30 C 335/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení částky 27 239 Kč s přísl. I.) Žaloba o zaplacení částky 16 755 Kč s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 14 653,32 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 48 902 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 755 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, a dále částky 10 484 Kč, se zamítá. II.) Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 12 197 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M, [příjmení]. 1.) Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 27 239 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jako věřitel uzavřela dne 19. 7. 2012 s žalovanou jako dlužníkem smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které této poskytla úvěr ve výši 11 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo dne 20. 7. 2012, přičemž žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně sjednaného efektivního úroku ve výši 99,28 % ročně splatit v 48 měsíčních splátkách po 849 Kč, a to počínaje měsícem srpen 2012 na základě sjednaného splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Kredibilita žalované pak byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, dále v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z dokladů o příjmech, prohlášení žalované atd., a dále lustrací v databázi SOLUS a NRKI. V souladu se shora uvedenou smlouvou pak byl žalované následně dne 19. 6. 2014 poskytnut i automatický revolvingový úvěr (další peněžní prostředky) ve výši 5 094 Kč, čímž došlo k navýšení celkové výše úvěru, přičemž počet splátek úvěru byl navýšen o dalších 24 měsíčních splátek na celkovou výši 20 376 Kč. Efektivní úroková sazba pak činila 88,33 % ročně. Dne 28. 6. 2016 byl žalované opětovně poskytnut automatický revolvingový úvěr ve výši 5 094 Kč, čímž opětovně došlo k navýšení celkové výše úvěru o dalších 24 splátek v částce 20 376 Kč, kdy i v tomto případě efektivní úroková sazba činila 88,33 % ročně. Žalovaná původně poskytnutý úvěr, i oba následné úvěry nehradila řádně a včas, když v období od 15. 8. 2012 do 14. 8. 2017 uhradila pouze 61 splátek po 849 Kč, tedy celkem částku 51 789 Kč. V důsledku prodlení žalované s úhradou následných splátek pak vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 12.1 a), b) Smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru (SRÚ), když žalobkyně uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 110 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, když žalobkyni vzniklo toto právo u splátky č.

62. V důsledku prodlení žalované pak došlo následně automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to souladu s bodem 12.3 Smluvních ujednání SRÚ, a to k datu 15. 11. 2017. Dle bodu 12.4 Smluvních ujednání SRÚ se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 16 645,95 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru. V bodě 12.8 Smluvních ujednání SRÚ pak bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru dnem následujícím po dni zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,15 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od dne 17. 11. 2017 až do úplného zaplacení. Žalobkyně se pak domáhá smluvní pokuty ve výši 0,11 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Celková dlužná částka tedy sestává z jistiny úvěru ve výši 16 645,95 Kč, která představuje původní dlužnou jistinu ve výši 14 653,32 Kč a kapitalizovaný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1 992,63 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 110 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 484 Kč a úroku za poskytnutý úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 14 653,32 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, kdy žalobkyně požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 65 % ročně, která odpovídá efektivní úrokové sazbě sjednané ve smlouvě pro případ poskytnutí revolvingového úvěru. Žalobkyně se dále rozhodla, že úrok za dobu po zesplatnění úvěru uvedený shora bude uplatňovat pouze do limitu 120 % celkové částky, kterou má žalovaná zaplatit, tedy co do částky 48 902 Kč. 2.) Podáním ze dne 12. 11. 2020 pak vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do úroku ve výši 30 % ročně z částky 14 653,32 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení. 3.) Usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 11. 2020 č. j. 30 C 335/2020-50, které nabylo právní moci dne 14. 12. 2020, soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil. 4.) Žalovaná nárok žalobkyně zcela neuznává, když učinila nesporným, že z titulu shora uvedené smlouvy uhradila žalobkyni celkem částku 51 789 Kč. Pokud jde o následné 2 revolvingové úvěry, pak si žalovaná není vědoma toho, že by s žalobkyní takové smlouvy uzavřela, když revolvingový úvěr je takový úvěr, který dává dlužníkovi možnost čerpat úvěr znovu, a do výše uvedené ve smlouvě, po splacení již čerpaného úvěru, přičemž žalovaná této možnosti po splacení úvěru ve výši 11 000 Kč nevyužila, a žalobkyně tak neměla žádný právní důvod k tomu, aby žalované zaslala částku v celkové výši 10 188 Kč. Pakliže jí byly na účet skutečně připsány výše uvedené částky, pak si daného nevšimla a zároveň jí ze strany žalobkyně nebylo toto oznámeno, ani jí nebyl doručen splátkový kalendář po poskytnutí revolvingového úvěru. Ze shora uvedené je tak patrné, že ze strany žalobkyně došlo pouze k plnění nad rámec uzavřené smlouvy, když této byla poskytnuta částka 10 188 Kč. Žalovaná dále odkázala na skutečnost, že žalobkyně zneužila její tísně tím, že poskytla žalované plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. Žalobkyně tak poskytla na základě výše uvedené úvěrové smlouvy (peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč s úrokem ve výši 99,28 % ročně, resp. s úrokem 65 % ročně pro případ poskytnutí revolvingového úvěru, a dále se smluvní pokutou ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, což následně po zesplatnění úvěru vyústilo až v situaci, že žalobkyně po žalované vymáhá ke dni podání žaloby celkem částku ve výši 57 755 Kč, co se týče jistiny, a to i přesto, že z její strany jí byla uhrazena částka 51 789 Kč. Žalobkyni by tak při uhrazení vymáhané pohledávky bylo za plnění ve výši 11 000 Kč poskytnuto žalovanou peněžité plnění ve výši 109 544 Kč. S ohledem na shora uvedené tedy žalovaná namítá, že smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná, kdy svým obsahem naplňuje i znaky lichvy zakotvené v ustanovení § 1796 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Dále opětovně zpochybnila doručení upozornění na možnosti zesplatnění úvěru ze strany žalobkyně. Pokud jde o příslušenství pohledávky sestávající z úroku z prodlení, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně a úroku ve výši 65 % ročně, pak se v daném případě dle žalované jedná o účelové navyšování vymáhané částky. Žalobkyně navíc podala žalobu až po téměř třech letech, kdy pokud se jedná o úrok z prodlení a výše smluvní pokuty, pak tyto shledávala v rozporu s dobrými mravy, jelikož pokud by žalobkyně učinila v době od uplatnění nároku další kroky k vymožení dlužné částky a nečekala s podáním žaloby několik let, nedošlo by k takovému nárůstu dluhu o příslušenství. V následném doplnění svého vyjádření pak žalovaná uvedla, že pokud žalobkyně tvrdí, že žalovaná svým podpisem souhlasila s poskytnutím„ automatického revolvingu“, pak v době uzavření smlouvy se neorientovala v úvěrové problematice, když smlouvu o revolvingovém úvěru uzavírala za účelem, aby jí byl poskytnut jednorázový úvěr. Ze skutečnosti, že podepsala smlouvu, pak nelze bez dalšího usuzovat, že byla řádně seznámena se smluvními podmínkami. Žalobkyní nebyla upozorněna na následné automatické poskytnutí revolvingového úvěru, čímž žalobkyně porušila svou povinnost zakotvenou v ustanovení § 94 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně pak upírá svůj nárok o smlouvu o revolvingovém úvěru v celkové výši 20 000 Kč, kdy z oznámení o schválení úvěru vyplývá, že ze strany žalobkyně došlo ke schválení úvěru toliko ve výši 11 000 Kč, kdy základní doba trvání spotřebitelského úvěru činí 48 měsíců a výše měsíční splátky 849 Kč. Dané oznámení ohledně podmínek čerpání revolvingového úvěru pouze odkazuje na Smluvní ujednání SRÚ, kdy na základě daného tak žalobkyně nesplnila svou povinnost uloženou jí zákonem o spotřebitelském úvěru v § 95 odst.

1. Způsob čerpání a splácení revolvingového úvěru je ve smlouvě stanoven neurčitým způsobem, kdy navíc z předsmluvního formuláře, který je součástí příloh žaloby, avšak není součástí samotné smlouvy, vyplývá, že za určitých okolností by žalobkyně mohla jednostranně poskytovat žalované revolvingy v předem neurčeném počtu, a to bez předchozího souhlasu žalované, přičemž by tak ze strany žalobkyně mohl být poskytnut neomezený počet revolvingových úvěrů. Toto je opětovně zcela v rozporu s účelem a duchem zákona o spotřebitelském úvěru. 5.) Žalobkyně v replice k vyjádření žalované zejména uvedla, že doložila, na základě jakého právního titulu byl žalované poskytnut revolvingový úvěr, když podpisem smlouvy žalovaná potvrdila mimo jiné i to, že s poskytnutím automatického revolvingového úvěru souhlasí. Taktéž námitku, že žalovaná si nevšimla skutečnosti, že na účet jí bylo připsáno dalších 10 188 Kč, žalobkyně považuje za účelovou. Celkem tedy byla žalované vyplacena částka 21 188 Kč. Sjednaný úrok pak žalobkyně shledává jako přiměřený. Předžalobní výzva o zesplatnění byla žalované zasílána na adresu, kterou uvedla ve smlouvě o úvěru jako adresu trvalého bydliště. Rovněž uplatněná výše smluvní pokuty je v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. 6.) Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z předsmluvního formuláře ze dne 19. 7. 2012, který obsahuje podpis žalované, a dále ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 19. 7. 2012 mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. V sekci A nazvané„ Parametry revolvingového úvěru“ se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč se základní dobou splácení 48 měsíců při výši měsíčních splátek 1 263 Kč, předpokládané úrokové sazbě 99,28 % ročně a celkové uhrazené částce 60 624 Kč. Za podmínek uvedených ve Smluvních ujednáních ke smlouvě o revolvingovém úvěru pak bylo možné žalované poskytnout jeden či postupně více revolvingových úvěrů (počet možných poskytnutých revolvingových úvěrů není omezen), čímž mělo dojít k prodloužení doby trvání úvěru způsobem sjednaným ve smluvních ujednáních smlouvy o revolvingovém úvěru, kdy celková výše úvěru se po poskytnutí každého revolvingu zvyšuje vždy o částku odpovídající výši poskytnutého revolvingu. Celý úvěr, tedy doposud nesplacená část úvěru, navýšená o poskytnutý revolving, je po poskytnutí každého revolvingu spatná v pravidelných měsíčních splátkách po 1 263 Kč, jejichž počet se poskytnutím každého revolvingu navyšuje vždy o jednu z následujících variant 12/18/24 splátek. S ohledem na skutečnost, že počet případně poskytnutých revolvingů není omezen, je smlouva o revolvingovém úvěru uzavřena na dobu neurčitou. Výše revolvingu pak byla sjednána ve výši 9 397 Kč a celková výše úvěru po poskytnutí revolvingu 29 397 Kč, když výpůjční úroková sazba u revolvingu byla sjednána ve výši 88,33 % ročně a byla dohodnuta jako pevná pro celou dobu splácení všech případně poskytnutých revolvingů. Nedílnou součástí shora uvedené smlouvy v revolvingovém úvěru pak byla i Smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru a Obecná ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru. Z výpisu ze záznamu z registru SOLUS, karty hodnocení klienta, prohlášení o splnění informační povinnosti věřitele ze dne 19. 7. 2012 a potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance má soud dále za prokázané, že žalobkyně posoudila kredibilitu (úvěruschopnost žalované). Z Obecných ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru, které jsou nedílnou součástí shora uvedené smlouvy o úvěru, vyplynulo, že zde absentuje podpis jak žalobkyně tak i žalované. Z článku VII. bylo dále zjištěno, že žalovaná měla vzít na vědomí, že v případě jejího prodlení s plněním závazků dle smlouvy o revolvingovém úvěru je věřitel oprávněn požadovat náhradu způsobené škody, zaplacení smluvních pokut (viz článek 12 Smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru), a dále že se mohou stát okamžitě splatné veškeré závazky ze smlouvy o revolvingovém úvěru a zaplacení nákladů řízení spojených s vymáháním dlužných pohledávek v rámci nalézacího a případně exekučního řízení. V sekci nazvané„ Posouzení schopnosti klienta splácet úvěr – proces uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru“ pak bylo sjednáno, že po předložení návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru provede věřitel (žalobkyně) posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. V případě, že po posouzení úvěruschopnosti žalobkyně dospěje k závěru, že úvěr dle písm. A bodu I. až V. návrhu smlouvy o revolvingovém úvěru může být žalované poskytnut, bude této poskytnut úvěr s parametry uvedenými pod písm. A body I. až V. návrhu smlouvy o revolvingovém úvěru. Schválení navrhovaného úvěru pak měla oznámit žalobkyně žalované písemným oznámením o schválení úvěru doručeným k jejím rukám, jejíž součástí mělo být i oznámení o konečných parametrech úvěru, splátkový kalendář a jedno vyhotovení smlouvy o revolvingovém úvěru s potvrzenou akceptační doložkou věřitele. Tato akceptační doložka je skutečně součástí návrhu smlouvy o revolvingovém úvěru, kdy návrh byl ze strany žalobkyně akceptován dne 20. 7. 2012. Ze sekce„ Posouzení schopnosti klienta splácet úvěr – proces uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru“ pak dále vyplynulo, že smlouva o revolvingovém úvěru má být uzavřena v okamžiku doručení Oznámení o schválení úvěru žalované. V případě, že je výše úvěru akceptovatelná a přijatá věřitelem po posouzení schopnosti žalované splácet úvěr bude nižní než dle písm. A bod I. až V. návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, a budou-li v případě žalované splněna hlediska opatrnosti a obezřetnosti úvěrování, je věřitel (tedy žalobkyně) oprávněn schválit poskytnutí úvěru žalované v nižší výši než dle písm. A body I. až V. návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Při ponížení navrhované výše úvěru dle písm. A body I. až V. pak dojde i ke změně dalších parametrů poskytovaného úvěru uvedených v písm. A body I. až V. smlouvě o revolvingovém úvěru. Veškeré parametry úvěru se však budou pohybovat v rozmezí předsmluvních informací zpracovaných v souladu se zákonem č. 145/2010. Z předsmluvních informací, které žalovaná podepsala dne 19. 7. 2012 pak v kontextu se shora uvedeným vyplynulo, že žalobkyně informovala žalovanou ohledně údajů ke spotřebitelskému úvěru, o který žalovaná projevila zájem a který bude v případě zájmu žalované poskytnut dle případně v budoucnu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru. Celková výše spotřebitelského úvěru měla činit 20 000 Kč a to v případě, že žalované nebude dále poskytnut žádný následný revolvingový úvěr. Za podmínek uvedených ve Smluvních ujednáních ke smlouvě o revolvingovém úvěru pak mohl být žalované poskytnut jeden či postupně více revolvingových úvěrů (počet možných poskytnutých revolvingů není omezen), čímž mělo dojít k prodloužení doby trvání úvěru způsobem sjednaným ve smluvních ujednáních smlouvy o revolvingovém úvěru, když celková výše úvěru měla po poskytnutí každého revolvingu (9 397 Kč), měla činit 29 397 Kč. Poté, co žalovaná měla učinit návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, věřitel měl posoudit její schopnost úvěr splácet, přičemž na základě tohoto posouzení mohlo dojít k ponížení základní výše poskytovaného úvěru až na částku 7 000 Kč, popř. mohl být návrh na uzavření smlouvy zcela zamítnut. Pokud by došlo ke shora uvedenému ponížení základní výše úvěru, mělo zároveň dojít i ke změně dalších parametrů úvěru. Výše revolvingu tak mohla být ponížena na částku 2 897 Kč, resp. 3 210 Kč. Návrh smlouvy o revolvingovém úvěru měl zároveň představovat žádost klienta o poskytnutí úvěru a případných následných revolvingů. V případě, že by žalovaná uhradila prvních šest splátek a následně vždy každých 12 splátek u úvěru se splatností 12 a 18 měsíců, nebo vždy prvních 12 splátek a následně vždy každých 18 splátek u úvěru se splatností 24 a 30 měsíců, nebo vždy prvních 18 splátek a následně vždy dalších 24 splátek u úvěru se splatností 36 měsíců, nebo vždy prvních 24 splátek u úvěru se splatností 42 a 48 měsíců, byl by jí za podmínky schválení ze strany věřitele (žalobkyně) úvěr automaticky prodloužen a navýšen, tj. žalobkyně poskytne revolvingový úvěr (další peněžní prostředky pro potřeby žalované, o než by bylo rozšířeno původní čerpání úvěru). Revolving měl být poskytnut bezhotovostním bankovním převodem na účet uvedený v záhlaví smlouvy o revolvingovém úvěru do pěti pracovních dnů od okamžiku splnění podmínek o poskytnutí revolvingu. V den poskytnutí revolvingu pak měla žalobkyně jako věřitel žalobkyni zaslat žalované písemné oznámení o poskytnutí revolvingu. Základní doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 48 měsíců, výše měsíční splátky 1 263 Kč a celková částka, kterou je třeba uhradit ve výši 60 624 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 99,28 % ročně v případě základního spotřebitelského revolvingového úvěru a ve výši 88,33 % ročně v případě následného revolvingu/ů. Ve stejné výši jak pak byla sjednána i RPSN. V části Předsmluvních informací nazvané„ Náklady v případě opožděných plateb“ byla žalovaná informována o tom, že za opomenuté platby jí bude účtována a) v případě prodlení 15 dnů po termínu splatnosti smluvní pokuta ve výši 8 % z výše dlužné částky, a dále za b) v případě prodlení 30 dnů po termínu splatnosti smluvní pokuta pod písm. a) bude dále navýšena o 13 % z výše dlužné částky. V případě, že by žalovaná neuhradila dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě že se ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části v délce 60 dnů stávají se automaticky okamžitě splatnými všechny dosud nesplacené závazky z uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru. V případě, že po zesplatnění veškerých závazků dle smlouvy o revolvingovém úvěru by žalovaná neuhradila částku odpovídající nové jistině úvěru ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy by k tomuto zesplatnění došlo, vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z této dlužné částky. Při výpočtu této smluvní pokuty se pak vychází z aktuální výše nové jistiny úvěru ke dni vzniku práva věřitele na zaplacení smluvní pokuty, kdy součástí jistiny se pak měly stát i běžné úroky. V případě, že po zesplatnění veškerých závazků dle smlouvy o revolvingovém úvěru by žalovaná neuhradila částku odpovídající nové jistině úvěru ani v den následujícím po dni, kdy k tomuto zesplatnění došlo, vzniklo věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,15 % z nové jistiny úvěru za každý den v prodlení, a to až do úplného zaplacení., a to i v případě, že věřiteli vznikl nárok na zaplacení shora uvedené 25% smluvní pokuty z dlužné částky odpovídající aktuální výši nové jistiny úvěru. Ze smluvních ujednání smlouvy o revolvingovou úvěru poskytovaného žalobkyní, které jsou nedílnou součástí shora uvedené smlouvy o úvěru, soud zjistil, že se jedná o čtyři hustě popsané stránky velikosti A4, kdy velikost písma je cca poloviční oproti velikosti písma návrhu, resp. smlouvy o uzavření revolvingovém úvěru. V článku 2.3 Smluvních ujednání SRÚ je sjednáno, že v případě, že po posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr věřitel dospěje k závěru, že úvěr s parametry dle písm. A body I. až V. návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru může být žalované poskytnut, bude této poskytnut úvěr s parametry uvedenými pod písm. A body I. až V. návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Schválení navrhovaného úvěru oznámí věřitel dlužníkovi písemným oznámením doručeným k rukám žalované, jehož součástí bude i oznámení o konečných parametrech úvěru, platný splátkový kalendář a jedno vyhotovení smlouvy o revolvingovém úvěru s potvrzenou akceptační doložkou. Smlouva o revolvingovém úvěru je tak uzavřena v okamžiku doručení oznámení o schválení úvěru žalované. Z článku 2.4 pak vyplynulo, že v případě, že výše úvěru akceptovatelná a přijatá žalobkyní po posouzení schopnosti žalované splácet úvěr bude nižší než dle písm. A bod I. až V. návrhu, a budou-li v případě žalované splněna hlediska opatrnosti a obezřetnosti úvěrování, je žalobkyně oprávněna schválit poskytnutí úvěru žalované v nižší výši než dle písm. A body I. až V. návrhu. Při ponížení navrhované výše úvěru dle písm. A body I. až V. dojde i ke změně dalších parametrů poskytovaného úvěru uvedených v písm. A body I. až V. návrhu. Veškeré parametry úvěru se však budou vždy pohybovat v rozmezí Předsmluvních informací, které byly žalované poskytnuty před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru, jejichž kopie tvoří přílohu smlouvy o revolvingovém úvěru. Schválení úvěru pak oznámí žalobkyně žalované písemným oznámením o schválení úvěru doručeným k jejím rukám, jehož součástí bude i oznámení o konečných parametrech úvěru, platný splátkový kalendář a jedno vyhotovení smlouvy o úvěru s potvrzenou akceptační doložkou. V článku 3 smluvních ujednání nazvaného„ Revolving“ v bodě 3.1 bylo ujednáno, že žalovaná tímto žádá o poskytnutí revolvingu. V případě, že splatí vždy prvních 6 splátek a následně vždy každých 12 splátek u úvěru se splatností 12 a 18 měsíců, nebo vždy prvních 12 splátek a následně vždy každých 18 splátek u úvěru se splatností 24 a 30 měsíců, nebo vždy prvních 18 splátek a následně vždy 24 splátek úvěru se splatností 36 měsíců, a nebo vždy každých 24 splátek u úvěru se splatností 42 až 48 měsíců, bude jí za podmínky schválení ze strany žalobkyně úvěr automatiky prodloužen a navýšen a žalobkyně poskytne žalované revolving (další peněžní prostředky pro potřebu žalované, rovněž i rozšířené čerpání úvěru). V případech uvedených v článku 2 bodu 2.3 smluvních ujednání je výše revolvingu uvedena v písm. A bodu V. smlouvy o revolvingovém úvěru a v případech uvedených v článku 2 bodu 2.4 je výše revolvingu uvedena v Oznámení o schválení úvěru v rámci Oznámení o konečných parametrech úvěru. Celková výše úvěru po poskytnutí revolvingu bude vždy činit součet částky odpovídající výši poskytovaného revolvingu a částky odpovídající dosud neuhrazeným splátkám jistiny již poskytnutého úvěru. Přesná celková výše úvěru po poskytnutí následného automatického revolvingu je v případech uvedených v článku 2 bodu 2.3 vyčíslena pod písm. A bod V. smlouvy o revolvingovém úvěru a v případech uvedených v článku 2 bodě 2.4 bude vyčíslena v oznámení o schválení úvěru v rámci oznámení o konečných parametrech úvěru. Dle dohody stran souhlas žalobkyně s poskytnutím revolvingu projeví přímo provedením revolvingu. Na poskytnutí revolvingu pak není právní nárok. Z bodu 3.2 bylo dále zjištěno, že revolving měl být poskytnut žalované bezhotovostním bankovním převodem na účet uvedený v záhlaví smlouvy o revolvingovém úvěr po splnění podmínek shora. Celková výše revolvingu se po poskytnutí každého revolvingu zvyšuje vždy o částku odpovídající výši poskytnutého revolvingu. Kde se ve smlouvě o revolvingovou úvěru nebo ve Smluvních ujednáních hovoří o úvěru, míní se tím případně i poskytnutý revolving, nevyplývá-li to z povahy ustanovení. Celý úvěr je po poskytnutí každého revolvingu splatný v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž počet se poskytnutím každého revolvingu navyšuje vždy o dalších 12 splátek úvěru se splatností 12 a 18 měsíců, o dalších 18 splátek u úvěru se splatností 24 a 30 měsíců, o dalších 24 splátek u úvěru se splatností 36, 42 a 48 měsíců. Výše jednotlivých splátek i jejich splatnost v jednotlivých splátek v jednotlivých měsících zůstane stejná a bude vyplývat z platného splátkového kalendáře. Úvěr po každém poskytnutí následného revolvingu bude splatný dle příslušného splátkového kalendáře. Splátkový kalendář po poskytnutí následného revolvingu se stává platným a účinným dnem poskytnutím revolvingu. Tento bude zaslán žalované společně s oznámením o poskytnutí revolvingu. V článku 3.7 pak byla žalovaná oprávněna písemně požádat do 10 dnů od vyplacení revolvingu o stornování již vyplaceného revolvingu. Současně byla povinna do 10 dnů od vyplacení revolvingu na účet žalobkyně celou částku poskytnutého revolvingu vrátit. K účinnému stornování již vyplaceného revolvingu přitom může dojít pouze s následným písemným souhlasem žalobkyně a za podmínek stanovených v písemné dohodě žalobkyně a žalované o stornování již vyplaceného revolvingu. Jestliže nebude mezi smluvními stranami dohodnuto písemně jinak, má se za to, že pokud se žalobkyně k podané žádosti o stornování již vyplaceného revolvingu nevyjádří ve lhůtě 10 dnů od doručení této žádosti, s touto žádostí nesouhlasí. Podaná žádost o stornování již vyplaceného revolvingu žádným způsobem neovlivňuje povinnost dlužníků splácet za výše uvedených podmínek celý úvěr. Pokud nebude žádost žalované o stornování vyplaceného revolvingu ze strany žalobkyně odsouhlasena, vrátí žalobkyně revolving žalované, a to na účet určený pro výplatu revolvingu. V článku 4.2 bylo dále ujednáno, že u každého poskytnutého revolvingu se zavazuje žalovaná zaplatit žalobkyni sjednané úroky za jeho poskytnutí. Sjednaná výše úroků o revolvingu je v případech stanovených v článku 2 bodu 2.3 Smluvních ujednání SRÚ uvedená v písm. A pod V. smlouvy o revolvingovém úvěru, v případech stanovených v článku 2 bodu 2.4 bude výše úroků stanovena v Oznámení o schválení úvěru v rámci Oznámení o konečných parametrech úvěru. V článku 7 nazvaného„ Práva a povinnosti klienta, spoludlužníka [číslo] spoludlužníka [číslo]“ pak bylo v bobě 7.5 sjednáno, že žalovaná uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru prohlašuje, že v souladu s ustanovením § 401 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (pozn. soudu – v rozhodné době již zrušeného), prodlužuje promlčecí dobu veškerých práv vzniklých ze smlouvy o revolvingovém úvěru na dobu 10 let od okamžiku, kdy započne tato doba běžet. Taktéž žalobkyně uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru prohlašuje v souladu s ustanovením § 401 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, že prodlužuje promlčecí dobu veškerých práv vzniklých dlužníkům ze smlouvy o revolvingovém úvěru na dobu 10 let od okamžiku, kdy započne tato doba běžet. V bodě 7.6 pak byla sjednána povinnost žalované za účelem úhrad jednotlivých splátek a příslušenství včetně smluvních pokut inkaso ve prospěch žalobkyně. V článku 12 nazvaného„ Sankce“ bylo v bodě 12.1 ujednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky nebo její části o více něž za a) 15 dnů po termínu splatnosti, vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % dle výše dlužné částky, a dále za b) 30 dnů po termínu splatnosti jí vzniká právo nad rámec smluvní pokuty uvedené shora právo na úhradu další smluvní pokuty ve výši 13 % z výše dlužné částky. Smluvní pokuty shora jsou splatné do 10 dnů od dne vzniku práva na jejich zaplacení. Z bodu 12.3 bylo dále zjištěno, že v případě, že žalovaná neuhradí dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že se ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části v délce 60 dnů je za a) žalobkyně oprávněna odepřít plnění svých závazků, za b) stávají se automaticky okamžitě splatnými všechny doposud nesplatné závazky. Z bodu 12.5 vyplynulo, že v případě, že žalovaná po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v těchto smluvních ujednání nezaplatí částku odpovídající nové jistině úvěru dle článku 12 bodu 12.4, vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z této dlužné částky. Z bodu 12.4 bylo zjištěno, že v případě zesplatnění úvěru se součástí nové jistiny stává i běžný úrok. Z bodu 12.8 smluvních ujednání dále vyplynulo, že v případě, že žalovaná po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným ve smluvních ujednáních nezaplatí částku odpovídající nové jistině úvěru dle článku 12 bodu 12.4 ani den následující po dni, kdy k zesplatnění úvěru došlo, vzniká žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,15 % z této nové jistiny úvěru za každý den v prodlení žalované s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že žalobkyni vznikne právo na smluvní pokutu dle článku 12.

5. V článku 13 nazvaného„ Ostatní sankce“ se sjednává právo žalobkyně zasílat zpoplatněné upomínky v případě prodlení s jakoukoliv splatného peněžitého závazku ze strany žalované. Z Oznámení o schválení úvěru k č. SRÚ [číslo] bylo zajištěno, že v rámci tohoto žalobkyně informovala žalovanou, že po posouzení její schopnosti splácet úvěr došlo ke schválení úvěru v základní celkové výši úvěru 11 000 Kč, a to na základě návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 19. 7. 2012. Doručením o Oznámení pak mělo dojít k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] kdy jedno vyhotovení mělo být zároveň zasláno žalované. Přílohou Oznámení je pak i splátkový kalendář. V části Oznámení specifikovaného shora nazvané„ Konečné parametry revolvingového úvěru“ byla v článku II. stanovena základní doba trvání spotřebitelského úvěru 48 měsíců za předpokladu, že žalované nebude poskytnut žádný revolving. Celková základní výše úvěru činila 11 000 Kč, kdy za podmínek uvedených ve Smluvních ujednáních ke smlouvě o revolvingovém úvěru mohl být žalované poskytnut jeden či postupně více revolvingů (počet možných poskytnutých revolvingů není omezen), čímž by došlo k prodloužení doby trvání úvěru způsobem sjednaným ve smluvních ujednáních, když celková výše úvěru se po poskytnutí každého revolvingu zvyšuje vždy o částku odpovídající výši poskytnutého revolvingu. Celý úvěr, tedy doposud nezaplacená část úvěru nevýšena o poskytnutý revolving, je po poskytnutí každého revolvingu splatný v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 849 Kč, jejichž počet se poskytnutím každého revolvingu navyšuje vždy o dalších 24 splátek. Výše revolvingu činí 5 094 Kč, celková výše úvěru po poskytnutí úvěru činí 16 094 Kč. Z článku III. oznámení o schválení úvěru ze dne 23. 7. 2012 dále vyplynulo, že výpůjční úroková sazba byla žalobkyní bez bližšího vysvětlení a odůvodnění stanovena ve výši 137,53 % ročně a byla„ dohodnuta“ jako pevná výpůjční úroková sazba po celou dobu splácený úvěru. Výpůjční úroková sazba u případného následného revolvingového úvěru/ů pak byla ze stany žalobkyně stanovena ve výši 129,53 % ročně a opětovně„ dohodnuta“ jako pevná po celou dobu splácení všech případně poskytnutých revolvingů. V článku IV. byla stanovena RPSN ze strany žalobkyně ve výši 139,79 % ročně. Základní celková částka splatná žalovanou byla stanovena žalobkyní ve výši 40 752 Kč, když každým revolvingem se celková částka splatná měla zvýšit o částku 20 376 Kč, přičemž počet poskytnutých revolvingů není omezen. Ze splátkového kalendáře vyplynulo, že žalovaná měla úvěr splácet ve 40 pravidelných měsíčních splátkách 849 Kč počínaje dnem 15. 8. 2012, když poslední splátka za předpokladu, že nebude čerpán revolving, měla být uhrazena dne 15. 7. 2016. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo dále zjištěno, že žalobkyně uhradila žalované dne 20. 7. 2012 částku 11 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] na účet č. [bankovní účet], který je rovněž uveden v návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru jako bankovní spojení žalované. Z poštovní dodejky bylo dále zjištěno, že žalovaná dne 24. 7. 2012 osobně převzala jedno vyhotovení smlouvy o revolvingovém úvěru, splátkový kalendář, a dále Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo]. Z Oznámení o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 20. 6. 2014 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovanou, že v souladu se zněním Smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] jí byl poskytnut automatický revolvingový úvěr dle článku 4 smluvních ujednání, kdy v příloze jí byl zároveň zaslán splátkový kalendář, na základě kterého byla povinna provádět úhrady jednotlivých splátek. Hodnota RPSN pak byla stanovena žalobkyní na 126,51 %. Z Oznámení o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 29. 6. 2016 bylo dále zajištěno, že žalobkyně sdělila žalované, že v souladu se zněním smluvních ujednání o revolvingovém úvěru [číslo] jí byl poskytnut automatický revolvingový úvěr (viz článek 4 Smluvních ujednání), přičemž v příloze jí byl opětovně zaslán nový splátkový kalendář, na základě kterého měla být povinna provádět úhrady jednotlivých splátek, kdy hodnota RPSN byla opětovně stanovena žalobkyní ve výši 124,13 %. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo dále zjištěno, že žalobkyní byla žalované na shora specifikovaný účet vyplacena dne 19. 6. 2014 částka 5 094 Kč a dne 28. 6. 2016 opětovně částka 5 094 Kč, obě pod variabilním symbolem [číslo]. Z nesporného tvrzení žalobkyně a žalované má soud dále za prokázané, že žalované byla ze strany žalobkyně celkem poskytnuta na základě shora uvedené smlouvy o revolvingovém úvěru a následných dvou„ automatických“ revolvingových úvěrů celkem částka 21 188 Kč (11 000 Kč + 2x 5 094 Kč), přičemž tato uhradila 61 splátek po 849 Kč, tedy celkem částku 51 789 Kč. Z výzvy žalobkyně ze dne 16. 10. 2017 bylo zjištěno, že tato upozornila žalovanou, že z její strany nebyly uhrazeny splátky č. 62 a 63 splatné dne 15. 9. 2017, resp. dne 15. 10. 2017, kdy žalované vznikla zároveň povinnost uhradit jí smluvní pokutu ve výši 110 Kč a zároveň byla žalovaná upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru a vyúčtování dalších pokut. Z dopisu zástupce žalobkyně ze dne 19. 8. 2020 bylo zjištěno, že tato vyzvala v rámci předžalobní výzvy žalovanou k úhradě žalobou nárokované částky. 7.) Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předně je třeba odkázat na ustanovení § 497 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou povinnost věřitele poskytnout dlužníkovi na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost dlužníka poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který poskytne přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru plyne, že úrok byl sjednán ve výši 99,28 % ročně, avšak skutečná výpůjční úroková sazba pak byla jednostranně stanovena ze strany žalobkyně oznámením o schválení úvěru ze dne 23. 7. 2012 ve výši 137,53 % ročně. Z žádných dostupných dokumentů pak nevyplývá, jakým způsobem byla tato úroková sazba žalobkyní vypočtena, a proč se odchýlila od původně sjednané úrokové sazby ve smlouvě o revolvingovém úvěru. O shora uvedeném úroku ať již ve výši 99,28 % ročně resp. reálně 137,53 % ročně nelze v žádném případě uvažovat jako o úroku přiměřeném, když tento několikanásobně převyšuje úrokovou míru obvyklou v daném místě a čase sjednání smlouvy o revolvingovém úvěru. Nelze pominout ani skutečnost, že v případě žalované se jedná o dlužníka, který by na bankovní produkt s nejvyšší pravděpodobností nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky ohledně svojí kredibility (bonity) .. V této souvislosti soud odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni – viz např. rozsudek ze dne 7. 8. 2018 č. j. 25 Co 141/2018-92 či rozsudek ze dne 4. 9. 2019 č. j. 25 Co 270/2019-83. Rovněž nelze pominout ani způsob sjednání klíčových součástí smlouvy o úvěru, a to zejména možnosti zesplatnění, smluvních pokut, prodloužení promlčecí doby a dalších sankčních ujednání, které byly v podstatě jednostranně ze strany žalobkyně„ vnuceny“ žalované v rámci formulářových Smluvních podmínek, jež tvoří součást smlouvy, psaných drobným písmem v rozsahu pěti stran o velikosti A4. Smluvní pokuty pak jsou v podstatě kumulovány za tatáž prodlení, kdy výše smluvní pokuty se odvíjí toliko od délky prodlení žalované, kdy rovněž tato ujednání soud shledává jako nepřiměřená a nemravná. 8.) S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že celý závazkový vztah nelze zhodnotit jinak než jako nemravný ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a tudíž absolutně neplatný ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Mohou zde sice být určité úvahy o tom, že žalovaná si měla počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy, nicméně soud má za to, že žalobkyni, která jednoznačně zneužila tísně žalované jako jejího klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. K tomu pak soud dále doplňuje, že obsah daných ujednání specifikovaných shora nelze hodnotit jinak, než jako absolutní nerovnováhu vzájemných práv a povinností, přičemž tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů (žalované). Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti, kdy o závěru absolutní neplatnosti pak svědčí i dikce ustanovení § 55 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. V této souvislosti odkazuje soud i na judikaturu ESD a gramatický výklad daného ustanovení. Z tohoto úhlu hodnocení je třeba poukázat i na skutečnost, že obecná ustanovení občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, vyjádřené v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona, přičemž ve smyslu ust. § 3030 obč. zák., ve znění účinném od 1.1.2014 mají být aplikovány i na právní vztahy vzniklé před datem jeho účinnosti. K doplnění závěrů uvedených shora pak soud považuje za nutné zdůraznit, že zohlednil i okolnosti, za kterých byla smlouva uzavřena a její další obsah tak, jak je uvedeno výše. Nelze proto pominout, že smlouva byla uzavřena mezi profesionálem a spotřebitelem, že byla uzavřena adhezním způsobem a že žalovaná na formuláři vypracovaném žalobkyní v podstatě nemohla nic ovlivnit. Navíc je třeba klást důraz na transparentnost a srozumitelnost ujednání, což v dané věci rozhodně nebylo splněno, když k použitým formulacím lze jen stěží porozumět. Rozhodně jim pak nemůže rozumět spotřebitel, resp.„ svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka“ (§ 4 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014). Soukromé právo je sice postaveno na zásadě smluvní volnosti a autonomie vůle stran, stejně tak si ale zakládá na tom, aby uspořádání smluvních vztahů bylo spravedlivé a nevytvářelo významnou nerovnováhu k tíži slabší strany. V projednávaném případě se tedy jedná o smlouvu, jejímž cílem nebylo půjčit žalované peníze a dosáhnout přiměřeného protiplnění, ale o záměr obohatit se na úkor slabší strany, přičemž absolutní neplatnost smlouvy soudem nelze nijak zhojit. 9.) Touto optikou je pak třeba nahlížet i na dva automatické revolvingové úvěry (každý ve výši 2x 5 094 Kč) poskytnuté žalované, kdy tyto byly poskytnuty žalované bez jejího požádání, tedy v rozporu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, a kdy nebyly splněny ani obecné podmínky týkající se platného uzavření smlouvy tedy řádné oferty a její akceptace. Z opatrnosti pak soud dodává, že shora uvedené závěry lze bez dalšího vztáhnout i na tyto dva poskytnuté„ revolvingové úvěry“. Soud nad rámec shora uvedeného doplňuje, že chování žalobkyně do jisté míry hraničí i se znaky lichvy. 10.) Dále soud považuje za nutné uvést, že získání vysoké odměny za získání peněžních prostředků ve formě úroků a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a žalobkyně by předmětnou částku žalované nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání žalobkyně jako podnikání poškozující zájem společnosti, kdy k legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, pak nelze přiznat právní ochranu. S ohledem na shora uvedené se tak žalobkyni dostalo během ústního jednání poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. o tom, že věc lze po právní stránce posoudit jinak, a to dle předpisů o bezdůvodném obohacení. Soud pak skutečně vyhodnotil daný závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 451 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 ve spojení s ustanovením § 2991 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jako bezdůvodné obohacení, když v rámci důkazního řízení bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalované poskytnuta celkem částka 21 188 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 51 789 Kč, tedy vzniklé bezdůvodné obohacení více než 2x přeplatila. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11.) Výrok o náhradě nákladů řízení dále vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná má vůči žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze čtyř úkonů právní služby po 2 220 Kč (tj. 8 880 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, dvou vyjádření ve věci a jedné účastni na ústním jednání, čtyř režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 197 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 12 197 Kč Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.