30 C 217/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 31 111,05 Kč s přísl. I.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 804 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 804 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II.) Ve zbývající části předmětu řízení se žaloba zamítá. III.) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1.) Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 8. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 31 111,05 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jako úvěrující uzavřela s žalovaným jako úvěrovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když žalovaný odsouhlasil smluvní dokumentaci, doložení souhlasu s inkasem a potvrzení o verifikační platbě. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal uhradit v 72 měsíčních splátkách po 433 Kč, když celková splatná částka měla činit 18 521 Kč (10 000 Kč jistina a 8 521 Kč sjednané úroky, když úroková sazba činila 23 % ročně a RPSN 38,64 % ročně. Žalovaný si pak sjednal dále doplňkové služby, a to jednak inkasní službu v částce 3 024 Kč, a dále doplňkovou službu podpora - odklad splátek ve výši 2 160 Kč, podpora – nemoc ve výši 3 744 Kč a podpora – při ztrátě zaměstnání 3 744 Kč. Žalovaný však úvěr nehradil řádně a včas, když se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 5. 2020, přičemž žalobkyně zaslala žalovanému první písemnou upomínku dne 20. 5. 2020, za což vyúčtovala žalovanému poplatek ve výši 300 Kč, následně mu zaslala dne 5. 6. 2020 druhou upomínku poplatek 500 Kč. Protože žalovaný i nadále nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně celý úvěr ke dni 22. 6. 2020 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 32 098,80 Kč, když započetla plnění žalovaného a to 12 splátek po 433 Kč, tedy 5 196 Kč. Zbývají část pohledávky činí neuhrazená jistina ve výši 9 124,75 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 309,11 Kč, neuhrazená část inkasní služby ve výši 2 520 Kč, zbylá část doplňkové služby PODPORA, a to odklad 1 800 Kč, nemoc 3 120 Kč a práce 3 120 Kč, dále náklady 1 500 Kč a zaslání třech upomínek, a to první upomínky po 300 Kč, druhé a třetí upomínky po 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 562,38 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil 3.) Podle ustanovení 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4.) Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vyplynulo, že tato byla uzavřena [datum] mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, když na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že na žalovaným sdělený účet bude vyplacena toliko částka 8 000 Kč a částku 2 000 Kč si ponechá žalobkyně jako náklady spojené s vyřízením úvěru. Úrok byl sjednán ve výši 23 % ročně, kdy na úrocích měl žalovaný žalobkyni zaplatit celkem částku 8 521 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet v 72 měsíčních splátkách po 433 Kč. Dále mezi žalobkyní a žalovaným byly sjednány tzv.„ doplňkové služby“, kdy tyto zahrnovaly inkasní služby ve výši 2 024 Kč, a dále smluvní podpora – odklad splátek ve výši 3 120 Kč, dále službu podpora – nemoc ve výši 3 744 Kč a podpora – ztráta práce ve výši 3 744 Kč. Dále v článku IV. bylo ve shodě s právní vůlí smlouvy sjednáno, že žalovanému bude na jeho č. [bankovní účet] uhrazena jistina toliko ve výši 8 000 Kč, když částku 2 000 Kč si žalovaná ponechá a započte na náklady specifikované v bodě 4.8, tedy jako náklady na vynaložení vyřízení úvěru. V článku V. odst. 5.4 smlouvy o úvěru bylo dále ujednáno, že předtím, než žalobkyně v případě prodlení úvěr zesplatní, vyzve žalovaného k úhradě dlužné částky a poskytne tomuto lhůtu alespoň 30 dnů tak, že první upomínka bude zpoplatněna částkou 300 Kč, v případě že ve lhůtě poskytnuté v rámci první upomínky žalovaný dlužnou částku neuhradí, bude tomuto zaslána druhá upomínka zpoplatněná částkou 500 Kč, pokud nedojde ze strany žalovaného k úhradě dlužné částky ani po dvou upomínkách, je žalobkyně oprávněna zesplatnit celý úvěr, kdy úroky se stávají součástí jistiny. V článku V. bodu 5.3 pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, když toto omezení se nevztahuje na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení žalovaného splatným. Souhrn uplatněné smluvní pokuty pak nesmí přesáhnout 50 % zůstatku jistiny, nejvýše však 200 000 Kč. Dále byl sjednán i smluvní úrok z prodlení. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že z účtu vedeného na jméno žalovaného č. [bankovní účet] byla zaslána žalobkyni dne 25. 4. 2019 verifikační platba ve výši 10 Kč. Následně pak byla na shora uvedený účet ze strany žalobkyně žalovanému zaslána dne 26. 4. 2019 částka 8 000 Kč. Z platební historie bylo dále zjištěno, že žalovaný uhradil 12 splátek po 433 Kč, tedy celkem částku 5 196 Kč. Z následných dopisů žalobkyně vyplynulo, že tato celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. 5.) Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6.) Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7.) Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Předně je třeba odkázat na ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou: povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok (odměnu) přiměřený. V daném případě tomu tak není a smlouva o úvěru je tedy absolutně neplatná. K tomuto závěru pak soud dále uvádí, že i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníky smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V dané věci byla předmětem úvěru částka 10 000 Kč, kdy žalovaný se pak zavázal celkem na úrocích, poplatku za zprostředkování smlouvy a doplňkových službách uhradit žalobkyni celkem částku 24 153 Kč, když poplatek za zprostředkování smlouvy činil 2 000 Kč, kapitalizovaný úrok 8 521 Kč, doplňková inkasní služba 3 024 Kč, doplňková služby podpora zahrnující odkad splátek, možnost přerušení splácení při ztrátě zaměstnání a v případě nemoci (celkem 10 608 Kč). Žalobkyní deklarovaná RPSN tak v žádném případě neodpovídá skutečně odměně, která byla za uzavření smlouvy mezi stranami sjednána, když tato několikanásobně převyšuje poskytnutou jistinu. Nelze pak pominout ani zajištění pohledávky smluvní pokutou a smluvním úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně. Obsah shora specifikovaných ujednání nelze hodnotil jinak, než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je natolik významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů. Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřené v hlavě 1 je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Přezkoumávaná odměna je pak natolik nemravná, že představuje dokonce znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Na závěr o nemravnosti sjednané odměny způsobující absolutní neplatnost smlouvy nemění nic skutečnost, že žalovaný se lichvy nedovolával. Nelze pak dospět ani k případnému závěru o oddělitelnosti nepřiměřeného ujednání od ostatních ustanovení smlouvy, když získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroku a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. V zásadě lze hodnotit podnikání žalobkyně ve smyslu morálky jako podnikání poškozující zájem společnosti. K legalizaci takového podnikání pak nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat právní ochranu. 8.) S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že celý závazkový vztah nelze zhodnotit jinak, než jako nemravný a vztah mezi účastníky je pak nutno posoudit dle předpisů o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a n. zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Pokud pak byla žalovanému poskytnuta ze strany žalobkyně částka 8 000 Kč, a tento uhradil žalobkyni částku 5 190 Kč, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení toliko ve výši 2 804 Kč, když v této části soud žalobě vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 9.) Ve zbývající části předmětu řízení pak byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 10.) Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný, který byl ve věci z větší části úspěšný, by měl vůči žalobkyni právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Protože žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.