30 C 329/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro zaplacení 64 456,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 250 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu návrhu na zaplacení částky 64 206,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 616,04 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 30 866,04 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 25 391 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného, advokátky , Jméno advokátky, .

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 19. 6. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 64 456,86 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , uzavřel jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným dne 27. 10. 2019 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 41 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 39 206 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného úroku za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného splácení při úrokové sazbě 44,10% ročně, dále částku za zpracování, doručení flexibilního splácení a částku za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku ve výši 80 206 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 3 342 Kč počínaje dnem následujícím po uzavření smlouvy, když poslední měsíční splátka měla činit 3 340 Kč. Žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, když na tento zaplatil celkem částku 28 814,53 Kč, a to dne 20. 11. 2019 částku 3 350 Kč, dne 13. 1. 2020 částku 3 350 Kč, dne 27. 2. 2020 částku 3 350 Kč, dne 16. 3. 2020 částku 3 350 Kč, dne 15. 4. 2020 částku 3 350 Kč, dne 11. 2. 2021 částku 3 055,73 Kč, dne 15. 4. 2021 částku 3 017,88 Kč, dne 12. 5. 2021 částku 3 007,88 Kč a dne 13. 7. 2021 částku 2 983,04 Kč. Uhrazené platby byly započteny částečně na jistinu a dále pak i na poplatek, takže neuhrazená jistina činí 30 866 Kč, neuhrazený poplatek 14 977,43 Kč, přičemž dále byla žalovanému vyúčtována i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky kapitalizované ke dni 1. 2. 2022, kdy žalobkyně využila svého dispozičního oprávnění a domáhá se toliko částky 18 613,39 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 v účinnosti ke dni 1. 2. 2022 postoupena na žalobkyni. Společně s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 byla zároveň žalovanému odeslána výzva k okamžitému uhrazení dluhu se lhůtou nejpozději do dne 17. 3. 2022. Žalovaný následně žalobkyni uhradil částku 4 000 Kč, a to dne 21. 2. 2022 částku 1 000 Kč a dne 15. 3. 2022 částku 3 000 Kč. Na zbývající část dluhu pak již žalovaný ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný s nárokem uplatněným v žalobě nesouhlasil. Předně namítl, že smlouvu o úvěru uzavíral s právním předchůdcem žalobkyně jako spotřebitelem, tedy slabší smluvní stranou, kdy jako cizí státní příslušník neovládal dostatečně český jazyk. Při uzavření smlouvy komunikoval s paní , jméno FO, , obchodní zástupkyní právní předchůdce žalobkyně, kdy tato celou smlouvu za žalovaného vyplnila vlastní rukou a tento pouze připojil svůj podpis. Žalovaný byl srozuměn pouze s tím, že mu bude poskytnut úvěr ve 41 000 Kč, přičemž částečně bude použit na refinancování úvěru předchozího. , jméno FO, pak vyplňovala i samotnou žádost o spotřebitelský úvěr, kde však nejsou všechny údaje uvedeny správně, což žalovaný s ohledem na jazykový handicap nebyl schopen zjistit a ověřit. V této souvislosti žalobkyně s odkazem na judikaturu vyšších soudů dovodila, že se jednalo o zdánlivé právní jednání. Žalovanému nebyl vysvětlen obsah smlouvy, a ani důsledky, které pro něj z uzavření smlouvy plynou, a to především ohledně úhrady poplatků a sankcí při porušení povinností ve smlouvě ujednaných. Takové právní jednání pak žalovaný shledal rovněž v rozporu s dobrými mravy. Dále žalovaný namítl, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal a neověřil jeho kredibilitu při uzavírání smlouvy shora, kdy si zajistil toliko dvě výplatní pásky žalovaného, mzdový výměr a nájemní smlouvu. Výpis z Centrální evidence exekucí je pak datován až ke dni 3. 5. 2023, tedy čtyři roky po samotném uzavření smlouvy. V žádosti o poskytnutí úvěru paní , jméno FO, vyplnila do kolonky „Další čisté příjmy domácnosti“ částku 23 000 Kč, kdy žalovanému není známo, jakým způsobem k takové informaci dospěla. Nebyly doloženy ani výpisy z bankovních a nebankovních registrů a rovněž dostatečným způsobem nebyla zjišťována a výdajová stránka žalovaného. Z tohoto důvodu je tak smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru žalovaný shledal neplatnou i s ohledem na její obsah, a to zejména na nepřiměřeně vysoký úrok ve výši 44,1 % ročně, kdy RPSN pak činí dokonce 97,18 %. Žalovaný dále odkázal na další blíže nespecifikované platby v hotovosti ženě, jež je měla osobně chodit inkasovat k němu domů, k těmto však již není schopen dohledat potvrzení o zaplacení.

3. V replice ze dne 20. 9. 2024 žalobkyně zejména uvedla, že žalovaný již v minulosti uzavřel obdobnou úvěrovou smlouvu, a to dne 22. 5. 2019, přičemž ujednané splátky nehradil. Zároveň odkázala na skutečnost, že žalovaný byl tím, kdo právního předchůdce žalobkyně požádal o uzavření úvěrové smlouvy, když všechny doložené dokumenty ze strany žalovaného při zkoumání jeho kredibility byly uzavřeny v českém jazyce a jsou žalovaným podepsány. Před podpisem úvěrové smlouvy právní předchůdce žalobkyně s žalovaným pravidelně komunikovali, byly vyžadovány dokumenty potvrzující především výši příjmů a výdajů u žalovaného. V tomto světle se tak jeví procesní obrana žalovaného jako účelová. Pokud jde o námitku nedostatečného zkoumání kredibility žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně, pak k tomuto žalobkyně uvedla, že při ověřování úvěruschopnosti bylo vycházeno pouze z čistého příjmu žalovaného ve výši 19 517 Kč, když na základě údajů sdělených od žalovaného byla obchodní zástupkyní právního předchůdce žalobkyně kompletně vyplněna zákaznická karta. Pravdivost všech údajů na zákaznické kartě následně žalovaný potvrdil svým podpisem. Původní věřitel tak vycházel zejména z výdajů ve výši 6 500 Kč uvedených v zákaznické kartě, které porovnal s běžnými výdaji na jídlo, bydlení a volný čas. K prokázání shora uvedeného žalobkyně navrhla výslech obchodní zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně paní , jméno FO, . Rovněž samotný obsah smlouvy žalobkyně neshledala v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru ani s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, a to zejména ohledně výše ujednaného úroku., právnická osoba, výzvě soudu žalovaný doplnil svá skutková tvrzení s tím, že prostředky čerpané na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, byly částečně užity na refinancování dříve uzavřené úvěrové smlouvy, z čehož plyne, že již předchozí úvěr nebyl žalovaný schopen řádně hradit. Dále pak podrobně specifikoval platby uhrazené na předmětnou pohledávku, a to v celkové výši 40 750 Kč sestávající z úhrad po 3 350 Kč ve dnech 20. 11. 2019, 13. 1. 2020, 27. 2. 2020, 16. 3. 2020 a 15. 4. 2020, dále po úhradách po 5 000 Kč ve dnech 11. 2. 2021, 15. 4. 2021, 12. 5. 2021 a 13. 7. 2021 a částečných úhradách dne 21. 2. 2022 ve výši 1 000 Kč a dne 15. 3. 2022 ve výši 3 000 Kč. Žalovaný opětovně vyjádřil přesvědčení, že nad rámec výše uvedených plateb uhradil několik desítek tisíc korun v hotovosti či převodem, kdy bohužel k těmto platbám již nemá doklady.

5. Rovněž k výzvě soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení v podání ze dne 8. 11. 2024, kdy odkázala na plnění ze strany žalovaného tak, jak byla specifikována v jeho podání ze dne 18. 10. 2024, kdy část ze čtyřech plateb po 5 000 Kč započetla na refinancování smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , když z platby ze dne 11. 2. 2021 ve výši 5 000 Kč započetla částku 3 055,73 Kč na smlouvu o úvěru č. , hodnota, a ve zbývající části na smlouvu o úvěru č. , hodnota, , platbu ve výši 5 000 Kč ze dne 15. 4. 2021 započetla ve výši 3 017,88 Kč na smlouvu č. , hodnota, a ve zbylé části na smlouvu č. , hodnota, , platbu ve výši 5 000 Kč ze dne 12. 5. 2021 započetla ve výši 3 007,88 Kč, na smlouvu č. , hodnota, a ve zbylé části na smlouvu č. , hodnota, a konečně platbu ze dne 13. 7. 2021 ve výši 5 000 Kč započetla v částce 2 016,96 Kč na smlouvu č. , hodnota, a ve zbývající části na smlouvu č. , hodnota, . Dále doplnila, že část vyplacené jistiny ve výši 12 655 Kč byla použita na refinancování dříve uzavřené smlouvy o úvěru (o zápůjčce) č. , hodnota, a zbývající částka ve výši 28 345 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy. Dále bylo sjednáno, že splácení úvěru bude probíhat prostřednictvím vázaného zástupce právního předchůdce žalobkyně paní , jméno FO, . Úhrady splátek byly vázaným zástupcem právního předchůdce žalobkyně zaznamenávány do tzv. karty splátek, kterou má k dispozici klient, v tomto případě žalovaný. Hotovostním způsobem pak byla uhrazena ze strany žalovaného celkem částka 16 750 Kč.

6. K projednání věci bylo nařízeno na den 19. 11. 2024 ústní jednání, při kterém žalobkyně korigovala svá skutková tvrzení, když uvedla, že částečné zápočty plateb žalovaného nebyly provedeny na úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , ale na smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Zároveň bylo žalobkyni při ústním jednání dáno poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. ohledně povinnosti označit důkazy k prokázání dostatečného zkoumání kredibility žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru č. , hodnota, , a dále poučení dle ust. § 118a ods. 1 a 3 o.s.ř. o povinnosti doplnit skutková tvrzení, v jaké konkrétní výši existovaly k okamžiku započtení závazky z úvěrové smlouvy č. , hodnota, a na jaké konkrétní závazky tak byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna započítat platby žalovaného uskutečněné za období od 11. 2. 2021 do 13. 7. 2024 v celkové výši 8 911,55 Kč, kdy zároveň byla žalobkyně poučena o nutnosti označit důkazy k prokázání doplněných skutkových tvrzení a o riziku byť i částečného neúspěchu ve sporu při nesplnění výzvy shora. Rovněž žalovanému se dostalo poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. o navržení dalších důkazů k prokázání skutkových tvrzení ohledně zdánlivosti právního jednání v souvislosti s tím, že neovládal dostatečně český jazyk při uzavírání úvěrové smlouvy č. , hodnota, .

7. Žalobkyně na poučení reagovala toliko doložením smlouvy o úvěru (zápůjčce) č. , hodnota, a standardních informací o spotřebitelském úvěru týkající se shora uvedené smlouvy. Po sdělení předběžného právního názoru soudu pak žalovaný již nadále netrval na části procesní obrany ohledně úhrady dalších blíže nespecifikovaných plateb nad rámec jím posud tvrzené částky v celkové výši 40 750 Kč.

8. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze mzdového výměru žalovaného ze dne 14. 8. 2019 vyplynulo, že z účinnosti od 14. 8. 2019 měl tento pobírat hrubou mzdu ve výši 24 500 Kč a z účinnosti od 1. 3. 2020 mzdu ve výši 24 900 Kč. Z výplatních pásek žalovaného bylo dále zjištěno, že čistý příjem žalovaného v srpnu 2019 činil 12 690 Kč a v září 2019 částku 26 345 Kč. Z nájemní smlouvy ze dne 12. 2. 2018 má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi , Anonymizováno, jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem. Jejím předmětem byl nájem bytové jednotky na adrese , adresa, , přičemž nájemné bylo sjednáno ve výši 3 900 Kč. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplynulo, že žalovaný měl v době uzavření z úvěrové smlouvy č. , hodnota, jednu vyživovací povinnost, uzavřenou pracovní smlouvu na dobu určitou, a to od 14. 8. 2019 do 31. 8. 2020, když jako čistý příjem žalovaného byla vyplněna částka 19 517 Kč, jako další čisté příjmy domácnosti částka 23 000 Kč, tedy tj. celkem částka 42 517 Kč a jako běžné výdaje byly specifikovány externí splátky 500 Kč a odhadované měsíční výdaje 6 000 Kč celkem. Zároveň bylo potvrzeno, že všechny shora uvedené údaje zjistila, ověřila a zaznamenala paní , jméno FO, na základě předložených dokladů či dokumentů a dalších informací sdělených žalovaným dne 27. 10. 2010. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal na základě předmětné smlouvy poskytnout žalovanému úvěr ve výši 41 000 Kč, a to tak, že částka 12 655 Kč měla být použita na plné refinancování všech závazků plynoucích ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, již dříve uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti , právnická osoba, a žalovaným, kdy žalovanému byla při podpisu smlouvy vyplacena v hotovosti částka 28 145 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou uhradit právnímu předchůdci žalobkyně celkový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 36 110 Kč sestávající z úroku ve výši 21 408 Kč při úrokové sazbě 44,10 % ročně a z částky za administrativní zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 14 702 Kč. Zároveň žalovaný potvrdil zájem přistoupit do programu doplňkového pojištění s pojistným ve výšei 3 096 Kč za sjednanou dobu pojištění. Celkovou částku ve výši 80 206 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 3 342 Kč počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy, když poslední splátka byla splatná ve výši 3 340 Kč. RPSN činila 97,18 %. Smlouvu za právního předchůdce žalobkyně uzavírala s žalovaným obchodní zástupkyně , jméno FO, . Ze smlouvy dále vyplynulo, že její nedílnou součástí byly i všeobecné smluvní podmínky. Z článku 6. nazvaného „Postup při prodlení zákazníka“ bylo dále zjištěno, že v bodu 6.1. bylo pro případ, že žalovaný neuhradí řádně a včas splátku sjednáno právo na vyúčtování smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to dokud nedojde k překročení zákonem stanovené maximální výše smluvních pokut uplatněných ve smlouvě. Dále bylo v bodech 6.2. až 6.9. sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů, které mu v důsledku prodlení žalovanému vzniknou, a to ve formě poplatku za zaslanou upomínku a poplatku za zahájení vymáhání dluhu. Poplatek byl sjednán ve výši 300 Kč, když v jednom splátkovém období mohla být žalovanému zaslána pouze jedna zpoplatněná upomínka, přičemž maximální počet takto zaslaných zpoplatněných upomínek záviselo na sjednaném režimu splácení a celkovém počtu splátek podle smlouvy. Poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením Centrálního vymáhání pohledávek právním předchůdcem žalobkyně byl sjednán ve výši 1 000 Kč, kdy splatnost poplatku za zahájení vymáhání dluhu byla sjednána na okamžik předání pohledávky k vymáhání do oddělení Centrálního vymáhání pohledávek. Právní předchůdce žalobkyně si zároveň vyhradil právo vyzvat žalovaného k vrácení dosud celé nesplacené jistiny úvěru, pokud žalovaný dosáhne nedoplatku vyššího než dvanáctinásobek týdenní splátky a žalovaný ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy neuhradí dlužné splátky. Ze smlouvy o zařazení do pojistného programu vyplynulo, že tato byla uzavřena dne 28. 10. 2019 v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy č. , hodnota, , kdy na základě této přistoupil žalovaný ke skupinové pojistné smlouvě č. , hodnota, ze dne 8. 2. 2019 uzavřené mezi společností , právnická osoba, jako pojistníkem a společností , Anonymizováno, . jako životní pojištění pro případ smrti následkem úrazu nebo nemoci. Ze shodného tvrzení účastníků a z platební historie bylo dále zjištěno, že žalovaný v souvislosti se shora uvedenou smlouvou o úvěru č. , hodnota, uhradil pět splátek po 3 350 Kč, a to dne 20. 11. 2019, 13. 1. 2020, 27. 2. 2020, 16. 3. 2020 a 15. 4. 2020. Dále pak žalovaný uhradil žalobkyni dne 11. 2. 2021 částku 5 000 Kč, 15. 4. 2021 částku 5 000 Kč, 12. 5. 2021 částku 5 000 a dne 13. 7. 2021 opětovně částku 5 000 Kč, a dále dne 21. 2. 2022 částku 1 000 Kč a dne 15. 3. 2022 částku 3 000 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného bylo dále zjištěno, že všechny čtyři shora citované platby po 5 000 Kč byly žalovaným uhrazeny žalobkyni na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Z dopisu právního předchůdce žalobkyně společnosti , právnická osoba, ze dne 1. 2. 2022 má soud za prokázané, že tímto bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 68 456,86 Kč a ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 47 121,93 Kč, když dluh ze smlouvy č. , hodnota, měl být hrazen pod variabilním symbolem č. , var. symbol, a ze smlouvy č. , hodnota, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, . Z dopisu žalobkyně ze dne 10. 2. 2022 bylo dále zjištěno, že tato vyzvala žalovaného k okamžitému uhrazení dluhu vyplývajícího ze smlouvy č. , hodnota, vyčísleného ke dni 1. 2. 2022 v částce 68 456,86 Kč včetně příslušenství, a to pod variabilním symbolem č. , var. symbol, na účet č. , č. účtu, nejpozději do 17. 3. 2022. Z dopisu zástupce žalobkyně vyplynulo, že tato dne 14. 4. 2023 vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné pohledávky ve výši 83 017,97 Kč vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, .

9. Ze smlouvy o zápůjčce (úvěru) č. , hodnota, vyplynulo, že tato byla uzavřena dne 22. 5. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, a to prostřednictvím obchodní zástupkyně společnosti , právnická osoba, , jméno FO, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč, a to na refinancování dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, v částce 9 521 Kč, kdy žalovanému tak byla vyplacena v hotovosti částka pouze ve výši 35 479 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu spolu s poplatkem ve výši 43 343 Kč uhradit v 18 měsíčních splátkách po 4 908 Kč, když poslední splátka činila 4 907 Kč. Práva a povinnosti ujednané v obchodních podmínkách, zejména v odstavci 6., byly sjednány totožně jako u smlouvy o úvěru č. , hodnota, .

10. Z výslechu svědkyně , jméno FO, vyplynulo, že tato posledních 25 let pracuje jako obchodní zástupce společnosti , právnická osoba, Náplní její práce je zprostředkování uzavření smluv zákazníků jako úvěrovaných se společností , právnická osoba, jako úvěrující, kdy smlouvy sjednává jako zástupce společnosti. Smlouvy jsou obvykle uzavírány v domácnosti úvěrovaného, když tímto způsobem byly opakovaně uzavřeny smlouvy i se žalovaným. Žalovaný dle svědkyně perfektně ovládá český jazyk a při uzavírání smluv byla dále přítomna i jeho tehdejší přítelkyně. V případě poslední uzavřené smlouvy byla vyplacenou jistinou částečně refinancována dříve uzavřená smlouva o úvěru. Standardně po úvěrovaných svědkyně vyžaduje platný doklad totožnosti, nájemní smlouvu, pracovní smlouvu a tři poslední výplatní pásky. Další údaje ohledně výdajů do žádosti o úvěr doplňuje svědkyně dle údajů získaných od úvěrovaných. Veškeré údaje včetně listin jsou pak zasílány k posouzení vedení společnosti, kdy cca během jedné hodiny je potvrzeno, zda je možné úvěr poskytnout a v jaké výši. Zde by měly být prováděny i lustrace v bankovních a nebankovních registrech. Žalovaný dle svědkyně měl úvěry hradit vždy řádně a včas, teprve s poslední smlouvou o úvěru se vyskytl problém, kdy žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek. Splátky byly vybírány hotovostně v bydlišti žalovaného přímo svědkyní, kdy toto bylo zaznamenáno do tzv. splátkové knížky a zároveň byla posílána informace o úhradě splátky na vedení společnosti , právnická osoba, Svědkyně nebyla schopna vysvětlit, proč byla smlouvou o úvěru č. , hodnota, refinancována předchozí úvěrová smlouva č. , hodnota, , když dle jejích slov měl žalovaný mít problém pouze splácením úvěru na základě smlouvy č. , hodnota, . Rovněž nijak neřešila, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy pracovní poměr uzavřený pouze na dobu určitou. Pokud jde o refinancování, pak dle její výpovědi je výplatou části jistiny předchozí refinancovaný úvěr zcela uhrazen včetně veškerých závazků z něj plynoucích.

11. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně.

14. Soud se nejprve zabýval procesní obranou žalované ohledně zdánlivosti uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, v souvislosti s tvrzením žalovaného, že neovládá český jazyk. Tuto část procesní obrany soud shledal jako účelovou, když je možno odkázat na již dříve několik uzavřených smluv o úvěru, dále pracovní a nájemní smlouvy, jež žalovaný vždy uzavíral v českém jazyce, a zejména na výpověď svědkyně , jméno FO, , která potvrdila, že žalovaný český jazyk velmi dobře ovládal.

15. Soud dále zkoumal, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem zjistila a ověřila kredibilitu žalovaného při uzavírání úvěrové smlouvy č. , hodnota, , kdy i přes doplněná skutková tvrzení k výzvě soudu a po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. při ústním jednání dospěl k závěru, že původní věřitel nedostál své povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a z tohoto důvodu je smlouva o úvěru č. , hodnota, absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice doložila listinnými důkazy, jakým způsobem ověřovala příjmy žalovaného, když se jednalo o potvrzení o příjmu za 2 měsíce předcházející uzavření úvěrové smlouvy, nicméně nedoložila výpis lustrací z bankovních a nebankovních registrů, kdy zároveň rezignovala na jakékoliv skutečné zjišťování či ověřování výdajové stránky žalovaného, když pouze dosadila částku sdělenou žalovaným ve výši 6 000 Kč, přičemž již vůbec nezohlednila aktuální výši splátek z předcházejících úvěrů, mimo jiné úvěru č. , hodnota, , kdy po odečtení výše nájemného by měsíční výdaje žalovaného představovala toliko částka 2 600 Kč, což je částka naprosto mimo běžnou realitu. Žalobkyně ani nevyžádala výpis z běžného účtu žalovaného za několik měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy, ze kterého by bylo možné jednoznačně seznat finanční poměry žalovaného a způsob jeho hospodaření, kdy rovněž zcela pominula, že žalovaný již předtím uzavřel minimálně dvě úvěrové smlouvy, které nebyl schopen splácet, resp. tyto byl nucen refinancovat prostřednictvím dalších úvěrových smluv s právním předchůdcem žalobkyně. Již toto samo o sobě nasvědčuje o vysoce rizikovém chování žalovaného jako osoby, které měl být poskytnut další úvěr.

16. Je nutno zdůraznit, že shora citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinností dle ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR - Finance, kde se mimo jiné uvádí, že „články 8 a 23 směrnice Evropské parlamentu a Rady EU č. 2008/48/OES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splní požadavky tohoto článku 23. články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se ex officio otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení vyvodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost úvěrové smlouvy č. , hodnota, .

17. Shora uvedený závěr pak platí i při aplikaci aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR ohledně posouzení kredibility úvěrovaných, zejména rozsudku sp. zn. , spisová značka, , kdy z provedeného dokazování zcela jednoznačně vyplynulo, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil toliko pět prvních splátek, a to ještě ne včas, kdy následně pak hradil další částky již s odstupem téměř jednoho roku. Existovaly tedy materiálně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného daný úvěr splácet, resp. splatit.

18. Soud pak pouze z opatrnosti odkazuje rovněž i na ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou: povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten úvěrující, který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček. K tomu je třeba dále doplnit, že pokud jde o žalobkyní nárokovanou částku (poplatek) ve výši 39 206 Kč, pak k tomuto soud uvádí, že toto nepředstavuje nic jiného než úrok, tedy formu úplaty za poskytnuté peněžní prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze právního předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým úvěrům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Přepočet úroků tedy činí přes 97 % ročně. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že shora uvedený závazkový vztah není možné hodnotit jinak, než jako nemravný, a tudíž absolutně neplatný, byť jsou zde určité úvahy o tom, že žalovaný si měl počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o úvěru. Nicméně soud má za to, že úvěrujícímu, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. Rovněž nelze ani pominout ujednání o kumulovaných smluvních pokutách a další nerovnovážná ujednání v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Berouc v potaz závěry vyjevené výše tedy soud zhodnotil smlouvu o úvěru č. , hodnota, jako absolutně neplatné právní jednání ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. K tomu soud dále doplňuje, že obsah daných ujednání specifikovaných shora nelze hodnotit jinak, než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností, přičemž tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů (v daném případě žalovaného). V této souvislosti soud odkazuje především na kumulaci smluvních pokut, které ve své podstatě představují poplatky za vymáhání pohledávek v případě prodlení žalovaného. Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Soud pak nad rámec shora uvedeného doplňuje, že úrok v spojení s dalšími nerovnovážnými ujednáními smlouvy do jisté míry může představovat znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku.

19. S ohledem na shora uvedené se tak žalobkyni dostalo během ústního jednání poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř. o tom, že věc lze po právní stránce posoudit jinak, a to dle předpisů o bezdůvodném obohacení. Soud pak skutečně vyhodnotil dané závazkové vztahy mezi účastníky ve smyslu ust. § 2991 a n. občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení, když v rámci důkazního řízení bylo prokázáno, a mezi stranami to bylo ostatně i nesporným, že ze strany žalobkyně byla na základě shora specifikované úvěrové smlouvy č. , hodnota, celkem poskytnuta částka 41 000 Kč, a to dílem na refinancování dříve uzavřeného úvěru č. , hodnota, ve výši 12 655 Kč, a dále v hotovosti ve výši 28 145 Kč. Ze strany žalovaného pak došlo celkem k úhradě částky 40 750 Kč v platbách specifikovaných shora, kdy zbývající neuhrazená část jistiny činí 250 Kč. V této části žaloby soud žalobě vyhověl, když zároveň shledal, že žalobkyně je v řízení aktivně věcně legitimována s ohledem na platné postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1879 a n. občanského zákoníku. Pokud jde o argumentaci žalobkyně, že část plateb zaplacených v období od 11. 2. 2021 do 13. 7. 2021 v celkové výši 20 000 Kč (4x 5 000 Kč) byla započtena na smlouvu o úvěru č. , hodnota, , resp. po opravě na smlouvu o úvěru č. , hodnota, , pak zde žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když ani po poučení soudu nebyla schopna přesně specifikovat, na jaké konkrétní pohledávky žalovaného vyplývající ze shora uvedené smlouvy byla část těchto plateb započtena, když doložila toliko smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a proto bylo na místě výše uvedené platby v plné výši započítat na poskytnutou jistinu z úvěru č. , hodnota, tak, jak je uvedeno shora. Protože se žalovaný dostal do prodlení splnění svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

20. Ve zbývající části jistiny a odpovídající části příslušenství byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

21. Žalovaný, který byl ve věci z větší části úspěšný, když jeho neúspěch závisí toliko v nepatrné části, má vůči žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalovaného sestávají ze 6 úkonů právní služby po 3 700 Kč (tj. 22 200 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu převzetí zastoupení, poradu s klientem dne 8. 8. 2024, sepis a odůvodnění odporu ze dne 16. 8. 2024, písemné vyjádření k výzvě soudu ze dne 17. 10. 2024 a účast na dvou ústních jednání konaných u zdejšího soudu dne 12. 11. 2024 a 19. 11. 2024, 6 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady zameškaného času v rozsahu šesti půlhodin po 100 Kč (tj. celkem 600 Kč) za čas strávený na cestě k ústnímu jednání na trase , adresa, a zpět a cestovného ve výši 991 Kč na cestě k ústnímu jednání, když v této souvislosti soud odkazuje na písemnou specifikaci nákladů žalovaného. Celkem tak náklady řízení žalovaného představuje částka 25 391 Kč. Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

22. Žalobkyni nebyla přiznána odměna za další dva jí požadované úkony právní služby spočívající v poradě s žalovaným ve dnech 14. 10. 2024 a 11. 11. 2024, když tyto s ohledem na skutkové i právní okolnosti sporu soud neshledal jako účelně vynaloženými náklady řízení.