30 C 185/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 9 505 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 500 Kč od 31. 5. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu dne 26. 3. 2021 ve znění jeho doplnění ze dne 13. 7. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 6 500 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že dne 17. 6. 2016 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o úvěru, a to na základě přechozí registrace žalovaného na internetových stránkách www.creditportal.cz, kde mu byla po vyplnění požadovaných dat a zjištění výše poplatku za poskytnutí úvěru sdělena i částka, kterou by byl povinen uhradit. V dalším kroku žalovaný vyplnil registrační formulář, do nichž uvedl email [email] a číslo mobilního telefonu [tel. číslo] a další certifikační znaky. Po odsouhlasení smlouvy o spotřebitelském úvěru následovalo v jednotlivých oddělených krocích zcela shodně, jak je popsáno výše seznámení a odsouhlasení dalších souvisejících dokumentů ze strany žalovaného. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy nesplnil, když do doby splatnosti řádně neuhradil částku, k jejímuž plnění se zavázal. Pohledávka pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2018 postoupena na žalobkyni. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení sestávala z nesplacené jistiny ve výši 3 500 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 805 Kč, poplatků za prodlení ve výši 2 700 Kč a jednorázové smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč Smluvní pokuta se pak stala splatnou dnem následujícím po dni termínu splatnosti úvěru, tj. dne 29. 6. 2016 dle článku X. odst. X.2 Smlouvy o úvěru. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu, resp. adresu pro doručování uvedenou v centrální evidenci obyvatel.

3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

6. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.

8. Dle § 580 o. z., platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Ustanovení § 6 a § 8 o. z., stanoví, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu, a zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z., stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným měla být uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 3 500 Kč, kdy žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poskytnutím úvěru náklady spotřebitelského úvěru ve výši 805 Kč, a to do 28. 6. 2016.

14. Ke shora uvedené smlouvě o úvěru soud uvádí, že předně je třeba odkázat na ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou: povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z předmětné smlouvy pak plyne, že RPSN byla sjednána ve výši 97 936,60 % ročně. Úrok (včetně odměn) tak byl sjednán jako zcela nepřiměřený, byť soud vzal v úvahu velmi krátkou dobu poskytnutí úvěru. Dále pak soud doplňuje, že jako neplatné shledává i ujednání o kumulovaných smluvních pokutách, kdy tyto jsou ukládány v podstatě za tatáž prodlení, když v této souvislosti soud odkazuje na znění ustanovení článku X.2, X.3 i poplatků zakotvených v ustanovených v ustanoveních článku X.4, které ve své podstatě nejsou ničím jiným než smluvní pokutou. Rovněž je třeba odkázat i na článek XXVI.20 a XXVI.

21. Stejně tak neplatným shledává i ujednání smlouvy článek XXVI.19, které vylučuje použití ustanovení § 647, § 1726, § 1757, § 1765, § 1766, § 1800 odst. 2, § 1950, § 1951, § 1971 a § 2394 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

15. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že celý obchod nelze zhodnotit jinak, než jako nemravný, byť zde mohou být určité úvahy o tom, že žalovaný si měl počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o úvěru. Nicméně soud má za to, že úvěrujícímu, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. S ohledem na skutečnost, že soud hodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně nesplatnou ve smyslu ustanovení § 588, má žalobkyně nárok toliko na vydání bezdůvodného obohacení, ve smyslu ustanovení § 2991 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, a to ve výši poskytnuté jistiny v částce 3 500 Kč. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě vyhověl toliko částečně, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když s ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

16. Ve zbývající části předmětu řízení pak byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný, který byl ve věci z větší části úspěšný, by měl právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Jelikož se však žalovaný práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.