30 C 267/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr Davidem Kotrbatým ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobce není ode dne 22. 10. 2015 vlastníkem osobního vozidla [značka automobilu], rok výroby [rok], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 940 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce advokáta [titul]. [jméno] [příjmení].

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 9. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že žalovaný je výlučným vlastníkem osobního vozidla [značka automobilu], rok výroby [rok], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. Žalobu odůvodnil tím, že dne 22. 10. 2015 uzavřel jako prodávající s žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo osobní vozidlo specifikované ve výroku tohoto rozhodnutí. V souvislosti s uzavřením kupní smlouvy předal žalobce žalovanému oproti uhrazení kupní ceny i klíče od vozidla, ORV a velký technický průkaz. S žalovaným pak byli domluveni, že následný přepis změny vlastníka silničního vozidla v registru vozidel zařídí žalovaný. Dne 3. 6. 2020 však žalobce obdržel od České kanceláře pojistitelů výzvu k úhradě příspěvku do Garančního fondu České kanceláře pojistitelů, kdy výzva byla vystavena na jméno žalobce s tím, že předmětné vozidlo nebylo v období od 6. 12. 2019 do 20. 2. 2020 pojištěno. V tomto okamžiku žalobce zjistil, že žalovaný doposud nezajistil přepis změny vlastníka silničního vozidla v registru vozidel. Dne 17. 6. 2020 pak zaslal žalobce žalovanému přípis, ve kterém žalovaného vyzval k poskytnutí součinnosti ohledně přepisu vlastnictví vozidla na jeho osobu, žalovaný na tento přípis nijak nereagoval, stejně jako nereagoval ani na předžalobní výzvu zástupce žalobce. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva vyplývá ze skutečnosti, že žalobce chce docílit změny zápisu v registru vozidel a bez rozhodnutí soudu tento přepis není možné provést. Navíc skutečnost, že je i nadále evidován jako vlastník vozidla mu způsobuje komplikace, kdy se musí bránit neoprávněným vyzvám státních orgánů či soukromých subjektů.

2. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 14. 1. 2021 žalobce navrhl připuštění změny žaloby s tím, že nově by petit žaloby měl znít tak, že žalovaný od 22. 10. 2015 není nadále vlastníkem shora specifikovaného osobního vozidla. Návrh žalobce odůvodnil tím, že usnesením Magistrátu města Plzně, odboru registru vozidel a řidičů ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka], bylo zastaveno správní řízení ve věci zápisu změny vlastníka silničního vozidla, neboť žadatel (žalobce) neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení (nedodal protokol o evidenční kontrole, který ovšem bez držení automobilu není možné zajistit, a tedy dodat). Naléhavý právní zájem na uvedeném určení pak žalobce shledává v tom, že rozsudek soudu bude následně sloužit jako podklad pro žádost o výmaz údajů žalobce z registru vozidel, a to s ohledem na zákon o ochraně osobních údajů, kterým byla implementována směrnice EU ohledně GDPR, kdy v této souvislosti odkázal i na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 254/2016.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 1. 2021 č. j. 30 C 267/2020-87, které nabylo právní moci dne 17. 2. 2021, byla ve smyslu ustanovení § 95 odst. 1 věta prvá, odst. 2 věta prvá o. s. ř. připuštěna změna žaloby tak, jak je specifikováno v podání žalobce shora.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. K projednání věci soud nařídil na den 4. 3. 2021 ústní jednání, ke kterému se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil. S ohledem na skutečnost, že předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému řádně a včas doručeno, soud věc projednal v jeho nepřítomnosti.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z tvrzení žalobce vyplynulo, že tento byl dne 3. 6. 2020 vyzván ze strany České kanceláře pojistitelů k úhradě příspěvku do garančního fondu s odůvodněním, že je vlastníkem osobního vozidla [značka automobilu] [jméno] [registrační značka], které nebylo v období od 6. 12. 2019 do 20. 3. 2020 pojištěno. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 9. 6. 2020 vyhotoveného Policií České republiky, městským ředitelstvím PČR, obvodní oddělení Plzeň 1 č. j. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] bylo zjištěno, že shora uvedeného dne se v 8:32 hodin dostavil na obvodní oddělení PČR žalobce k podání vysvětlení s tím, že dne 22. 10. 2015 v odpoledních hodinách prodal vozidlo specifikované shora, jehož byl vlastníkem, žalovanému. Kupní smlouva byla sepsána v písemné formě ve dvou vyhotoveních, přičemž mezi žalobcem a žalovaným bylo domluveno, že žalovaný obstará následnou změnu vlastníka v registru vozidel. S tímto žalobce souhlasil. Oproti uhrazení kupní ceny v hotovosti pak žalobce předal žalovanému klíče od vozidla, ORV a velký technický průkaz. Dále spoléhal na to, že žalovaný věc zařídí. Dne 3. 6. 2020 pak žalobce obdržel výzvu od České kanceláře pojistitelů specifikovanou shora s tím, že příspěvek do garančního fondu měl za výše uvedené období činit 7 160 Kč. K věci pak žalobce dále uvedl, že se žalovaného pokoušel kontaktovat jak písemně tak i telefonicky, avšak bezúspěšně. Zároveň pak PČR předložil i níže specifikovanou kupní smlouvu. Z kupní smlouvy ze dne 22. 10. 2015 vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, když předmětem koupě bylo osobní vozidlo tovární značky Renault Scenic, rok výroby 2001, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. Z článku 3 pak bylo dále zjištěno, že kupní cena činila 25 000 Kč, přičemž tuto žalovaný uhradil v hotovosti žalobci při podpisu smlouvy. Mezi stranami bylo dále ujednáno, že vlastnické právo přechází na kupujícího okamžikem zaplacení kupní ceny. Z výzvy žalobce a podacího lístku bylo zjištěno, že tento dne 17. 6. 2020 vyzval žalovaného, aby jej kontaktoval ve věci změny vlastníka v evidenci vozidel výše uvedeného osobního vozidla. Z předžalobní výzvy zástupce žalobce ze dne 21. 8. 2020 a podacího lístku bylo dále zjištěno, že tento žalovaného opětovně vyzval, aby poskytl žalobci součinnost v souvislosti s přepisem změny vlastníka silničního vozidla v registru vozidel. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] má soud dále za prokázané, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova] jako žalobkyně uplatnila vůči žalovanému [celé jméno žalovaného], narozen [datum], k trvalému pobytu hlášen na adrese v [obec], [ulice a číslo] peněžitý nárok ve výši 1 533 Kč z titulu neuhrazeného pojistného týkající se osobního vozidla [značka automobilu] [jméno], rok výroby 2001 [registrační značka], když žalovaný uzavřel ohledně tohoto vozidla jako pojistník a pojištěný s žalobkyní jako pojistitelem pojistnou smlouvu [číslo] to dne [datum]. Ze sdělení Magistrátu města Plzně, odboru registru vozidel a řidičů ze dne 12. 10. 2020 č. j. [spisová značka] vyplynulo, že žalobce je v registru silničních vozidel evidován jako vlastník a provozovatel motorového vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], a to ode dne 4. 8. 2011 ke shora uvedenému datu. Dne 7. 10. 2020 pak obdržel tamní správní orgán podání žalobce bez účasti žalovaného, když z podání vyplývá, že se má jednat o společnou žádost ve věci zápisu změny vlastníka silničního vozidla specifikováno výše. Správní orgán dále odkázal na ustanovení § 8a odst. 2 a 4 zákona č. 56/2001 Sb., které upravuje náležitosti potřebné ke kladnému vyřízení zápisu změny vlastníka silničního vozidla. Z usnesení Magistrátu města Plzně, odboru registru vozidel a řidičů ze dne 23. 11. 2020 č. j. [spisová značka] soud zjistil, že příslušný správní orgán zastavil správní řízení ve věci zápisu změny vlastníka silničního vozidla, neboť žadatel (žalobce) neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Z odůvodnění předmětného usnesení dále vyplynulo, že dne 7. 10. 2020 obdržel správní orgán podání žadatele (žalobce) ve věci žádosti o zápis změny vlastníka výše uvedeného vozidla v centrálním registru silničního vozidel, k čemuž doložil kupní smlouvu a doklad o nespolupráci žalovaného. Správní orgán následně vyzval žadatele v souladu s ustanovením § 8 odst. 4 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. k předložení osvědčení o registraci vozidla část I. a II., protokolu o evidenční kontrole silničního vozidla ne staršího 30 dnů a dokladu o pojištění vozidla (zelené karty). K tomuto pak stanovil přiměřenou lhůtu. V replice žalobce uvedl, že osvědčení o registraci vozidla I. a II. a doklad o pojištění vozidla nemůže doložit, neboť tyto doklady předal dnem uzavřením kupní smlouvy žalovanému jako kupujícímu. Protokol o evidenční kontrole rovněž nemůže doložit, neboť vozidlo nemá fyzicky k dispozici a není tedy schopen evidenční kontrolu zajistit. Dne 7. 10. 2020 pak bylo žalovanému jako novému vlastníku vozidla zasláno ze strany správního orgánu vyrozumění o zahájení řízení, a to na adresu trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, tedy [adresa] [anonymizováno] [číslo], [obec] a dále i na adresu [adresa]. V obou případech byla poštovní zásilka doručena fikcí. S ohledem na skutečnost, že ve lhůtě stanovené k doložení dokladů ze strany správního orgánu žalobce tyto nedoložil, správní orgán řízení zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku předmětného usnesení.

7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je po připuštění její změny důvodná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce jako vlastník vozidla specifikovaného shora toto prodal na základě kupní smlouvy ze dne 22. 10. 2015 žalovanému, který se tak ke shora uvedenému dni stal jeho novým vlastníkem. Zároveň pak bylo mezi žalobcem a žalovaným ujednáno, že žalovaný zajistí zápis změny vlastníka předmětného vozidla v Centrálním registru vozidel. Protože žalovaný na svou povinnost zcela rezignoval, je i ke dni vyhlášení rozsudku v registru vozidel nadále veden jako vlastník předmětného vozidla žalobce, a to i přes skutečnost, že tento se domáhal změny zápisu u věcně a místně příslušného správního orgánu.

8. Soud nejprve v rámci prejudiciální otázky zkoumal, zda je v případně uplatněného nároku žalobce dán naléhavý právní zájem na určení toho, že žalobce již není nadále vlastníkem uvedeného osobního vozidla, kdy dospěl k závěru, že tomu tak je, když rozhodnutí zdejšího soudu je nutným předpokladem a podkladem pro následnou žádost žalobce o výmaz údajů ohledně žalobce jako vlastníka z registru vozidel s odkazem na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. V této souvislosti soud odkazuje na § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., který ukládá správci údajů (v daném případě Magistrátu města Plzně, odboru registru vozidel a řidičů) povinnost zpracovávat pouze přesné osobní údaje, a je-li to nezbytné, tyto údaje aktualizovat. Pokud je údaj nepřesný, je správce ze zákona povinen bez zbytečného odkladu provést přiměřená opatření, tedy např. blokovat zpracování údajů a následně údaje opravit nebo doplnit, případně zlikvidovat. Podle § 4 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, je registr seznamem, který vedou obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které zapisují do registru údaje podle § 4 odst. 4 a 5 zákona č. 56/2001 Sb. a jejich změny, a odpovídají tak za jejich správu. Na základě provedených důkazů pak soud dospěl k jednoznačnému závěru, že ke dni 22. 10. 2015 došlo k platnému uzavření kupní smlouvy ve smyslu ustanovení § 2079 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, a to mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem bylo vozidlo specifikované shora, přičemž od shora uvedeného data se stal vlastníkem předmětného vozidla žalovaný. Soud vycházel zejména z kupní smlouvy, výzev žalobce a i obsahu spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. S ohledem na shora uvedené tedy soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když rozsudek zdejšího soudu by měl sloužit jako podklad pro zlikvidování údaje o žalovaném jako vlastníkovi předmětného vozidla v registru vozidel. V této souvislosti soud odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu – viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016 č. j. [číslo jednací], kdy z odůvodnění předmětného rozsudku mimo jiné vyplývá, že na údaje v registru silničních vozidel vedeného podle zákona č. 56/2001 Sb. se vztahuje rovněž zákon o ochraně osobních údajů, kdy podle § 4 písm. a) daného zákona je osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. Údaje o vlastníkovi či provozovateli vozidla v registru je podle uvedené definice osobním údajem, neboť subjekt tohoto údaje je z něj přímo identifikovatelný prostřednictvím svého jména. Zákon o ochraně osobních údajů se pak vztahuje na osobní údaje, které zpracovávají státní orgány, orgány územní správy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnické osoby, a to na veškeré zpracování osobních údajů, a k němuž dochází automatizovaně nebo jinými prostředky. Magistrát města Plzně, odbor registru vozidel a řidičů je proto správcem osobních údajů ve smyslu ustanovení § 4 odst. písm. j) zákona o ochraně osobních údajů s povinnostmi dle § 5 tohoto zákona. Postavení daného správního orgánu jako správce osobních údajů se přitom odvíjí od pravomocí svěřených mu zákonem č. 56/2001 Sb. V této souvislosti je pak bezvýznamné, že Ministerstvo dopravy je správcem Centrálního registru silničních vozidel podle § 80 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. Povinnosti a odpovědnost daného správního orgánu za správu osobních údajů podle zákona o ochraně osobních údajů se totiž nemohou odvíjet od toho, kdo zajišťuje chod systému. Na údaje zapisované v registru silničních vozidel se tedy vztahuje kromě zákona č. 56/2001 Sb. rovněž zákon o ochraně osobních údajů. Pokud by bylo argumentováno tím, že zápis změny údajů v registru nelze provést bez splnění podmínek stanovených v § 11 a § 12 zákona č. 56/2001 Sb., to je především doložení příslušných listin k žádosti, pak v této souvislosti soud opětovně odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, který mimo jiné konstatoval, že registr silničních vozidel má pouze evidenční funkci a registrace vozidla, resp. změna údaje o vlastníku vozidla nemá žádné právní následky v oblasti soukromého práva, především práva vlastnického. Je tudíž možné, že vlastníkem silničního vozidla podle předpisu soukromého práva bude osoba odlišná od osoby, která je jako vlastník evidována v registru. Nejvyšší správní soud zároveň připustil, aby změna údajů byla v registru učiněna na žádost skutečného vlastníka vozidla, který v registru evidován není, ale vlastnictví dostatečně prokázal, a to bez ohledu na splnění podmínek stanovených zákonem č. 56/2001 Sb. V takovém případně je pak nutné analogicky připustit, aby byla změna údajů v registru vozidel učiněna i na žádost osoby, která je jako vlastník stále v registru evidována, ale dostatečným způsobem prokáže, že reálným vlastníkem vozidla již není. Takovýto postup je nutné připustit tím spíše s ohledem na to, že osoba v této situaci již zpravidla nebude mít dokumenty požadované zákonem č. 56/2001 Sb. k dispozici, a nemusí mít ani možnost se k nim dostat, jak je tomu právě v daném případě. Lze sice namítnout, že ke zmiňované situaci dojde zpravidla v důsledku porušení primární povinnosti včas požádat o zápis změny údajů v registru, nicméně i v takovýchto případech je nutné zohlednit, že se zde střetávají jednak zájmy na tom, aby údaje v registru odrážely skutečný stav, a ten tak mohl náležitě plnit svou funkci, a jednak skutečnost, že údaje v registru jsou osobními údaji podléhajícímu režimu zákona o ochraně osobních údajů, které mají být v souladu s § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů přesné, tj. rovněž odpovídat skutečnosti. Pokud pak nemá příslušný správní orgán pro zapsání nového vlastníka do registru dostatečné údaje, kdy zákon č. 56/2001 Sb. mu v daném případě nedával možnost jak postupovat, neboť připouští pouze záměnu údaje o předchozím vlastníkovi za údaje o vlastníkovi novém, pak je třeba uvést, že toto nic nemění na povinnosti daného správního orgánu jako správce osobních údajů podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů zpracovávat pouze přesné údaje. Je pak namístě přistoupit k subsidiární aplikaci zákona obecného, tedy zákona o ochraně osobních údajů. Dále soud z opatrnosti uvádí, že pouhou blokací daného údaje v registru by účelu sledovaného zákona o ochraně osobních údajů dosaženo nebylo. Správným postupem s ohledem na shora uvedené se pak jeví, aby příslušný správní orgán přistoupil k subsidiární aplikaci zákona o ochraně osobních údajů a údaj o žalobci jako vlastníkovi předmětného vozidla v registru zlikvidoval, tedy odstranil. Je sice pravda, že stav, kdy v registru vlastník vozidla není evidován vůbec, není žádoucí, nicméně však stejně není ani žádoucí, aby v registru byla evidována jako vlastník vozidla osoba, která vlastníkem prokazatelně není. V takovém případě se totiž údaj v registru dostává do rozporu nejen se skutečným stavem, což jej činí v podstatě zbytečným, ale také se zákonem o ochraně osobních údajů, tedy s právy třetích osob. Z tohoto důvodu je tak namístě upřednostnit stav, kdy v registru není vlastník evidován vůbec.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení dále vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce, který byl ve věci zcela úspěšný má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobce pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, z pěti úkonů právní služby po 2 500 Kč (tj. 12 500 Kč) dle § 9 odst. 3 písm. a), § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., pěti režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 940 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 18 940 Kč Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.