30 C 31/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobce: osobní údaje žalobce adresa pro doručování adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného, žalobce a žalované zastoupená opatrovnicí údaje o zástupci pro zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 26. 12. 2019 do 25. 1. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 26. 1. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované 2) zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 26. 12. 2019 do 25. 1. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 26. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalované 2) k rukám České republiky na účet Okresního soudu Plzeň-město náklady řízení, o jejichž výši a splatnosti bude dodatečně rozhodnuto samostatným usnesením.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 25. 12. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovaným 1. a 2. povinnost zaplatit mu částku 20 000 Kč s příslušenstvím s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost druhého z žalovaných. Návrh odůvodnil tím, že dne 11. 7. 2017 byla mezi žalobcem jako poškozeným a žalovaným 1. jako škůdcem uzavřena dohoda o odškodnění, ve které v bodu I. žalovaný 1. ve shodě s žalobcem prohlásil, že žalobce byl v důsledku jeho jednání nucen opustit domov na adrese v [obec], [ulice a číslo], byt [číslo] což mu přineslo značné sociální a existenční útrapy, když v důsledku konání žalovaného ztratil k uvedenému bytu užívací právo a následně i právo odkupu do osobního vlastnictví žalovaná 2. Zároveň mu v důsledku jednání žalovaného 1. vznikaly v průběhu doby od nuceného opuštění domova až do okamžiku uzavření dohody majetkové i nemajetkové újmy, které mu do té doby žalovaný 1. žádným způsobem neodškodnil, v důsledku čehož se v bodě II. dohody žalovaný 1. zavázal k vyplacení odškodného v částce 600 000 Kč žalobci a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč počínaje měsícem srpen 2017 vždy nejpozději do 25. dne každého měsíce. Žalovaný 1. je pak v prodlení s úhradami splátek za měsíce prosinec 2019 a leden 2020 vždy po 10 000 Kč. Původcem záměru na uzavření dohody pak měla být žalovaná 2., která zároveň měla diskutovat i její obsah s žalobcem před jejím uzavřením, kdy tato skutečnost byla zjištěna v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 24 C 16/2019. Žalovaná 2. se při sjednávání dohody zaručila za žalovaného 1., že bude na dohodu hrazeno s tím, že přislíbila, že na hrazení splátek ze strany žalovaného 1. dohlédne a úhrady na základě předmětné dohody bude žalobce pravidelně dostávat. Žalobce dále doplnil, že žalovaná by mohla dodržet slib, který mu dala, kdy v takovém případě, kdyby za žalovaného 1. hradila jeho dluh vůči němu z titulu zmíněné dohody, byl by jí pak žalovaný 1. dlužen a ona by tak plněním slibu podle názoru žalobce nijak neutrpěla. S ohledem na skutečnost, že žalovaný 1. na dohodu ničeho nehradí a žalovaná 2. se za žalovaného 1. fakticky zaručila, kdy tato rovněž ničeho nehradí, vyzval žalobce žalované 1. a 2. dopisem ze dne 18. 11. 2021 k úhradě splátek za prosinec 2019 a leden 2020 nejpozději do 2. 12. 2021. Žalovaní 1. a 2. i přes výzvu uvedenou shora na předmětný dluh dosud ničeho neuhradili.

2. Žalovaný 1. pak podal pouze blanketní odpor proti elektronického platebního rozkazu ze dne 10. 1. 2022 bez bližšího odůvodnění, když na další výzvy soudu k vyjádření se k žalobě již nereagoval.

3. Žalovaná 2. k věci samé uvedla, že žádnou dohodu, která by jí ukládala povinnost hradit žalobci částky nárokované v rámci žaloby, neuzavřela ani nepodepsala, když ze shora uvedeného důvodu by měla žaloba vůči její osobě být zamítnuta. Zároveň požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů, a to s ohledem na její dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav, který již dokládala v dalších řízeních vedených u zdejšího soudu.

4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 3. 2022 č. j. 30 C 31/2022-33, které nabylo právní moci dne 29. 3. 2022, pak byla žalované 2. ustanovena opatrovnice v osobě [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

5. Opatrovnice žalované 2. se k žalobě vyjádřila v rámci podání ze dne 8. 4. 2022, když zejména uvedla, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává a to z důvodu nedostatku věcné pasivní legitimace žalované 2. Dále doplnila, že žalobce se v rámci návrhu vůči žalované 2. domáhá splnění jejího údajného slibu o tom, že žalovaný 1. bude hradit dle dohody v návrhu specifikované, kdy žalobce shledává splnění takového slibu v tom, že to bude žalovaná 2., kdo za žalovaného 1. bude na základě shora uvedené dohody žalobci splátky hradit. K tomuto pak opatrovnice žalované 2. dále uvedla, že žalovaná 2. není dlužníkem ze závazkového vztahu, který by existoval mezi žalobcem a žalovaným 1. a z tohoto důvodu je tedy žaloba s požadavkem na uhrazení dvou dlužných splátek nedůvodná a je na místě tuto zamítnout. Tvrzení žalobce ohledně její úlohy týkající se okolností uzavření předmětné dohody tak, jak je líčí sám žalobce, se na pravdě nezakládají, nicméně i kdyby se zakládaly, pak toto je pro dané řízení zcela irelevantní. Žalobce se zjevně domáhá účasti žalované 2. z titulu blíže neurčeného ručení, kdy z pohledu žalobce by měla ručit za splnění závazků žalovaného 1. S odkazem na ustanovení § 2018 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, pak opatrovnice žalované 2. dále doplnila, že ručitelské prohlášení vyžaduje pro jeho platnost písemnou formu, kdy žalovaná i nadále popírá, že by vůči žalobci kdy prohlásila, že by ho uspokojila v případě, že by žalovaný 1. jako dlužník svůj dluh nesplnil, nicméně i kdyby tomu tak bylo, pak pouhé ústní prohlášení nemůže mít účinky platného ručitelského prohlášení. Za této situace pak žalobce nemůže být oprávněn požadovat po žalované 2., aby s žalovaným 1. hradila žalovanou pohledávku.

6. Po sdělení předběžného právního názoru ze strany soudu žalobce v podání ze dne 23. 2. 2022 uvedl, že i nadále trvá na žalobě vůči žalované 2.

7. K projednání věci bylo u zdejšího soudu nařízeno ústní jednání na den 31. 5. 2022, ke kterému se bez řádné a včasné omluvy žalovaný 1. nedostavil. Ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. pak byla věc projednána a rozhodnuta v jeho nepřítomnosti.

8. Pokud jde o návrh žalobce na vydání rozsudku pro zmeškání, který jako procesní úkon učinil na počátku ústního jednání konaného u zdejšího soudu dne 31. 5. 2022, tak k tomuto soud uvádí, že žalobce nebyl předvolán soudním vzorem 18, v rámci kterého by byl poučen o následcích nedostavení se k ústnímu jednání spočívajících mimo jiné i v možnosti vydání rozsudku pro zmeškání, ale prostým soudním vzorem 17. K tomuto postupu soud vedla skutečnost, že předpokladem pro vydání rozsudku pro zmeškání je mimo jiné to, že z tvrzení žalobce obsažených v žalobě o skutkových okolnostech věci vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce, kdy zmeškání nemá dle komentáře ustanovení § 153b o. s. ř. i aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR bez dalšího za následek, že žalovaný spor prohrává. Zákon tu pouze vytváří fikci, podle které se v důsledku zmeškání žalovaného považují tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za„ nesporná“; soud je pak povinen tímto způsobem„ zjištěný“ skutkový stav právně posoudit a kontumační rozsudek může vydat jen tehdy, je-li návrh žalobce z hlediska tímto způsobem„ zjištěného“ skutkového stavu věci po právu. V případě, že žaloba neobsahuje skutková tvrzení o všech okolnostech, které jsou pro právní posouzení věci podle hmotného práva významné, může žalobce žalobu o potřebné údaje doplnit, musí to však učinit tak, aby ještě před prvním jednáním ve věci mohlo být doplnění žaloby včas a řádně doručeno žalovanému. K případnému ústnímu doplnění skutkových tvrzení při prvním jednání (jehož se žalovaný neúčastní a nemůže se s ním seznámit) nelze při vydání kontumačního rozsudku přihlížet. V této souvislosti pak soud odkazuje na skutečnost, že ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě bez dalšího nevyplývala oprávněnost žaloby, a to i žalované 2., o čemž byl ostatně žalobcem dopisem soudu ze dne 17. 2. 2022 vyrozuměn. Proto rozsudek pro zmeškání vůči žalovanému 1. nebyl vydán.

9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z dohody o odškodnění bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 11. 7. 2017 mezi žalovaným 1. jako škůdcem a žalobcem jako poškozeným, kdy v bodě I. žalobce a žalovaný 1. shodně prohlásili, že v důsledku jednání škůdce byl žalobce jako poškozený nucen opustit domov na adrese v [obec], [ulice a číslo], byt [číslo] to již v roce 1998, kdy toto jednání mu v následujících letech, a to minimálně od roku 1998 do roku 2001 přivodilo značné sociální a existenční útrapy. V důsledku konání škůdce pak ztratil k uvedenému bytu uživatelské právo a následně právo odkupu do osobního vlastnictví i matka poškozeného žalovaná 2. Tuto skutečnost učinil žalovaný 1. nespornou, kdy dále žalobce a žalovaný 1. v článku I. dohody shodně prohlásili, že v důsledku jednání žalované 1. vznikají v průběhu doby od nuceného opuštění domova až ke dni uzavření dohody majetkové i nemajetkové újmy, které žalovaný 1. vůči žalobci nijak neodškodnil. V článku II. se pak žalovaný 1. zavázal vyplatit žalobci částku na odškodnění jeho útrap a ztrát specifikovaných v bodě I. ve výši 600 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč počínaje měsícem srpen 2017 k rukám žalobce vždy nejpozději do 25. dne každého měsíce. Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaný 1. na předmětnou dohodu neuhradil splátky ve výši á 10 000 Kč za měsíce prosinec 2019 a leden 2020. S ohledem na nepřítomnost žalovaného na ústním jednání pak nebylo tomuto možné dát případně poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o tom, aby tvrdil a prokazoval skutečnost, že tyto splátky uhradil. Z dopisu žalobce ze dne 18. 11. 2021 a poštovních dodacích lístků má soud dále za prokázané, že tento žalované 1. a 2. k úhradě částky 20 000 Kč vyzval.

10. V průběhu ústního jednání konaného u zdejšího soudu dne 31. 5. 2022 pak žalobce výrazně upravil či upřesnil skutková tvrzení obsažená v žalobě ohledně žalované 2., kdy uvedl, že mezi ním a žalovanou 2. byl uzavřen inominátní kontrakt ve smyslu ustanovení § 1746 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdy zároveň potvrdil, že žalovaná 2. neučinila žádné písemné prohlášení ohledně svého ručení za závazek žalovaného 1. vyplývající z dohody ze dne 11. 7. 2017. Dále doplnil, že s odkazem na ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, žalovaná 2. učinila slib, na základě kterého by mělo být žalovanou 2. žalobci plněno, kdy jeho obsah vyplývá i ze zvukového záznamu telefonního hovoru, o čemž existuje i úřední záznam v rámci trestní věci vedené u Okresního státního zastupitelství [okres]. Následně bylo dáno žalovanému ze strany soudu poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby upřesnil a doplnil skutková tvrzení, kdy a jakým způsobem byl uzavřen jím tvrzený inominátní kontrakt mezi ním a žalovanou 2., co konkrétně bylo jeho obsahem, tedy aby jednoznačně popsal práva a povinnosti, které z něj vyplývaly pro žalobce a žalovanou, a k prokázání shora uvedených skutkových tvrzení aby označil důkazy. Zároveň byl žalobce poučen o rizicích byť i částečného neúspěchu ve sporu při nesplnění výzvy shora. Žalobce následně požádal o poskytnutí dodatečné lhůty k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání v intencích poučení soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Ze strany soudu pak nebyla dodatečná lhůta žalobci poskytnuta, a to s odkazem na skutečnost, že žalobce měl dostatečný časový prostor na to, aby řádně a včas uvedl skutková tvrzení, která jsou nezbytná k tomu, aby unesl břemeno tvrzení, a k těmto navrhl důkazy. Nato pak žalobce reagoval tím, že již nemá, co by ve věci dalšího uvedl.

11. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je ve vztahu žalobce a žalovaného 1. důvodná, když mezi žalobcem a žalovaným 1. byla uzavřena nepojmenovaná smlouva (inominátní kontrakt) ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, když tato dohoda byla dle názoru soudu platně sjednána, neboť její obsah je dostatečně určitý, je jasně srozumitelně určen i předmět smlouvy, závazky, které strany (žalobce a žalovaný 1.) přejímají a práva, která jim na základě dané smlouvy vznikají. Jde tedy o závazkový vztah řídící se primárně sjednanými podmínkami, a dále o obecnou úpravu občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neuhradil pravidelné měsíční splátky po 10 000 Kč za prosinec 2019 a leden 2020, soud žalobě ve vztahu žalobce a žalovaného 1. vyhověl a uložil žalovanému 1. obě dlužné splátky v celkové výši 20 000 Kč zaplatit. Protože se žalovaný 1. dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobce dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. (viz výrok I.).

12. Výrok III. o náhradě nákladů řízení ve vztahu žalobce a žalovaného 1. pak vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobce, který byl ve věci zcela úspěšný, má vůči žalovanému 1. právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobce pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a náhrady hotových výdajů v paušální výši určené dle ustanovení § 1 ve spojení s ustanovení § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce 900 Kč (3x 300 Kč), a to za podání žaloby, zaslání předžalobní upomínky a účast na ústním jednání. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 1 700 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

13. Pokud jde o nárok uplatněný v rámci žaloby ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2., pak zde shledal soud žalobu jako nedůvodnou. Předně je třeba uvést, že v rámci žaloby se žalobce domáhal zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím v podstatě z titulu ručení ve smyslu ustanovení § 2018 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. V této souvislosti soud uvádí, že nejprve zkoumal, zda případné ručitelské prohlášení splňuje veškeré formální náležitosti na něj ve shora uvedeném zákonném ustanovení kladené, tedy mimo jiné, zda bylo učiněno v písemné formě (§ 2018 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014). Z důkazního řízení pak vyplynulo, že žalovaná žádné písemné ručitelské prohlášení neučinila, což potvrdil i žalobce během ústním jednání konaného u zdejšího soudu dne 31. 5. 2022. S ohledem na shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalovaná ve sporu není pasivně věcně legitimována a je na místě žalobu zamítnout. Pokud pak žalobce v rámci ústního jednání v upřesnil či do jisté míry modifikoval skutková tvrzení v tom směru, že po žalované 2. se domáhá úhrady předmětného nároku na základě inominátního kontraktu ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, pak v této souvislosti soud odkazuje na skutečnost uvedenou shora, tedy že žalobce dostatečně, jasně a srozumitelně soudu nesdělil, kdy a jakým způsobem měl být jím tvrzený inominátní kontrakt uzavřen, co konkrétně bylo jeho obsahem, a tedy jaká konkrétní práva a povinnosti měly být mezi žalobcem a žalovanou 2. ujednána. Proto mu bylo dáno tak, jak je uvedeno shora, poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., na které žalobce žádným způsobem nereagoval, kdy s ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že ze strany žalobce nebylo uneseno břemeno tvrzení a rovněž z tohoto důvodu bylo na místě žalobu zamítnout. Soud pak již neprováděl k důkazu žalobcem navrhovaný úřední záznam a zvukový záznam telefonátu mezi ním a žalovanou 2., v rámci kterého měla být dohoda (nepojmenovaná smlouva) uzavřena, když dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR je povinností žalobce jako dominus litis vylíčit skutková tvrzení v dostatečné míře, a to jednoznačným a srozumitelným způsobem, kdy tyto bez dalšího nelze nahrazovat odkazem na navrhované důkazy. S ohledem na shora uvedené tedy byla žaloba ve vztahu žalobce a žalované 2. zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

14. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení ve vztahu žalobce a žalované 2. tak vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná 2., která byla v řízení zcela úspěšná, má vůči žalobci právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovanou 2. v řízení zastupovala opatrovnice ustanovená v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 o. s. ř., je žalobce povinen náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování včetně případného DPH zaplatit nikoliv žalované 2. nebo ustanovené opatrovnici (v daném případě advokátce [anonymizováno] [jméno] [příjmení]), ale vždy státu. Důvodem k tomuto opatření je skutečnost, že hotové výdaje a odměnu ustanoveného opatrovníka včetně náhrady na DPH hradil, resp. bude hradit stát (§ 140 odst. 2 o. s. ř.). Advokátka, která byla ustanovena opatrovnicí žalované 2., pak má za poskytnuté právní služby vůči státu nárok na odměnu za zastupování a náhradu ve smyslu příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. včetně případné náhrady DPH. S ohledem na shora uvedené proto byla stanovena povinnost uhradit náklady řízení žalované 2. k rukám České republiky na účet Okresního soudu Plzeň-město, když o jejich výši a splatnosti bude dodatečně rozhodnuto samostatným usnesením, a to až poté, co bude pravomocně rozhodnuto o nárocích opatrovnice vůči státu. Do té doby lze o právu státu na tuto náhradu nákladů řízení rozhodnout jen co do základu (viz ustanovení § 155 odst. 1 o. s. ř.).