30 C 269/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudcem Mgr. Karlem Stehlíkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o 445 922,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 445 922,36 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 450,38 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 277,35 Kč, úrokem 3,99 % ročně z částky 445 875,32 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 445 875,32 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 96 078,50 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jistinu ve výši 445 922,36 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Nárok žalobkyně je odvozen od Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou dne , datum, uzavřel žalovaný s původním věřitelem , právnická osoba, . na konsolidaci závazků v konečné výši 695 137 Kč, s dohodnutým smluvním úrokem 3,99 % p. a. a splatností v 96měsíčních splátkách po 8 470 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného banka úvěr dne 12. 12. 2024 plně zesplatnila. Pohledávka byla následně dne , datum, postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na společnost , Anonymizováno, . a z ní dne , datum, na žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 445 875,32 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 9 450,38 Kč, dlužného úroku z prodlení ve výši 1 277,35 Kč a dlužných poplatků ve výši 47,04 Kč za zaslání výzvy k úhradě ze dne 29. 7. 2024 (původní částka poplatku 499,00 Kč byla ponížena o splátky ze dne 11. 12. 2024 ve výši 451,96 Kč). Vedle celkové hodnoty pohledávky bez příslušenství ve výši 445 922,36 Kč žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 9 450,38 Kč (za období od 20. 6. 2024 do 2. 12. 2024 při sazbě 3,99 % ročně), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 277,35 Kč (za období od 1. 7. 2024 do 2. 12. 2024), smluvního úroku ve výši 3,99 % ročně z částky 445 875,32 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 445 875,32 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení. Žalobkyně rovněž uplatnila nárok na náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný se vyjádřil k žalobě tak, že s podaným návrhem nesouhlasil. Žalovaný shledává zásadní pochybnosti o existenci, výši a splatnosti uplatněné pohledávky, přičemž jako hlavní spornou otázku označil to, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil jeho úvěruschopnost v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Případné porušení této povinnosti by podle něj vedlo k neplatnosti smlouvy, zániku práva na úroky a poplatky a k povinnosti vrátit pouze samotnou jistinu ve splátkách, což by snížilo žalovanou částku. Dále zpochybnil správnost vyčíslení pohledávky, započtení úroků či poplatků, namítl možnou nepřiměřenost smluvních ujednání a rozporoval splnění zákonných i smluvních podmínek pro jednostranné zesplatnění celého dluhu. V procesní rovině žalovaný namítl, že žalobce vůči němu účelově podal tři samostatné žalobní návrhy namísto jedné kumulované žaloby, což odporuje zásadě hospodárnosti řízení a neúměrně zvyšuje náklady. Vzhledem k tomu, že se jedná o typovou formulářovou žalobu s minimální právní složitostí, navrhl žalovaný, aby soud uplatnil moderační právo podle § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení žalobce snížil.

3. Žalobkyně v replice reagovala na vyjádření žalovaného a odmítla všechny jeho námitky. K namítanému nedostatečnému posouzení úvěruschopnosti uvedla, že původní věřitel , právnická osoba, . postupoval plně v souladu se zákonem. Vycházel jak z podrobných informací poskytnutých samotným žalovaným v přehledu „Identifikace žádosti“, tak aktivně ověřoval jeho platební schopnost v negativním registru FO SOLUS, Bankovním registru klientských informací (CBCB) a Nebankovním registru klientských informací (CNCB), čímž zcela splnil požadavek odborné péče. K pochybnostem žalovaného o výši dluhu žalobkyně detailně doložila, že žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny 445 875,32 Kč, dlužného smluvního úroku 9 450,38 Kč (kapitalizovaného za období od 20. 6. 2024 do 2. 12. 2024 při sazbě 3,99 % p. a.), dlužného zákonného úroku z prodlení 1 277,35 Kč (počítaného na denní bázi za období od 1. 7. 2024 do 2. 12. 2024) a dlužných poplatků ve výši 47,04 Kč. Tento poplatek původně činil 499 Kč za zaslání výzvy k úhradě ze dne 29. 7. 2024, byl však snížen o splátky žalovaného z prosince 2024. Žalobkyně dále označila námitku nepřiměřenosti smluvních ujednání za neurčitou a zdůraznila, že sjednaný úrok 3,99 % ročně (cca 0,011 % denně) rozhodně není v rozporu s dobrými mravu ani judikaturou. Závěrem obhajovala postup při jednostranném zesplatnění úvěru ke dni 12. 12. 2024, neboť se žalovaný ocitl v prodlení se splátkou již v červenci 2024, což banku podle úvěrové smlouvy a v souladu s § 1968 občanského zákoníku opravňovalo prohlásit celý dluh za splatný.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřel dne , datum, se žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut konsolidační úvěr ve výši 695 137 Kč se smluvním úrokem 3,99 % p. a. a závazkem splácet jej v 96měsíčních splátkách po 8 470,00 Kč. Před poskytnutím úvěru banka prověřila úvěruschopnost žalovaného z informací v přehledu „Identifikace žádosti“ a nahlédnutím do registrů SOLUS, CBCB a CNCB. Ze souhrnného výpisu z účtu bylo zjištěno, že se žalovaný dostal v červenci 2024 do prodlení se splácením, na což banka reagovala zasláním výzvy k úhradě ze dne 29. 7. 2024 spojené s poplatkem 499 Kč, který byl následně snížen o splátky ze dne 11. 12. 2024 na částku 47,04 Kč. Vzhledem k trvajícímu prodlení banka dopisem ze dne 12. 12. 2024 úvěr jednostranně zesplatnila. Ze smluv o postoupení pohledávek soud dále ověřil, že pohledávka vůči žalovanému byla dne , datum, postoupena bance společnosti , Anonymizováno, . a následně dne , datum, postoupena žalobkyni , Anonymizováno, Podle výpisu z účtu a přehledu transakcí činil dlužný kapitalizovaný smluvní úrok za období od 20. 6. 2024 do 2. 12. 2024 částku 9 450,38 Kč a dlužný zákonný úrok z prodlení za období od 1. 7. 2024 do 2. 12. 2024 částku 1 277,35 Kč. Konečně z poštovního archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění podle § 142a o. s. ř.

5. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení sporu. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě které žalovaný čerpal peněžní prostředky, ale svým povinnostem vyplývajícím ze smlouvy nedostál, když řádně a včas neplatil splátky úvěru a dostal se tak do prodlení, načež právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu včetně příslušenství a poplatků. Jelikož žalovaný dluh i přes upomínání v plném rozsahu nezaplatil, soud žalobě vyhověl. Soud nemá pochybnosti o správnosti listin předložených žalobkyní a zároveň žalovaný žádné relevantní okolnosti neuzavření smlouvy netvrdil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i zákonný úrok z prodlení, jak shora uvedeno. Soud současně z výše uvedených skutečností nezjistil, že by smlouva či postup úvěrující společnosti odporovaly ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 122.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.. V daném řízení byla žalobkyně plně úspěšná, proto jí vůči žalovanému vzniklo právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 17 838 Kč, nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátkou, které byly určeny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna za zastupování činí celkem 60 600 Kč a sestává ze 6 úkonů právní služby po 10 100 Kč podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 10 odst. 1 advokátního tarifu při tarifní hodnotě věci 445 922,36 Kč. Jedná se o tyto úkony: převzetí a příprava zastoupení (9. 6. 2025), předžalobní výzva (18. 7. 2025), písemné podání soudu – žaloba (5. 10. 2025), písemné vyjádření ve věci (24. 11. 2025), další písemné vyjádření ve věci (10. 12. 2025) a účast na soudním jednání dne 29. 5. 2026. K těmto úkonům náleží náhrada hotových výdajů – režijní paušál podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč za jeden úkon, celkem tedy 2 700 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu za promeškaný čas a cestovní náhrady podle § 13 odst. 1 a 5 advokátního tarifu v souvislosti s účastí právní zástupkyně na soudním jednání konaném dne 29. 5. 2026 na trase , adresa, a zpět. Tyto náklady sestávají z náhrady za promeškaný čas v rozsahu 6 půlhodin (celkem 900 Kč) a z cestovních náhrad za osobní vozidlo , Anonymizováno, (celkem 196 km), kde náklady na pohonné hmoty činí 666,52 Kč a základní náhrada činí 1 156,40 Kč. Jelikož právní zástupkyně žalobkyně téhož dne u zdejšího soudu absolvovala dvě jednání, uplatnila tyto cestovní výdaje a náhradu za promeškaný čas v souladu se zásadou účelnosti v poloviční výši, což představuje částku 1 361,46 Kč bez DPH. Náklady právního zastoupení bez DPH tak činí celkem 64 661,46 Kč. Protože zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tato částka o 21% DPH ve výši 13 579,04 Kč na celkových 78 240,50 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen nahradit plně úspěšné žalobkyni, činí po sečtení soudního poplatku a nákladů právního zastoupení včetně DPH částku 96 078,50 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), přičemž stejně je odůvodněna i lhůta k plnění ohledně výroku I.