30 C 294/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudcem Mgr. Karlem Stehlíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale pobytem sady Anonymizováno o 40 196,81 Kč s Anonymizováno

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 40 196,81 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 18. 9. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném částky 40 196,81 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 18. 9. 2025 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení. Žalovaná částka představuje nárok na zaplacení smluvní pokuty sjednané v článku 6.5. smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou účastníci řízení uzavřeli dne , datum, a na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 140 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, došlo podle článku 6.3. smlouvy k jeho předčasnému zesplatnění k datu oznámení 19. 6. 2022, čímž vznikla nová jistina úvěru sestávající z nesplacené jistiny a přirostlých úroků ve výši 139 728,04 Kč. Podle smluvního ujednání byl žalovaný povinen v případě prodlení s úhradou této nové jistiny platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. O části tohoto nároku (smluvní pokutě do 9. 1. 2023) již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 6. 2023, č. j. 16 C 8/2023-70. Nyní uplatňovaný nárok ve výši 40 196,81 Kč tak představuje smluvní pokutu za navazující období prodlení od 10. 1. 2023 do 24. 10. 2023, která byla žalobkyní v souladu s čl. 6.9. smlouvy a zákonnými limity podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru (č. 257/2016 Sb.) zastropována na uvedené výsledné částce. Jelikož žalovaný dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne , datum, , požaduje žalobkyně plnění cestou tohoto soudního řízení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, soud proto postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Z úvěrové smlouvy zjistil soud následující skutečnosti. Účastníci tohoto řízení uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 140 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v 60měsíčních splátkách po 7 184 Kč vždy ke každému 15. dni příslušného měsíce. Strany se dohodly na úrokové sazbě 57,94 % ročně. Strany si dále dohodly smluvní pokuty v bodě 6. 1 a 6. 5 smlouvy o úvěru, kterých se domáhá žalobkyně v tomto řízení, tj. smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou opožděnou splátku a 0,1 % denně z dlužné jistiny ode dne zesplatnění do úplného zaplacení.

4. Z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 6. 2023, č. j. 16 C 8/2023-70, soud zjistil, že o části nároku na smluvní pokutu (o smluvní pokutě do 9. 1. 2023) již bylo pravomocně rozhodnuto zmíněným rozsudkem.

5. Podle systému časových řad ARAD dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v únoru 2022 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně 7,96 % ročně.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 580 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný, a to ani z části. Strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., jelikož za situace, kdy sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v únoru 2022 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně činila 7,96 % ročně, je ujednání stran o úrokové sazbě 57,94 % ročně nemravné podle § 580 o. z., k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva nemůže být platná, a v tomto případě tak nelze aplikovat ustanovení § 575 ani § 576 o. z. Je nepochybné, že žalobkyně by smlouvu bez sjednání úroků v uvedené výši 57,94 % ročně se žalovaným neuzavřela. Smlouva nebyla uzavřena platně.

12. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy, soud již neposuzoval vztah z pohledu § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť to považuje za nadbytečné.

13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu absolutně neplatnou, nebylo možné vyhovět nároku na zaplacení sjednaných smluvních pokut, neboť tyto nároky žalobkyně se odvíjí od absolutně neplatné smlouvy. Soud proto žalobu zamítl.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu případně je možné vyslovit, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jelikož zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.