30 C 313/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 6 085 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 085 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 785 Kč od 17. 3. 2022 do zaplacení, a to vše do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6 195 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 30. 7. 2022 ve znění jeho pozdějších doplnění se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 6 085 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila, že žalovaná je vlastníkem osobního vozidla [značka automobilu], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] o objemu válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2021, tedy po dobu 89 dnů, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně pak dále uvedla, že čerpá data z Centrálního registru vozidel, a to podle přesně zákonem stanoveného postupu, když tato data jsou předávána v elektronické podobě dle § 15 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyně obdržela od předchozího vlastníka vozidla kupní smlouvu ze dne 18. 1. 2020, podle níž tato osoba převedla vlastnické právo ohledně vozidla specifikovaného shora na žalovanou, která je tak zároveň osobou povinnou k zaplacení příspěvku dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. S ohledem na shora uvedené je tak žalovaná povinna zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 5 785 Kč, když denní sazba příspěvku činí 65 Kč u automobilu s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž doba, za kterou vozidlo nebylo pojištěno, činí 89 dnů. Dále pak žalobkyně požaduje i náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. v částce 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zákonného příspěvku a nákladů na jeho uplatnění výzvou, přičemž ve výzvě byla žalované poskytnuta zákonná lhůta 30 dnů pro zaplacení, resp. pro popření pasivní legitimace, která marně uplynula, proto žalobkyně zaslala žalované upomínku k úhradě dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných. Žalovaná i přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně na celkový dluh ve výši 6 085 Kč dosud ničeho neuhradila.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznává, když tuto považuje za nedůvodnou. S žalobkyní dlouhodobě řeší stav, kdy jsou jí předepisovány k úhradě příspěvky v souvislosti s neplacením pojistného na základě neuzavření pojištění odpovědnosti z provozu ohledně vozidla [značka automobilu], [registrační značka]. K tomu pak žalovaná dále doplnila, že v rozhodné době nebylo vozidlo provozováno ani odstaveno na pozemní komunikaci, když žalovaná s vozidlem odcestovala v květnu 2018 do [země], kde vozidlo shořelo bez náhrady. S ohledem na výše uvedené tedy bylo vozidlo nepojízdné a nesplňovalo kritéria pro pojištění dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., kdy žalovaná s ním nejezdila, jelikož vozidlo zničením zaniklo. Tuto skutečnost je pak žalovaná připravena prokázat výslechem svědkyně [příjmení] [jméno], která požár viděla. Žalovanou tak nestíhá povinnost mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a nárok žalobkyně nemohl vzniknout. Žalovaná dále doplnila, že proti ní bylo vedeno několik nalézacích řízení, které se v současné době nacházejí ve fázi exekuce, a to ještě za dobu před 18. 1. 2020, kdy dle obsahu rozhodnutí i obsahu žalob podávaných žalobkyní je zřejmé, že se jedná o totožné vozidlo, kdy v této souvislosti odkázala na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] či sp. zn. [spisová značka]. Pokud by tedy žalobkyně i nadále trvala na tom, že žalovaná je vlastníkem vozidla až od 18. 1. 2020, je zřejmé, že původní řízení a následně vedené exekuce nebyly po právu, nicméně ačkoliv se žalovaná v pozici povinné brání exekučním návrhem na jejich zastavení, žalobkyně námitkou o pozdějším termínu vzniku vlastnictví žalované k předmětnému vozidlu dosud neargumentovala. Z tohoto důvodu pak žalovaná uvedenou kupní smlouvu považuje za nesprávnou a trvá na tom, že v květnu 2018 skutečně odcestovala do Rumunska, kde došlo k zániku vozidla.

3. V replice žalobkyně zejména uvedla, že k námitce žalované, že vozidlo již neexistuje a nebylo provozované, je třeba odkázat na skutečnost, že s účinností ode dne 1. 1. 2018 námitka neprovozování není pro vymáhání příspěvku do garančního fondu relevantní. Novelou provedenou zákonem č. 293/2017, kterým došlo ke změně zákona č. 168/1999 Sb., musí být dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona„ v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.“. Pro povinnost hradit příspěvek do garančního fondu je tak od 1. 1. 2018 rozhodující již jen stav zapsaný v registru silničních vozidel. Žalobkyně dále odkázala na důvodovou zprávu zákona č. 293/2017 Sb., kde se mimo jiné uvádí, že je navrhována změna ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. tak, aby vedle a nad rámec výše uvedených povinností musela být povinnost pojištění odpovědnosti v případě vozidla zapsaného v registru vozidel splněna také po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle úpravy navrhované s účinností od 1. 1. 2018 týkající se § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., pak bude muset být povinnost pojištění odpovědnosti splněna tehdy, pokud bude vozidlo zapsáno v registru vozidel, byť nebude provozováno či ponecháno na pozemní komunikaci s tím, že tato povinnost týkající se vozidel zapsaných v registru vozidel nebude dána, pokud: vozidlo bude v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu; vozidlo bude v registru silničních vozidel zapsáno jako vyvezené do jiného státu; vozidlo bude v registru silničních vozidel zapsáno jako zaniklé; vozidlo bude odcizené. Navrhovaná úprava tak měla výrazně zjednodušit určení, zda je či není dána povinnost pojištění odpovědnosti, čímž se mělo předejít celé řadě soudních sporů, a to v souvislosti s navrhovanou úpravou příspěvku do garančního fondu. Práva dotčených osob pak budou dostatečně ošetřena stávající právní úpravou, která těmto osobám umožňuje jednoduchým úkonem dosáhnout vyřazení vozidla z provozu, čímž odpadne povinnost pojištění odpovědnosti, samozřejmě za předpokladu, že vozidlo nebude provozováno či ponecháno na pozemní komunikaci. Žalovaná pak dle žalobkyně nijak neprokázala, že by vozidlo bylo v předmětném období zapsáno v registru silničních vozidel jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a ani netvrdila a neprokazovala, že by vozidlo bylo v předmětném období odcizené. V této souvislosti pak odkázala na § 12 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb.

4. Pro projednání věci bylo na den 13. 12. 2022 nařízeno u zdejšího soudu ústní jednání, při kterém žalovaná modifikovala svou dosavadní procesní obranu, kdy uvedla, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu skutečně nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 18. 1. 2020, když na její straně došlo k mýlce, přičemž v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 C 315/2021 a EPR [číslo] 2020 se jednalo o vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] [bankovní účet] a nikoliv o vozidlo [příjmení] [jméno], [registrační značka], které je předmětem tohoto řízení.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z údajů poskytnutými Ministerstvem dopravy ČR vyplynulo, že jako vlastník a provozovatel vozidla byla vedena v příslušném registru žalovaná. Z kupní smlouvy ze dne 18. 1. 2020 dále vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi panem [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem v [obec], [ulice a číslo] jako prodávajícím a žalovanou jako kupující, když předmětem kupní smlouvy bylo vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], přičemž kupní cena byla sjednána ve výši 20 000 Kč. Z předávacího protokolu z téhož dne má soud za prokázané, že předmětné vozidlo žalovaná převzala včetně technického průkazu a klíčků od vozidla. Z upomínky žalobkyně ze dne 6. 4. 2022 dále vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě příspěvku do garančního fondu ve výši 6 105 Kč, když ohledně předmětného vozidla nebylo v období od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2021 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Z předžalobní upomínky ze dne 1. 6. 2022 má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě příspěvku i nákladů spojených s vymáháním pohledávky v celkové výši 6 085 Kč včetně odpovídající části příslušenství. K žádosti obou stran sporu pak soud provedl i výslech svědkyně [příjmení] [jméno], kdy zásadním důvodem byla snaha o předejití dalších soudních sporů, kdy soud již v průběhu ústního jednání avizoval, že výslech této svědkyně je s ohledem na skutkové i právní okolnosti sporu v zásadě irelevantní. Svědkyně ve svém výslechu zejména uvedla, že žalovaná je její zaměstnavatelkou, resp. jí zprostředkovává práci na území ČR. Počátkem roku 2020 ztratila v ČR občanský průkaz, proto s manželem žalované vycestovala do [země], a to vozidlem značky Ford, které mělo černou barvu, když se jednalo dle jejího názoru o velké vozidlo. Na území [země] se pak kvůli vyřizování nového průkazu identity zdržovala delší dobu, přičemž komunikovala v mezidobí s manželem žalované, který jí sdělil, že předmětné vozidlo je porouchané, toto musel zanechat na území [země], když do [obec] se navrátili jiným vozidlem. Jméno obce, kde vozidlo bylo zanecháno, si nevybavila. V květnu 2020 opětovně cestovala z [obec] do [země] s manželem žalované, avšak jiným vozidlem, když jednu noc strávila v obci, kde bylo vozidlo odstavené, přičemž vozidlo viděla, a toto bylo v té době ještě v pořádku. Poté měsíc pobývala v [země], a když se v červnu 2020 vracela do [obec], opětovně jednu noc strávila ve shora uvedené obci, když na dvoře viděla na tom samém místě vozidlo, které bylo celé shořelé. Nikdo jí blíže neřekl, co bylo příčinou požáru, když dále upřesnila, že se domnívala, že se jednalo o to samé vozidlo. Žalovaná pak k věci samé uvedla, že kupní smlouvu ze dne 18. 1. 2020 skutečně uzavřela, když identifikovala svůj podpis na kupní smlouvě i na předávacím protokolu z téhož dne. Dále doplnila, že to, co uvedla svědkyně [příjmení] ve své výpovědi, je pravdou. Pokud jde o datum 2018, pak toto uvedla omylem, když byla ovlivněna tím, co jí sdělila právní zástupkyně žalobkyně. Nevyzná se v českém právním řádu, když na předžalobní výzvy, které osobně převzala, nereagovala. K požáru vozidla došlo zřejmě tím způsobem, že na sousedním pozemku se uklízela zahrada, pálily se suché větve a z toho vznikl požár. Věc dále s místními úřady v Rumunsku neřešila, ani vozidlo neohlásila příslušným orgánům ČR jako zaniklé.

6. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, za a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravující podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněno po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, za b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost má hradit újmu způsobenou provozem vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

7. Podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

8. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno (odst. 1). Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že za a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla, za b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Ze shodného tvrzení stran, kupní smlouvy a sdělení Ministerstva dopravy ČR má soud za prokázané, že žalovaná byla v rozhodné době (od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2021) vlastníkem a provozovatelem shora specifikovaného vozidla [značka automobilu], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. Žalobkyně pak prokázala výzvou a poštovní dodejkou, že žalovanou vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku ve výši 5 785 Kč. Zároveň k úhradě stanovila 30 denní lhůtu s odvoláním na ustanovení § 24c zákona č. 168/1999 Sb., když v souvislosti s tímto dále uvedla, že vozidlo žalované nebylo v období od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2021 pojištěno dle shora uvedeného zákona. K úhradě shora uvedené částky pak žalovanou opakovaně vyzvala. Soud dále uvádí, že lhůtu 30 dnů v souladu s ustálenou judikaturou nepovažuje za prekluzivní, a proto žalovaná měla právo tvrdit či prokazovat v rámci soudního řízení, že v rozhodné době nebyla vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, tj. že jej neprovozovala v rozporu se zákonem uvedeným shora.

10. K argumentaci žalované pak soud uvádí, že je nesporné, že v rozhodné období nebyla splněna povinnost pojištění předmětného vozidla dle zákona č. 168/1999 Sb. Ze strany žalované tak došlo k porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. a v návaznosti na to ke vzniku její povinnosti zaplatit žalobkyni příspěvek dle § 4 odst. 1 citovaného zákona. Ve shodě s ustálenou judikaturou vyšších soudů pak soud uvádí, že otázka, zda uvedené vozidlo bylo fakticky provozováno či nikoliv, není z hlediska vzniku povinnosti žalované zaplatit příspěvek v posuzovaném v případě podstatná. Předně je třeba odkázat na skutečnost, že v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2018, se mimo jiné uvádí, že dřívější právní úprava povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se vztahovala pouze k provozování vozidla na některých kategoriích pozemních komunikací. Jednalo se o dálnice, silnice, místní komunikace, veřejně přístupné a účelové komunikace. Při provozování vozidla na ostatních komunikacích, jako např. veřejně nepřístupné a účelové komunikace, nebo při provozování vozidla mimo pozemní komunikaci je podmínka pojištění odpovědnosti z provozu vozidla splněna, byť nemusela. Nově byla tato povinnost rozšířena tak, že v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravující podmínky provozu na pozemních komunikacích musí být povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé a doby, kdy je vozidlo odcizeno. Jedná se tedy o povinnost nad rámec dosavadní povinnosti, která platí nadále a není jinak omezena. Pokud bude provozováno nebo ponecháno na pozemní komunikaci vozidlo, je s tím spojena povinnost jeho pojištění, i kdyby na takový případ nedopadala povinnost podle nově doplněného ustanovení (i kdyby např. vozidlo nebylo zapsáno do registru). Cílem této novelizace bylo dle důvodové zprávy dosáhnout jednoznačné a přehledné právní úpravy, ze které bude nepochybně zřejmé, kdy musí být splněna povinnost pojištění odpovědnosti. Účelem navrhované úpravy je také zjednodušené určení, zda je nebo není dána povinnost pojištění, a snaha předejít celé řadě soudních sporů, kdy dosavadní judikatura Ústavního soudu ČR se v poměrech nové právní úpravy neuplatní. Z ustanovení § 15 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. je pak stanovena povinnost požádat o vyřazení vozidla z provozu v registru silničních vozidel v případě zániku pojištění odpovědnosti. Z ustanovení platných předpisů tedy lze dovodit záměr, aby ohledně vozidel registrovaných v registru vozidel byla povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu registrace vozidla v registru silničních vozidel s výjimkou případů, kdy v registru silničních vozidel dojde k zápisu vyřazení vozidla z provozu či vyvezení vozidla do jiného státu nebo nastanou okolnosti, se kterými zákon spojuje zánik pojištění odpovědnosti, a to odcizením vozidla či jeho zánik. Právní úprav tak dotčeným osobám umožňuje jednoduchým úkonem dosáhnout vyřazení vozidla z provozu, čímž odpadne povinnost pojištění odpovědnosti (samozřejmě za předpokladu, že vozidlo nebude provozováno či ponecháno na pozemní komunikaci). Žalovaná této své povinnosti nedostála. Argumentace žalované ohledně zániku vozidla v důsledku požáru na území [anonymizováno] republiky se pak jeví jako irelevantní, stejně tak jako námitka rozporu s dobrými mravy. Žalovaná se mohla zprostit své případné povinnosti specifikované shora tím, že by zažádala o zápis zániku vozidla dle § 13 odst. 1 písm. a) bodu 3. zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na podzemích komunikacích, kdy v důsledku shora uvedeného by se o případném zániku vozidla dozvěděla zprostředkovaně i žalobkyně. Žalovaná však na tuto povinnost zcela rezignovala, když nereagovala ani na předžalobní výzvy, které jí byly osobně doručeny. S ohledem na shora uvedené pak soud ponechává stranou věrohodnost výpovědi svědkyně [příjmení] i samotné žalované ohledně zániku předmětného vozidla. Žalované tak vznikla v důsledku porušení povinnosti zakotvené v ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 5 785 Kč, když výše denní sazby byla stanovena dle § 2 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. 65 Kč den. Žalobkyni zároveň vzniklo právo i na úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše byla určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak s ohledem na ztíženou osobní a majetkovou situaci žalované soud stanovil ve smyslu ustanovení § 160 ve lhůtě 60 dnů.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 600 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměny advokáta za jeden úkon právní služby po 1 500 Kč dle § 11 ve spojení s § 7 a § 14b odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za účast na ústním jednání, dále režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovného na trase [obec] – [obec] a zpět k ústnímu jednání ve výši 1 802 Kč a náhrady za ztrátu času stráveného na cestě k ústnímu jednání na trase [obec] – [obec] a zpět v počtu šesti půl hodin, tj. 600 Kč a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 693 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 6 195 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako 60 denní s odůvodněním totožným shora.