30 C 167/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Stehlíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 49 014,44 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 34 763,02 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 21. 9. 2024 do zaplacení zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 14 251,42 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 21. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení Anonymizováno 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se původně domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 014,44 Kč s příslušenstvím. Nárok odvozovala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. Žalovanému byl na základě této smlouvy poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně původně uplatnila vedle nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč a uvedla, že žalovaný dosud ničeho neuhradil. Po vyjádření žalovaného a předložení dokladů o platbách však žalobkyně podáním ze dne datum připustila, že žalovaný před podáním žaloby uhradil původní věřitelce částku 34 763,02 Kč, která nebyla při podání žaloby zohledněna v důsledku administrativní chyby. Žalobkyně proto vzala žalobu zpět co do této částky s příslušenstvím a setrvala na žalobě již jen co do částky 14 251,42 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 21. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný nárok neuznal. Nerozporoval poskytnutí částky 30 000 Kč, namítal však, že v období od června 2024 do března 2025 provedl na úhradu úvěru devět plateb v celkové výši 34 500 Kč, a to zčásti přímo původní věřitelce a zčásti společnosti právnická osoba. Dále namítal nepřiměřenost smluvních podmínek, zejména mimořádně vysokého poplatku za poskytnutí úvěru.

3. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně s takovým postupem souhlasila a skutkový stav bylo možné zjistit z předložených listinných důkazů, zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přehledu plateb, potvrzení banky a procesních podání účastníků. Žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasil, ale vzhledem k zamítnutí žaloby, tedy vyhovění stanovisku žalovaného k žalobě soud ve věci jednání nenařizoval s ohledem na hospodárnost a rychlost řízení.

4. Pro právní posouzení věci soud vyšel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „ZSÚ“).

5. Ze smlouvy soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč na dobu dvanácti měsíců. Žalovaný měl úvěr splácet ve dvanácti pravidelných měsíčních splátkách po 4 249 Kč. Vedle smluvního úroku ve výši 12 % ročně byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný podle smlouvy zaplatit, činila 50 989,11 Kč, přičemž RPSN byla sjednána ve výši 194,52 %.

6. Poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč představoval přibližně 63 % skutečně poskytnuté jistiny. Celkové náklady úvěru, tvořené tímto poplatkem a smluvním úrokem, činily za dobu jednoho roku nejméně 20 989,11 Kč, tedy přibližně 70 % jistiny. Smlouva dále stanovila, že každá platba žalovaného bude započtena nejprve na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, poté na smluvní úrok a až následně na jistinu úvěru.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Při posouzení spotřebitelské úvěrové smlouvy nelze vycházet izolovaně pouze z nominální výše smluvního úroku, ale je nutné hodnotit celkové ekonomické zatížení spotřebitele, tedy rovněž poplatky, pořadí započítávání jeho plateb a další důsledky smluvního nastavení.

8. Ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru je v projednávané věci zjevně nepřiměřené. Poplatek převyšující tři pětiny poskytnuté jistiny byl odůvodněn toliko obecně vymezenými náklady na zpracování žádosti, poskytnutí úvěru a běžnou servisní komunikaci. Žalobkyně ani její právní předchůdkyně netvrdily ani neprokázaly konkrétní zvláštní plnění nebo mimořádné náklady, které by takovou úplatu ospravedlňovaly. Běžné administrativní a provozní náklady věřitele přitom nelze bez dalšího přenést na spotřebitele v rozsahu, který podstatně navyšuje cenu úvěru.

9. Nepřiměřenost poplatku je dále prohloubena ujednáním o přednostním započítávání plateb. Žalovaný i při provádění úhrad nejprve hradil nepřiměřený poplatek, aniž by jeho platby snižovaly jistinu. Ujednání o poplatku a o způsobu započítávání plateb tak tvoří hospodářsky provázaný mechanismus, jehož výsledkem je nepřiměřené zvýhodnění věřitele na úkor spotřebitele.

10. Soud proto uzavírá, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč je pro rozpor s dobrými mravy neplatné. Neplatnost se týká přinejmenším tohoto oddělitelného ujednání ve smyslu § 576 o. z. Žalobkyně proto nemůže platby žalovaného započítávat na neplatný poplatek a z takového započtení dovozovat existenci nesplacené jistiny.

11. Žalovaný podle listin předložených soudu uhradil nejméně 34 500 Kč. Žalobkyně dokonce sama uvedla, že žalovaný před podáním žaloby uhradil 34 763,02 Kč. Tato částka převyšuje jistinu poskytnutého úvěru a také částku 31 974,67 Kč, odpovídající jistině a smluvnímu úroku uvedenému ve smluvní dokumentaci po vyloučení neplatného poplatku.

12. Žalobkyně proto neprokázala, že by jí po žalovaném náležela jakákoli zbývající částka z titulu smlouvy o úvěru. Její nárok nemůže obstát ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 OZ. I kdyby byla smlouva posouzena jako neplatná v celém rozsahu, žalovaný by byl povinen vrátit pouze skutečně poskytnutou jistinu ve výši 30 000 Kč, která byla jeho prokázanými úhradami převýšena.

13. Žalovanému proto nevznikla povinnost hradit žalobkyni částku 14 251,42 Kč ani příslušenství. Soud proto žalobu ve zbývajícím rozsahu výrokem II zamítl.

14. Žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět co do částky 34 763,02 Kč s příslušenstvím. Podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít žalobu zčásti zpět a soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. Soud proto výrokem I řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

15. Při rozhodování o náhradě nákladů soud vyšel z § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný měl ve zbývající části řízení plný úspěch. Ve zpětvzaté části žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení, neboť žalobu podala, aniž zohlednila platby, které žalovaný provedl před zahájením řízení a které žalobkyně následně sama uznala. Žalovaný nebyl zastoupen advokátem a učinil jeden účelný procesní úkon, totiž písemné vyjádření k žalobě. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. se nezastoupenému účastníku přiznává paušální náhrada hotových výdajů. Ačkoli § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, stanoví částku 300 Kč za úkon, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, dovodil, že přiznání pouze této částky by po zvýšení paušální náhrady advokáta vedlo k neodůvodněné nerovnosti mezi zastoupeným a nezastoupeným účastníkem. Soud proto s ohledem na čl. 37 odst. 3 usnesení Předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, analogicky použil § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a přiznal žalovanému za písemné vyjádření k žalobě náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou jí vykonatelným rozhodnutím, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.