30 C 201/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Stehlíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 10 544 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce, počínaje 20. dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek při prodlení s úhradou byť jediné splátky.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 640 Kč, částky 2 000 Kč, částky 1 904 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 640 Kč od 30. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 775,56 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně advokátky Jméno advokátky 1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 10 544 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne datum prostřednictvím jejích internetových stránek uzavřel smlouvu označenou jako smlouva o zápůjčce. Žalovaný měl prostřednictvím elektronického formuláře zvolit výši a dobu splatnosti úvěru, uvést své identifikační a kontaktní údaje, potvrdit seznámení se smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami a smlouvu potvrdit zadáním kódu PIN zaslaného na jím uvedené telefonní číslo. Žalobkyně žalovanému dne datum poskytla částku 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem 640 Kč dne datum. Protože žalovaný na dluh ničeho neuhradil, žalobkyně požadovala částku 8 640 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč za čtyři upomínky a smluvní pokutu ve výši 1 904 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Ani po doručení výzvy soudu nesdělil skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně zpochybnil, ani neoznačil důkazy. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný byl ve výzvě řádně poučen, že nebude-li se ve stanovené lhůtě k možnosti rozhodnout bez jednání vyjadřovat, bude soud mít za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval.

3. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, lze-li rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Tyto podmínky byly v projednávané věci splněny.

4. Ze smlouvy, všeobecných obchodních podmínek, potvrzení o provedení platby a dalších listin předložených žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 000 Kč. Soud dále zjistil, že žalobkyně požadovala vrácení celkové částky 8 640 Kč dne datum a že žalovaný do podání žaloby nic neuhradil.

5. Soud se z úřední povinnosti zabýval především tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru, a proto se na ni vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen poskytnout poskytovateli úplné a pravdivé informace potřebné k posouzení úvěruschopnosti. Současně je však poskytovatel povinen tyto informace ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, a je-li to nutné, též s využitím nezávisle ověřitelných údajů. Povinnost spotřebitele poskytnout správné údaje tedy nezprošťuje poskytovatele jeho vlastní povinnosti tyto informace přiměřeně a odborně prověřit.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele. Spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele plnit sjednané splátky na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, jeho závazků a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že žalovaný uvedl, že pracuje jako řidič pracovních strojů u společnosti právnická osoba., a že jeho čistý měsíční příjem činí 29 000 Kč. Dále uvedla, že z příchozí platby zjištěné prostřednictvím služby Kontomatik ověřila mzdu žalovaného za srpen 2025 ve výši 31 560 Kč. Žalovaný měl rovněž uvést, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí v podnájmu a jeho měsíční výdaje činí 17 000 Kč. Žalobkyně dále nahlédla do Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, v nichž žalovaný neměl záznam.

9. Žalobkyně tak objektivně doložila pouze jednu příchozí mzdovou platbu za srpen 2025, tedy přibližně dva měsíce před uzavřením smlouvy. Neprokázala však, že by ověřila skutečné pravidelné výdaje žalovaného, jeho výdaje na bydlení, případné splátky jiných úvěrů, jiné pravidelné platby ani pohyby na jeho účtu, z nichž by bylo možné tyto údaje zjistit. Nahlédnutí do Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku nemůže takové ověření nahradit, neboť tyto veřejné evidence neposkytují informace o řádně splácených úvěrech, jiných pravidelných závazcích ani o běžných životních nákladech spotřebitele.

10. Ani žalobkyní předestřený postup, podle něhož byly žalovaným sdělené měsíční výdaje 17 000 Kč akceptovány jen proto, že převyšovaly částku nezabavitelného minima ve výši 13 027 Kč, nepředstavuje ověření skutečné výdajové situace žalovaného. Nezabavitelné minimum je institutem sloužícím pro stanovení rozsahu výkonu rozhodnutí nebo exekuce, samo o sobě nevypovídá o konkrétních výdajích spotřebitele ani o jeho schopnosti splnit závazek z úvěrové smlouvy. Žalobkyně pouze převzala žalovaným deklarovaný souhrnný údaj, aniž jej podložila objektivními podklady.

11. Tento nedostatek je v projednávané věci podstatný. Žalovaný měl celkem 8 640 Kč vrátit již šestý den po poskytnutí částky 8 000 Kč. Žalobkyní vypočtený měsíční rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 14 560 Kč; jednorázová povinnost vrátit 8 640 Kč proto představovala přibližně 59 % tohoto rozdílu. Úvěr nadto žalovaný sjednával při pracovním poměru na dobu určitou a žalobkyně neprokázala, že by ověřila aktuálnost jeho zaměstnání a příjmů v době uzavření smlouvy, ani že by zjistila jeho konkrétní výdajovou a závazkovou situaci.

12. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nesplnila povinnost řádně a důkladně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyní citovaná povinnost spotřebitele podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nemůže přenést odpovědnost za řádné posouzení na spotřebitele. Nelze též vycházet jen z předpokladu, že spotřebitel v průběhu splácení omezí své fakultativní výdaje; poskytovatel musí před poskytnutím úvěru posoudit reálně zjistitelnou schopnost spotřebitele splnit konkrétně sjednanou platební povinnost.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná a soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit jen poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pro použití této zákonné sankce není rozhodné, že žalovaný v řízení zůstal pasivní ani že nebylo prokázáno, že mu již vznikla konkrétní újma. Povinnost posoudit úvěruschopnost je předsmluvní povinností poskytovatele, jejíž porušení nelze zhojit následným plněním nebo absencí námitek spotřebitele.

14. Soud proto považoval smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou. Žalobkyně má podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo pouze na vrácení skutečně poskytnuté jistiny částka. Právní kvalifikace tohoto nároku přísluší soudu a přiznání jistiny nepřekračuje žalobní návrh, neboť žalobkyně požadovala plnění založené na témže poskytnutí peněžních prostředků žalovanému.

15. Vzhledem k neplatnosti smlouvy žalobkyni nenáleží smluvní poplatek 640 Kč, smluvní pokuta 1 904 Kč ani náklady upomínek 2 000 Kč. Tyto nároky vycházejí z neplatné smlouvy a z prodlení s plněním povinnosti, která v důsledku neplatnosti smlouvy nevznikla ve sjednané podobě a ve sjednaném termínu.

16. Žalobkyni nenáleží ani požadovaný zákonný úrok z prodlení. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), je dlužník v prodlení, neplní-li svůj dluh řádně a včas. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi v prodlení požadovat úrok z prodlení. V důsledku neplatnosti smlouvy neobstojí původně sjednaná splatnost dne datum. Soud proto určil žalovanému novou dobu pro vrácení jistiny přiměřenou jeho možnostem; žalovaný se nemohl dostat do prodlení již dne datum (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

17. Žalovaný nepředložil žádné údaje o svých současných sociálních a majetkových poměrech, které by odůvodňovaly delší dobu k vrácení jistiny. Soud přesto s ohledem na zvláštní úpravu v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a výši přiznaného plnění rozdělil povinnost žalovaného do měsíčních splátek po 1 000 Kč, splatných vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při prodlení s jedinou splátkou. Jde o částku, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla úspěch jen částečný. Z peněžitých nároků v celkové výši 12 544 Kč jí byla přiznána částka 8 000 Kč, takže její úspěch činil 63,78 % a úspěch žalovaného 36,22 %. Čistý procesní úspěch žalobkyně proto činí 27,56 %. Žalobkyni vznikly účelně vynaložené náklady řízení v celkové výši 2 815 Kč, sestávající ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny její zástupkyně za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby. Protože žaloba byla podána na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně používá ve skutkově a právně obdobných věcech, určil soud odměnu podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby. K tomu náleží tři režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 315 Kč. Předžalobní výzvu žalobkyně žalovanému zaslala dne datum, tedy alespoň sedm dnů před podáním žaloby, a byly tak splněny též podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu jejího čistého procesního úspěchu, tj. ve výši 775,56 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.