21 000 Kč, kdy žalovaný měl povinnost vedle jistiny zaplatit dále úrok ve výši 4 200 Kč, administrativní poplatek za zpracování úvěrové smlouvy ve výši 4 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 400 Kč, tedy celkem částku 37 800 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 630 Kč počínaje dnem 20. 6. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 6. 8. 2020. Z článku 9 smlouvy dále vyplynulo, že i tímto úvěrem měl být refinancován původní spotřebitelský úvěr, a to [číslo] který byl uzavřen v minulosti, kdy účastníci smlouvy uzavřeli dohodu o započtení částky 5 400 Kč oproti pohledávce žalovaného na vyplacení spotřebitelského úvěru z dané smlouvy s tím, že žalovanému bude vyplacena při podpisu smlouvy v hotovosti toliko částka 15 600 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávek a ze smluv o postoupení pohledávek bylo dále zjištěno, že pohledávky z obou shora uvedených úvěrových smluv byly postoupeny s účinností ke dni 7. 1. 2022 na žalobkyni. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 30. 8. 2022 má soud dále za prokázané, že mezi touto společností jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byly dále uzavřeny dvě úvěrové smlouvy, a dne 22.3.2018 [číslo] s jistinou ve výši 40 000 Kč, a dále dne 21. 6. 2018 úvěrová smlouva [číslo] s jistinou ve výši 20 000 Kč. V případně první úvěrové smlouvy měla být tato doplacena zápočtem v 13. týdnu roku 2019 v částce 21 742 Kč a u druhé úvěrové smlouvy měla být jistina včetně příslušenství uhrazena v 25. týdnu roku 2019 zápočtem v částce 5 400 Kč. Z úvěrové smlouvy [číslo] bylo dále zjištěno, že tato byla uzavřena dne 22. 3. 2018 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, kdy úvěrující se zavázal vyplatit žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaný měl povinnost jistinu zaplatit spolu s úrokem ve výši 6 800 Kč, dále administrativním poplatkem ve výši 8 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 800 Kč, tedy celkem částku 75 600 Kč v 78 týdenních splátkách po 970 Kč, když výše poslední splátky činila 910 Kč. V článku 9 pak bylo ujednáno, že pohledávka úvěrujícího na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru [číslo] čerpaného v minulosti ve výši 17 638 Kč se započítává oproti pohledávce žalovaného na vyplacení spotřebitelského úvěru z dané smlouvy, přičemž tomuto bude při podpisu smlouvy v hotovosti uhrazena částka 22 362 Kč. Z úvěrové smlouvy [číslo] má soud dále za prokázané, že tato byla uzavřena dne 21. 6. 2018 mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, když jistina úvěru měla činit 20 000 Kč, přičemž toto se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, tedy celkem částku 36 000 Kč zaplatit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč.

7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně.

10. Předně je třeba odkázat na ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou: povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten úvěrující, který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček. K tomu je třeba dále doplnit, že pokud jde o žalobkyní nárokovanou částku označenou ve smlouvě, jako„ poplatek“, pak k tomuto soud uvádí, že tento nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté peněžní prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze právního předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým úvěrům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Přepočet úroků činí téměř 100 % ročně, a to u všech shora specifikovaných úvěrových smluv. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že veškeré shora uvedené závazkové vztahy není možné hodnotit jinak, než jako nemravné, tudíž absolutně neplatné, byť zde jsou určité úvahy o tom, že žalovaný si měl počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipovaných smluv o úvěru. Nicméně soud má za to, že úvěrujícímu, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. Berouc v potaz závěry vyjevené výše tedy soud zhodnotil smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. K tomu soud dále doplňuje, že obsah daných ujednání specifikovaných shora nelze hodnotit jinak, než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností, přičemž tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů (v daném případě žalovaného). Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Soud pak nad rámec shora uvedeného doplňuje, že úrok v spojení s dalšími nerovnovážnými ujednáními smlouvy do jisté míry může představovat znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku.

11. Dále soud uvádí, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroku a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčil a smlouvu by neuzavřel, pokud by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání úvěrujícího jako podnikání poškozující zájem společnosti, kdy k legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, pak nelze přiznat právní ochranu. S ohledem na shora uvedené se tak žalobkyni dostalo během ústního jednání poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. o tom, že věc lze po právní stránce posoudit jinak, a to dle předpisů o bezdůvodném obohacení. Soud pak skutečně vyhodnotil dané závazkové vztahy mezi účastníky ve smyslu s ustanovením § 2991 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jako bezdůvodné obohacení.

12. S ohledem na shora uvedené pak soud dále uvádí, že se zabýval i procesní obranou žalovaného, když tuto shledal do jisté míry relevantní, když i z textu úvěrových smluv [číslo] [číslo] vyplynulo, že jistina nebyla vyplacena v plné výši, když těmito byly refinancovány předchozí úvěrové smlouvy, které uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně. K tomu pak soud dále doplňuje, že sice v obou případech došlo k započtení pohledávek dohodou, nicméně byly jednak započítávány zčásti neexistující pohledávky, resp. pohledávky z absolutně neplatných úvěrových smluv, a zároveň je třeba toto nazírat i optikou ochrany spotřebitele jako slabší strany daného závazkového vztahu. Nicméně i za této situace dle názoru soudu došlo alespoň k částečnému zániku pohledávky na vyplacení jistiny započtením, a to z titulu bezdůvodnému obohacení, když v této souvislosti pak soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR – viz např. usnesení sp. zn. 32 Cdo 4407/2009, ze které mimo jiné vyplývá, že právní kvalifikace pohledávky (dluhu) ze strany účastníka řízení je pro platnost právního úkonu nerozhodná. Proto ani právní kvalifikace započítávané pohledávky nemá na započtení (jeho platnost) vliv. Započíst proto lze platně pohledávku, aniž je právně kvalifikována, je-li jinak dostatečně identifikována, a pokud je právně kvalifikována bez ohledu na její právní kvalifikaci, jestliže existuje a lze jí přiznat i z jiného právního titulu (např. nikoliv z titulu smluvního plnění, ale z titulu bezdůvodného obohacení). S ohledem na shora uvedené pak ustanovení § 1991 občanského zákoníku nelze v daném případě použít.

13. Dále soud uvádí, že pokud vezme v úvahu čtyři shora uvedené úvěrové smlouvy, a to v chronologickém pořadí, tak na úvěrovou smlouvu [číslo] kde předmětem měla být jistina 40 000 Kč, žalovaný čerpal částku 22 263 Kč. Uhrazena pak byla částka 50 618 Kč, tudíž z titulu shora uvedené smlouvy nebylo s ohledem na její neplatnost možno čehokoli započítat a právnímu předchůdci žalobkyně tedy žádná pohledávka z této smlouvy nevznikla a vzniknout ani nemohla. U smlouvy [číslo] pak činila jistina 20 000 Kč, přičemž tuto žalovaný čerpal v plné výši, uhradit pak částku 30 000 Kč, kdy s ohledem na její absolutní neplatnost tedy rovněž nebylo čehokoli započítávat, když právnímu předchůdci žalobkyně ani v tomto případě žádná pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy nevznikla. U úvěrové smlouvy [číslo] pak činila jistina 44 000 Kč, avšak vyplaceno bylo toliko 22 258 Kč, přičemž žalovaný zaplatil částku 31 903 Kč, kdy opětovně s ohledem na její absolutní neplatnost ani v tomto případě nebylo na místě žalobkyni žádný nárok přiznat, když této žádná pohledávka nevznikla, žalovaný dokonce vyplacenou jistinu přeplatil a je pak na něm, aby si případné bezdůvodné obohacení vyžaloval. Pokud jde o úvěrovou smlouvu [číslo] pak zde jistina činila 21 000 Kč, přičemž vyplacena byla částka 15 600 Kč, zaplacena ze strany žalovaného byla částka 14 765 Kč, kdy rozdíl činí 835 Kč. V této části pak soud shledal žalobu jako důvodnou, a to ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku a výrokem pod bodem I. tedy žalobě vyhověl toliko v rozsahu bezdůvodného obohacení rovnajícímu se neuhrazené části vyplacené jistiny, přičemž ve zbytku žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalovaný, který byl ve věci z větší části úspěšný, když jeho neúspěch závisí toliko ve zcela nepatrné části, má právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. pak náklady v řízení nezastoupeného žalovaného sestávají z náhrady hotových výdajů v paušální výši určené dle § 1 vyhlášky č. 254/2013 Sb. za vyjádření ve věci samé a účasti na ústním jednání (2x 300 Kč), tedy celkem 600 Kč Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.