30 C 177/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Stehlíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 799,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 14. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 799,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 799,34 Kč od 7. 11. 2024 do 13. 3. 2026, a úrokem z prodlení z částky 6 799,34 Kč od 14. 3. 2026 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení ve výši 476,50 Kč k rukám její zástupkyně advokátky Jméno advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 799,34 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 7. 11. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO, uzavřela se žalovaným dne datum prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno (dále jen „Smlouva“). Na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, splatný dne 6. 11. 2024. Žalobkyně dále uplatnila poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 799,34 Kč. Pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť účastníci s rozhodnutím bez jednání souhlasili (žalovaný na základě fikce souhlasu) a ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze Smlouvy, záznamu o elektronické identifikaci a použití jednorázového ověřovacího SMS kódu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvu dne datum. Ze sdělení právnická osoba. soud zjistil, že žalovaný byl majitelem a jediným disponentem účtu č. č. účtu a že na tento účet byla dne datum připsána částka 10 000 Kč pod variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalovaného. Soud proto považuje za prokázané, že žalovanému byla skutečně poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by tuto částku zcela nebo zčásti vrátil.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že pohledávka byla původní věřitelkou postoupena žalobkyni. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jiné osobě i bez souhlasu dlužníka. Žalobkyně je proto ve věci aktivně věcně legitimována, a to i k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelkou poskytující úvěry v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako fyzickou osobou, který nejednal v rámci své podnikatelské činnosti. Jedná se tedy o spotřebitelský úvěr.

7. Podle § 3 odst. 2 písm. b), c), d), e) a f) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy (dále jen „ZSU“), se roční procentní sazbou nákladů rozumí celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru. Celkovou částkou, kterou má spotřebitel zaplatit, je součet celkové výše spotřebitelského úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Celkovými náklady se rozumějí veškeré úroky, provize, daně, poplatky a jiná peněžitá plnění, která musí spotřebitel v souvislosti s úvěrem zaplatit.

8. Ze Smlouvy soud zjistil, že zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 40 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru činil 6 799,34 Kč a RPSN dosáhla 3 649,96 %. Poplatek představoval přibližně 68 % poskytnuté jistiny a žalovaný jej byl povinen uhradit při splatnosti úvěru, tedy během tříměsíční doby čerpání. Nešlo o úhradu samostatné či individualizované služby poskytované vedle úvěru; podle obsahu Smlouvy šlo o povinnou platbu za samotné poskytnutí peněžních prostředků. Z hlediska svého skutečného hospodářského významu tedy poplatek tvořil podstatnou složku ceny spotřebitelského úvěru.

9. Podle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající taková ujednání, která v rozporu s požadavkem poctivosti zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, vyžaduje-li to smysl a účel zákona. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Soud nevycházel pouze z vysoké hodnoty RPSN, která je ekonomickým ukazatelem zachycujícím celkovou cenu úvěru. Zohlednil ji ve spojení s konkrétním smluvním nastavením: jistinou 10 000 Kč, obligatorním poplatkem 6 799,34 Kč, roční úrokovou sazbou 40 %, krátkou dobou splatnosti a nemožností žalovaného ovlivnit výši tohoto poplatku. Žalovaný měl vedle vrácení jistiny uhradit ve velmi krátké době cenu úvěru představující zásadní část poskytnutých prostředků. Takové nastavení vede k mimořádně intenzivnímu majetkovému zatížení spotřebitele, které není přiměřenou odměnou za poskytnutí krátkodobého spotřebitelského úvěru.

11. Soud proto uzavírá, že Smlouva se svým hospodářským nastavením zjevně příčí dobrým mravům. Povinný poplatek nebyl jen vedlejším administrativním plněním, ale vedle úroku představoval základní a podstatnou složku úplaty, za niž právní předchůdkyně žalobkyně úvěr poskytovala. Úplata za úvěr byla vzhledem k rozsahu, době a povaze poskytovaného plnění ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě poskytnutých peněžních prostředků. Smlouva je proto absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z.

12. Podle § 576 o. z. se důvod neplatnosti týká jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V projednávané věci však zjištěné nepřiměřené nákladové ujednání představuje podstatu smluvní úplaty a ekonomického účelu úvěrového produktu. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně úvěr poskytla i bez poplatku ve výši 6 799,34 Kč. Nejsou proto splněny předpoklady pro zachování Smlouvy jen v rozsahu závazku vrátit poskytnutou jistinu; Smlouva je neplatná jako celek.

13. Žalobkyni proto nenáleží poplatek za poskytnutí úvěru 6 799,34 Kč ani jiné plnění vyplývající z neplatné Smlouvy. Žaloba musela být v tomto rozsahu zamítnuta.

14. Neplatnost Smlouvy však neznamená, že žalovaný může ponechat peněžní prostředky, které mu byly skutečně poskytnuty. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil; bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Žalovanému bylo prokazatelně poskytnuto 10 000 Kč a nebylo zjištěno, že by tuto částku vrátil. Žalobkyně má proto jako postupnice nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z., není-li čas plnění ujednán, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by žalovanému byla před datum doručena výzva k vydání bezdůvodného obohacení. Smluvně sjednaný den splatnosti nemůže při neplatnosti Smlouvy bez dalšího založit prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Žalobkyně však žalovaného vyzvala k plnění předžalobní výzvou odeslanou dne 10. 3. 2026.

17. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Za předpokladu, že předžalobní výzva byla odeslána na poslední známou adresu žalovaného prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se za došlou dne 13. 3. 2026. Žalovaný se tak dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne 14. 3. 2026.

18. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat úrok z prodlení. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, odpovídá výše úroku z prodlení ročně repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 12,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 14. 3. 2026 do zaplacení. V části, v níž žalobkyně požadovala úrok z prodlení z částky 16 799,34 Kč od datum, byla žaloba zamítnuta v rozsahu nepřiznaného plnění a za dobu předcházející prodlení žalovaného.

19. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť žalovaný nenavrhl delší lhůtu ani plnění ve splátkách a netvrdil okolnosti, které by takový postup odůvodňovaly.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala částky 16 799,34 Kč a byla úspěšná co do částky 10 000 Kč, tedy v rozsahu 59,53 %. Žalovaný byl úspěšný v rozsahu 40,47 %. Čistý úspěch žalobkyně proto činí 19,06 %. Náklady žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení. Soud při určení náhrady nákladů zastoupení vycházel z § 14b odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), neboť jde o řízení o peněžité plnění s tarifní hodnotou nepřesahující 30 000 Kč, zahájené žalobkyní opakovaně užívaným vzorem ve skutkově a právně obdobné věci. Odměna za jeden úkon právní služby činí 400 Kč. Žalobkyni náleží odměna za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem a žalobu, tedy za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu, celkem 1 200 Kč. Dále jí náleží tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně tedy činí 2 500 Kč. Po poměrném započtení úspěchu a neúspěchu účastníků náleží žalobkyni 19,06 % z částky 2 500 Kč, tedy 476,50 Kč. Jelikož žalobkyni zastupovala advokátka, je žalovaný povinen tuto částku zaplatit její zástupkyni podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem dobrovolně, může žalobkyně po právní moci a vykonatelnosti rozsudku podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuční návrh.