30 C 320/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 210 393,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 210 393,22 Kč s úrokem ve výši 13,61 % ročně z částky 169 097,57 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 205 482,81 Kč od 16. 3. 2019 do 30. 6. 2019, 9 % ročně z částky 205 482,81 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 205 482,81 Kč od 1. 7. 2020 do 26. 1. 2021 a od 27. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7% bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platnou pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se řízení zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 210 393,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 205 482,81 Kč od 26. 11. 2009 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 13,61 % ročně z částky 169 097,57 Kč od 26. 11. 2009 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřel jako věřitel s žalovaným jako dlužníkem dne datum smlouvu o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla číslo. Na základě shora uvedené smlouvy pak poskytl původní věřitel žalovanému částku 189 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrokem ve výši 13,61 % ročně s poplatkem uhradit 72 pravidelných měsíčních splátkách po 5 992 Kč. Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas, a proto původní věřitel od smlouvy ke dni 25. 11. 2009 odstoupil, a vyzval žalovaného k okamžité úhradě celého úvěru. Následně byla celková pohledávka ve výši 210 393,22 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 169 097,57 Kč, poplatku ve výši 36 385,24 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 910,41 Kč postoupila na žalobkyni. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.

2. Podáním ze dne 4. 11. 2020 vzala žalobkyně žalobu co do úroku ve výši 13,61 % ročně z částky 169 097,57 Kč za období od 26. 11. 2009 do 15. 3. 2019 a zákonného úroku z prodlení z částky 205 482,81 Kč od 26. 11. 2009 do 15. 3. 2019, zpět.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.

4. Podle ustanovení 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.

5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je v rozsahu částečného zpětvzetí důvodná. Soud nejprve výrokem pod bodem I. ve smyslu ustanovení § 96 o. s. ř., kdy řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil. Ve zbývající části nároku pak soud shledal žalobu po právu, když mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 497a n. obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, která podléhá režimu tohoto zákona ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku. Žalovaný pak měl povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky, a to ve sjednané lhůtě včetně poplatku ve smyslu ustanovení § 499 a § 502 až 504 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy řádně splnila, když umožnila žalovanému čerpat úvěr, žalovaný však svoji povinnost ze smlouvy porušil, když řádně poskytnutý úvěr řádně nesplácel. Původní věřitel pak od smlouvy odstoupil a vyzval žalovaného k jeho okamžité úhradě. Následně pak byla pohledávka postoupena na žalobkyni. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř., kdy soud nejprve zkoumal, z jakého důvodu došlo k částečnému zastavení řízení, když dospěl k závěru, že to bylo pro chování žalobkyně. Předmětem řízení byla částka 210 393,22 Kč s přísl., které kapitalizovalo ke dni vyhlášení rozsudku, představovala částka 622 856,15 Kč, když žalobkyně uspěla toliko co do částky 300 197,56 Kč sestávající z jistiny a přísl. tak, jak je specifikováno ve výroku I. tedy přibližně v 50 % řízení. S ohledem na shora uvedené tak soud rozhodl o tom, že řádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je přípustné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí či provedení exekuce.