30 C 275/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 25 606 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části předmětu řízení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 8. 6. 2022 ve znění jeho doplnění se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 25 606 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovanou dne 11. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] s produktovým názvem [anonymizováno 5 slov] [číslo], jejíž nedílnou součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky. Na základě shora uvedené smlouvy pak poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně„ poplatek“ v celkové výši 13 683 Kč, jež představuje kapitalizovaný úrok ve výši 6 833 Kč při úrokové sazbě 56 % ročně, částku 3 754 Kč jako odměny za administrativní zpracování zápůjčky a volitelné doplňkové pojištění ve výši 3 096 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku ve výši 23 683 Kč se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných měsíčních plátkách po 987 Kč, když poslední splátka měla činit 982 Kč RPSN byla sjednána ve výši 120,63 %. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když uhradila toliko dne 12. 12. 2019 částku ve výši 1 000 Kč, dne 13. 1. 2020 částku 1 000 Kč a dne 13. 2. 2020 částku 1 000 Kč, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Uhrazené platby byly započteny ve výši 766,51 Kč na jistinu ve výši 10 000 Kč, která byla ponížena na částku 9 233,49 Kč, dále ve výši 2 233,49 Kč na poplatek spojený s poskytnutím a správou úvěru, kdy tento byl ponížen na částku 11 499,51 Kč a tyto jsou nadále požadovány pouze ve výši 9 772,51 Kč. V důsledku prodlení žalované s placením jednotlivých splátek pak vzniklo žalobkyni právo i na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, se kterými se žalovaná dostala do prodlení, přičemž tato byla kapitalizována ke dni 1. 2. 2022, nicméně žalobkyně se po žalované domáhá pouze smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Dále pak vzniklo právními předchůdci žalobkyně i právo na sankční poplatek ve výši 1 600 Kč, a to na základě smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí shora uvedené smlouvy o úvěru. Dne 28. 1. 2022 pak právní předchůdce žalobkyni uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které na žalobkyni postoupil pohledávku ze shora uvedené smlouvy, a to v celkové výši 26 223,13 Kč, která sestává z jistiny ve výši 9 233,49 Kč, poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 9 772,51 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, sankčního poplatku ve výši 1 600 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 617,13 Kč. Společně s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 byla zároveň žalované zaslána i výzva k okamžitému uhrazení dluhu, a to nejpozději do 17. 3. 2022. Žalovaná i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel.

3. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesouhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání, soud věc v rámci ústního jednání konaného u zdejšího soudu dne 29. 11. 2022 projednal, a to v nepřítomnosti žalované, která byla o konání ústního jednání řádně a včas vyrozuměna, kdy soud takto postupoval ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru a smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že tato byla uzavřena dne 11. 11. 2019 mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou. Na základě této smlouvy pak byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit ve 24 splátkách po 987 Kč, když poslední splátka měla činit 982 Kč, a to spolu s částkou označenou souborně jako„ poplatek“, která sestávala z kapitalizovaného úroku ve výši 6 833 Kč, poplatku za administrativní zpracování a správu úvěru ve výši 3 754 Kč a pojištění ve výši 3 096 Kč. Nedílnou součástí shora uvedené smlouvy byly i Všeobecné úvěrové podmínky, kdy z odst. 6.1 má soud dále za prokázané, že pro případ prodlení s jakoukoliv splátkou byla žalovaná povinna zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dále bylo sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně účtovat žalované poplatek za zaslanou upomínku jako paušální náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s vyhotovením a odesláním upomínky, kterou bude zákazník upozorněn na výši nedoplatku evidovaného k datu odeslání této upomínky, když výše poplatku za zaslanou upomínku činí 300 Kč, přičemž v jednom splátkovém období může být zákazníkovi zaslána pouze jedna zpoplatněná upomínka, když maximální počet takto zaslaných zpoplatnění upomínek závisí na sjednaném režimu splácení a celkovém počtu splátek dle smlouvy. Zároveň v odst. 6.4 byl sjednán poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením centrálního vymáhání nákladů vzniklých právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s vymáháním pohledávek, kdy výše poplatku činí 1 000 Kč. Z platební historie dále vyplynulo, že žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem částku 3 000 Kč, a to dne 12. 12. 2019 částku 1 000 Kč, dne 13. 1. 2020 částku 1 000 Kč a dne 13. 2. 2020 částku 1 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 vyplynulo, že pohledávka v celkové výši 26 223,13 Kč sestávající z jistiny ve výši 9 233,49 Kč, poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 9 772,51 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 1 600 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 617,13 Kč, byla postoupena na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky a výzva k jejímu okamžitému uhrazení oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022.

5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, kdy na základě předmětné smlouvy byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč. Jelikož žalovaná částku ve lhůtě splatnosti nevrátila, soud žalobě o zaplacení žalované pohledávky částečně vyhověl.

7. Předně je nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze právního předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým úvěrům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Přepočet úroků činí přes 76 % ročně. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že veškeré shora uvedenou smlouvu o zápůjčce není možné hodnotit jinak, než jako nemravnou, tudíž absolutně neplatnou, byť zde jsou určité úvahy o tom, že žalovaný si měl počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o zápůjčce. Nicméně soud má za to, že zapůjčiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. Berouc v potaz závěry vyjevené výše tedy soud zhodnotil smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. K tomu soud dále doplňuje, že obsah daných ujednání specifikovaných shora nelze hodnotit jinak, než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností, přičemž tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů (v daném případě žalovaného). Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Soud pak nad rámec shora uvedeného doplňuje, že úrok v spojení s dalšími nerovnovážnými ujednáními smlouvy (kumulace smluvních pokut a sankčních poplatků, které ve své podstatě nepředstavují nic jiného než opětovně smluvní pokutu) do jisté míry může představovat znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku.

8. Dále soud uvádí, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroku a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčil a smlouvu by neuzavřel, pokud by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání úvěrujícího jako podnikání poškozující zájem společnosti, kdy k legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení.

9. S ohledem na shora uvedené se tak žalobkyni dostalo během ústního jednání poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. o tom, že soud shledává smlouvu jako absolutně neplatnou s tím, že věc lze po právní stránce posoudit jinak, a to dle předpisu o bezdůvodném obohacení. Soud tedy žalobkyni přiznal částku týkající se pouze doposud části neuhrazené jistiny. Jelikož z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaná částečně vždy hradila na neplatný poplatek, musel vždy soud od jistiny ještě odečíst to, co žalobkyně započítala na tento neplatný poplatek. Soud tedy žalobkyni přiznal právo na uhrazení částky 7 000 Kč, kdy od jistiny 10 000 Kč odečetl částečné plnění žalované ve výši 3 000 Kč, když ve zbývající části předmětu řízení žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků. Ve věci byla z větší části úspěšná žalovaná, takže by jí vzniklo právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení, avšak tato zůstala po celé řízení pasivní a neprokázala tak žádné účelně vynaložené náklady.