30 C 263/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 67 322,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 050 Kč od 4. 2. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu návrhu na zaplacení částky 37 272,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 272,99 Kč od 4. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 4. 2. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 67 322,99 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Návrh odůvodnila tím, že jako úvěrující uzavřela s žalovaným jako úvěrovaným dne 14. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , a to elektronickým systémem prostřednictvím klientské zóny na internetových stránkách žalobkyně. K uzavření smlouvy došlo poté, kdy úvěruschopnost žalovaného byla prověřena jím poskytnutými doklady. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 72 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 142 848 Kč (jistinu a úrok ve výši 70 848 Kč), a to v 72 měsíčních splátkách po 1 984 Kč splatných vždy do každého patnáctého dne v měsíci. Úrok byl sjednán ve výši 26 % ročně a RPSN ve výši 39,24 %. Dále účastníci rovněž sjednali doplňkovou službu PODPORA, která umožnila odklad či přerušení splátek, a to samostatnou smlouvou, přičemž cena služby odpovídala platbě ve výši 1 131 Kč měsíčně. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, když uhradil toliko prvních deset splátky, přičemž počínaje splátkou splatnou dne 15. 7. 2023 se dostal do prodlení. Žalobkyně proto žalovanému zaslala první upomínku dne 20. 7. 2023, následně druhou upomínku dne 15. 8. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky neuhradil, žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 21. 12. 2023 a požadovala zaplacení celkem částky 67 322,99 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu specifikovanou shora na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení podáním ze dne 20. 6. 2024, když ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného zejména uvedla, že tuto ověřovala dle podepsaného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jako přílohy č. , číslo, ke smluvní dokumentaci, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. K ověření totožnosti žalovaného při uzavření smlouvy vyžádala občanský průkaz, dále druhý doklad totožnosti, přičemž při ověřování kredibility žalovaného vycházela i z kompletního výpisu z bankovního účtu za poslední tři kalendářní měsíce před uzavřením smlouvy a třech výplatních pásek žalovaného. Dále měla k dispozici i výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z centrální evidence exekucí, výpis z databáze neplatných dokladů, obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného, registru SOLUS a REPI. Žalobkyně zjistila, že žalovaný je svobodný, má jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, trvalé bydliště na adrese , adresa, , průměrný příjem za poslední tři měsíce v částce 35 248 Kč, náklady na bydlení ve výši 1 240 Kč, pravidelné finanční závazky 10 000 Kč, sázky 252 Kč, jednorázové závazky (mikroúvěry) 0 Kč a disponibilní finanční zůstatek žalovaného v částce 7 841 Kč měsíčně. Z lustrací nebankovních registrů pak vyplynulo, že v registru SOLUS a REPI je žalovaný bez záznamu, stejně tak jako v insolvenčním rejstříku. Na základě shora uvedeného žalobkyně zpracovala interní scoring spotřebitele prostřednictvím algoritmu. Scoringový systém je pak nepřetržitě modifikován na základě analýzy portfolia žalobkyně, situace na trhu, technologického pokroku a dalších skutečností. Jako výsledné skóre u žalovaného vyšla vyšší bonita, a proto byl žalovanému poskytnut úvěr specifikovaný shora. Dále doplnila, že jistina úvěru ve výši 72 000 Kč byla vyplacena v částce 26 685 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, , dále v částce 34 515 Kč byla použita na refinancování předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni vzniklého na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 10. 2021 a částka 10 800 Kč byla započtena na náklady žalobkyně, a to ve výši 400 Kč v souvislosti s lustrací nebankovních registru, v částce 100 Kč na náklady na zpracování úvěru, v částce 4 540 Kč jako ostatní administrativní náklady žalobkyně a v částce 4 320 Kč jako odměna zprostředkovateli, resp. leadaři, případně obchodnímu zástupci za jeho činnost.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány do jeho datové schránky.

4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z předsmluvních informací ze dne 14. 4. 2022, smlouvy o sjednání spotřebitelského úvěru č. , číslo, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 72 000 Kč s tím, že částka ve výši 26 685 Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, , částka ve výši 34 515 Kč bude na základě žádosti žalovaného vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku na základě úvěrové smlouvy č. , číslo, ze dne 29. 10. 2021 a částka 10 800 Kč bude započítána na náklady žalobkyně specifikované v bodě 4.8 smlouvy s tím, že se jedná o náklady na lustrum v registrech ve výši 400 Kč, náklady na zpracování úvěru ve výši 100 Kč, ostatní administrativní náklady žalobkyně ve výši 4 540 Kč, odměnu zprostředkovatele/leadaře/obchodního zástupce ve výši 4 320 Kč a náklady na ověření úvěrového případu ve výši 1 440 Kč. Žalovaný se pak zavázal zaplatit žalobkyni celkem částku 142 848 Kč v 72 měsíčních splátkách po 1 984 Kč počínaje dnem 5. 5. 2022 při sjednané úrokové sazbě 26 % ročně a RPSN 39,24 %. V bodě 5.3 smlouvy byly pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky sjednány sankce, a to právo žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného, dále právo na úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem a právo na smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny, nejvýše však 200 000 Kč. V bodě 5.4 bylo ujednáno právo žalobkyně zaslat žalovanému zpoplatněné písemné upomínky v souvislosti s jeho prodlením, a to s tím, že první upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč, druhá písemná upomínka pak částkou 750 Kč s tím, že pokud nedojde k úhradě celé dlužné částky ani po dvou písemných upomínkách, byla žalobkyně oprávněna zesplatnit celý úvěr, kdy sjednané úroky se staly součástí jistiny. Zároveň byla sjednána smluvní pokuta až do výše 50 % zůstatku jistiny. Součástí smlouvy byla i příloha č. , hodnota, nazvaná „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“, kde byl specifikován rodinný stav žalovaného jako svobodný, počet vyživovacích povinností vůči dětem jedna, trvalá i doručovací adresa , adresa, , jméno zaměstnavatele , jméno FO, , právnická osoba, ., průměrný příjem za poslední tři měsíce ve výši 35 248 Kč měsíčně, náklady na bydlení 12 040 Kč (pravidelná částka), pravidelné finanční závazky 10 000 Kč, sázky 252 Kč, jednorázové závazky 0 Kč a disponibilní finanční zůstatek 7 841 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za období 1. 1. 2022 až 31. 3. 2022 vyplynulo, že počáteční zůstatek ke dni 31. 1. 2022 činil 1 137,49 Kč a konečný zůstatek k 31. 2. 2022 31,20 Kč, počáteční zůstatek ke dni 1. 2. 2022 činil 31,20 Kč a konečný zůstatek ke dni 28. 2. 2022 579,11 Kč a počáteční zůstatek ke dni 1. 3. 2022 činil 579,11 Kč a ke dni 31. 3. 2022 1 034,10 Kč. Z žádosti o zřízení doplňkové služby Podpora a přílohy č. , číslo, úvěrové smlouvy, kterou přestala smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora, vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem a žalovaným jako spotřebitelem dne 14. 4. 2022 s tím, že účelem smlouvy byla možnost odkladu tří splátek úvěru ročně o jeden kalendářní měsíc, či možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění, hospitalizace nebo nezaviněné ztráty zaměstnání, za což se žalovaný zavázal hradit žalobkyni částku 1 131 Kč měsíčně, tedy celkem částku 81 432 Kč. Z tvrzení žalobkyně a z doložené platební historie vyplynulo, že žalovaný uhradil v deseti splátkách po 3 115 Kč celkem částku 31 150 Kč, a to v období od 15. 5. 2022 do 15. 2. 2023. Z potvrzení o platbě ze dne 14. 4. 2022 vyplynulo, že žalobkyně vyplatila na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 26 685 Kč a dne 14. 4. 2022 vyplatila ve prospěch svého účtu 2902041062/2010 částku 34 515 Kč v souvislosti s úhradou předchozího závazku na základě smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne 29. 10. 2021. Z dopisu žalobkyně ze dne 21. 12. 2023 vyplynulo, že tato celý úvěr ke shora uvedenému dni zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně.

9. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně zkoumala dostatečným způsobem kredibilitu žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy č. , hodnota, , kdy i přes doplněná skutková tvrzení k výzvě soudu dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a z tohoto důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatným právním jednáním ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně způsob, jakým zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doložila mimo jiné žádostí o úvěr a výpisem z účtu žalovaného, ze kterého jednoznačně vyplynulo, že zůstatky žalovaného za tři měsíce předcházející uzavření shora uvedené smlouvy byly kladné v řádu desítek korun, resp. stovek korun. Žalobkyně rovněž dostatečným způsobem nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, když neřešila jeho pravidelné finanční závazky nad částku 10 000 Kč, kterou měly představovat dvě vyživovací povinnosti v částce 4 000 a 6 000 Kč, když s tímto nekorespondovalo další tvrzení žalovaného o existenci toliko jedné vyživovací povinnosti. Žalobkyně vůbec neuvažovala s dalšími výdaji jako jsou výdaje na hygienu, potraviny, ošacení apod. Rovněž nebyl jakkoliv zohledněn ani předcházející závazek žalovaného vůči žalobkyni vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 10. 2021, kdy i tento žalovaný evidentně nebyl schopen hradit, když část čerpané jistiny byla použita právě na úhradu zbývající části úvěru včetně příslušenství v částce 34 515 Kč. Výdaje žalovaného pak žalobkyně pak žalobkyně nejenže nezkoumala, ale ani žádným způsobem neověřila, když shora uvedené pro ni mělo být určitým varováním, že žalovaný se může jevit jako riziková osoba. Nicméně zcela jednoznačným vodítkem pro žalobkyni ohledně kredibility žalovaného měl být výpis z jeho běžného účtu, ze kterého zcela jednoznačně vyplynulo, že žalovaný nebude schopen splátky úvěrů hradit. Je tedy zcela jednoznačné, že žalovaný nebyl v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy schopen se svými příjmy vystačit.

10. Berouc v úvahu závěry shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně prokázání splnění povinnosti vyplývající pro ni z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a to proto ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru shledal předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Je nutno zdůraznit, že citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinností dle ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR - Finance, kde se mimo jiné uvádí, že „články 8 a 23 směrnice Evropské parlamentu a Rady EU č. 2008/48/OES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splní požadavky tohoto článku 23. články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat ex officio otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení vyvodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.

11. Dále je třeba odkázat na ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou: povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten úvěrující, který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček. K tomu je třeba dále doplnit, že pokud jde o žalobkyní nárokovanou částku ve výši 10 800 Kč, pak k tomuto soud uvádí, že tato nepředstavuje nic jiného než úrok, tedy formu úplaty za poskytnuté peněžní prostředky v podobě jistiny. V tomto ohledu je třeba přihlédnout k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým úvěrům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že shora uvedený závazkový vztah není možné hodnotit jinak než jako nemravný, a tudíž absolutně neplatný, byť zde jsou určité úvahy o tom, že žalovaný si měl počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o úvěru. Nicméně soud má za to, že úvěrujícímu, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. Rovněž nelze ani pominout ujednání o kumulovaných smluvních pokutách. Berouc v potaz závěry vyjevené výše tedy soud zhodnotil smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. K tomu soud dále doplňuje, že obsah daných ujednání specifikovaných shora nelze hodnotit jinak, než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností, přičemž tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů (v daném případě žalovaného). Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Soud pak nad rámec shora uvedeného doplňuje, že úrok v spojení s dalšími nerovnovážnými ujednáními smlouvy (např. kumulací smluvních pokut) do jisté míry může představovat znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku.

12. Dále soud uvádí, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroku a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčil a smlouvy by neuzavřel, pokud by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil. Z tohoto pohledu je třeba smlouvy hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání úvěrujícího jako podnikání poškozující zájem společnosti, kdy k legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, pak nelze přiznat právní ochranu. Soud pak skutečně vyhodnotil dané závazkové vztahy mezi účastníky ve smyslu s ustanovením § 2991 a n. občanského zákoníku, jako bezdůvodné obohacení.

13. V rámci důkazního řízení bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalovanému skutečně poskytnuta na základě úvěrové smlouvy č. , číslo, částka 26 685 Kč a 34 515 Kč, tedy celkem částka 61 200 Kč, přičemž žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil toliko částku 31 150 Kč. Soud proto výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko v rozsahu bezdůvodného obohacení rovnající se neuhrazené části vyplacené jistiny ve výši 30 050 Kč, přičemž ve zbytku žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, jehož výše byla určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný, který byl ve věci z větší části úspěšný, by měl právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Protože žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.