30 C 242/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B o určení vlastnického práva

I. Žaloba o určení, že vlastníkem automobilu značky , jméno FO, , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, , SPZ: , SPZ, , je ke dni 1. 12. 2004 žalovaný, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 5. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že žalovaný je ke dni 1. 12. 2004 vlastníkem automobilu tovární značky , jméno FO, , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, , SPZ: , SPZ, . Žalobu odůvodnil tím, že dne 1. 12. 2004 uzavřel jako prodávající s žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo osobní vozidlo specifikované ve výroku tohoto rozhodnutí. Mezi účastníky bylo v kupní smlouvě sjednáno, že registraci změny vlastnictví v rámci evidence vozidel provede žalovaný, a to na základě plné moci udělené mu k tomuto právnímu jednání žalobcem. Žalovaný však svoji povinnost pro něj ze smlouvy vyplývající nesplnil, což žalovaný zjistil až náhodnou kontrolou v dubnu 2024. Ke splnění předmětné povinnosti pak byl žalovaný vyzván dopisem zástupkyně žalobce ze dne 9. 5. 2024, avšak neúspěšně. Žalobce dále doplnil, že ve smyslu ustanovení § 1099 občanského zákoníku došlo k převodu vlastnického práva v okamžiku uzavření kupní smlouvy, když v této souvislosti odkázal na judikaturu Ústavního soudu ČR zdůrazňující pouze evidenční charakter údajů zapsaných v registru silničních vozidel. Rovněž poukázal i na možný vznik škody spočívající v hrazení pojistného v souvislosti s odpovědností vozidla za provoz na pozemních komunikacích (tzv. povinného ručení) s tím, že kdyby toto nehradil, vystavoval by se postihu od , právnická osoba, či zahájení přestupkového řízení. Naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. žalobce spatřoval ve skutečnosti, že bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru motorových vozidel, kdy tento by měl i v případě, že by žalovaný v mezidobí vozidlo prodal jiné osobě.

2. I po opakovaném sdělení předběžného právního názoru soudem žalobce setrval na svých dosavadních skutkových tvrzeních i navrhovaném žalobním petitu, když dále odkázal na skutečnost, že požádal o vyjádření , právnická osoba, k dané problematice, přičemž odpověď ze dne 16. 9. 2024 soudu předložil. Zdůraznil, že dle , právnická osoba, není možné poskytnout žalobci ochranu prostřednictvím zákona na ochranu osobních údajů, tedy likvidací údajů ohledně jeho osoby v registru silničních vozidel. Dále doplnil, že v minulosti již mnohokrát opakovaně řešil obdobnou situaci shodným způsobem, kdy se vždy podařilo na základě určení vlastnictví vozidla soudem dosáhnout následné změny údajů ohledně vlastníka v evidenci vozidel. Poukázal i na rozsudky jiných nalézacích soudů a navrhl k důkazu provést rovněž anonymizované žádosti o zápisy změn a potvrzení o evidenci vozidel v registru silničních vozidel v jiných obdobných věcech vedených u , Anonymizováno, , odboru registru vozidel a řidičů. Zároveň zopakoval svou předchozí argumentaci s tím, že bez navrhovaného rozhodnutí soudu o určení vlastnictví není změny v registru silničních vozidel ohledně vlastníka možno dosáhnout, když negativně znějící výrok soudu nemůže být podkladem pro provedení takové změny. Postup nastíněný shora pak je dle jeho názoru zcela legální, když v této souvislosti navrhl k důkazu provést rovněž i svědecké výslechy zaměstnanců , Anonymizováno, , odboru registru vozidel a řidičů, a to , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, .

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel., právnická osoba, projednání věci soud nařídil na den 5. 11. 2024 ústní jednání, ke kterému se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil. S ohledem na skutečnost, že předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému řádně a včas doručeno, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z kupní smlouvy ze dne 1. 12. 2004 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím. Předmětem koupě bylo osobní vozidlo tovární značky , jméno FO, , Anonymizováno, bílé barvy, RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , rok výroby 1988. Kupní cena byla sjednána ve výši 4 000 Kč, přičemž žalobce jako prodávající potvrdil, že žalovaný mu jako kupující kupní cenu ve shora uvedené výši uhradil před podpisem (uzavřením) smlouvy. Zároveň bylo mezi stranami potvrzeno, že žalovaný jako kupující převzal předmět koupe od žalobce jako prodávajícího. Z výpisu z Centrální evidence obyvatel bylo dále zjištěno, že žalovaný byl k trvalému pobytu hlášen od , Datum narození žalovaného A, , , adresa, , když tato adresa je zároveň uvedena u žalovaného jako kupujícího v kupní smlouvě. Z dopisu zástupce žalobce ze dne 9. 5. 2024 zástupkyně žalobkyně vyplynulo, že tato vyzvala žalovaného ke splnění povinnosti spočívající součinnosti k zajištění změny vlastníka v registru silničních vozidel. Ze sdělení , Anonymizováno, odboru registru vozidel a řidičů ze dne 19. 8. 2024 má soud dále za prokázané, že ke shora uvedenému datu byl jako vlastník a provozovatel výše uvedeného vozidla evidován žalobce. Ze stanoviska , právnická osoba, ze dne 14. 8. 2024, č. j. , Anonymizováno, , které je odpovědí na dotaz, resp. žádost o vyjádření zástupkyně žalobce mimo jiné vyplynulo, že se jedná pouze o nezávazný právní názor, když , právnická osoba, není oprávněno k závaznému výkladu právních předpisů. K dotazu samému se zde dále uvádí, že pro případ nespolupráce nového či původního vlastníka vozidla je v zákoně č. 56/2001 Sb. ode dne 1. 6. 2017 ustanovení § 8a umožňující provedení přepisu silničního vozidla i v takové situaci, kdy jeho dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti, avšak pouze tehdy, jsou-li splněny stanovené zákonné podmínky dané ustanovením § 8a odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. Při změně vlastnictví vozidla je dle , právnická osoba, nezbytné postupovat dle § 8 případně § 8a zákona č. 56/2001 Sb. Pokud není možno provést zápis změny vlastníka silničního vozidla na základě zákona č. 56/2001 Sb., je dle jeho názoru možným řešením pouze zahájení občanskoprávního řízení dosavadního a nového vlastníka vozidla o splnění povinnosti zajistit změnu vlastníka vozidla v registru silničních vozidel dané kupní smlouvou nebo občanskoprávní řízení k vyjasnění vlastnictví vozidla. Poté je ministerstva znovu nutno podat žádost o zápis změny vlastníka a provozovatele silničního vozidla a doložit ji pravomocným rozhodnutím soudu. Na základě takto doložené žádosti může být provedena změna údajů v registru silničních vozidel týkající se vlastníka vozidla. Jelikož jde primárně o postup podle zákona č. 56/2001 Sb., a nikoliv o postup podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) a zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, neexistuje žádný právní důvod pro výmaz osobních údajů vedených v registru silničních vozidel u předmětného vozidla. Ministerstvo dále konstatuje, že právními předpisy o zpracování nebo ochraně osobních údajů nelze nahrazovat výše uvedené postupy zápisu změny vlastnictví silničního vozidla podle zákona č. 56/2001 Sb. a není tak možný výmaz (odstranění) údajů o dosavadním vlastníkovi vozidla v registru silničních vozidel bez náhrady. Dále zde ministerstvo zdůrazňuje, že obecní úřady obcí s rozšířenou působností vykonávající agendu registrace vozidel jsou pouze registračními orgány a požadované úkony provádí po předložení žádosti doložené v zákoně č. 56/2001 Sb. taxativně vyjmenovanými přílohami. Z uvedeného pak vyplývá, že těmto správním orgánům nepřísluší posuzovat například vlastnické vztahy upravené občanským zákoníkem.

6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce jako vlastník a provozovatel vozidla specifikovaného shora toto prodal na základě kupní smlouvy ze dne 1. 12. 2004 žalovanému, který se tak ke shora uvedenému dni stal jeho novým vlastníkem, když bylo mezi stranami smlouvy zároveň potvrzeno, že žalovaný předmět koupě převzal. Soud považuje za nutné zdůraznit, že se jednalo o vozidlo roku výroby 1988, tedy ke dni vyhlášení rozhodnutí stáří 36 let. Zároveň nelze opomenout ani skutečnost, že ve smlouvě nebylo žádným způsobem ujednáno zmocnění žalovaného ze strany žalobce k provedení změny vlastníka a provozovatele vozidla v registru silničních vozidel tak, jak je tvrzeno v žalobě. Žalobce a žalovaný zcela rezignovali na svou povinnost zakotvenou v ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a to zajistit přepis vlastníka a provozovatele vozidla do 10 dnů od změny vlastníka a provozovatele. Žalobce teprve s odstupem téměř 20 let dle svých slov „náhodně“ zjišťuje, že je v registru silničních vozidel i nadále veden jako vlastník a provozovatel daného vozidla a prostřednictvím předmětné žaloby se pak snaží tento dlouhodobě trvající stav zhojit.

7. Soud nejprve v rámci prejudiciální otázky zkoumal, zda je v případě uplatněného nároku žalobce dán naléhavý právní zájem na určení toho, že žalovaný je ke dni 1. 12. 2004 vlastníkem osobního automobilu uvedeného shora, a to s odkazem žalobce na postup správních orgánů v jiných obdobných věcech i na rozhodovací činnost jiných nalézacích soudů na území ČR. K tomuto soud uvádí, že se s právním posouzením v žalobcem doložených rozhodnutí neztotožňuje, kdy naproti tomu odkazuje na rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , který je uveden v seznamu judikatury na webových stránkách www.beckonline.cz k § 11 zákona č. 56/2001 Sb., a které potvrzuje právní názor soudu opakovaně sdělený žalobci během soudního řízení a zároveň reflektuje i judikaturu Nejvyššího soudu ČR soudem citovanou. V této souvislosti si pak soud dovoluje odkázat i na své v podstatě totožné rozhodnutí v obdobné věci ze dne 4. 3. 2021, č. j. , spisová značka, či další svůj rozsudek ve věci sp. zn. , spisová značka, . Na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. 3. 2021, č. j. , spisová značka, pak byly údaje ohledně původního vlastníka a provozovatele vymazány (zlikvidovány) z registru silničních vozidel. Naléhavý právní zájem tedy žalobce mohl mít pouze na určení toho, že již není ode dne 1. 12. 2004 nadále vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla, když pouze takové rozhodnutí by mohlo být podkladem pro následnou žádost žalobce o výmaz údajů ohledně jeho osoby jako vlastníka a provozovatele z registru silničních vozidel s odkazem na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, aniž by bylo na místě se dále zabývat případným prokazováním existence takto starého vozidla.

8. V této souvislosti soud odkazuje na § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., který ukládá správci údajů (v daném případě , Anonymizováno, , odboru registru vozidel a řidičů) povinnost zpracovávat pouze přesné osobní údaje, a je-li to nezbytné, tyto údaje aktualizovat. Pokud je údaj nepřesný, je správce ze zákona povinen bez zbytečného odkladu provést přiměřená opatření, tedy např. blokovat zpracování údajů a následně údaje opravit nebo doplnit, případně je zlikvidovat. Podle § 4 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, je registr seznamem, který vedou obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které zapisují do registru údaje podle § 4 odst. 4 a 5 zákona č. 56/2001 Sb. a jejich změny, a odpovídají tak za jejich správu. Na základě provedených důkazů pak soud dospěl k závěru, že ke dni 1. 12. 2004 došlo k platnému uzavření kupní smlouvy ve smyslu ustanovení § 2079 a n. občanského zákoníku, a to mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem bylo vozidlo specifikované shora, přičemž od shora uvedeného data se stal vlastníkem vozidla žalovaný. Soud vycházel zejména z kupní smlouvy, výzev žalobce a z aktuálního výpisu z registru silničních vozidel. Soud pak v této souvislosti dále doplňuje, že argumentaci žalobce považuje za nepřiléhavou a nedůvodnou, když zápis změny vlastníka a provozovatele vozidla do registru silničních vozidel lze legálně dosáhnout pouze na základě žádosti o zápis změny vlastníka a provozovatele dle § 8 - 10 zákona č. 56/2001 Sb. Pokud je žalobcem odkazováno na zápis změn údajů dle § 11 citovaného zákona, pak se jedná o zápis změny ostatních údajů v registru silničních vozidel, tedy nikoliv změn týkajících se vlastníka či provozovatele vozidla. Pokud dle žalobce, resp. jeho zástupce, byla změna vlastníka příslušným správním úřadem v minulosti v jiných obdobných případech takovýmto způsobem provedena, jedná se o postup vadný a dle názoru soudu v rozporu se zákonem.

9. Dále soud uvádí, že i kdyby soud přistoupil na argumentaci žalobce, tak by příslušný registr neměl na základě takového žalobního petitu žalovaného jako vlastníka a provozovatele zapsat, protože to, že by bylo určeno, že ke dni 1. 12. 2004 je vlastníkem předmětného vozidla žalovaný bez dalšího nemůže být podkladem k tomu, aby jej registr jako vlastníka a provozovatele s odstupem téměř 20 let do registru zapsal, když z § 8 zákona č. 56/2001 Sb., vyplývá, že zákonodárce požaduje, aby údaj o vlastníkovi a provozovateli silničního vozidla v registru odpovídal skutečnému stavu, jinými slovy, aby v registru byli evidováni skuteční a aktuální vlastníci. Nelze pak pominout ani skutečnost, že žalobní petit tak, jak jej formuloval žalobce, vůbec neřeší otázku provozovatele vozidla, která je zásadní s ohledem na znění zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a kdy mimo jiné s odkazem na tento zákon žalobce odvozuje svůj naléhavý právní zájem na dané určovací žalobě. Žalobce však nemůže mít naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k vozidlu před téměř 20 lety, když není jakkoli patrné, že předmětné vozidlo vůbec existuje a kolikrát bylo případně vlastnictví k danému vozidlu předvedeno. Nelze pominout ani skutečnost, že vozidlo již v roce 2004 bylo prodáváno za kupní cenu 4 000 Kč představující hodnotu maximálně náhradních dílů. Jediné, na čem může mít naopak žalobce naléhavý právní zájem, je určení, že od 1. 12. 2004 již vlastníkem a provozovatelem není, a to za užití příslušných ustanovení zákona na ochranu osobních údajů, když toto jediné může být schopen žalobce způsobile tvrdit a prokázat. Pouze takový žalobní petit, kterému by případně soud následně vyhověl, by měl sloužit jako podklad pro zlikvidování údaje o žalovaném jako vlastníkovi a provozovateli předmětného vozidla, a to s ohledem na ochranu práv žalobce pro případné zamezení vymáhání příspěvku od , právnická osoba, za období, kdy byl žalobce jako vlastník a provozovatel vozidla nesprávně evidován, případně pro potřeby náhrady škody vzniklé v souvislosti s tím, že žalobce byl jako vlastník a provozovatel evidován v registru silničních vozidel i poté, co byla platně uzavřena kupní smlouva, event. pro potřeby přestupkových a jiných obdobných řízení.

10. V této souvislosti soud odkazuje tak jako u předcházejících rozhodnutí na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu ČR – viz např. rozsudek ze dne 6. 12. 2016, č. j. , spisová značka, či rozsudek ze dne 28. 5. 2020, č. j. , spisová značka, , které příslušné správní orgány dlouhodobě nerespektují či ignorují. Z odůvodnění předmětných rozhodnutí mimo jiné plyně, že na údaje v registru silničních vozidel vedeného podle zákona č. 56/2001 Sb. se vztahuje rovněž zákon o ochraně osobních údajů, kdy podle § 4 písm. a) daného zákona je osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. Údaj o vlastníkovi či provozovateli vozidla v registru je podle uvedené definice osobním údajem, neboť subjekt tohoto údaje je z něj přímo identifikovatelný prostřednictvím svého jména. Zákon o ochraně osobních údajů se pak vztahuje na osobní údaje, které zpracovávají státní orgány, orgány územní správy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnické osoby, a to na veškeré zpracování osobních údajů, a k němuž dochází automatizovaně nebo jinými prostředky. Magistrát města Plzně, odbor registru vozidel a řidičů je proto správcem osobních údajů ve smyslu ustanovení § 4 písm. j) zákona o ochraně osobních údajů s povinnostmi podle § 5 tohoto zákona. Postavení daného správního orgánu jako správce osobních údajů se přitom odvíjí od pravomoci svěřených mu zákonem č. 56/2001 Sb. V této souvislosti je pak bezvýznamné, že , právnická osoba, je správcem Centrálního registru silničních vozidel podle § 80 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. Povinnosti a odpovědnost daného správního orgánu za správu osobních údajů podle zákona o ochraně osobních údajů se totiž nemohou odvíjet od toho, kdo zajišťuje chod daného systému či jak je daný systém softwarově zpracován. Na údaje zapisované v registru silničních vozidel se tedy vztahuje kromě zákona č. 56/2001 Sb. rovněž zákon o ochraně osobních údajů. Pokud by bylo argumentováno tím, že zápis změny údajů v registru silničních vozidel nelze provést bez splnění podmínek stanovených v § 11 a § 12 zákona č. 56/2001 Sb., to je především doložení příslušných listin k žádosti, pak v této souvislosti soud opětovně odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu ČR, který mimo jiné konstatoval, že registr silničních vozidel má pouze evidenční funkci a registrace vozidla, resp. změna údaje o vlastníkovi a provozovateli vozidla nemá žádné právní následky v oblasti soukromého práva, především práva vlastnického. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že ke zmiňované situaci, kdy stav zapsaný v registru silničních vozidel neodpovídá skutečnému stavu, dochází zpravidla v důsledku porušení primárních povinností původního a nového vlastníka vozidla včas požádat o změny údajů v registru tak, jak je tomu právě u žalobce a u žalovaného, nicméně v takových případech je nutné zohlednit, že se zde střetávají jednak zájmy na tom, aby se v registru odrážel skutečný stav, a ten tak mohl náležitě plnit svou funkci, a jednak skutečnost, že údaje v registru jsou osobními údaji podléhající režimu zákona o ochraně osobních údajů, které mají být v souladu s § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů, to je rovněž odpovídat skutečnosti. Pokud pak nemá příslušný správní orgán pro zapsání nového vlastníka a provozovatele do registru dostatečné údaje, kdy zákon č. 56/2001 Sb. připouští pouze záměnu údaje po předchozím vlastníkovi a provozovateli za údaje o vlastníkovi a provozovateli novém, pak je třeba uvést, že toto nic nemění na povinnosti daného správního orgánu jako správce osobních údajů podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů zapracovávat pouze přesné údaje. V daném případě by pak bylo na místě přistoupit k subsidiární aplikaci zákona obecného, tedy zákona o ochraně osobních údajů. Dále soud z opatrnosti uvádí, že pouhou blokací daného údaje v registru by účelu sledovaného zákona o ochraně osobních údajů dosaženo nebylo. S ohledem na shora uvedené by tedy příslušný správní orgán měl správně přistoupit k subsidiární aplikaci zákona o ochraně osobních údajů a údaj o žalobci jako vlastníkovi a provozovateli předmětného vozidla v registru zlikvidovat, tedy odstranit. Je sice pravda, že stav, kdy by v registru v daném případě vlastník a provozovatel vozidla nebyl evidován vůbec, není žádoucí, nicméně však stejně není ani žádoucí, aby v registru byla evidována jako vlastník a provozovatel vozidla osoba, která vlastníkem a provozovatelem vozidla prokazatelně není. V takovém případě by se totiž údaj v registru dostal do rozporu se skutečným stavem, což by jej činilo v podstatě zbytečným, ale také se zákonem o ochraně osobních údajů, tedy s právy třetích osob. Z tohoto důvodu je tak na místě upřednostnit stav, kdy v registru není vlastník a provozovatel evidován vůbec.

11. Pokud jde o stanovisko , právnická osoba, , které předložil žalobce, pak k tomuto soud uvádí, že jeho odkaz na ustanovení § 8a zákona č. 56/2001 Sb. danou situace ani v nejmenším neřeší, když ministerstvu zřejmě uniklo, že dané právní ustanovení v sobě obsahuje i odkaz na ustanovení § 8 odst. 3 a 4 zákona daného zákona, které opětovně vyžaduje po žadateli povinnost, kterou objektivně nemůže být schopen splnit, a to předložení osvědčení o registraci silničního vozidla, které je však vždy předáváno v případě převodu vlastnického práva novému vlastníkovi vozidla a žalobce jím tak logicky nemůže disponovat. Rovněž uvedení aktuálního údaje o „novém“ vlastníkovi a provozovateli vozidla s odstupem téměř 20 let žalobce nemůže být schopen objektivně splnit. V této souvislosti se pak doporučený postup , právnická osoba, cestou určovací žaloby ohledně vlastnictví vozidla jeví jako absurdní. Stejně tak další ministerstvem navrhované řešení, a to zahájení občanskoprávního řízení na základě žaloby, kterou by se měl původní vlastník vůči „novému“ vlastníkovi vozidla domáhat splnění povinnosti zajistit změnu vlastníka vozidla v registru silničních vozidel dané kupní smlouvou, je opětovně podkladem, na základě kterého by správní orgán bez dalšího nemohl provést změnu zápisu ohledně vlastníka a provozovatele vozidla v registru silničních vozidel, a to i kdyby, byť hypoteticky, byla žalovanému tato povinnost soudem uložena, a to v okamžiku, kdy žalovaný by uloženou povinnost nesplnil. K této jej pak bez dalšího nelze nutit jinak než pouze v rámci vykonávacího či exekučního řízení, a ani tak bez dalšího nelze jednoznačně predikovat, že by žalovaný uloženou povinnost splnil. Pokud by tedy liknavý postup žalovaného i nadále pokračoval, dostal by se žalobce opětovně do neřešitelné situace. Pokud je pak odkazováno ministerstvem jako ústředním správním orgánem na to, že odmítá údaj o vlastníkovi vymazat, resp. nedůvodně tvrdí, že takový výmaz (odstranění) údajů o dosavadním vlastníkovi a provozovateli vozidla v registru silničních vozidel bez náhrady není možný, jedná se opětovně o nezákonný postup a jeho flagrantní svévoli nerespektující judikaturu vyšších soudů – viz soudem citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR. Soud pak nemůže být povolán k tomu, aby tento postup správních orgánů žalobcem požadovaným rozhodnutím aproboval, či se na něm jakkoliv podílel. Pouze pro dokreslení soud doplňuje, že i pro případ, že by bylo přistoupeno na argumentaci a doporučovaný postup , právnická osoba, popsaný shora, pak by vůbec nebylo možné jím předestřeným způsobem řešit situaci, kdyby byla v registru jako provozovatel zapsána osoba odlišná od vlastníka vozidla, kdy v této souvislosti se pak závěry ministerstva v dané věci jeví jako neudržitelné. S ohledem na shora uvedené soud opětovně odkazuje na ustanovení § 8 zákona č. 56/2001 Sb., ze kterého vyplývá, že zákonodárce požaduje, aby údaje o vlastníkovi a provozovateli silničního vozidla v registru odpovídal vždy skutečnému stavu. Postupem nastíněným , právnická osoba, by takového stavu ani v nejmenším dosaženo býti nemohlo.

12. Berouc v úvahu závěry uvedené shora pak soud shledal jako nadbytečným, aby k důkazu byl prováděn obsah spisů Magistrátu města Plzně, anonymizovaných žádostí o zápisy změn, potvrzeními o evidenci od registru vozidel a svědecké výslechy zaměstnanců daného správního orgánu, přičemž žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný, byl měl vůči žalobci právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Protože žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.