30 C 320/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Anonymizováno Datum narození zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno pro zaplacení 62 934,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 368 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 368 Kč od 6. 5. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu návrhu na zaplacení částky 34 566,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 41 233,21 Kč od 6. 5. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 6 666,99 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 9. 5. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku za 62 934,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 69 601,21 Kč od 6. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 6 666,99 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a náklady řízení. Návrh odůvodnila tím, že jako úvěrující uzavřela s žalovaným jako úvěrovaný dne 5. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to elektronickým systémem prostřednictvím klinické zóny na internetových stránkách žalobkyně. K uzavření smlouvy došlo poté, kdy úvěruschopnost žalovaného byla prověřena jím poskytnutými doklady. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 67 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 128 520 Kč (jistinu a úrok), a to v 72 měsíčních splátkách po 1 785 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci. Úrok byl sjednán ve výši 24,52 % ročně a RPSN činila 39,98 %. Dále účastníci rovněž sjednali doplňkovou službu podpora, která umožnila odklad či přerušení splácení, a to samostatnou smlouvou, přičemž cena služby odpovídala platbě 1 113 Kč měsíčně. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, když se dostal do prodlení s jedenáctou splátkou splatnou dne 15. 11. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky neuhradil, žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 21. 4. 2024. Žalobkyně požadovala celkem uhrazení částky 62 934,22 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu specifikovanou shora na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení podáním ze dne 8. 8. 2024, když ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného zejména uvedla, že tuto ověřovala dle podepsaného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jako přílohy č. , hodnota, ke smluvní dokumentaci, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. K ověření totožnosti žalovaného při uzavření smlouvy vyžádala cestovní pas, a dále druhý doklad totožnosti, přičemž při ověřování kredibility žalovaného vycházela i ze tří výplatních pásek žalovaného. Dále měla k dispozici i výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z centrální evidence exekucí, výpis z databáze neplatných dokladů, obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného, registru SOLUS a REPI. Žalobkyně zjistila, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, trvalé bydliště na adrese , adresa, , průměrný příjem za poslední tři měsíce v částce 27 303 Kč, náklady na bydlení 10 571 Kč, pravidelné finanční závazky 1 654 Kč, sázky 252 Kč, jednorázové závazky žádné a disponibilní finanční zůstatek žalovaného v částce 11 937 Kč měsíčně. Z lustrací nebankovních registrů pak vyplynulo, že v registru SOLUS a REPI je žalovaný bez záznamu, stejně tak jako v insolvenčním rejstříku. Na základě shora uvedeného žalobkyně zpracovala interní scoring spotřebitele prostřednictvím algoritmu. Scoringový systém je pak nepřetržitě modifikován na základě analýzy portfolia žalobkyně, situace na trhu, technologického pokroku a dalších skutečností. Jako výsledné skóre u žalovaného vyšla vyšší bonita, a proto byl žalovanému poskytnut úvěr specifikovaný shora. Dále doplnila, že žalovaný celkem uhradil devět splátek pro 2 898 Kč, tedy celkem částku 26 082 Kč, a to v období od 15. 1. 2023 do 15. 9. 2023.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu přechodného pobytu občana EU na území ČR.

4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z předsmluvních informací ze dne 5. 1. 2023, smlouvy o sjednání spotřebitelského úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 67 000 Kč s tím, že částka ve výši 14 371 Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, , částka ve výši 40 079 Kč na základě žádosti žalovaného bude vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 27. 6. 2022 a částka 12 550 Kč bude započítána na náklady žalobkyně specifikované v bodě 4.8 smlouvy s tím, že se jedná o náklady na lustrum v registrech ve výši 400 Kč, náklady na zpracování úvěru ve výši 100 Kč, ostatní administrativní náklady žalobkyně ve výši 6 690 Kč, odměnu zprostředkovatele/leadaře/obchodního zástupce ve výši 4 020 Kč a náklady na ověření úvěrového případu ve výši 1 340 Kč. Žalovaný se pak zavázal zaplatit žalobkyni celkem částku 128 520 Kč v 72měsíčních splátkách po 1 785 Kč počínaje dnem 15. 1. 2023 při sjednané úrokové sazbě 24,52 % ročně a RPSN 39,98 %. V bodě 5.3 smlouvy byly pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky sjednány sankce, a to právo žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného, dále právo na úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem a právo na smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny, nejvýše však 200 000 Kč. V bodě 5.4 bylo ujednáno právo žalobkyně zaslat žalovanému zpoplatněné písemné upomínky v souvislosti s jeho prodlením, a to s tím, že první upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč, druhá písemná upomínka pak částkou 750 Kč s tím, že pokud nedojde k úhradě celé dlužné částky ani po dvou písemných upomínkách, byla žalobkyně oprávněna zesplatnit celý úvěr, kdy sjednané úroky se staly součástí jistiny. Zároveň byla sjednána smluvní pokuta až do výše 50 % zůstatku jistiny. Součástí smlouvy byla i příloha č. , hodnota, nazvaná „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“, kde byl specifikován rodinný stav žalovaného jako svobodný, počet vyživovacích povinností vůči dětem 0, trvalá i doručovací adresa , adresa, , jméno zaměstnavatele , Anonymizováno, , právnická osoba, . průměrný příjem měsíčně za poslední tři měsíce ve výši 27 303 Kč, náklady na bydlení 10 571 Kč (pravidelná částka), pravidelné finanční závazky 1 645 Kč, sázky 252 Kč, jednorázové závazky 0 Kč a disponibilní finanční zůstatek 11 937 Kč. Z výpisu z rejstříku SOLUS a REPI vyplynulo, že žalovaný byl bez negativního záznamu, stejně jako rejstříky AML a AML/CFT. Insolvenční rejstřík byl rovněž bez aktuálního záznamu. Z žádosti o zřízení doplňkové služby Podpora a přílohy č. , hodnota, úvěrové smlouvy, kterou představovala smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora, vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem a žalovaným jako spotřebitelem dne 5. 1. 2023 s tím, že účelem smlouvy byla možnost odkladu tří splátek úvěru ročně o jeden kalendářní měsíc, či možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění, hospitalizace nebo nezaviněné ztráty zaměstnání, za což se žalovaný zavázal hradit žalobkyni částku 1 113 Kč měsíčně, tedy celkem částku 80 136 Kč.

6. Z doložených průkazů totožnosti žalovaného vyplynulo, že shora citovaná smlouva byla uvedena mezi žalobkyní a žalovaným. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplynulo, že tato dne 9. 1. 2023 převedla na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 14 371 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, doplatek úvěru“ a téhož dne byla zaslána částka 40 079 Kč na protiúčet žalobkyně č. , č. účtu, s typem pohybu platba převodem uvnitř banky a zpráva pro příjemce s poznámkou „, Anonymizováno, “. Z doložené platební historie a tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný uhradil na smlouvu o úvěru č. , hodnota, v období od 15. 1. 2023 do 15. 9. 2023 celkem částku 26 082 Kč. Z dopisu žalobkyně dále vyplynulo, že žalobkyně opomínala žalovaného ohledně prodlení s úhradami splátek. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně bylo zjištěno, že celý úvěr byl zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě částky 62 934,22 Kč.

7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně.

10. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně zkoumala dostatečným způsobem kredibilitu žalovaného při uzavření předmětné úvěrové smlouvy, když dospěl k závěru, že dostála své povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci je třeba odkázat na ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou: povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten úvěrující, který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček. K tomu je třeba dále doplnit, že pokud jde o žalobkyní nárokovanou částku ve výši 12 550 Kč, pak k tomuto soud uvádí, že toto nepředstavuje nic jiného než úrok, tedy formu úplaty za poskytnuté peněžní prostředky v podobě jistiny. V tomto ohledu je třeba přihlédnout k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým úvěrům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že shora uvedený závazkový vztah není možné hodnotit jinak než jako nemravný, a tudíž absolutně neplatný, byť zde jsou určité úvahy o tom, že žalovaný si měl počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o úvěru. Nicméně soud má za to, že úvěrujícímu, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. Rovněž nelze ani pominout ujednání o kumulovaných smluvních pokutách. Berouc v potaz závěry vyjevené výše tedy soud zhodnotil smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. K tomu soud dále doplňuje, že obsah daných ujednání specifikovaných shora nelze hodnotit jinak, než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností, přičemž tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů (v daném případě žalovaného). Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Soud pak nad rámec shora uvedeného doplňuje, že úrok v spojení s dalšími nerovnovážnými ujednáními smlouvy (např. kumulací smluvních pokut) do jisté míry může představovat znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku.

12. Dále soud uvádí, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroku a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčil a smlouvy by neuzavřel, pokud by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil. Z tohoto pohledu je třeba smlouvy hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání úvěrujícího jako podnikání poškozující zájem společnosti, kdy k legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, pak nelze přiznat právní ochranu. Soud pak skutečně vyhodnotil dané závazkové vztahy mezi účastníky ve smyslu s ustanovením § 2991 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jako bezdůvodné obohacení.

13. V rámci důkazního řízení bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalovanému skutečně poskytnuta na základě předmětné úvěrové smlouvy částka 54 450 Kč (14 371 Kč + 40 079 Kč), přičemž z dokazování dále vyplynulo, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 26 082 Kč. Soud proto výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko v rozsahu bezdůvodného obohacení rovnající se neuhrazené části vyplacené jistiny v celkové výši 28 368 Kč, přičemž ve zbytku žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše byla určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný, který byl ve věci z větší části úspěšný, by měl vůči žalobkyni právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Protože žalovanému žádné náklady nevznikl, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno.