30 C 275/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Stehlíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 34 713,48 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v rozsahu částky 948,23 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 15 000 Kč jdoucím od 2. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se ve zbylé části zamítá.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 34 713,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , , adresa, , došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také Předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dne , datum, se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 761 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru (jak při jeho sjednávání, tak i poté, v době trvání smluvního vztahu). Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, (dále společně také jen „úhrady za služby“). Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 21. 2. 2025. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky. Žalovaný neuhradil ani jednu splátku dle sjednaného splátkového kalendáře, proto dnem následujícím po uplynutí lhůty pro úhradu první splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celkové dlužné částky. Na dlužnou částku nebylo ani následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k , datum, , úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 15 000 Kč od 22. 2. 2025 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 12 % ročně. Na základě smluvního ujednání je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 753,34 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty. Pohledávka za žalovaným byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 753,34 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077,20 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 507,14 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 025,80 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 208,68 Kč. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení úroků z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 12 % ročně z částky ve výši 15 753,34 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 753,34 Kč, od 22. 2. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 17. 7. 2025. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalobce svým podání ze dne 2. 12. 2025 vzal žalobu částečně zpět, a to do částky 948,03 Kč na smluvní pokutě a částky 0,20 Kč na úhradě za administrativní činnost a vyhotovení úvěru. Soud v tomto rozsahu řízení pod výrokem I tohoto rozsudku zastavil podle § 96 odst. 2 o. s. ř.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.

5. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč celkem 27 888 Kč, přičemž 15 000 představuje dle smlouvy úvěr a 12 888 Kč je ve smlouvě označeno jako náklady spotřebitelského úvěru. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Výzvou ze dne 17. 7. 2025 byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 1. 8. 2025. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 17. 7. 2025.

6. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobci zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka ve výši 12 888 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 15 000 Kč zaplatit navíc, byť je ve smlouvě označena jako poplatky, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohly být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněnými úroky. S ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu „poplatků“ jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují 85,95 % ročně, je ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato činila cca 9,29 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru.

7. Jelikož je ujednání o úroku esenciální náležitostí úvěrové smlouvy, platí, že pokud je neplatné ujednání o úroku, je neplatná celá úvěrová smlouva. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci vrátit půjčenou jistinu ve výši 15 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 15 000 Kč. Jak bylo shora uvedeno, z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný ničeho neuhradil. Ze shora uvedených důvodů tedy soud z titulu této úvěrové smlouvy uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzván žalobcem k vrácení finančních prostředků předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025, kde byl vyzván k vrácení dlužné částky do 1. 8. 2025. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 17. 7. 2025. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 2. 8. 2025 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Obrátil-li se žalobce na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, neučinil tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem III tohoto rozsudku zamítl.

8. Výrok IV o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu jím účelně vynaložených nákladů řízení po procesně méně úspěšném žalobci. Ze spisu je ale zřejmé, že žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, a to ani jako nezastoupenému žalovanému ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.