30 C 233/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený zákonnou údaje o zástupci pro zaplacení 1 518 Kč s příslušenstvím I.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, a to vše ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. II.) Žaloba se v rozsahu návrhu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, zamítá. III.) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 11. 8. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 1 518 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný použil dne [datum], tedy ve věku 15 let, vozidlo MHD a nemohl se prokázat kontrolnímu orgánu platným jízdním dokladem. Ani následně nesplnil svoji povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému, kterou mu žalobkyně jako provozovatel MHD vyměřila. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo žalovanému ustanoveno opatrovníkem [územní celek]. 2.) Opatrovník žalovaného se k žalobě vyjádřil v tom směru, že s rodinou nezletilého je spolupracováno od roku 2018, kdy žalovaný měl na základní škole dlouhodobé absence, matka v souvislosti s tímto byla postihována nejen pokutami v přestupkovém řízení, ale i podmíněně odsouzena. Orgán sociálně-právní ochrany dětí vyhodnotil situaci pro nezletilého jako natolik nepříznivou, že podal návrh na předběžné opatření, na základě kterého byl žalovaný předán do ústavní péče. Nařízená ústavní výchova pak byla potvrzena rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], přičemž její výkon trvá doposud. Nezletilý žalovaný ústavní zařízení opakovaně nelegálně opouští, kdy posledního útěku se dopustil dne [datum], přičemž tento trvá doposud. Svým dlouhodobým pobytem na útěku si zmařil mimo jiné i možnost pokračovat ve studiu po ukončení povinné školní docházky. S matkou nezletilého je opatrovník v pravidelném kontaktu, a to i v době jeho pobytu na útěku. Matka žalovaného je pak dlouhodobě nemocná a zároveň ji její tíživá finanční situace přinutila k podání insolvenčního návrhu, kdy usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] byl zjištěn úpadek matky žalovaného a povoleno jeho řešení oddlužením. Matka pak neposkytuje insolvenčnímu správci součinnost ani přes jeho opakované výzvy. Zároveň má dluh i vůči Výchovnému ústavu [obec], který vznikl z důvodu nehrazení příspěvku na pobyt nezletilého v tomto zařízení. Opatrovník dále doplnil, že se nelze ztotožnit s tím, aby nezletilý vstupoval do dospělého života s dluhem. Na druhou stranu s ohledem na věk a rozumovou vyspělost nezletilého lze předpokládat, že tento si byl vědom následku jízdy bez jízdního dokladu, resp. minimálně toho, že je povinen při použití dopravního prostředku mít u sebe řádně označenou jízdenku. 3.) K tomu pak žalobkyně uvedla, že s ohledem na rozumovou a volní vyspělost žalovaného, kterému v době záchytu bylo 15 let, by si tento měl být vědom toho, že je povinen hradit jízdné a že pro něho z tohoto porušení mohou plynout i případné sankce. Žalobkyně pak doplnila, že v žalovaném případě se jednalo o první záchyt žalovaného, kdy v mezidobí bylo zaznamenáno dalších pět záchytů žalovaného, když poslední byl proveden dne 21. 11. 2020. 4.) V replice ke shora uvedenému pak opatrovník žalovaného dále uvedl, že chování žalovaného s největší pravděpodobností souvisí s nedostatečným a nesprávným vzorcem v chování v rodině, kde i nezodpovědné jednání jeho matky je zcela jednoznačné a patrné. U žalovaného pak dochází opakovaně k těmto proviněním, kdy s ohledem na jejich četnost by si případně při opakovaných následných záchytech mohl být tento vědom následků jízdy bez platného jízdního dokladu. 5.) Soud ve věci nařídil ústní jednání, které se u zdejšího soudu konalo dne [datum]. K tomuto jednání se žalovaný nedostavil, svoji neúčast neomluvil a o odročení jednání nepožádal. Soud tedy postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, když ústnímu jednání byl přítomen opatrovník žalovaného. 6.) Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. V hlášení o záznamu o provedené přepravní kontrole vyplynulo, že žalovaný dne 26. 12. 2019 použil tramvajovou linku [číslo] když byl v [údaj o čase] hodin kontrolován kontrolním orgánem žalobkyně a neměl k dispozici platný jízdní doklad. Ze shodného tvrzení žalobkyně i opatrovníka žalovaného vyplynulo, že v daném případě se u žalovaného jednalo o první záchyt bez platného jízdního dokladu. Ze shora uvedené listiny pak bylo zjištěno, že žalovaný na výzvu kontrolního orgánu nezaplatil ani jízdné ani přirážku k jízdnému. Z vyrozumění o tarifním přestupku má soud dále za prokázané, že žalobkyně žalovaného, resp. jeho zákonného zástupce (matku) o zaplacení dlužné částky písemně vyzývala, když z poštovních dodejek má soud za prokázané, že zákonná zástupkyně si tyto listiny po úložní době nevyzvedla. Soud pak dále k důkazu provedl část obsahu spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. 15 P 296/2000, kdy z rozsudku ze dne 11. 10. 2005 č.j. 15 P 296/2000-28, který nabyl právní moci dne 23. 12. 2005, bylo zjištěno, že nezletilý žalovaný byl svěřen do výchovy matky [jméno] [příjmení], narozené [datum]. Z rozsudku [název soudu] ze dne 20. 11.2017 č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], dále vyplynulo, že výrokem pod bodem I. soud nařídil ústavní výchovu nezletilého žalovaného, který zůstal v péči Výchovného ústavu [Název] domova se školou, základní školou, střední školou a školní jídelnou [obec], a to na dobu 3 let od právní moci rozsudku, když do péče výchovného ústavu byl již předtím svěřen na základě soudem vydaného předběžného opatření. Ze zpráv výchovného ústavu dále vyplynulo, že žalovaný se prospěchem řadí mezi slabé žáky, přístup k plnění školních povinností je nedostatečný. Všeobecný rozhled má podprůměrný, nemá zájem o učivo, slabší spolužáky zesměšňuje a z jeho strany byl zaznamenán i případ šikany. Dále ze zprávy vyplynulo, že žalovaný se opakovaně nevrací z dovolenek od matky, která není schopna zajistit jeho včasný návrat. Z oznámení o útěku vyplynulo, že žalovaný opakovaně nelegálně opouští výchovný ústav, kdy naposledy se tak stalo dne [datum], když na útěku je doposud. Z protokolu OSPOD o návštěvě rodičů ze dne [datum] bylo dále zjištěno, že matka žalovaného uvedla, že ví o tom, že její syn je na útěku, když se zdržuje na neznámém místě u své přítelkyně v obvodu statutárního města Plzně, s matkou je v občasném telefonickém kontaktu, příležitostně se zastaví u ní doma, kdy matka mu předá finanční hotovost a jídlo. Doporučuje mu, aby se vrátil do výchovného ústavu, což nezletilý žalovaný odmítá. 7.) Podle § 37 odst. 4 písmeno d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 8.) Podle § 37 odst. 5 písm. b) a c) zákona o drahách je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 9.) Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 10.) Podle § 18a odst. 1 písmeno c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 18a odst. 2, písm. c) citovaného zákona je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 11.) Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 12.) Podle Nařízení statutárního města Plzně [číslo] o tarifu Integrovaného dopravního systému na území města Plzně je cestující povinen uhradit provozovateli dopravy stanovené jízdné a přirážku k jízdnému. Splatnost jízdného a přirážky k jízdnému je stanovena v souladu s článkem 15 přepravních podmínek. 13.) Podle § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud. 14.) Z hlášení a ze záznamu o provedené přepravní kontrole soud zjistil, že žalovaný skutečně cestoval veřejným hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, byl kontrolován revizorem a neprokázal se platným jízdním dokladem. Proto mu přímo na místě bylo uloženo k uhrazení jízdné ve výši 18 Kč. Co se týče jízdného, má soud za to, že žalovaný s ohledem na svůj věk, kdy použil prostředek veřejné hromadné dopravy ve věku 15 let, měl vědět, že je možné cestovat pouze s platnou jízdenkou, jeho rozumové schopnosti s ohledem na jeho věk byly dostatečně vyvinuté tak, aby si tuto povinnost uvědomil, a proto tuto povinnost soud uložil žalovanému k zaplacení, s čímž ostatně i opatrovník žalovaného souhlasil. Co se týče nezaplacené přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, v tomto případě soud odpovědnost za nezaplacení přirážky k jízdnému ve shora uvedené výši přenesl ve smyslu ustanovení § 858 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 1775/14 ze dne 15. 2. 2017, na zákonnou zástupkyni žalovaného, tedy jeho matku, kdy jsou to právě rodiče, kteří by měli v rámci své rodičovské zodpovědnosti vést dítě k plnění a dbát na plnění jeho povinností a za jejich neplnění pak nést vlastní odpovědnost, kdy s ohledem na skutečnost, že tato nebyla účastníkem řízení v povinnosti žalovaného, byla žaloba v této části zamítnuta. Soud zároveň doplňuje, že ke shora uvedenému závěru pak dospěl i na základě obsahu připojeného opatrovnického spisu, ze kterého mimo jiné vyplynulo, že matka žalovanému poskytla velmi špatný vzorec chování, kdy u žalovaného se v daném případě jednalo o první záchyt. 15.) Žalovaný tedy použil veřejný hromadný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, aniž by zaplatil jízdné. V důsledku tohoto jednání mu vznikla při kontrole pověřenou osobou povinnost dle § 37 odst. 4 d), 5 b) a c) zákona č. 266/1994 Sb. a podle § 18a, odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. zaplatit cenu jízdného. Ve zbývající části pak žalobu soud zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 16.) Výrok o náhradě nákladů řízení pak vychází z ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalovaný, který byl ve věci z větší části úspěšný, žel neúspěch závisí toliko na nepatrné části, by měl vůči žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. S ohledem na skutečnost, a to tak, že účastník nemá právo na jejich náhradu.