30 C 34/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Stehlíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 14 093,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně plynoucím z částky částka od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajících vznesených nárocích se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, se žalovaným uzavřela dvě smlouvy o půjčce, které žalovaný v plném rozsahu nevrátila.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny s výzvou k vyjádření mu byly doručeny fikcí. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto výslovně souhlasila a žalovaný nevyjádřil ve stanovené lhůtě svůj nesouhlas.

3. Soud z předložených listin učinil následující skutková zjištění. Podle předložené smlouvy o půjčce podepsané právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne datum, půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému téhož dne částku částka, žalovaný peníze převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčku spolu s poplatkem ve výši částka vrátit v 60týdenních splátkách po částka s poslední splátkou splatnou dne datum. Poplatek byl vypočten jako součet úroku ve výši částka, s úrokovou sazbou 19,98 % ročně, poplatku za administrativní činnost ve výši částka a poplatku za hotovostní inkaso ve výši částka.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh ve spojení s oznámením o postoupení pohledávek z datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

5. Z předžalobní výzvy ze dne datum ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě svého dluhu.

6. Z tvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný na půjčku uhradil poslední splátku dne datum, přičemž dlužná jistina ke dni datum činila částka a dlužný poplatek částka. Dosud nebyly tyto částky žalovaným uhrazeny.

7. Ze statistiky České národní banky bylo zjištěno, že v okamžiku uzavření smlouvy o půjčce, činily průměrné úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů 14,63 % a 14 % ročně.

8. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný sjednali dne datum smlouvu o půjčce, podle které žalovaný převzal částku částka, kterou se zavázal zaplatit ve sjednaných týdenních splátkách. Do dnešního dne žalovaný uhradil žalobkyni částku částka. Tvrzená pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni.

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

11. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudil podle právních předpisů účinných ve znění do datum.

12. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při peněžité půjčce lze dohodnout úroky (§ 658 odst. 1 ObčZ). Podle § 39 ObčZ je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. § 3 odst. 1 ObčZ stanoví, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

13. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě úročné půjčky podle § 657 ObčZ, když uzavřené smlouvy soud považuje za neplatné. Ujednání o výši úroku, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit bylo nemravné. Soud je toho názoru, že částka ve výši částka z půjčky ve výši částka označená jako poplatek, který měl žalovaný vrátit věřiteli společně s jistinou, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než zmíněný úrok ve smyslu § 658 občanského zákoníku, tj. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněnými úroky. Vzhledem k tomuto závěru soud posuzuje celý nárok z titulu tzv. „poplatku“ jako ujednání o úroku s tím, že takto sjednaný úrok, který ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje 83,60 % je ujednáním neplatným podle § 39 a § 3 ObčZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu § 658 odst. 1 ObčZ v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období (duben a červen roku 2013), a bylo zjištěno, že tato sazba činila do 14 % a 14,63 % ročně (řady ARAD ČNB). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno sjednanou vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku půjčky. K absolutně neplatnému ujednání musí soud podle výše uvedeného § 39 ObčZ přihlížet ex offo, tedy z úřední povinnosti.

14. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy o půjčce, neboť v případě půjčky, na rozdíl od úvěru, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, lze půjčku sjednat jako bezúročnou. V daném případě dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti ujednání od ostatního obsahu smlouvy. Předchůdce žalobkyně by bez jakýchkoli pochybností zmíněnou zápůjčku bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěru neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli možnost žalovanému vyjednávat o obsahu půjčky, měl pouze možnost půjčku za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout (smlouva typu „take it or leave it“). Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

15. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce jako celku, představovalo všechno plnění předchůdce žalobkyně ve vztahu k žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se proto jedná o bezdůvodné obohacení podle § 451 odst. 2 ObčZ. Podle § 451 ObčZ přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

16. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o částku částka, neboť dle tvrzení žalobkyně uhradil ze zapůjčených prostředků (částka) pouze částku částka. Z těchto důvodů proto soud uložil žalovanému výrokem I rozsudku, aby žalobkyni zaplatil zbytek bezdůvodného obohacení ve výši částka. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzván žalobkyní k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, kde byl vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne datum. Podle § 573 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se oznámení dostalo do sféry žalovaného dnem datum a do 10. dne od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do datum. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostala se od datum do prodlení s plněním svého peněžitého závazku.

17. Ve zbytku, přesahujícím shora uvedené vyčíslení bezdůvodného obohacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II).

18. Výrok III o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch a neúspěch stran je i s ohledem na žalované příslušenství shodný, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (exekuce).