30 C 242/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 197 571,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 555 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 555 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, částku 10 935 Kč s úrokem z prodlení ve výši ve výši 11,75 % ročně z částky 10 935 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, dále částku 8 444 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 444 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části předmětu řízení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 7. 6. 2022 projednávaným původně samostatně v řízení vedeným pod sp. zn. 30 C 242/2022 ve znění následného doplnění se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 66 304,02 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovaným dne 31. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) [číslo] s produktovým názvem C2 [ulice] v hotovosti měsíční [číslo], jejíž nedílnou součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky. Na základě shora uvedené smlouvy pak poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně„ poplatek“ v celkové výši 30 014 Kč, jež představuje kapitalizovaný úrok ve výši 7 597 Kč, částku 13 892 Kč jako odměnu za administrativní zpracování úvěru (zápůjčky) a částka 8 525 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku ve výši 61 014 Kč se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných měsíčních plátkách po 3 390 Kč, když poslední splátka měla činit 3 384 Kč. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, když uhradil toliko dne 31. 8. 2019 částku 3 400 Kč a dne 20. 9. 2019 částku 3 400 Kč, čímž porušil své závazky ze smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s placením jednotlivých splátek pak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně i právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, se kterými se žalovaný dostal do prodlení, přičemž tato byla kapitalizována ke dni 1. 2. 2022, nicméně žalobkyně se po žalovaném domáhá pouze smluvní pokuty toliko ve výši 15 500 Kč. Dále pak vzniklo žalobkyni i právo na sankční poplatek, kterého se v rámci tohoto řízení nedomáhá, a to na základě smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí shora uvedené smlouvy o úvěru. Dne 28. 1. 2022 právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které na žalobkyni postoupil pohledávku ze shora uvedené smlouvy v celkové výši 66 304,02 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 26 208,92 Kč, poplatku ve výši 24 595,10 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 500 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 714,90 Kč. Společně s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 byla zároveň žalovanému zaslána i výzva k okamžitému uhrazení dluhu, a to nejpozději do 17. 3. 2022. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.

2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 7. 6. 2022 projednávaným původně samostatně pod sp. zn. 30 C 277/2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 51 275 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovaným dne 9. 10. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] s produktovým názvem D S0HC měsíční POJ 10/ 2019, jejíž nedílnou součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky. Na základě shora uvedené smlouvy pak poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně„ poplatek“ v celkové výši 20 675 Kč, jež představuje kapitalizovaný úrok ve výši 13 667 Kč při úrokové sazbě 56 % ročně a částka 7 008 Kč jako odměna za administrativní zpracování úvěru (zápůjčky), garance péče o zákazníka, splátkové prázdniny a garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí žalovaného. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku ve výši 40 675 Kč se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 695 Kč, když poslední splátka měla činit 1 690 Kč RPSN byla sjednána ve výši 117,24 %. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na předmětný závazek neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného s placením jednotlivých splátek pak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně i právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, se kterými se žalovaný dostal do prodlení, přičemž tato byla kapitalizována ke dni 1. 2. 2022, nicméně žalobkyně se po žalovaném domáhá pouze smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč. Dále pak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně i právo na sankční poplatek ve výši 600 Kč, a to na základě smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí shora uvedené smlouvy o úvěru. Dne 28. 1. 2022 právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které na žalobkyni postoupil pohledávku ze shora uvedené smlouvy, a to v celkové výši 51 275 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku ve výši 20 675 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, sankčního poplatku ve výši 600 Kč a dále byl postoupen na žalobkyni i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 353,71 Kč. Společně s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 byla žalovanému zároveň zaslána i výzva k okamžitému uhrazení dluhu, a to nejpozději do 17. 3. 2022. Žalovaný i v tomto případě přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.

3. Dále návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 7. 6. 2022 projednávaným původně samostatně v řízení vedeném pod sp. zn. 30 C 278/2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 79 992 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 27. 3. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] s produktovým názvem [anonymizováno] [ulice] v hotovosti měsíční [číslo], jejíž nedílnou součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky. Na základě shora uvedené smlouvy pak poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně„ poplatek“ v celkové výši 38 491 Kč, jež představuje kapitalizovaný úrok ve výši 13 183 Kč při úrokové sazbě 29 % ročně, dále částka 14 752 Kč jako odměna za administrativní zpracování zápůjčky a flexibilní splácení a částka 10 055 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku ve výši 78 491 Kč se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 5 271 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 3 258 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když uhradil celkem částku 17 655 Kč, a to dne 12. 4. 2019 částku 3 400 Kč, dne 16. 5. 2019 částku 3 000 Kč, dne 18. 7. 2019 částku 6 000 Kč, dne 31. 7. 2019 částku 1 355 Kč, dne 31. 8. 2019 částku 600 Kč a dne 20. 9. 2019 částku 3 300 Kč, čímž porušil svoje závazky ze smlouvy. Uhrazené platby ve výši 7 829,93 Kč byly započteny na jistinu 40 000 Kč, která byla ponížena na částku 32 177,07 Kč, dále ve výši 9 825,07 Kč na poplatek spojený s poskytnutím a správou úvěru, který byl ponížen na částku 28 665,93 Kč, tento byl vyžadován nadále toliko ve výši 25 921,93 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s placením jednotlivých splátek pak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně i právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné splátky, se kterými se i on dostal do prodlení, přičemž tato byla kapitalizována ke dni 1. 2. 2022, nicméně žalobkyně se po žalovaném domáhala smluvní pokuty toliko ve výši 20 000 Kč. Dále pak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně i právo na sankční poplatek ve výši 1 900 Kč, a to na základě smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí shora uvedené smlouvy o úvěru. Dne 28. 1. 2022 pak právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které na žalobkyni postoupil pohledávku ze shora uvedené smlouvy, a to v celkové výši 81 952,86 Kč, která se sestává z jistiny v částce 32 177,07 Kč, poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 25 921,93 Kč, smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč, sankčního poplatku ve výši 1 900 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 960,86 Kč. Společně s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 byla zároveň žalovanému zaslána i výzva k okamžitému uhrazení dluhu, a to nejpozději do 17. 3. 2022. Žalovaný i v tomto případě přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.

4. Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 9. 2022 č.j. 30 C 242/2022-20, které nabylo právní moci dne 5. 10. 2022, byla řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 C 242/2022, sp. zn. 30 C 278/2022 a sp. zn. 30 C 277/2022 spojena ke společnému řízení pod sp. zn. 30 C 242/2022.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ust. § 45 a n. o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel.

6. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesouhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání, soud věc v rámci ústních jednání konaných u zdejšího soudu ve dnech 10. 1. 2023 a 13. 4. 2023 projednal, a to v nepřítomnosti žalovaného, který byl o konání ústních jednání řádně a včas vyrozuměn, když soud takto postupoval ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř.

7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z obsahu spisu původně samostatně vedeného pod sp. zn. 30 C 242/2022, konkrétně ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru dne 31. 7. 2019, a to ve výši 31 000 Kč s tím, že jako své zaměstnání specifikoval pracovní pozici jeřábníka na plný úvazek a zároveň měl dle zákaznické karty doložit i výplatní pásky a výpis z bankovního účtu, když jeho pravidelný měsíční příjem měl činit 26 123 Kč, přičemž interní splátky měly činit 5 200 Kč a odhadované měsíční výdaje 12 300 Kč. Z print-screenu lustrace žalovaného v databázi ISAS u Okresního soudu Plzeň-město, a dále z výpisu z Centrální evidence exekucí má soud za prokázané, že v době uzavření smluv o spotřebitelském úvěru [číslo] ([datum]), [číslo] ([datum]) a [číslo] ([datum]) byla proti žalovanému jako povinnému vedena minimálně dvě exekuční řízení. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru vztahujících se ke smlouvě [číslo] bylo dále zjištěno, že celková výše jistiny spotřebitelského úvěru měla činit 31 000 Kč s měsíčním režimem splácení, přičemž počet splátek měl činit 18 a jejich výše 3 390 Kč, když zároveň měl být sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 30 014 Kč a RPSN měla činit 161,06 %. Ze smlouvy o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) ze dne 31. 7. 2019 [číslo] vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako zapůjčitelem (úvěrujícím) a žalovaným jako vydlužitelem (úvěrovaným). Právní předchůdce žalobkyně se na základě shora uvedené smlouvy zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč, přičemž v částce 8 645 Kč se mělo jednat o refinancování smlouvy o zápůjčce (spotřebitelského úvěru) [číslo] započtením, když žalovanému byla při podpisu smlouvy vyplacena v hotovosti toliko částka 22 355 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se pak zavázal částku 31 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 30 014 Kč uhradit v 18 měsíčních splátkách po 3 990 Kč, když poslední splátka činila 3 384 Kč. Poplatek ve výši 3 014 Kč sestával z kapitalizovaného úroku ve výši 7 597 Kč při úrokové sazbě 29 % ročně, dále z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 13 892 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 8 525 Kč RPSN pak souhlasila s výší uvedenou ve standardních informacích ke spotřebitelskému úvěru. Z článku 5.3 soud dále zjistil, že nárok žalovaného na snížení poplatku za zápůjčku v souvislosti s předčasným splácením se nijak nedotýká jeho povinnosti k úhradě poplatku za zápůjčku, která se vztahuje k období před datem, kdy zákazník zápůjčku předčasně či úplně splatil. S ohledem na výše uvedené tak žalovaný bere na vědomí, že částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení zápůjčky jsou hrazeny náklady vynaložené bezprostředně po uzavření smlouvy a v případě předčasného splacení zápůjčky tedy zákazník nemá nárok na snížení této částky. Z článku 5.4 dále vyplynulo, že v případě předčasného splacení části zápůjčky zůstává výše sjednaných pravidelných splátek zachována. Zároveň vzniká právnímu předchůdci žalobkyně v případě předčasného splacení zápůjčky nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s tímto předčasným splacením dle ustanovení § 117 zákona o spotřebitelském úvěru. Výše náhrady nákladů podle předchozí věty se stanoví jako součin předčasně splacené části celkové výše spotřebitelského úvěru a koeficientu stanoveného v následujícím odstavci s tím, že bude-li takto stanovená výše náhrady nákladů přesahovat částku poplatku za zápůjčku odpovídající úroku, kterou by žalovaný zaplatil za dobu od předčasného splacení do skončení zápůjčky, stanoví se náhrada nákladů ve výši takto zjištěné části poplatku za zápůjčku. Dle článku 5.6 činí koeficient pro výpočet náhrady nákladů dle odst. 5.1 0,01, přesahuje-li doba před předčasným splacením jeho původně sjednanou splatností poslední splátky celkové dlužné částky 1 rok, popř. 0,005 pokud tato doba není delší než 1 rok. V bodě 6 nazvaného„ Postup při prodlení zákazníka“ byla v článku 6.1 sjednána pro případ, že žalovaný nehradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaný ocitl v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální výše smluvních pokut uplatněných dle smlouvy. Dle článku 6.2 pak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu v důsledku prodlení žalovaného vzniknou, a to ve formě poplatku za zaslanou upomínku a poplatku za zahájení vymáhání dluhu. V článku 6.3 bylo dále ujednáno, že poplatek za zaslanou upomínku je paušalizovanou náhradou účelně vynaložených nákladů vzniklých právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s vyhotovením a odesláním upomínky, prostřednictvím které bude žalovaný upozorněn na výši nedoplatku evidovaného k datu odeslání upomínky. Výše poplatku za zaslanou upomínku činí 300 Kč. V jednom splátkovém období může být žalovanému zaslána pouze jedna zpoplatněná upomínka, přičemž maximální počet takto zaslaných zpoplatněných upomínek závisí na sjednaném režimu splácení a celkovém počtu splátek dle smlouvy. V případě týdenního režimu nemůže celkový počet zpoplatněných upomínek překročit 7 u sjednané doby trvání zápůjčky na 45 týdnů, 10 u sjednané doby trvání zápůjčky na 60 týdnů a 16 u sjednané doby trvání zápůjčky na 100 týdnů. V případě měsíčního režimu nemůže celkový počet zpoplatněných upomínek překročit 8 u sjednané doby trvání zápůjčky na 12 měsíců, 12 u sjednané doby trvání zápůjčky na 18 měsíců a 16 u sjednané doby trvání zápůjčky na 24 měsíců. Z článku 6.4 dále vyplynulo, že poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením Centrálního vymáhání pohledávek právního předchůdce žalobkyně je paušalizovanou náhradou účelně vynaložených nákladů mu vzniklých v souvislosti s vymáháním pohledávek ze smlouvy oddělením Centrálního vymáhání pohledávek právního předchůdce žalobkyně, který tento může zahájit v případě, kdy souhrnná výše splátek celkové dlužné částky, s nimiž je žalovaný v prodlení, překročí trojnásobek první splátky v měsíčním režimu, nebo dvanáctinásobek první splátky v týdenním režimu a když zákazník ani do čtyř týdnů po písemné upomínce nezaplatí ani část dluhu ve výši odpovídající minimálně hodnotě první splátky celkové dlužné částky. Výše vymáhání poplatku za vymáhání dluhu činí 1 000 Kč. Splatnost poplatku za zahájení vymáhání dluhu nastává v okamžiku předání pohledávky k vymáhání do oddělení Centrálního vymáhání pohledávek. V článku 6.5 bylo sjednáno, že v případě, že dojde k předání pohledávky ze smlouvy k vymáhání do Centrálního vymáhání pohledávek právního předchůdce žalobkyně dle článku 6.4, přestanou být žalovanému poskytovány služby komfortního splácení (hotovostní režim) u všech smluv o zápůjčce. Jakmile žalovaný obdrží oznámení o zrušení hotovostního režimu, je povinen splatné splátky a další splatné nároky hradit na bankovní účet právního předchůdce žalobkyně pod variabilním symbolem shodným s číslem smlouvy. Dále žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že byl seznámen s RPSN dle předmětné smlouvy včetně vysvětlení způsobu a předpokladů pro její výpočet, a že mu byly s dostatečným časovým předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 95 zákona o spotřebitelském úvěru a informace o obchodním zástupci právního předchůdce žalobkyně, který uzavření smlouvy zprostředkoval. Z platební historie a tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, když celkem na předmětnou pohledávku uhradil částku 6 800 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 má soud za prokázané, že pohledávka ve výši 68 018,92 Kč s přísl. byla postoupena na žalobkyni, když postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022, ve kterém byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 17. 3. 2022. Dlužná pohledávka pak sestávala z nesplacené jistiny ve výši 26 208,92 Kč, poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 24 595,10 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 15 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 714,90 Kč. Z dopisu zástupce žalobkyně ze dne 20. 5. 2022 dále vyplynulo, že tento vyzval žalovaného k úhradě částky 69 891,61 Kč s přísl. nejpozději do 27. 5. 2022.

8. Z obsahu spisu původně vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 C 277/2022 pak má soud ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr za prokázané, že žalovaný dne 9. 10. 2019 požádal o spotřebitelský úvěr ve výši 19 000 Kč s tím, že opětovně odkázal na skutečnost, že je zaměstnán jako jeřábník u společnosti [právnická osoba] s příjmem 23 648 Kč měsíčně při interních splátkách 6000 Kč a odhadovaných měsíčních výdajích 10 200 Kč, přičemž zároveň doložil i výplatní pásky za měsíce červenec a srpen 2019 a výpisy z bankovního účtu za shodné období. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, že výše jistiny úvěru měla činit 19 000 Kč, přičemž úvěr měl být zaplacen ve 24 měsíčních splátkách po 1 695 Kč a poplatek za spotřebitelský úvěr měl činit 20 675 Kč, RPSN pak 117,24 Kč a úroková sazba 56 % ročně. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vyplynulo, že tato byla uzavřena dne 9. 10. 2019 mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Právní předchůdce žalobkyně se na základě shora uvedené smlouvy zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, kdy část spotřebitelského úvěru ve výši 9 065 Kč byla použita na refinancování zůstatku spotřebitelského úvěru [číslo] započtením a žalovanému tak byla poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy toliko částka 10 835 Kč, což tento potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal částku 20 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 20 675 Kč uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 1 695 Kč, když poslední splátka činila 1 690 Kč. Poplatek ve výši 20 675 Kč sestával z kapitalizovaného úroku ve výši 13 667 Kč při úrokové sazbě 56 % ročně, a dále částky za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka a garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí žalovaného v částce 7 008 Kč. Nedílnou součástí smlouvy pak byly i smluvní podmínky o spotřebitelském úvěru. Z článku 5.3 soud dále zjistil, že nárok žalovaného na snížení poplatku za spotřebitelský úvěr v souvislosti s předčasným splacením se nějak nedotýká jeho povinnosti úhradě poplatku za spotřebitelský úvěr, který se vztahuje k období před datem, kdy zákazník úvěr předčasně či úplně splatil. S ohledem na výše uvedené tak žalovaný bere na vědomí, že částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení zápůjčky jsou hrazeny náklady vynaložené bezprostředně po uzavření smlouvy a v případě předčasného splacení zápůjčky tedy zákazník nemá nárok na snížení této částky. Z článku 5.4 dále vyplynulo, že v případě předčasného splacení části zápůjčky zůstává výše sjednaných pravidelných splátek zachována. Zároveň vzniká právnímu předchůdci žalobkyně v případě předčasného splacení zápůjčky nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s tímto předčasným splacením dle ustanovení § 117 zákona o spotřebitelském úvěru. Výše náhrady nákladů podle předchozí věty se stanoví jako součin předčasně splacené části celkové výše spotřebitelského úvěru a koeficientu stanoveného v následujícím odstavci s tím, že bude-li takto stanovená výše náhrady nákladů přesahovat částku poplatku za zápůjčku odpovídající úroku, kterou by žalovaný zaplatil za dobu od předčasného splacení do skončení zápůjčky, stanoví se náhrada nákladů ve výši takto zjištěné části poplatku za zápůjčku. Dle článku 5.6 činí koeficient pro výpočet náhrady nákladů dle odst. 5.1 0,01, přesahuje-li doba před předčasným splacením jeho původně sjednanou splatností poslední splátky celkové dlužné částky 1 rok, popř. 0,005 pokud tato doba není delší než 1 rok. V bodě 6 nazvaného„ Postup při prodlení zákazníka“ byla v článku 6.1 sjednána pro případ, že žalovaný nehradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaný ocitl v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální výše smluvních pokut uplatněných dle smlouvy. Dle článku 6.2 pak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu v důsledku prodlení žalovaného vzniknou, a to ve formě poplatku za zaslanou upomínku a poplatku za zahájení vymáhání dluhu. V článku 6.3 bylo dále ujednáno, že poplatek za zaslanou upomínku je paušalizovanou náhradou účelně vynaložených nákladů vzniklých právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s vyhotovením a odesláním upomínky, prostřednictvím které bude žalovaný upozorněn na výši nedoplatku evidovaného k datu odeslání upomínky. Výše poplatku za zaslanou upomínku činí 300 Kč. V jednom splátkovém období může být žalovanému zaslána pouze jedna zpoplatněná upomínka, přičemž maximální počet takto zaslaných zpoplatněných upomínek závisí na sjednaném režimu splácení a celkovém počtu splátek dle smlouvy. V případě týdenního režimu nemůže celkový počet zpoplatněných upomínek překročit 7 u sjednané doby trvání spotřebitelského úvěru na 45 týdnů, 8 u sjednané doby trvání spotřebitelského úvěru na 52 týdnů, 10 u sjednané doby trvání spotřebitelského úvěru na 65 týdnů, 12 u sjednané doby trvání spotřebitelského úvěru na 78 týdnů. V případě měsíčního režimu nemůže celkový počet zpoplatněných upomínek překročit 8 u sjednané doby trvání spotřebitelského úvěru na 12 měsíců, 10 u sjednané doby trvání spotřebitelského úvěru na 15 měsíců, 12 u sjednané doby trvání spotřebitelského úvěru na 18 měsíců, 14 u sjednané doby trvání spotřebitelského úvěru na 21 měsíců, 16 u sjednané doby trvání spotřebitelského úvěru na 24 měsíců, 20 u sjednané doby trvání spotřebitelského úvěru na 30 měsíců, 24 u sjednané doby trvání spotřebitelského úvěru na 36 měsíců a 32 u sjednané doby trvání spotřebitelského úvěru na 48 měsíců. Z článku 6.4 dále vyplynulo, že poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením Centrálního vymáhání pohledávek právního předchůdce žalobkyně je paušalizovanou náhradou účelně vynaložených nákladů mu vzniklých v souvislosti s vymáháním pohledávek ze smlouvy oddělením Centrálního vymáhání pohledávek právního předchůdce žalobkyně, který tento může zahájit v případě, kdy souhrnná výše splátek celkové dlužné částky, s nimiž je žalovaný v prodlení, překročí trojnásobek první splátky v měsíčním režimu, nebo dvanáctinásobek první splátky v týdenním režimu a když zákazník ani do čtyř týdnů po písemné upomínce nezaplatí ani část dluhu ve výši odpovídající minimálně hodnotě první splátky celkové dlužné částky. Výše vymáhání poplatku za vymáhání dluhu činí 1 000 Kč. Splatnost poplatku za zahájení vymáhání dluhu nastává v okamžiku předání pohledávky k vymáhání do oddělení Centrálního vymáhání pohledávek. V článku 6.5 bylo sjednáno, že v případě, že dojde k předání pohledávky ze smlouvy k vymáhání do Centrálního vymáhání pohledávek právního předchůdce žalobkyně dle článku 6.4, přestanou být žalovanému poskytovány služby komfortního splácení (hotovostní režim) u všech smluv o zápůjčce. Jakmile žalovaný obdrží oznámení o zrušení hotovostního režimu, je povinen splatné splátky a další splatné nároky hradit na bankovní účet právního předchůdce žalobkyně pod variabilním symbolem shodným s číslem smlouvy. Dále žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že byl seznámen s RPSN dle předmětné smlouvy včetně vysvětlení způsobu a předpokladů pro její výpočet, a že mu byly s dostatečným časovým předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 95 zákona o spotřebitelském úvěru a informace o obchodním zástupci právního předchůdce žalobkyně, který uzavření smlouvy zprostředkoval. Z platební historie a tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, když na předmětnou pohledávku neuhradil ničeho. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 má soud za prokázané, že pohledávka ve výši 52 628,71 Kč s přísl. byla postoupena na žalobkyni, když postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 17. 3. 2022. Dlužná pohledávka pak sestávala z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 20 675 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 600 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 393,71 Kč. Z dopisu zástupce žalobkyně ze dne 20. 5. 2022 dále vyplynulo, že tento vyzval žalovaného k úhradě částky 55 004,60 Kč nejpozději do 27. 5. 2022.

9. Z obsahu spisu původně vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 C 278/2022 pak bylo ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr zjištěno, že na základě této žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 32 000 Kč, kdy jako pracovní zařazení uvedl skladník u společnosti [právnická osoba] s měsíčními příjmy 29 441 Kč, interními splátkami 5 200 Kč a odhadovanými měsíčními výdaji 10 100 Kč, což bylo doloženo výplatními páskami za období únor a březen 2019, a dále výpisy z účtu za shora uvedené období. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo dále zjištěno, že celková výše spotřebitelského úvěru měla činit 40 000 Kč, který měl být splacen v rámci 24 měsíčních splátek po 3 271 Kč, přičemž poplatek za poskytnutí úvěru činil 38 491 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne 27. 3. 2019. Právní předchůdce žalobkyně se pak na základě shora uvedené smlouvy zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, kdy v částce 15 778 Kč se mělo jednat o refinancování dříve uzavřené smlouvě o zápůjčce [číslo] formou zápočtu a žalovanému tak byly v hotovosti v den uzavření smlouvy vyplaceny peněžní prostředky toliko ve výši 24 222 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se pak zavázal částku 40 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 38 491 Kč uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 5 271 Kč, když poslední splátka činila 3 258 Kč. Poplatek ve výši 38 491 Kč sestával z kapitalizovaného úroku ve výši 13 183 Kč při úrokové sazbě 29 % ročně, a dále částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 14 752 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 10 556 Kč. Z článku 5.3 soud dále zjistil, že nárok žalovaného na snížení poplatku za zápůjčku v souvislosti s předčasným splácením se nijak nedotýká jeho povinnosti k úhradě poplatku za zápůjčku, která se vztahuje k období před datem, kdy zákazník zápůjčku předčasně či úplně splatil. S ohledem na výše uvedené tak žalovaný bere na vědomí, že částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení zápůjčky jsou hrazeny náklady vynaložené bezprostředně po uzavření smlouvy a v případě předčasného splacení zápůjčky tedy zákazník nemá nárok na snížení této částky. Z článku 5.4 dále vyplynulo, že v případě předčasného splacení části zápůjčky zůstává výše sjednaných pravidelných splátek zachována. Zároveň vzniká právnímu předchůdci žalobkyně v případě předčasného splacení zápůjčky nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s tímto předčasným splacením dle ustanovení § 117 zákona o spotřebitelském úvěru. Výše náhrady nákladů podle předchozí věty se stanoví jako součin předčasně splacené části celkové výše spotřebitelského úvěru a koeficientu stanoveného v následujícím odstavci s tím, že bude-li takto stanovená výše náhrady nákladů přesahovat částku poplatku za zápůjčku odpovídající úroku, kterou by žalovaný zaplatil za dobu od předčasného splacení do skončení zápůjčky, stanoví se náhrada nákladů ve výši takto zjištěné části poplatku za zápůjčku. Dle článku 5.6 činí koeficient pro výpočet náhrady nákladů dle odst. 5.1 0,01, přesahuje-li doba před předčasným splacením jeho původně sjednanou splatností poslední splátky celkové dlužné částky 1 rok, popř. 0,005 pokud tato doba není delší než 1 rok. V bodě 6 nazvaného„ Postup při prodlení zákazníka“ byla v článku 6.1 sjednána pro případ, že žalovaný nehradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaný ocitl v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální výše smluvních pokut uplatněných dle smlouvy. Dle článku 6.2 pak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu v důsledku prodlení žalovaného vzniknou, a to ve formě poplatku za zaslanou upomínku a poplatku za zahájení vymáhání dluhu. V článku 6.3 bylo dále ujednáno, že poplatek za zaslanou upomínku je paušalizovanou náhradou účelně vynaložených nákladů vzniklých právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s vyhotovením a odesláním upomínky, prostřednictvím které bude žalovaný upozorněn na výši nedoplatku evidovaného k datu odeslání upomínky. Výše poplatku za zaslanou upomínku činí 300 Kč. V jednom splátkovém období může být žalovanému zaslána pouze jedna zpoplatněná upomínka, přičemž maximální počet takto zaslaných zpoplatněných upomínek závisí na sjednaném režimu splácení a celkovém počtu splátek dle smlouvy. V případě týdenního režimu nemůže celkový počet zpoplatněných upomínek překročit 7 u sjednané doby trvání zápůjčky na 45 týdnů, 10 u sjednané doby trvání zápůjčky na 60 týdnů a 16 u sjednané doby trvání zápůjčky na 100 týdnů. V případě měsíčního režimu nemůže celkový počet zpoplatněných upomínek překročit 8 u sjednané doby trvání zápůjčky na 12 měsíců, 12 u sjednané doby trvání zápůjčky na 18 měsíců a 16 u sjednané doby trvání zápůjčky na 24 měsíců. Z článku 6.4 dále vyplynulo, že poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením Centrálního vymáhání pohledávek právního předchůdce žalobkyně je paušalizovanou náhradou účelně vynaložených nákladů mu vzniklých v souvislosti s vymáháním pohledávek ze smlouvy oddělením Centrálního vymáhání pohledávek právního předchůdce žalobkyně, který tento může zahájit v případě, kdy souhrnná výše splátek celkové dlužné částky, s nimiž je žalovaný v prodlení, překročí trojnásobek první splátky v měsíčním režimu, nebo dvanáctinásobek první splátky v týdenním režimu a když zákazník ani do čtyř týdnů po písemné upomínce nezaplatí ani část dluhu ve výši odpovídající minimálně hodnotě první splátky celkové dlužné částky. Výše vymáhání poplatku za vymáhání dluhu činí 1 000 Kč. Splatnost poplatku za zahájení vymáhání dluhu nastává v okamžiku předání pohledávky k vymáhání do oddělení Centrálního vymáhání pohledávek. V článku 6.5 bylo sjednáno, že v případě, že dojde k předání pohledávky ze smlouvy k vymáhání do Centrálního vymáhání pohledávek právního předchůdce žalobkyně dle článku 6.4, přestanou být žalovanému poskytovány služby komfortního splácení (hotovostní režim) u všech smluv o zápůjčce. Jakmile žalovaný obdrží oznámení o zrušení hotovostního režimu, je povinen splatné splátky a další splatné nároky hradit na bankovní účet právního předchůdce žalobkyně pod variabilním symbolem shodným s číslem smlouvy. Dále žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že byl seznámen s RPSN dle předmětné smlouvy včetně vysvětlení způsobu a předpokladů pro její výpočet, a že mu byly s dostatečným časovým předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 95 zákona o spotřebitelském úvěru a informace o obchodním zástupci právního předchůdce žalobkyně, který uzavření smlouvy zprostředkoval. Z platební historie a tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, když celkem na předmětnou pohledávku uhradil částku 17 655 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 má soud za prokázané, že pohledávka ve výši 81 592,86 Kč byla postoupena na žalobkyni, když postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022, ve kterém byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 17. 3. 2022. Dlužná pohledávka pak sestávala z dlužné jistiny ve výši 32 170,07 Kč, poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 25 921,93 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 1 900 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 960,86 Kč. Z dopisu zástupce žalobkyně ze dne 20. 5. 2022 dále vyplynulo, že tento vyzval žalovaného k úhradě částky 84 251,48 Kč nejpozději do 27. 5. 2022.

10. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně.

13. Předně je třeba uvést, že pro smlouvu o zápůjčce občanský zákoník nestanoví žádnou formu, takže může být uzavřena písemně, ústně nebo také konkludentně. Pokud jde o smlouvu o úvěru, pak z ust. § 2395 občanského zákoníku vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou: povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. V daném případě však byly všechny smlouvy uzavřeny jako spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy v tomto případě zákon vyžaduje vždy písemnou formu. Spotřebitelský úvěr není zvláštním smluvním typem, když spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Peněžitá zápůjčka poskytnutá spotřebiteli je tedy spotřebitelským úvěrem, pokud se na něj nevztahuje některá z výjimek zakotvená v ustanovení § 4 zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud uvádí, že v daném případě tomu tak není. Zvláštní právní úprava zakotvená v zákonu o spotřebitelském úvěru pak doplňuje obecnou úpravu úvěru v občanském zákoníku ve smyslu ustanovení § [číslo], kterou lze rovněž v daném případě použít. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí jednotlivých směrnic Evropského parlamentu a Rady. K doplnění shora uvedeného pak soud dodává, že zákon o spotřebitelském úvěru vymezuje spotřebitelský úvěr nejen pozitivně, ale i negativně, když v § 4 stanoví, které smluvní vztahy nejsou spotřebitelským úvěrem. Na smlouvu o úvěru, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, se pak aplikují zvláštní požadavky zákona o spotřebitelském úvěru, kdy je třeba zejména zdůraznit, že úvěrovaným musí být spotřebitel a úvěrujícím osoba, které je poskytnuta licence ze strany [obec] národní banky. Smlouva vedle písemné formy musí obsahovat i informace stanovené v příloze [číslo] zákona o spotřebitelském úvěru, kdy zde musí být mimo jiné obsažena i informace o výpůjční úrokové sazbě a RPSN, a to jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Spotřebitel podle § 15 zákona o spotřebitelském úvěru může úvěr zcela nebo z části předčasně splatit kdykoliv po dobu trvání spotřebitelského úvěru, přičemž v takovém případě má právo na snížení celkových nákladů spotřebitelského úvěru o výši úroku a dalších nákladů, které by byl spotřebitel povinen platit v případě, kdy by nedošlo k předčasnému splacení spotřebitelského úvěru; věřitel má v případě předčasného splácení spotřebitelského úvěru právo na náhradu nutných a objektivně odůvodněných nákladů, které mu vznikly v přímé souvislosti s předčasným splacením, když výše náhrady nákladů nesmí přesáhnout 1 % z předčasně splacené části celkové výše spotřebitelského úvěru. Úvěrující dále musí splnit celou řadu informačních povinností, mimo jiné před uzavřením smlouvy spotřebiteli poskytnout v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, tzv. předsmluvní informace uvedené v příloze [číslo] zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž tyto se musejí poskytovat na formulářích uvedených v příloze [číslo] zákona o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy musí rovněž úvěrující spotřebiteli poskytnout náležitá vysvětlení, aby byl tento schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci a musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr; úvěrující dále smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. S ohledem na shora uvedené je nutno dále zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě sjednají úrok, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z předmětné smlouvy o úvěru pak plyne, že úrok byl sjednán ve výši 29 %, resp. 56% ročně, avšak je třeba poukázat na skutečnost, že do tohoto je třeba započítat i souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru, když tento ve své podstatě nepředstavuje nic jiného než další úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. V této souvislosti pak je třeba odkázat i na celkovou RPSN, která v případě všech třech smluv o spotřebitelském úvěru, v nichž se odvíjí nároky, jejichž uspokojení se žalobkyně domáhá v tomto řízení, přesahuje 100 %. Je nutno přihlédnout i k povaze předchůdkyně žalobkyně, jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že souhrnný poplatek jistiny nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům úvěry s deklarovanou výší úrokové sazby 29 %, resp. 56 % ročně). O shora uvedeném úroku zahrnující i celkové náklady a poplatky úvěru pak v žádném případě nelze uvažovat jako o úroku přiměřeném, když ze statistiky ČNB a databáze časových řad [příjmení] vyplývá, že v březnu, červenci a říjnu 2019 činila obvyklá výše úroku u úvěru s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně 8,2, resp. 8,81, resp. 8,41 % ročně, přičemž žalobkyně požaduje více než 13x vyšší úrok, který se soudu jeví jako nepřiměřený, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl zvýšeným požadavkům banky ohledně prokázání jeho kredibility.

15. Soud pak dále přezkoumal i podmínky, za kterých lze hovořit o smlouvách jako o platných právních jednáních, kdy se dále zabýval i tím, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěrujícímu je uloženo s odbornou péčí zjistit, zda úvěrovaná osoba je skutečně schopna úvěr splácet.

16. Soud v kontextu se shora uvedeným uvádí, že na smlouvy nazíral i optikou ustanovení § 574 a § 577 občanského zákoníku, kdy nezbývá než uzavřít, že je třeba vycházet prvotně z vůle účastníků daného závazkového vztahu, kteří hodlali ve své podstatě uzavřít smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které by žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve shora specifikované výši. Nicméně soud dále uvádí, že pokud jde o ujednání o tom, jak vysokou částku měl žalovaný ve svém důsledku celkově splatit, dospěl k závěru, že stanovené poplatky jsou takové, že fakticky znamenají výnos, které právní předchůdce žalobkyně hodlal z uzavřených smluv získat, tedy se jednalo o další skrytý úrok tak, jak je uvedeno shora. Soud dále uvádí, že s ohledem na právní úpravu občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, která je vystavěna na premise, že je třeba na právní jednání spíše hledět jako na platné než neplatné, se soudu dál zabýval dalšími ujednáními smluv, a to především ohledně předčasného splacení úvěru (zejména článek 5.3 smlouvy) a smluvních pokut, kdy je třeba konstatovat, že tyto jsou kumulovány v podstatě za tatáž prodlení, ať již jsou nazývány jakkoliv, a to buď jako smluvní pokuta, sankční úrok, upomínací náklady či náklady spojené s vymáháním, kdy tyto ve své podstatě nelze považovat za nic jiného než opětovně za smluvní pokutu. I tato ujednání dle názoru soudu jsou nepřiměřená a ve svém důsledku nemravná, kdy je třeba dále zdůraznit i skutečnost, že ne nepodstatná část ujednání obsažených ve smlouvách je natolik složitá a nesrozumitelná, že i pro samotný soud bylo obtížné se v těchto zorientovat. Ve světle shora uvedeného je pak třeba zvážit, zda by v případě změny obsahu smluv týkající se úroku zahrnujícího celkovou odměnu za uzavření úvěrové smlouvy a další ujednání ohledně předčasného splácení a kumulovaných smluvních pokut byly takovéto smlouvy uzavřeny. Soud dospěl k závěru, že nikoliv, když smlouvy ve své podstatě tak, jak jsou postaveny, nepřipouští žádných změn ve svém rigidním obsahu, kdy se jedná o formulářové smlouvy, do nichž žalovaný jako spotřebitel neměl možnost žádným způsobem zasáhnout.

17. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že dané závazkové vztahy nelze zhodnotit jinak než jako nemravné, tudíž absolutně neplatné, byť zde jsou určité úvahy o tom, že žalovaný si měl počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o úvěru. Soud si je vědom aktuálního rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 3. 2023 č. j. 64 Co 44/2023-63, v němž byla posuzována obdobná věc, přičemž daný senát dospěl k odlišnému závěru, než ke kterému dospívá soud prvního stupně. K tomuto pak soud dodává, že se vší úctou a respektem, který chová ke Krajskému soudu v Plzni jako soudu odvolacímu, je však nutno poznamenat, že rozhodovací praxe tohoto soudu není jednotná, když další senát, který má na starosti úvěrovou agentu k předmětným smlouvám zaujímá odlišné stanovisko. Pokud pak jde o samotné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 3. 2023 č. j. 64 Co 44/2023-63, pak k tomuto soud pouze uvádí, že nelze než souhlasit se závěrem, že právní předchůdce žalobkyně patří či v předmětné době patřil k předním nebankovním poskytovatelům spotřebitelským úvěrů s licencí od [obec] národní banky a jeho činnost podléhala kontrole a jestliže ze strany ČNB nebylo zjištěno v tomto směru žádné pochybení a ani jeho činnost nebyla v rámci nabízených úvěrů pranýřovaná jako pro společnost nežádoucí, nelze mu upírat právo na dosažení odměny za tuto činnost. Nicméně dle názoru nalézacího soudu je třeba ještě dále uvést, že jsou zde i další významní poskytovatelé nebankovních spotřebitelských úvěrů, kteří rovněž nebyly ze strany ČNB jakýmkoliv způsobem sankcionováni za svá případná pochybení, přičemž i u těchto soud I. stupně ve spojení s rozhodovací praxí Krajského soudu v Plzni jako soudu odvolacího opakovaně dospěl k závěru, že spotřebitelské úvěry, které uzavírají se svými klienty, jsou neplatné. Předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pak soud posuzuje zásadně jinou optikou a podle jiných měřítek než [obec] národní banka.

18. Soud dále doplňuje, že má za to, že úvěrujícímu, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. Berouc v potaz závěry vyjevené výše tedy soud zhodnotil předmětné smlouvy jako absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, když obsah daných ujednání specifikovaných shora nelze hodnotit jinak, než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností, přičemž tato nerovnováha je natolik významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů (žalovaného). Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Dále soud uvádí, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroku a dosažení zisku dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Pouze z opatrnosti soud dodává, že jsou-li právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání úvěrujícího jako podnikání poškozující zájem společnosti, kdy k legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, pak nelze přiznat právní ochranu.

19. Závěry uvedené shora pak soud dále doplňuje tím, že všechny tři smlouvy o spotřebitelském úvěru, které jsou předmětem tohoto řízení, pak shledává absolutně neplatné i z důvodu toho, že dle jeho názoru nebyla dostatečně ověřena právním předchůdcem žalobkyně kredibilita (úvěruschopnost) žalovaného, když v této souvislosti odkazuje na skutečnost, že žalovaný v průběhu času uzavřel se společností [právnická osoba] jako právním předchůdcem žalobkyně celkem 6 smluv o spotřebitelském úvěru, když splátky u žádné z nich řádně a včas nehradil, což pak bylo i důvodem, že postupem došlo k refinancování třech nejdříve uzavřených smluv třemi dalšími smlouvami, které jsou předmětem tohoto řízení. I z této skutečnosti pak muselo být právnímu předchůdci žalobkyně více než patrné, že žalovaný není a v budoucnu ani nebude schopen spotřebitelské úvěry řádně a včas hradit. Dále pak soud odkazuje i na skutečnost, že v březnu, červenci a říjnu 2019, kde byly uzavírány smlouvy o spotřebitelském úvěru, z nichž se odvíjí žalované nároky, již ohledně žalovaného jako povinného probíhala minimálně dvě exekuční řízení, a pokud by tedy právní předchůdce žalobkyně provedl řádnou lustraci Centrálního registru dlužníků či Centrální evidenci exekucí, o čemž má soud více než výrazné pochybnosti, pak tuto skutečnost musel zjistit a opětovně dojít k závěru, že existují důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. I z tohoto důvodu jsou pak všechny tři v žalobách citované smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné. Pokud jde o absolutní neplatnost ve smyslu ust. § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pak v této souvislosti soud odkazuje na ustálenou judikaturu – viz např. rozsudek Okresního soudu ve [obec] sp. zn. 38 C 25/2020 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

20. Zároveň soud dále doplňuje, že ze strany právního předchůdce žalobce sice nebyly k opakované výzvě soudu doloženy refinancové smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] [číslo] [číslo] nicméně soud má o tom, že společnost [právnická osoba] již nemá smlouvy ve své dispozici zásadní pochybnosti, když v jiných řízeních vedených u zdejšího soudu předmětná obchodní společnost smlouvy i staršího data bez problémů doložila, a dle názoru soudu se v daném případě jedná toliko o účelové jednání právního předchůdce žalobkyně. Zároveň je soudu z jeho úřední činnosti a dalších sporů známa skutečnost, že výše specifikované smlouvy musí být ohledem na datum jejich uzavření naprosto shodného znění, jako smlouvy, které jsou předmětem tohoto řízení. Proto soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že i smlouvy o spotřebitelském úvěru, které byly refinancovány, jsou absolutně neplatné, když opačný závěr soudu by byl toliko výrazem přepjatého formalismu, v jehož důsledku by došlo pouze k mechanickému přičítání výše uvedeného účelového nedoložení smluv k tíži žalovaného, což bez dalšího nelze akceptovat i s ohledem na ustanovení § 1 až 14 občanského zákoníku, k němuž je nutno přihlížet při posuzování každého právního jednání účastníka právních vztahů. Konkrétně dle § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku pak má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo rovněž nesmí těžit ani z protiprávního úkonu, který vyvolal, nebo nad kterým má kontrolu. Nelze rovněž opomenout ust. § 8 občanského zákoníku, který stanoví, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

21. S ohledem na shora uvedené tak soud věc posoudil dle příslušných ustanovení o bezdůvodném obohacení, tedy ve smyslu ust. § 2991 a n. občanského zákoníku. Zároveň přihlédl k tomu, že ve všech třech případech smluv o spotřebitelském úvěru, které jsou předmětem tohoto řízení, nebyla jistina vyplacena v plné výši, když těmito byly refinancovány předchozí úvěrové smlouvy uvedené výše, jež uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně. K tomu pak soud dále doplňuje, že sice ve všech třech případech došlo k započtení pohledávek dohodou, nicméně byly jednak započítávány zčásti neexistující pohledávky, resp. pohledávky z absolutně neplatných smluv o spotřebitelském úvěru, a zároveň je třeba toto nazírat i z perspektivy ochrany spotřebitele jako slabší strany daného závazkového vztahu.

22. Berouc v potaz shora uvedené, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylo uzavřeno celkem 6 smluv s tím, že bráno v chronologickém pořadí, na smlouvu [číslo] žalovaný čerpal jistinu ve výši 23 000 Kč, přičemž uhradil částku 33 122 Kč, kdy s ohledem na její absolutní neplatnost tedy jistinu ještě přeplatil, tudíž z titulu shora uvedené smlouvy nebylo s ohledem na její neplatnost možno čehokoli započítat, právnímu předchůdci žalobkyně tedy žádná pohledávka z této smlouvy nevznikla a ani vzniknout nemohla, když tato smlouva byla refinancována smlouvou [číslo] kdy byla vyplacena jako jistina namísto 31 000 Kč toliko částka ve výši 22 355 Kč, když žalovaným byla uhrazena částka 6 800 Kč, takže k úhradě zbývá částka 15 555 Kč. U další refinancované smlouvy [číslo] byla čerpána jistina ve výši 20 000 Kč, žalovaný pak uhradil částku 28 046 Kč, tedy opětovně došlo k přeplacení jistiny, a ani v tomto případě nebylo možné z titulu výše uvedené smlouvy s ohledem na její neplatnost možno čehokoli započítat a právnímu předchůdci žalobkyně tedy ani zde žádná pohledávka z této smlouvy nevznikla a vzniknout nemohla. Tato smlouva pak byla refinancována smlouvou [číslo] kde jistina měla činit 20 000 Kč, avšak ve skutečnosti byla žalovanému vyplacena toliko částka ve výši 10 935 Kč, kdy ze strany žalovaného nebylo uhrazeno ničeho. Dále byla na základě smlouvy [číslo] vyplacena žalovanému jistina ve výši 35 000 Kč, na tuto smlouvu pak žalovaný uhradil částku 45 600 Kč, kdy opětovně došlo k přeplacení jistiny z titulu neplatnosti smlouvy, a ani zde žádná pohledávka ze smlouvy právnímu předchůdci žalobkyně nevznikla a nemohlo být ničeho platně započítáno. Předmětná smlouva pak byla refinancována smlouvou [číslo] kdy jistina měla činit částku 40 000 Kč, avšak vyplacena ve skutečnosti byla toliko částka 24 222 Kč, na tuto pak žalovaný uhradil částku 17 655 Kč, takže k úhradě zbývá částka 8 444 Kč. S ohledem na shora uvedené tedy soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 15 555 Kč, částku 10 935 Kč, a dále částku 8 444 Kč jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 a n. občanského zákoníku ve spojení s ust. § 3004 občanského zákoníku. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžité závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný, který byl ve věci z větší části úspěšný, by měl právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.