30 C 183/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 24 183,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 816 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 13 816 Kč od 26. 1. 2011 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části předmětu řízení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 18. 2. 2021 ve znění jeho doplnění se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 20 772,34 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jako věřitel uzavřela dne 11. 12. 2009 s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které tomuto poskytla úvěr ve výši 67 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 21. 12. 2009, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku za jeho poskytnutí splatit v 36 měsíčních splátkách po 4 432 Kč počínaje měsícem leden 2010 na základě sjednaného splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný pak v období od 22. 1. 2010 do 25. 1. 2011 uhradil žalobkyni 12 splátek po 4 432 Kč, tedy celkem částku 53 184 Kč. Pohledávka byla uplatněna v rámci rozhodčího řízení, kdy na základě vydaného rozhodčího nálezu byla vedena exekuce, která byla na základě usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 8. 12. 2020 č. j. 24 EXE 1758/2011-20, zastavena. Po zastavení exekuce pak žalobkyně přehodnotila své nároky vyplývající ze shora uvedené úvěrové smlouvy. Výsledný dluh proto na jistině činí částku 20 772,34 Kč. V souladu s článkem 13.1 písm. a) a b) Smluvních ujednání smlouvy o úvěru, které jsou její nedílnou součástí, vzniklo žalobkyni právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 8 % z výše splátky (354,56 Kč) v případě prodlení s její úhradou či její části o více než 15 dnů, dále v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů od termínu splatnosti vzniklo žalobkyni právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 13 % z výše splátky (576,16 Kč). Za prodlení s úhradou splátky č. 13 tak byla uplatněna smluvní pokuta ve výši 354,56 Kč a smluvní pokuta ve výši 376,16 Kč. Za prodlení s úhradou splátek č. 2, č. 8, č. 9, č. 10, č. 11, č. 12 a č. 14 pak byla uplatněna smluvní pokuta ve výši po 354,56 Kč za každou splátku. Celkem tak smluvní pokuta činí 3 412,64 Kč, kdy za zaokrouhlení penalizačních faktur žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 3 411 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a. n. o. s. ř. na adresu přechodného pobytu občana EU na území ČR.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z hodnocení klienta, fotokopie osobních dokladů žalovaného a jeho manželky [jméno] [příjmení], dále z příkazu k povolení inkasa, úvěrové smlouvy a splátkového kalendáře vyplynulo, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, když jeho manželka v rámci smlouvy figuruje jako spoludlužník, měla být uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] to dne 11. 12. 2009. Nedílnou součástí shora uvedené smlouvy byly i smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytované žalobkyní, kdy z těchto bylo zjištěno, že tyto jsou psány naprosto drobným písmem cca o velikosti ½ oproti velikosti písma smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalobkyně se na základě uvedené smlouvy jako věřitel zavázala poskytnout žalovanému jako dlužníkovi úvěr ve výši 67 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 36 měsíčních splátkách po 4 432 Kč, tedy smluvní odměna za poskytnutí úvěru činila 92 552 Kč a celková výše úvěru 159 552 Kč, přičemž RPSN činila 94,99 % Smluvní odměna za poskytnutí každého dalšího revolvingu pak činila 64 884 Kč a předpokládaná RPSN pro poskytnutí každého dalšího revolvingu činila 78,96 % ročně. V bodě C úvěrové smlouvy pak dlužník v dalším odkázal na úpravu obsaženou ve smluvních ujednáních smlouvy o revolvingovém úvěru citovaných shora, které měly představovat nedílnou součást smlouvy o revolvingovém úvěru. V bobě 3 nazvaného„ Maximální výše úvěru, úročení úvěru a RPSN“ bylo ujednáno, že vzhledem k tomu, že typ poskytovaného úvěru neumožňuje při uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru pevně a neměnným způsobem stanovit RPSN, uvádí věřitel maximální výši úvěru a výši plateb s úvěrem souvisejících s tím, že je oprávněn měnit parametry revolvingového úvěru určující výši RPSN v důsledku změny objektivně daných skutečností uvedených v těchto smluvních podmínkách. V bodě 4 nazvané„ Revolving“ pak bylo v podbodě 4.1 ujednáno, že žalovaný žádá o poskytování revolvingu. V případě, že splatí vždy prvních 6 splátek a následně vždy každých 12 splátek u úvěru se splatností 12 a 18 měsíců, nebo vždy prvních 12 splátek a následně vždy každých 18 splátek u úvěru se splatností 24 a 30 měsíců, nebo vždy každých 18 splátek u úvěru se splatností 30 měsíců, nebo vždy 18 splátek a následně každých 24 splátek u úvěru se splatností 36 měsíců, nebo vždy každých 24 splátek u úvěru se splatností 42 a 48 měsíců, bude mít za podmínky, bude mu za podmínky schválení ze strany žalobkyně úvěr automaticky prodloužen a navýšen, tj. věřitel poskytne dlužníkovi revolving (další peněžní prostředky). V bodě 5 nazvaného„ Smluvní odměna“ bylo ujednáno, že za poskytnutí úvěru se dlužník zavazuje zaplatit věřiteli sjednanou odměnu. V bodě 13 nazvaném„ Sankce“ pak bylo ujednáno, že v případně prodlení dlužníka s úhradou splátky úvěru nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné částky a 30 dnů po termínu splatnosti je oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené shora úhradu smluvní pokuty ve výši 13 % z výše dlužné částky. Smluvní pokuta je splatná do 10 dnů od dne vystavení penalizační faktury na úhradu smluvní pokuty, nebude-li na základě písemné dohody smluvních stran sjednaná lhůta pro zaplacení jiná. Zaplacením této smluvní pokuty nezaniká věřiteli nárok na náhradu škody. V případě, že dlužník neuhradí dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že je v prodlení s úhradou déle než 35 dnů, nebo v případě, že je v prodlení s úhradou jiného peněžitého závazku vůči věřiteli dle této smlouvy o revolvingovém úvěru, nebo v případě, že spoludlužník poruší některé ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru, nebo v případě, že kterékoliv prohlášení dlužníka či spoludlužníka je nebo se stane nepravdivé, je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené shora smluvní pokutu ve výši 50 % z maximální výše úvěru uvedené shora. Smluvní pokuta je pak splatná do 10 dnů ode dne vystavení penalizační faktury. V bodě 18 nazvaném„ Rozhodčí doložka“ se pak smluvní strany dohodly, že k řešení veškerých sporů o nárocích, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy o revolvingovém úvěru, má rozhodovat v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoli z rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu. Rozhodčí řízení se bude konat v sídle rozhodců, kdy rozhodci pro tento účel jsou JUDr. [jméno] [příjmení], advokátka se sídlem [adresa], Mgr. [jméno] [příjmení], advokát se sídlem v [obec], [ulice a číslo], dále jediný rozhodce učinit Rozhodčí společnost [právnická osoba], případně jediný rozhodce učinit [právnická osoba] Z dokladu o vyplacení úvěru má soud dále za prokázané, že žalovanému byla dne 21. 12. 2009 vyplacena jistina ve výši 67 000 Kč, a to na účet [číslo] [bankovní účet]. Z platební historie a tvrzení žalobkyně bylo dále zjištěno, že žalobce na úvěr uhradil celkem 53 184 Kč, a to ve splátkách po 4 432 Kč dne 22. 1. 2010, 22. 3. 2010, 24. 3. 2010, 26. 4. 2010 25. 5. 2010, 29. 6. 2010, 23. 7. 2010, 24. 9. 2010, 25. 10. 2010, 24. 11. 2010, 27. 12. 2010 a 25. 1. 2011.

4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Předně je třeba odkázat na ustanovení § 497 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou povinnost věřitele poskytnout dlužníkovi na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost dlužníka poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úrok patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který poskytne přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru plyne, že úrok byl po přepočtení ze strany soudu sjednán ve výši 79 % ročně při RPSN 94,99 % ročně. Dále pak je třeba odkázat na znění smluvních ujednání, ze kterých mimo jiné plyne, že ty poskytovaný úvěr neumožňuje žalobkyně pevně ani jiným způsobem vyjádřit maximální výši úvěru a výši plateb s úvěrem souvisejících, přičemž tato je zároveň oprávněna měnit parametry revolvingového úvěru určující výši úroku i RPSN.

5. O shora uvedeném úroku pak nelze v žádném případě uvažovat jako o úroku přiměřeném, když tento několikanásobně převyšuje úrokovou míru obvyklou v daném místě a čase sjednání smlouvy o revolvingovém úvěru. V této souvislosti soud odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni – viz např. rozsudek ze dne 7. 8. 2018 č. j. 25 Co 141/2018-92 či rozsudek ze dne 4. 9. 2019 č. j. 25 Co 270/2019-83. Rovněž nelze pominout ani způsob sjednání klíčových součástí smlouvy o úvěru, a to zejména možnosti zesplatnění, kumulace smluvních pokut a jejich nepřiměřenou výši, sankčních ujednání, které byly v podstatě jednostranně ze strany žalobkyně„ vnuceny“ žalovanému v rámci formulářových Smluvních podmínek, jež tvoří součást smlouvy, psaných drobným písmem v rozsahu dvou stran o velikosti A4. Jak již bylo uvedeno shora, smluvní pokuty pak jsou v podstatě kumulovány za tatáž prodlení, kdy výše smluvní pokuty se odvíjí toliko od délky prodlení žalované, kdy rovněž tato ujednání soud shledává jako nepřiměřená a nemravná.„ [příjmení]“ shora uvedeným nemravným ujednáním pak dává neplatné ujednání o rozhodčí doložce.

6. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že celý závazkový vztah je třeba hodnotit jako nemravný ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a tudíž absolutně neplatný ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Mohou zde sice být určité úvahy o tom, že žalovaný si měl počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy, nicméně soud má za to, že žalobkyni, která jednoznačně zneužila tísně žalovaného jako jejího klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. K tomuto pak soud dále doplňuje, že obsah daných ujednání specifikovaných shora nelze hodnotit jinak, než jako absolutní nerovnováhu vzájemných práv a povinností, přičemž tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů (žalovaného). Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti, kdy o závěru absolutní neplatnosti pak svědčí i dikce ustanovení § 55 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. V této souvislosti odkazuje soud i na judikaturu ESD a gramatický výklad daného ustanovení. Z tohoto úhlu pohledu je třeba poukázat i na skutečnost, že obecná ustanovení občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, vyjádřené v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona, přičemž ve smyslu ustanovení § 3030 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 mají být aplikovány i na právní vztahy vzniklé před datem jeho účinnosti. K doplnění závěrů uvedených shora pak soud považuje za nutné zdůraznit, že zohlednil i okolnosti, za kterých byla smlouva uzavřena a její další obsah tak, jak je uvedeno výše. Nelze proto pominout, že smlouva byla uzavřena mezi profesionálem a spotřebitelem, že byla uzavřena adhezním způsobem a že žalovaná na formuláři vypracovaném žalobkyní v podstatě nemohla nic ovlivnit. Navíc je třeba klást důraz na transparentnost a srozumitelnost ujednání, což v dané věci rozhodně nebylo splněno, když k použitým formulacím lze jen stěží porozumět. Rozhodně jim pak nemůže rozumět spotřebitel, resp.„ svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka“ (§ 4 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014). Soukromé právo je sice postaveno na zásadě smluvní volnosti a autonomie vůle stran, stejně tak si ale zakládá na tom, aby uspořádání smluvních vztahů bylo spravedlivé a nevytvářelo významnou nerovnováhu k tíži slabší strany. V projednávaném případě se tedy jedná o smlouvu, jejímž cílem nebylo půjčit žalovanému peníze a dosáhnout přiměřeného protiplnění, ale o záměr obohatit se na úkor slabší strany, přičemž absolutní neplatnost smlouvy soudem nelze nijak zhojit.

7. Dále soud považuje za nutné uvést, že získání vysoké odměny za získání peněžních prostředků ve formě úroků a dosaženého zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání žalobkyně jako podnikání poškozující zájem společnosti, kdy k legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, pak nelze přiznat právní ochranu. S ohledem na shora uvedené se tak žalobkyni dostalo během ústního jednání poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. o tom, že věc lze po právní stránce posoudit jinak, a to dle předpisů o bezdůvodném obohacení. Soud pak skutečně vyhodnotil daný závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 451 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, jako bezdůvodné obohacení, když v rámci důkazního řízení bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalovanému poskytnuta celkem částka 67 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 53 184 Kč. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobě vyhověl toliko částečně v částce 13 816 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

8. Ve zbývající části předmětu řízení pak byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný, který byl ve věci z větší části úspěšný, by měl proti žalobkyni právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Protože žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.