30 C 342/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení částky ve výši 6 341 000 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 295 110 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 295 110 Kč od 8. 10. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu návrhu na zaplacení částky 45 890 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 45 890 Kč od 8. 10. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 822 862 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou doručenou dnešnímu soudu dne 1. 12. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 6 341 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 9. 2021 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že dne 13. 3. 2019 uzavřela jako dopravce s žalovaným jako objednatelem v režimu zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících smlouvu o veřejných službách o přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou k zajištění dopravní obslužnosti [příjmení] kraje pro oblast [anonymizováno], uveřejněnou v registru smluv pod [anonymizováno] smlouvy [číslo] a smlouvu o veřejných službách k přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou k zajištění dopravní obslužnosti [právnická osoba], uveřejněnou v registru smluv pod [anonymizováno] smlouvy [číslo]. Předmětné smlouvy [právnická osoba], pokrývají téměř kompletní nabídku veřejné linkové dopravy v rámci integrovaného dopravního systému [příjmení] kraje. [ulice] a praktické otázky plnění obou smluv pak řeší v zastoupení žalovaného [právnická osoba] s.r.o., která pro žalovaného plní funkci organizátora integrovaných veřejných služeb v přepravě cestujících ve smyslu § 6 odst. 2 zákona o veřejných službách. Součástí smluvních podmínek je mj. i ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 000 Kč za každý započatý kilometr spoje, který byl žalovaným objednán, ale nebyl žalobkyní následně realizován – viz příloha smlouvy [číslo] položka 68. V daném případě neodjetí spoje tento není proplacen a zároveň za něj vzniká žalovanému právo na vyúčtování smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč za každý započatý takto neodjetý kilometr. V souladu s článkem XX. odst. 172 a n. nechala žalobkyně u společnosti [právnická osoba] ve prospěch žalovaného vystavit bankovní záruky za řádné plnění smluv, a to konkrétně bankovní záruku [číslo] ve výši 50 milionů Kč za řádné plnění smlouvy [anonymizováno] a bankovní záruku [číslo] ve výši 50 milionů Kč za řádné plnění smlouvy [anonymizováno]. K zahájení plnění ze shora uvedených smluv došlo ke dni 14. 6. 2020, v červnu a červenci 2020 pak žalobkyně neobsloužila některé spoje uvedené dle shora uvedených smluv, kdy výzvou žalovaného ze dne 5. 5. 2021 [číslo jednací] [spisová značka] byla žalobkyni vyúčtována smluvní pokuta ve výši 3 140 000 Kč za smlouvu [anonymizováno] a 3 201 000 [právnická osoba]. Žalobkyně vyúčtování smluvních pokut shledala v rámci repliky ze dne 20. 5. 2021 jako nedůvodné. I přes shora uvedené došlo dne 2. 9. 2021 k čerpání bankovních záruk za smlouvy [anonymizováno] ve výši 3 140 000 [právnická osoba] ve výši 3 201 000 Kč [právnická osoba] téhož dne vyzvala žalobkyni k úhradě takto čerpaných částek. Žalobkyně opětovně informovala žalovaného v rámci rozsáhlé korespondence o neoprávněném čerpání bankovních záruk z důvodu neoprávněného vyúčtování smluvní pokuty v celkové výši 6 341 000 Kč, když zároveň vyzvala žalovaného této částky jako bezdůvodného obohacení. Argumentace žalobkyně je pak vedena v několika rovinách. Předně žalobkyně odkázala na nedostatečnou specifikaci smluvních pokut, kdy výzva žalovaného ze dne 5. 5. 2021 č.j. PK MHD/660/21 dle jejího názoru nesplňuje požadavky zakotvené v čl. XX odst. 203 smluv, neboť neobsahuje dostatečný popis konkrétního jednání (vč. časového určení), k němuž porušením povinnosti žalobkyně došlo a ani dostatečné vymezení jednotlivých položek smluvních pokut, když v příloze předmětné výzvy byly obsaženy pouze sankciované spoje za měsíc červenec 2020. S ohledem na shora uvedené tak žalovaný řádně specifikoval pouze smluvní pokuty v souhrnné výši 3 988 000 Kč za období červenec 2020, když zbývající část uplatněných smluvních pokut v souhrnné výši 2 353 000 Kč tedy nebyla ze strany žalovaného náležitě specifikována. V rozsahu odpovídající části smluvní pokuty ve výši 5 635 000 Kč pak žalobkyně shledala naplnění liberačního důvodu dle čl. XX odst. 206 smluv [anonymizováno] a [anonymizováno] spočívající v tom, že v souvislosti s pandemii onemocnění Covid-19 a přijatým omezujícím protiepidemickým opatřením tato nemohla bez svého zavinění disponovat v prvních měsících plnění smluv dostatečným počtem řidičů. V této souvislosti odkázala zejména na skutečnost, že koronavirová krize způsobila ve svém důsledku přerušení provozu autoškol v období od 16. 3. 2020 do 26. 4. 2020, což zásadním způsobem narušilo proces akvizice řidičů pro plnění smluv [anonymizováno] a [anonymizováno], kdy tito byli získáváni z řad uchazečů o zaměstnání formou rekvalifikace. V podrobnostech pak odkázala na svůj dopis ze dne 30. 11. 2020 (příloha [číslo] žaloby). Dále pak ke dni zahájení plnění smluv, tj. k 14. 6. 2020 bylo v dočasné pracovní neschopnosti nebo v nařízené karanténě celkem 23 řidičů v oblasti [příjmení] kraje, v důsledku čehož žalobkyně nedisponovala žádnými rezervními kapacitami řidičů, které by mohla pro plnění smluv aktivovat. Řidiče pak nebylo možné v potřebném počtu obstarat ani z jiných zdrojů, např. formou dočasného přidělení od jiného zaměstnavatele, když žalobkyni se podařilo z interních zdrojů získat celkem 26 řidičů, což v daném místě a čase bylo maximum možného. Žalobkyně je tak přesvědčena, že v těchto případech došlo k naplnění liberačního důvodu, neboť plnění žalobkyně bylo po právní či faktické stránce objektivně nemožné, přičemž tyto skutečnosti žalovanému prokazovala mj. dopisy včetně příloh ze dne 26.8.2020, 30. 11. 2020 a 29. 3. 2021. Dále pak žalobkyně navrhla, aby soud přistoupil k moderaci smluvní pokuty ve smyslu ustanovení § 2051 obč. zák., když tato ve výši 1 000 Kč za km nerealizovaného přepravního výkonu u veřejných služeb v přepravě cestujících je v podmínkách České republiky zcela ojedinělá a výrazně excesivní. Shora uvedený závěr odůvodnila mj. tím, že na straně žalovaného v důsledku neprovedení předmětných spojů žádná škoda nevznikla, kdy za škodu přitom nelze považovat případnou nemajetkovou újmu, kterou mohl žalovaný případně event. utrpět tím, že vůči veřejnosti byla dotčena jeho dobrá pověst. Škoda pak nemohla žalovanému vzniknout ani při nevybrání tržeb na nerealizovaných spojích, protože za neodjeté přepravní výkony nebylo ze strany žalovaného ničeho hrazeno. Žalobkyně v této souvislosti odkázala i na výši smluvních pokut za shodná či obdobná porušení smlouvy v jiných krajích, kdy jejich průměrná výše se pohybovala mezi 50 až 100 Kč za 1 km nerealizovaného spoje. V neposlední řadě je pak žalobkyně přesvědčena, že požadování smluvních pokut za nerealizované spoje v období 14. 6. 2020 až 14. 7. 2020 je v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti žalobkyně odkázala na dohodu a veřejnou deklaraci žalovaného ohledně tzv. třicetidenní doby hájení, která měla sloužit jako prostor pro odladění případných chyb a nesrovnalostí, kdy za případná porušení smlouvy v této době neměla být žalobkyně ze strany žalovaného sankciována. Ačkoliv se nejednalo o smluvně zakotvené odchylky od sankčního schématu stanoveného ve smlouvách [anonymizováno] a [anonymizováno], je žalobkyně přesvědčena, že nelze akceptovat, aby žalovaný, potažmo jím zřízený organizátor [právnická osoba] s.r.o. veřejně oficiálně učinil prohlášení o tom, že za určitou dobu realizace smlouvy nebudou ukládány smluvní pokuty, a tyto následně v rozporu s těmito deklaracemi žalobkyni vyúčtoval. Shora uvedená námitka se pak týká částky 5 268 000 Kč za smluvní pokuty vyúčtovaná za období před 15. 7. 2020. Závěrem pak žalobkyně odkázala na skutečnost, že sám žalovaný, resp. organizátor [právnická osoba] s.r.o. řádně neplnili své povinnosti vyplývající ze smluv [anonymizováno] a [anonymizováno] a nebyli schopni činnost žalobkyně důsledně sledovat a vyhodnocovat, což se projevilo mj. tím, že žalovaný si ve vyhodnocení za období června a července 2020 původně jako„ nerealizované“ vyhodnotil i spoje v celkovém rozsahu 5 911 km, které žalobkyně prokazatelně provedla. Zároveň žalobkyně upozornila na skutečnost, že množství nerealizovaných přepravních výkonů v celkovém objemu 6 341 km se může v absolutní částce jevit jako vysoké, avšak ve skutečnosti se jednalo o pouhých 0,3% všech objednaných spojů, z čehož vyplývá, že 99,7% objednaných spojů bylo v posuzovaném období řádně vypraveno a realizováno.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou zcela neuznává. Pokud jde o čl. 68 smluv [anonymizováno] a [anonymizováno], ze kterého vyplývá povinnost žalobkyně udržovat provoz na jednotlivých linkách a spojích v souladu s licencemi a jízdními řády po celou dobu od zahájení provozu jednotlivých linek a spojů do konce doby plnění, pak pro případ porušení této povinnost je žalobkyně ve smyslu čl. 202 a příslušné položky přílohy [číslo] smluv povinna uhradit žalovanému smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý i započatý 1 km dopravního výkonu připadajícího na nezahájený, přerušený či omezený spoj. V průběhu měsíců června a července 2020 žalobkyně neuskutečnila celkem 6 341 km spojů, v důsledku čehož žalovaný vyúčtoval žalobkyni smluvní pokutu v celkové výši 6 341 000 Kč, a to shora citovanou výzvou. Dále odkázal na skutečnost, že ve vztahu k celkovým 706 km spojů neuskutečněných v červnu a červenci 2020, čemuž odpovídá smluvní pokuta v souhrnné výši 706 000 Kč, není možné uplatnit žádný liberační důvod, když tyto spoje byly rovněž označeny jako„ pochybení dopravce“. Ohledně argumentace žalobkyně v souvislosti s jí tvrzenou nedostatečnou specifikací ukládáných smluvních pokut v rámci výzvy ze dne 5. 5. 2021, kdy tyto neměly splňovat požadavky č.l. XX odst. 203 smluv, pak dle žalovaného pouhá absence explicitního výčtu neuskutečněných spojů za měsíc červen 2020 v příloze výzvy zapříčiněná chybou při převodu mezi stranami odsouhlasené tabulky ve formátu xls do formátu pdf, nečiní vlastní výzvu k uhrazení smluvní pokuty neúplnou a výzva je tak po formální stránce správná. Žalovaný v této souvislosti odkázal na rozsáhlou a dlouhotrvající komunikaci, jež výzvě obsahující vyúčtování smluvní pokuty ze dne 5. 5. 2021 předcházela, a v rámci které bylo zcela jednoznačným způsobem určeno a specifikováno množství všech neuskutečněných spojů za měsíce červen a červenec 2020. Zde žalobkyně mj. uvedla, že celkem 5 911 spojů bylo ve skutečnosti odjeto a tuto skutečnost je možné doložit prostřednictvím nerealizovaných tržeb, 706 km spojů nebylo odjeto z důvodu na straně žalobkyně a 5 635 km nebylo odjeto z důvodu vyšší moci, proto se mají uplatnit liberační důvody dle ustanovení čl. XX odst. 206 smluv. V souvislost s námitkou naplnění liberačního důvodu dle čl. XX odst. 206 smluv ohledně 5 365 km žalobkyní nerealizovaných spojů žalovaný považuje argumentaci žalobkyně ohledně existence objektivní překážky plnění smluvních povinností za nesprávnou a podmínky pro liberaci tak nejsou splněny. Ze strany žalobkyně jsou totiž prokazovány skutečnosti, které jí měly bránit ve splnění povinnosti stanovené v čl. V odst. [číslo] smluv, totiž ve splnění povinnosti mít ke dni zahájení provozu, a dále po celou dobu trvání smluv zajištěn aktuální počet vozidel, personál a technické zázemí pro provozování veřejných služeb podle schváleného jízdního řádu, když žalovaný v této souvislosti nevyloučil, že žalobkyní uváděné skutečnosti (zejména nucené uzavření provozu autoškol) mohly mít určitý vliv na splnění této povinnosti žalobkyně. Zároveň však upozornil na to, že za účelem splnění této povinnosti byla žalobkyni dle smluv garantována dostatečně dlouhá doba v délce 12 kalendářních měsíců, přičemž celková doba nuceného uzavření autoškol tak představovala pouhý zlomek této garantované doby. Žalobkyně dle žalované dále nedoložila jednoznačnou příčinnou souvislost mezi nuceně uzavřeným provozem autoškol v období od 16. 3. 2020 do 26. 4. 2020 na straně jedné a nesplnění povinnosti stanovené v čl. V odst. 68 smluv na straně druhé, stejně tak nedoložila ani jednoznačnou příčinnou souvislost mezi nařízenou karanténou jejích řidičů, resp. onemocněním COVID-19 a nesplněním povinnosti stanovené v čl. V odst. 68 na straně druhé. Stran nepřiměřené výše sjednané smluvní pokuty a navržené moderace ve smyslu ustanovení § 2051 obč. zák. žalovaný uvedl, že sjednanou výši smluvní pokuty považuje za přiměřenou a stanovenou v intencích ustálené judikatury vyšších soudů. V této souvislosti odkázal zejména na význam, účel a dobu poskytování sjednané služby, resp. zajišťované povinnosti, který mj. plyne z čl. III a IV smluv, ve kterých žalobkyně se žalovaným jednoznačně deklarovali zamyšlený účel a předmět smluv, jež byly uzavřeny za účelem zajištění dopravní obslužnosti [příjmení] kraje, čímž bylo myšleno zabezpečení dopravy všech dnů v týdnu, především do škol a školských zařízení, k orgánům veřejné moci, do zaměstnání, zdravotnických zařízení poskytujících zdravotní péče a k uspokojení kulturních, rekreačních a společenských potřeb (vč. dopravy zpět), přispívající k trvale udržitelnému rozvoji území a obvodu. Za naplnění tohoto účelu se žalobkyně zavázal poskytovat kontinuálně veřejné služby za podmínek a v rozsahu stanoveném smlouvami. Poskytování těchto služeb pak bylo sjednáno jako dlouhodobé, když smlouvy byly uzavírány dle čl. XVIII odst. 88 na období 10 let. Žalovaný zároveň odkázal na předchozí negativní zkušenosti s jiným dopravcem, kdy má eminentní zájem na tom, aby dopravní obslužnost [příjmení] kraje probíhala řádně a s náležitou péčí. Okolnosti, za kterých byla výše smluvní pokuty sjednána dle názoru žalovaného danou sazbu zcela ospravedlňují, kdy ke skutečnostem, které nastaly po sjednán smluvní pokuty, tak k okolnostem, za nichž se tak stalo, při hodnocení přiměřenosti sjednané smluvní pokuty nelze přihlížet, když v této souvislosti žalovaný odkázal na (již překonanou) judikaturu Nejvyššího soudu ČR. S odkazem na ustanovení § 2048 žalovaný dále uvedl, že v daném případě bez dalšího nelze tvrdit, že žalobkyně porušením svých povinností žádnou škodu nezpůsobila, když na straně žalovaného jako územně samosprávného celku, tak na straně obyvatel, kteří byli neuskutečněním spojů dotčeni, mohla vzniknout škoda, jejíž náhrada může být v budoucnu vůči žalovanému uplatněna. V této souvislosti žalovaná odkázala na skutečnost, že na její straně může vzniknout škoda v podobě uplatnění nákladů na zajištění náhradní dopravy ze strany jednotlivých cestujících, kdy jí zároveň není známo, že by vůči ní některý z cestujících takový nárok vznesl. K argumentaci žalobkyně, že ze strany žalovaného jí byla poskytnuta veřejně deklarovaná„ doba hájení“ v trvání od 14. 6. 2020 do 14. 7. 2020, po kterou nebude porušení smlouvy sankcionovat, kdy uplatňování smluvních pokut za neodjeté spoje v tomto období je považováno za rozporné s dobrými mravy, pak žalovaný nejprve odkázal na dikci zákona č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, a z něj vyplývající povinnost žalovaného jednat s péčí řádného hospodáře, která mu co by územnímu samosprávnímu celku plyne z příslušných zákonných předpisů, pročež mu není umožněno od vymáhání smluvních pokut (byť částečně) upustit, nejsou-li pro to v daném případě naplněny potřebné podmínky. Žalovaný nikdy takovouto„ dobu hájení“ žalobkyni nepřislíbil, natož pak garantoval. Veřejně dostupné články či rozhovory, na které žalobkyně odkazuje, je třeba vnímat jako osobní vyjádření konkrétních osob, nikoliv oficiální stanovisko žalovaného, případně rozhodnutí u statutárních orgánů, kterými jsou Zastupitelstvo a [jméno] [příjmení] kraje.

3. V následné replice pak žalobkyně sumarizovala smluvní pokuty a jí uplatněné argumenty v souvislosti s jejich vyúčtováním, kdy ve vztahu ke všem smluvním pokutám v celkové částce 6 341 000 Kč v souvislosti s neodjetými 6 341 km žalobkyně namítla nepřiměřenost smluvní pokuty v sazbě 1 000 Kč km, kdy„ přiměřená“ výše pokuty je bez ohledu na další okolnosti v zásadě o jeden až dva řády nižší. Ve vztahu k 4 723 km žalobkyně namítla, že smluvní pokuta žalovanému nenáleží z důvodu jednak naplnění liberačních důvodů ve čl. XX odst. 206 smluv a zároveň existence tzv. doby hájení v období od 14. 6. 2020 až do 14. 7. 2020. Ohledně 545 km neodjetých v období od 14. 6. 2020 do 14. 7. 2020 žalobkyně namítla, že smluvní pokuta žalovanému nenáleží z důvodu existence tzv. doby hájení a tedy jejího vyúčtování v rozporu s dobrými mravy, když argumentace liberační důvody zde není uplatňována. Ve vztahu k neodjetých 912 km v období od 15. 7. 2020 do 31. 7. 2020 žalobkyně namítla, že smluvní pokuta nenáleží žalovanému z důvodu naplnění liberačních důvodů dle č.l. XX odst. 206 smluv, přičemž argumentace tzv. dobou hájení zde není uplatňována. Ve vztahu k 161 km neodjetých v období od 15. 7. 2020 do 31. 7. 2020 pak žalobkyně uznala svoji odpovědnost za neprovedené přepravní výkony, avšak i zde uplatnila argument o nepřiměřenosti smluvní pokuty. Zároveň korigovala svoji argumentaci s tím, že smluvní pokuty byly ze strany žalovaného po formální stránce řádně uplatněny. Zároveň pak z opatrnosti a pro vyloučení pochybností dodala, že toto stanovisko bez dalšího nelze interpretovat jako uznání samotných smluvních pokut po stránce věcné, to je tedy co do důvodu a výše.

4. V průběhu řízení pak žalobkyně a žalovaný učinili nesporným dobu přeškolování držitelů řidičského oprávnění skupiny B a C na řidičské oprávněné skupiny D tak, jak je specifikována v dopise žalobkyně ze dne 30. 11. 2020 (viz níže), dále pak uzavření dvou smluv ze dne 13. 3. 2019 v režimu zákona číslo 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících, a to pro oblast [právnická osoba] pod [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo] ve znění příloh tak, jak jsou založeny ve spise. Dále učinili nespornou skutečnost, že smluvní pokuta za období červen 2020 byla vyúčtována řádně v souladu s uzavřenými smlouvami. Dále učinili nespornou skutečnost, že cena dopravního výkonu v roce 2020 činila po vyúčtování v případě celku [anonymizováno] 40,97 Kč/km bez DPH a v případě celku [anonymizováno] 41,15 Kč/km bez DPH, rovněž učinili nespornou i skutečnost, že v období od 14. 6. do 12. 12. 2020 bylo ujeto celkem 4 929 098,50 km spojů v případě celku [anonymizováno] a v případě celku [anonymizováno] 3 957 897 km spojů, přičemž v období od 13. 12. 2020 do 11. 12. 2021 pak bylo v celku [anonymizováno] ujeto celkem 9 558 197 km spojů a v celku [anonymizováno] 7 619 933 km spojů.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smluv o veřejných službách v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou k zajištění dopravní obslužnosti [právnická osoba] a [anonymizováno] ze dne 13. 3. 2019 vč. přílohy [číslo] má soud za zjištěné, že tyto byly uzavřeny mezi žalovaným jako objednatelem a žalobkyní jako dopravcem. Z čl. III. vyplynulo, že základním účelem smlouvy je zajištění dopravní obslužnosti [příjmení] kraje, a to v rozsahu stanoveném smlouvou, kdy dopravní obslužností se rozumí zabezpečení dopravy po všechny dny v týdnu především do škol a školských zařízení, k orgánům veřejné moci, do zaměstnání, do zdravotnických zařízení poskytujících základní zdravotní péči a k uspokojení kulturních, rekreačních a společenských potřeb, vč. dopravy zpět, přispívající k trvale udržitelnému rozvoji územního obvodu. Z čl. V nazvaného„ Podmínky poskytování veřejných služeb“, bodu 59 dále vyplynulo, že přesné vymezení linek platné ke dni zahájení provozu bude objednatelem dopravci sděleno nejpozději 6 měsíců před zahájením provozu. Nejpozději 2 měsíce před zahájením provozu oznámí objednatel dopravci jízdní řády platné pro tyto linky ode dne zahájení provozu. Z bodu 65 shora citovaného článku bylo dále zjištěno, že dopravce se zavázal nejpozději ke dni zahájení provozu, a dále po celou dobu trvání smlouvy mj. mít zajištěn aktuální počet vozidel, personál a technické zázemí nezbytné pro provozování veřejných služeb podle schváleného jízdního řádu, vč. zázemí nezbytného pro výkon veškerých dalších služeb souvisejících z plnění smlouvy, zejména služeb dle č.l. XI a příloh (příloha [číslo] – služby související s provozováním veřejných služeb a příloha [číslo] – smlouva o přepravní kontrole) smlouvy. Podle čl. V bodu 68 je dopravce povinen udržovat provoz na jednotlivých linkách a spojích v souladu s příslušnými licencemi a jízdními řády po celou dobu od zahájení provozu jednotlivých linek a spojů do konce doby plnění (čl. VI a VII tím není dotčen). Dle čl. VIII nazvaného„ Kompenzace“, bodu 93 dopravce doručí organizátorovi ([právnická osoba] s.r.o.) za každý příslušný (ukončený) kalendářní měsíc řádně vyplněné měsíční výkazy výkonů a tržeb dle přílohy smlouvy a dle bodu 124 smlouvy. Dle čl. IX nazvaného„ Kvalita veřejných služeb“, bodu 107 je dopravce povinen mít po celou dobu trvání smlouvy zajištěný dostatek vozidel, servisních služeb, náhradních dílů, personálu a dalších nezbytných věcí a práv (vč. potřebných rezerv) pro splnění svých závazků ze smlouvy, ze smlouvy mezi dopravcem a třetími osobami. Dle čl. IX bodu 114 pak objednatel, resp. organizátor, poskytne dopravci přístup do aplikace dispečinku IDP, která bude na základě sledování polohy vozidel nebo náhradních vozidel zaznamenáno reálné plnění jízdního řádu všech spojů na všech linkách. Z údajů v aplikaci bude patrná dráha spoje s pravidelnou časovou polohou a časovou odchylkou vůči jízdnímu řádu v jednotlivých zastávkách. Dopravce je povinen uchovávat záznamy o jízdě všech spojů na všech linkách za každý kalendářní měsíc alespoň po dobu pěti let. Z čl. XVI nazvaného„ Bankovní záruka“, bodu 176 a bodu [číslo] dále vyplynulo, že objednatel bude na základě předložené bankovní záruky oprávněn čerpat finanční prostředky kumulovaně až do celkové výše bankovní záruky stanovené níže, a to v případě, že dopravce poruší některou ze smluvních nebo zákonných povinností, kdy smluvní strany sjednaly, že minimální výše bankovní záruky musí být sjednána ve výši minimálně 50 milionů Kč pro každou jednotlivou smlouvu. Z čl. XVIII nazvaného„ Doba trvání smluv“ v bodech 187 a 188 bylo dále ujednáno, že smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu poslední ze smluvních stran a zveřejněním smluv v registru smluv podle zákona č. 340/2015 Sb. Strany se však dohodly na tom, že ta ustanovení smlouvy, která upravují přímo závazek dopravce poskytovat objednateli veřejné služby, nabývají účinnosti teprve datem zahájení provozu. Veřejné služby budou ze smlouvy poskytovány po dobu od zahájení provozu do dne předcházejícího dni celostátní změny jízdních řádů dle § 17 zákona o silniční dopravě, která se svým pořadím příslušném kalendářním roce shoduje s pořadím celostátní změny jízdních řádů dle § 17 zákona o silniční dopravě, v níž došlo k zahájení provozu, který nastane v 10. kalendářním roce následujícím po kalendářním roce, v němž došlo k zahájení provozu. Z čl. XX nazvaného„ Smluvní pokuty“ vyplývá, že dopravce je povinen za porušení vybraných povinností stanovených smlouvou nebo přílohami smlouvy uhradit objednateli příslušnou smluvní pokutu. Seznam smluvních pokut a jim odpovídajících jednotlivých porušení povinností je uveden v příloze [číslo] – tabulka smluvních pokut smlouvy. Dle čl. XX obvodu 206 se smluvní pokuty vztahují pouze na případy porušení povinností dopravce. Smluvní pokuty se nevztahují na případy, kdy je plnění povinností dopravce po právní či faktické stránce objektivně nemožné, přičemž tyto skutečnosti je povinen prokázat dopravce. Z přílohy [číslo] shora citovaných smluv položky [číslo] má soud dále za prokázané, že pro případ porušení povinnosti dopravce udržovat provoz na jednotlivých linkách a spojích v souladu s příslušnými licencemi a jízdními řády po celou dobu od zahájení provozu jednotlivých linek a spojů do konce doby plnění, kdy dopravce přeruší, omezí či nezahájí provoz některého ze spojů, který je povinen provozovat, má žalovaný právo tomuto vyúčtovat smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý započatý 1 km dopravního výkonu připadajícího na nezahájený, přerušený či omezený spoj. Ze záručních listin společnosti [právnická osoba] ze dne 15. 2. 2019 – bankovní záruka [číslo] [číslo] vyplynulo, že v souvislosti se smlouvami [anonymizováno] a [anonymizováno] byla zřízena bankovní záruka, na základě které se [právnická osoba] neodvolatelně zavázala vyplatit ve prospěch žalovaného bez odkladu a bez námitek jakoukoliv částku nebo částky až do celkové výše 50 milionů korun pro každou jednotlivou smlouvu po obdržení první písemné výzvy, která bude v souladu se všemi podmínkami záruční listiny a bude obsahovat i písemné prohlášení, že žalobkyně nesplnila své povinnosti z předmětné smlouvy. Výzva dále musí obsahovat identifikaci žalobkyně, smlouvy vč. data jejího uzavření a nesplněné povinnost ze smlouvy. Z obsahu výzev – vyrozumění o zjištění porušení povinností za červen 2020 a červenec 2020 vč. příloh, který představuje protokol o zjištěných nedostatcích plnění smluvních podmínek na základě smluv [anonymizováno] a [anonymizováno] za období červen a červenec 2020 dále vyplynulo, že v souladu s položkou 68 Přílohy [číslo] smluv žalovaný zaslal žalobkyni výzvu s vyrozuměním o porušení povinností za shora citovaná kontrolovaná období, kdy za červen 2020 nemělo být realizováno na základě smlouvy [anonymizováno] 2089 km a smlouvy [anonymizováno] [číslo] km a za období od 1. do 15. 7. na základě smlouvy [anonymizováno] [číslo] km, na základě smlouvy [anonymizováno] [číslo] km a od 15. 7. do 31. 7. 2020 [číslo] km na základě smlouvy [anonymizováno] a 995 km na základě smlouvy [anonymizováno]. Z dopisu žalobkyně ze dne 26. 8. 2020 mj. vyplynulo, že tato vyrozuměla [právnická osoba] s.r.o. jako organizátora veřejné dopravy o tom, že od 14. 6. 2020 činila všechny přípravné kroky k tomu, aby v plném rozsahu a v souladu s uzavřenou smlouvou zajistila dopravní obslužnost [příjmení] kraje na základě shora uvedených smluv pro celek [anonymizováno] a [anonymizováno] a odkázala na usnesení vlády [číslo] ze dne 15. 3. 2020, na základě kterého bylo s účinností od 16. 3. 2020 6.00 hod. zakázán provoz autoškol, kdy tyto byly uzavřeny až do 27. 4. 2020. Zároveň odkázala na svůj dopis z března 2020 adresovaný vedení [příjmení] kraje, ve kterém mj. upozornila na tato mimořádná opatření a na možné dopady. Důvodem neodjetí žalovaným vytčených spojů byl primárně nedostatek řidičů autobusů na straně žalobkyně, kdy pro řádné turnusové potřeby bylo potřeba pro oblast [anonymizováno] 148 řidičů a pro oblast [anonymizováno] 201 řidičů přičemž pro splnění smlouvy žalobkyně disponovala 347 řidiči. Minimální počet řidičů potřebných pro zajištění provozu vč. rezerv na výpadky z důvodu nemocenské podobně však činil 380 řidičů. Vzniklý rozdíl byl tedy dle názoru žalobkyně vyvolán mimořádnými okolnostmi dopravcem neovlivnitelnými, tj. především výše popsaným zastavením výuky v autoškolách, díky čemuž se zpozdil celý výcvik uchazečů, se kterými byla žalobkyně dohodnuta na nástupu na pozici řidič autobusu [příjmení] kraje. Dalším významným faktorem ovlivňujícím dostatek řidičů byla celková omezení pohybu, což znemožňovalo jakýkoliv nábor již hotových řidičů autobusů s příslušným řidičským oprávněným, a dále i obava možných uchazečů z rizik spojených s výkonem povolání řidiče v autobusu v linkové dopravě. Všechny výše uvedené skutečnosti tak vedly k tomu, že ve dnech následujících po bezprostředním zahájení plnění smluv došlo v důsledku nových pracovních neschopností řidičů, výpovědí z pracovních poměrů či z důvodu absence došlo k dílčímu nedostatku řidičů, který žalobkyně nebyla schopna kompenzovat, a v důsledku toho i k neodjetí některých spojů, kdy zároveň odkázala na skutečnost, že v měsíci červnu bylo odjeto 99,75% všech spojů. Dále doplnila, že shora uvedené okolnosti naplnily podmínky zakotvené v ustanovení čl. XX bodu 206 smlouvy ohledně liberace smluvní pokuty. Zároveň žalobkyně upozornila žalovaného na skutečnost, že dle jejího názoru je sjednaná pokuta nepřiměřeně vysoká a případně se bude domáhat její moderace soudem. V replice ze dne 2. 11. 2020 se uvádí, že objednatel chápe složitou situaci dopravce ohledně příprav k zahájení provozu autobusové dopravy v [anonymizována dvě slova] v souvislosti s pandemií COIVID-19 a na něj navazujících mimořádných opatření na území České republiky. Stejně tak si uvědomuje i rizika spojená s výkonem povolání řidiče v linkové autobusové dopravě v tehdejším období coronavirové pandemie. Rovněž nijak nerozporoval, že byl dne 30. 3. 2020 informován dopravcem o komplikacích v rámci přípravných prací, a to jak ohledně zpožděné dodávky autobusů, tak ohledně problémů s náborem nových řidičů. I přes shora uvedené odkázal na dikci ustanovení položky [číslo] Přílohy [číslo] smluv ohledně povinnosti vyúčtovat smluvní pokutu za každý započatý kilometr dopravního výkonu připadajícího na nezahájený spoj, a dále odkázal i na skutečnost, že dopravce dosud nedoložil dostatek podkladů ohledně jeho tvrzení liberačního důvodu na základě čl. XX bodu 206. Z dopisu žalobkyně ze dne 30. 11. 2020 soud dále zjistil, že žalobkyně i nadále trvala na tom, že důvodem neodjetí spojů za období červen a červenec 2020 byl primárně nedostatek řidičů na její straně jako dopravce. Opětovně odkázala na vládní restrikce a s tím související uzavření autoškol, které ve svém důsledku znamenalo právní nemožnost provádět výuku a výcvik po dobu jednoho a půl měsíce při přípravě nových řidičů. Dále doplnila, že pro oprávnění řídit autobus musí mít řidič příslušné řidičské oprávnění a nezbytné proškolení, tedy disponovat řidičským oprávněním pro skupinu D. Celkový proces získání řidičského oprávnění, odborné způsobilosti a následně řidičského průkazu tak v případě držitelů řidičského oprávnění skupiny B trvá v průměru tři měsíce a v případě držitelů řidičského oprávnění skupiny C dva a půl měsíce. S ohledem na shora uvedené a na termín zahájení plnění ze shora uvedených smluv dne 14. 6. 2020 byl právě v průběhu března plánován počátek rekvalifikace uchazečů o zaměstnání s řidičským oprávněním pro skupinu B a na začátek měsíce dubna pro skupinu C. V rámci uzavření autoškol od 16. 3. 2020 až do 27. 4. 2020 tak nebylo možno provést výuku a výcvik řidičů tak, aby se stali způsobilými řídit autobus, kdy k postupnému proškolení řidičů přitom došlo právě v průběhu měsíce června a července roku 2020, což koresponduje se shora popsanou délkou procesu získávání způsobilosti. Pro optimální stav, který by umožnil eliminovat rizika, pak žalobkyně potřebovala 33 řidičů, avšak dle tabulky [číslo] vyjádření však u žalobkyně nastoupilo v průběhu měsíce července a srpna toliko sedm řidičů. V příloze dopisu žalobkyně rovněž zaslala žalovanému seznam uchazečů o zaměstnání, kteří měli zájem nastoupit na pozici řidiče a podstoupit za tím účelem nutnou rekvalifikaci – získání řidičského oprávnění skupiny D a odborné způsobilosti. Právě z důvodu nejistoty, kdy budou autoškoly opětovně otevřeny a výcvik znovu zahájen, tito uchazeči nakonec ztratili zájem se rekvalifikovat. Závěrem informovala žalobkyně žalovaného, že pandemie COVID-19 zasáhla i žalobkyni s tím, že dočasně práce neschopných nebo v povinně nařízené karanténě bylo ke dni zahájení provozu, tj. 14. 6. 2020 celkem za společnost 61 řidičů, z toho pro oblast [příjmení] kraje 23 řidičů. Přílohou [číslo] podání pak bylo i potvrzení dalších dopravců o nemožnosti zapůjčit řidiče (celkem devět subjektů). Z dopisu žalobkyně ze dne 29. 3. 2021 včetně příloh, který tvořil seznam neodjetých spojů za červen a červenec 2020 včetně zdůvodnění žalobkyně dále vyplynulo, že žalobkyně informovala žalovaného o tom, že 5 911 km na spojích uvedených v přiložené tabulce bylo ve skutečnosti odjeto, dále 5 635 km nebylo odjeto z důvodu vyšší moci, tj. z důvodu, že odjetí těchto spojů nebylo po právní či faktické stránce objektivně možné ve smyslu bodu 206 smlouvy [anonymizováno] a [anonymizováno] a u celkem 706 km došlo k nerealizaci z důvodu pochybení na straně žalobkyně. Z dopisu žalovaného ze dne 5. 5. 2021 má soud za prokázané, že tento vyzval žalobkyni k úhradě smluvní pokuty za porušení smlouvy za kontrolované období červen a červenec 2020 v celkové výši 3 201 000 pro oblast [anonymizováno] a 3 140 000 za oblast [anonymizováno], když uložení smluvní pokuty bylo schváleno [jméno] [příjmení] kraje usnesením [číslo] ze dne 26. 4. 2021, kdy na základě vyjádření (odůvodnění) žalobkyně byl pro červen a červenec 2020 zrušen návrh smluvních pokut za neodjeté spoje v množství 3 102 km pro oblast [anonymizováno] a 2 809 km pro oblast [anonymizováno], když bylo prokázáno, že na daných spojích byly vybrány tržby, tedy tyto nebyly započítány do neodjetých. Přílohou daného podání byl i přehled neodjetých spojů za období od 1. 7. 2020 do 16. 7. 2020, když ve výzvě bylo zároveň odkázáno i na předchozí komunikaci mezi žalobkyní a žalovaným. V replice zástupce žalobkyně ze dne 20. 5. 2021 se pak znovu opakuje argumentace ohledně neoprávněnosti vyúčtování smluvních pokut včetně její nepřiměřené výše. Z výzev žalovaného ze dne 26. 7. 2021 k čerpání bankovní záruky vztahujících se ke smlouvám pro celek [anonymizováno] a [anonymizováno] a oznámení společnosti [právnická osoba] ze dne 2. 9. 2021 bylo dále zjištěno, že k datu 2. 9. 2021 z důvodu plnění bankovní záruky [číslo] žalovanému dluží žalobkyně [právnická osoba] celkovou částku 3 140 000 Kč a z důvodu čerpání bankovní záruky ke shora uvedenému datu [číslo] dlužní žalobkyně [právnická osoba] celkovou částku 3 201 000 Kč, kdy k úhradě těchto částek [právnická osoba] vyzvala žalobkyni ve lhůtě 7 dnů od doručení výzev. Ze smlouvy o závazku veřejné služby k zajištění základní dopravní obslužnosti na území [příjmení] kraje veřejnou linkovou dopravou ze dne 12. 10. 2016, smlouvy o veřejných službách přepravy cestujících veřejnou linkovou dopravou k zajištění mezinárodní autobusové linky [obec] [obec] [obec] ze dne 31. 5. 2021, a dále smluv pro zajištění pražské integrované dopravy a veřejné dopravy v rámci Pardubického kraje, Královehradeckého kraje, kraje [obec], Jihomoravského kraje a Zlínského kraje má soud za prokázané, že průměrná výše smluvní pokuty za nerealizaci jednoho kilometru dopravního spoje činí 65 Kč. Z print-screenu článku z webových stránek [anonymizována dvě slova] ze dne 10. 7. 2020 nazvaného„ Jestliže se [anonymizováno] nezlepší do 15. července, začnou padat pokuty“ mimo jiné vyplynulo, že jednatelka [právnická osoba] s. r. o. uvedla, že„ ...žalobkyně má na odstranění potíží souvisejících s neuskutečněnými spoji v období června a počátku července 2020 již jen několik dnů, kdy od 15. 7. bude za své případné chyby platit pokuty. Do tohoto termínu se dle prohlášení Ing. [celé jméno svědkyně] nebudou počítat výkony, které dopravce neodjel. [příjmení] za první měsíc se jednalo o 3 500 km, ale je třeba uvažovat tak, že celkový objem odjetých kilometrů činil 18 000 000 km...“. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 10. 2021 a potvrzení o doručení do datové schránky ze dne 4. 10. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného v souvislosti s neoprávněně čerpanou bankovní zárukou v celkové výši 6 341 000 Kč k neprodlenému vydání předmětného bezdůvodného obohacení. Z tiskové zprávy žalobkyně ze dne 19. 11. 2019, print-screenu facebookového profilu žalobkyně ze dne 21. 11. 2019 a 4. 3. 2020, print-screenu článku z webu www.plzen-cz ze dne 11. 12. 2019, z print-screenu článku z webových stránek www.arriva.cz ze dne 25. 10. 2019, z náborového letáku, z objednávky. – facebooková kampaň k termínu 25. 11. 2019 až 5. 1. 2020, z objednávky – tisk billboardů a pronájem ploch na billboardech v termínu leden až červenec 2020, z objednávky – program [příjmení] [příjmení] za rok 2019 až 2020, z objednávek u [právnická osoba] a. s. – regionální [anonymizováno] na domovské stránce Seznam.cz za období od 9. 3. 2020 do 22. 3. 2020, z objednávek u společnosti [právnická osoba] – inzerce na duben 2020, z objednávek a faktur u [právnická osoba] s. r. o. – zpracování letáků, plakátů, panelů a štítků za březen až červen 2020 a objednávky u [anonymizováno] kulturního střediska [obec], resp. Městského zdravotnického zařízení [obec], příspěvková organizace – vyvěšení náborových letáků má soud za prokázané, že žalobkyně již od podzimu 2019 zahájila intenzivní mediální a náborovou kampaň v souvislosti s personálním obsazením míst řidičů autobusů v souvislosti s realizací smluv pro celek [anonymizováno] a [anonymizováno] ze dne 19. 3. 2019. Z usnesení Rady [anonymizováno] kraje ze dne 26. 4. 2021 [číslo] vyplynulo, že tato schválila uplatnění smluvní pokutu vůči žalobkyni v celkové výši 6 341 000 Kč v souvislosti s nedodržením smluvních podmínek smluv pro oblast [anonymizováno] a [anonymizováno] a uložila náměstkovi hejtmanky pro oblast dopravy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] podepsat a zaslat žalobkyni výzvu k uhrazení smluvní pokuty ve shora uvedené výši. Ze zápisu ze zasedání [příjmení] [příjmení] kraje ze dne 20. 7. 2020 soud zjistil, že bodem III. schváleného programu byla informace o dosavadním průběhu plnění zakázky dopravní obslužnosti [příjmení] kraje žalobkyní. V rámci projednání shora uvedeného bodu náměstek pro dopravu Ing. [jméno] [příjmení] mimo jiné uvedl, že v průběhu června a července došlo k nevyjetí některých spojů, což opakovaně řešili s žalobkyní. Jednatel žalobkyně [příjmení] [celé jméno svědka], který byl na zasedání rovněž přítomen, mimo jiné uvedl, že vypravenost za výše uvedené období dosáhla 99,97%. Následně náměstek pro dopravu [příjmení] kraje Ing. [příjmení] deklaroval, že smluvní pokuta ze strany žalovaného bude vůči žalobkyni v souvislosti s nerealizovanými spoji uplatněna a opakovaně ubezpečil členy zastupitelstva, že bude postupováno dle smlouvy. Toto pak potvrdila i [anonymizováno] [příjmení] jako náměstkyně vykonávající funkci hejtmana. [jméno] [jméno] jako člen Zastupitelstva a bývalý hejtman [příjmení] kraje, který za [název žalované] uzavíral smlouvy pro oblast [anonymizováno] a [anonymizováno] na zasedání uvedl, že žalobkyně pochybila, musí zaplatit pokuty tak, jak jsou ujednány ve smlouvě. Na druhou stranu přiznal, že žalobkyně je ve velmi komplikované situaci zaviněné pandemickou krizí. Z dohody o podmínkách přechodu práv povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců uzavřené mezi [právnická osoba] autobusy [právnická osoba] jako převodcem a žalobkyní jako nabyvatelem ze dne 3. 6. 2020 soud zjistil, že převodce dosud zajišťoval dopravní obslužnost [příjmení] kraje, přičemž v důsledku převzetí činnosti nabyvatelem přejdou z převodce na nabyvatele práva a povinnosti s pracovněprávních vztahů u zaměstnanců, kteří u převodce dosud vykovávali činnosti, a to ke dni 14. 6. 2020, když úplný seznam zaměstnanců je uveden v příloze [číslo] předmětné dohody, která je její nedílnou součástí. Z této pak dále vyplynulo, že ke shora uvedené dni došlo k přechodu 272 řidičů a dalších 13 pracovníků k žalobkyni. Ze seznamu řidičů z přílohové obálky na č. l. 118b má soud za prokázané, že v období od 14. 6. 2020 do 31. 7. 2020 bylo v pracovní neschopnosti 41 řidičů pro oblast [příjmení] kraje.

6. Jednatel žalobkyně [celé jméno svědka] ve své výpovědi zejména uvedl, že hlavní náplní jeho práce je organizace, koordinace zajišťování chodu celé společnosti napříč všemi provozovnami. V rámci výkonu své funkce se podílel i na přípravě smluv a následné kontraktaci smluv o veřejných službách přepravy cestujících veřejnou linkovou dopravou k zajištění dopravní obslužnosti [právnická osoba] a [anonymizováno] ze dne 13. 3. 2019 a byl přítomen i u většiny jednání, které následovaly po uzavření smlouvy, když tyto probíhaly jak na osobní bázi, tak v onlineovém režimu v průběhu pandemie COVID-19. Jednání byla povětšinou vedena se [právnická osoba] s. r. o., kdy jednání se účastnila zejména ředitelka Ing. [celé jméno svědkyně], dále pan [příjmení], případně pan [příjmení] a za žalovaného náměstek pro dopravu [anonymizováno] [příjmení]. Ve své podstatě se jednalo o jednu z největších dopravních změn, která se kdy odehrála na území České republiky, kdy ze dne na den se změnil provoz ze stávajícího na nového dopravce v rozsahu 315 autobusů. Jednání se týkala techniky, personálního obsazení, provozoven, jízdních řádů, odbavovacího zařízení a všech souvisejících věcí. Jednatel žalobkyně dále uvedl, že v průběhu jednání byla opakovaně řešena výše smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč za neujetý kilometr, která se jevila ve srovnání s jinými obdobnými smlouvami na území ČR jako extrémně vysoká. Ze strany žalovaného pak byla žalobkyně opakovaně ústně ujišťována o tom, že v rámci tzv. zkušební doby, což představuje první měsíc provozu, nebudou ze strany žalovaného jako objednatele sankcionováni. Dle jeho zkušeností se pak průměrná výše smluvní pokuty za totožná či obdobná porušení smlouvy pohybuje v rámci jiných krajů v rozmezí od 50 do 100 Kč za neodjetý kilometr. Jednatel dále doplnil, že příprava na technické i personální zajištění realizace smlouvy probíhala kontinuálně, když tato započala bezprostředně po jejím uzavření. Personální kampaň probíhala v rámci obcí, kde bylo jednáno se starosty, byla navázána spolupráce s jednotlivými pobočkami Úřadu práce ČR, když toto bylo doplněno i reklamní a mediální kampaní včetně sociálních sítí. Do přípravy samotné realizace smlouvy zasáhla naprosto zásadním způsobem pandemie COVID-19, kdy došlo k uzavření autoškol, které jsou jedním z hlavních zdrojů nově příchozích řidičů, kteří potřebují řidičské oprávnění skupiny D pro výkon svého povolání, v důsledku čehož došlo k možnosti omezení rekvalifikace držitelů řidičského oprávnění skupiny D a C. Rovněž se extrémním způsobem zhoršila možnost osobního kontaktu se zájemci o výkon povolání řidiče u žalobkyně. Zároveň na počátku realizace smlouvy byl velký počet řidičů na nemocenské ať již z důvodu přímého onemocnění COVID-19 či z důvodu nařízené karantény. Z důvodu výše zmíněného uzavření autoškol pak nenastoupilo velké množství řidičů, se kterými žalobkyně odůvodněně počítala. Personální problémy pak intenzivně řešili s žalovaným jako objednatelem v rámci pravidelných onlineových jednání. V rámci těchto byla žalobkyně opakovaně ujišťována o tom, že za první měsíc od zahájení provozu nebude vyúčtována smluvní pokuta, když v této souvislosti jednatel žalobkyně doplnil, že v tomto kontextu byl vypracován i přehled neodjetých kilometrů jednotlivých spojů, a to v období od 14. 6. do 14. 7. a následně pak od 14. 7. do 31. 7.2020. Důvodem shora uvedené dohody byl jednak obrovský rozsah předmětu zakázky, a dále i dopady pandemie COVID-19, která udeřila opakovaně ve více vlnách. Konkrétně ujištění ohledně nevyúčtování smluvní pokuty zaznělo od Ing. [celé jméno svědkyně] jako jednatelky [právnická osoba] s. r. o., a dále i od Ing. [příjmení] jako náměstka pro dopravu žalovaného, a to ať již při prezentaci autobusů, onlineových schůzkách, tak i při mediálním výstupu v rozhlasu, což jednatel žalobkyně vnímá jako dostatečnou záruku. Jednatel žalobkyně nezjišťoval, zda k tomuto mají shora uvedené osoby příslušná zmocnění. Doba tzv.„ hájení“ pak měla trvat od 14. 6. do 14. 7. 2020. Vzniklé problémy v průběhu prvního měsíce realizace smlouvy byly intenzivně řešeny v rámci osobních i onlineových jednání zejména se zástupci [právnická osoba] s. r. o., a dále i na zasedání Zastupitelstva a Rady žalovaného.

7. Svědek [celé jméno svědka] ve svém výslechu vypověděl, že u žalobkyně pracuje na pozici manažéra pro klíčové zákazníky, které tvoří zejména municipality na území ČR. Pokud jde o smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou zajištění dopravní obslužnosti plzeňského kraje pro oblast [právnická osoba], pak zase podíl na přípravě nabídky i realizace, kdy byl součástí týmu, které vyjednávaly se žalovanou a [právnická osoba] s.r.o. Vedle technické části probíhala i část personální, která zahrnovala náborovou kampaň na řidiče, kde vstoupila žalobkyně do jednání i s původním dopravcem ohledně převzetí portfolia jejich řidičů. V daném případě se jednalo o společnost [právnická osoba] Nejprve schůzky proběhly na osobní fázi, v době lockdownu pak bylo třeba využít onlineový režim. Pokud jde o přípravu nabídky pro předmětnou veřejnou zakázku, pak svědek uvádí, že v rámci přípravy zřejmě přehlédl výši smluvní pokuty v části 1 000 Kč za jeden neodjetý kilometr, když se domníval, že se to týká neodjetého spoje a nikoliv kilometru. Dále doplnil, že v případě jiných smluvních závazků s obdobným plněním nebyla doposud nikdy sjednána takto extrémně vysoká smluvní pokuta za stejné porušení povinností plynoucích ze smluv. Obecně se výše smluvní pokuty za neodjetý kilometr pohybuje řádově mezi 50 až 100 Kč. Pokud jde o personální zajištění plnění závazků ze smluv [anonymizováno] a [anonymizováno], pak probíhala mediální kampaň, a to v rámci regionální televize [příjmení], dále billboardové reklamy, zástupci žalobkyně objížděli jednotlivé obce a oslovovali jejich starosty, a dalším důležitým způsobem je kontraktační proces rekvalifikace řidičů s oprávněním skupiny B a C na oprávnění skupiny D. Největší část řidičů pak byla zjištěna přechodem od původního dopravce [právnická osoba] autobusy [právnická osoba], když se jednalo řádově o stovky řidičů. Celkově byla potřeba včetně rezerv zajistit okolo 400 řidičů pro řádnou realizaci smluv [anonymizováno] a [anonymizováno]. Naprosto zásadním způsobem pak do dostatečného personálního zajištění řidičů a následné realizace smluv [anonymizováno] a [anonymizováno] zasáhla pandemie COVID-19, kdy jednak došlo k uzavření autoškol a dále se lidé vyhýbali osobnímu kontaktu. V neposlední řadě pak část řidičů v pracovní neschopnosti díky onemocnění COVID-19 a nařízené karanténě. Problém byl mezi žalobkyní a žalovaným intensivně řešen, když za žalobkyni jednání vedl svědek a dále jednatel [příjmení] [celé jméno svědka] za žalovaného pak [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] a náměstek pro dopravu Ing. [příjmení]. Z jednání pak vyšla tzv. doba hájení v rozsahu 1 měsíce, kdy v případě neodjetí určitých spojů by nebyla v tomto období vyúčtována ze strany žalovaného smluvní pokuta. Doba hájení pak měla trvat od 14. 6. do 14. 7. 2020. Usnesení ze strany Zastupitelstva či Rady žalované však k tomuto přijato nebylo. Shora uvedené pak dle názoru svědka vyplynulo i z rozhovoru pro [anonymizována dvě slova], účastníkem byla [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] i [anonymizováno] [příjmení].

8. Svědek [celé jméno svědka], provozně-technický ředitel žalobkyně pro [název žalované], k věci zejména uvedl, že se podílel na přípravě zakázky z hlediska provozních aspektů, nicméně samotný obsah návrhu smlouvy a její znění po uzavření mu znám není. Pokud jde nicméně o výši smluvní pokutu, pak tato je extrémně vyšší než u jiných obdobných smluv se shodným nebo srovnatelným plněním. Pokud jde o přípravu realizace smlouvy, tak již od počátku roku 2020 probíhal intenzivní jednání s původním dopravcem a [právnická osoba] autobusy [právnická osoba] o přechodu jejich řidičů k žalobkyni. Již od podzimu roku 2019 pak probíhala náborová kampaň a jednání s autoškolami v rámci rekvalifikace řidičů na řidičské oprávněné skupiny D. Vše pak bylo doplněno mediální kampaní v regionální televizi [příjmení] a billboardovými reklamami. Pro zajištění dopravní obslužnosti bylo u obou smluv [anonymizováno] a [anonymizováno] potřeba okolo 350 až 470 řidičů, když okolo 70 % přešlo od původního dopravce [právnická osoba] autobusy [právnická osoba] Přípravu a samotnou realizaci smlouvy pak naprosto zásadním způsobem ovlivnila pandemie COVID-19, kdy došlo k uzavření autoškol, a dále pak část řidičů byla v pracovní neschopnosti a nařízené karanténě. Shora uvedené ve svém důsledku způsobilo, že řidiči by byli po dvou týdnech od zahájení provozu tzv.„ vyjetí“, což znamená, že dosáhli limitních hodin doby vyřízení a potřebovali absolvovat nařízený odpočinek. Při jednání mez žalobkyní, kterých se účastnil [anonymizováno] [celé jméno svědka], generální ředitel [příjmení] za žalobkyni a za žalovanou [příjmení] [celé jméno svědkyně] ze [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno] [příjmení] byla ujednána tzv. doba hájení pro první měsíc realizace smlouvy s tím, že pokud dojde k neodjetích určitého počtu kilometrů, pak v této souvislosti nebude uplatňována sankce. Personální nedostatek se snažili vykrýt vypůjčením řidičů od [právnická osoba] [ulice] [obec] a [anonymizováno], avšak i tyto společnosti řešily obdobné problémy.

9. Svědkyně [celé jméno svědkyně], jednatelka [právnická osoba] s.r.o. uvedla, že se jedná o servisní organizaci [územní celek] a [příjmení] kraje, když tato zajišťuje provozní záležitosti s dopravci, avšak má pouze organizační působnost. Náplní činnosti svědkyně je jednak řízení projektů, a dále koordinace práce kolegů, což je doplněno i dohledem a účastí na jednáních. Nabídkové řízení se pak účastnila jako technický poradce [právnická osoba] s.r.o., přičemž úzce spolupracovala s právníky žalovaného. S ohledem na negativní zkušenost s předchozím dopravcem se výše smluvní pokuty opakovaně řešila, a proto zřejmě byla stanovena v takovéto výši. Svědkyně dále doplnila, že u předchozích dopravců nebyly sjednány žádné sankce pro případ neodjetí spoje či určitého počtu kilometrů, takže nemá žádné srovnání. Do přípravy a samotné realizace smluv [anonymizováno] a [anonymizováno] zasáhla pandemie COVID-19. Celý projekt je nevídaný, když naráz byla zaváděna přeprava 18 milionů kilometrů ročně, což doposud na území celé České republiky nemělo obdoby. Největší dopad se pak projevil na počátku realizace smluv, tedy v červnu a červenci roku 2020, kdy nevyjely některé autobusové spoje. Zdůvodnění ze strany žalobkyně přišlo teprve v reakci na vypracování přehledu neodjetých spojů, kdy žalobkyně odkazovala zejména na nemožnost připravit řidiče v důsledku uzavření autoškol či jejich onemocnění COVID-19 a nařízené karantény. Jednání za [právnická osoba] [anonymizováno] se účastnila svědkyně a kolega [anonymizováno] [příjmení], za žalobkyni pak provozně-technický ředitel pan [celé jméno svědka]. U části jednání byl přítomen i náměstek žalované pro dopravu [anonymizováno] [příjmení]. Z jednání nebyly pořizovány žádné zvukové záznamy ani písemné zápisy. Pokud na nich zazněla případná zmínka o tzv.„ doba hájení“, pak tato dle svědkyně měla znamenat poskytnutí maximálně součinnosti směřující k tomu, aby přeprava byla zajištěna bez problémů, jiný význam tomu svědkyně nepřikládala. Rovněž podle ní doba hájení neměla žádný přesně stanovený časový rámec. Vyúčtování smluvní pokuty, resp. její nevyúčtování v dané době nebylo vůbec řešeno. K článku českého rozhlasu, nazvaného„ jestliže se [anonymizováno] nezlepší do 15. července, začnou padat pokuty“ svědkyně uvedla, že tento poskytnutý rozhovor si již nevybavuje, nicméně odkázala na skutečnost, že [právnická osoba] s.r.o. a ani svědkyně jako její jednatelka nikdy neměla právo rozhodovat o neudělování případných sankcí, když toto je v gesci vedení žalované, přičemž [právnická osoba] s. r. o. potažmo svědkyně v tomto nemá žádnou rozhodovací pravomoc. Pokud jde o protokol o zjištěných nedostatcích plnění smluvních podmínek smlouvy o veřejných službách přepravy cestujících veřejnou linkovou dopravou k zajištění dopravní obslužnosti [právnická osoba] a [anonymizováno] za období červenec 2020 na č.l. 86 až 90, pak k tomuto svědkyně uvedla, že rozdělení období na„ do 15. 7.“„ od 15. 7.“ bylo na pokyn vedení žalovaného, důvod časového rozdělení si svědkyně nevybavila.

10. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], dopravní a marketingový specialista [právnická osoba] s. r. o. k věci zejména uvedl, že pokud jde o smlouvy [anonymizováno] a [anonymizováno] uzavřené v březnu 2019, pak se podílel na přípravě nabídkové řízení z pozice zpracování jízdních řádů. Pokud jde o smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za jeden neodjetý kilometr, pak k tomu svědek uvedl, že nemá srovnávací materiál, tedy smlouvy z jiných krajů. V důsledku pandemie COVID-19 došlo k omezení jízdních řádů, když se v podstatě realizoval prázdninový režim, kdy vlna kulminovala v březnu a dubnu 2020. K návratu k normálu pak došlo od května 2020. Problémy související s pandemií COVID-19 pak byly řešeny mezi žalobkyní a žalovaným online platformou, kdy těchto se účastnil vedle svědka i [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] za žalobkyni pan [příjmení] [celé jméno svědka], Ing. [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka]. Některých jednání se zúčastnil i [anonymizováno] [příjmení] jako náměstek pro dopravu [příjmení] kraje. Pokud jde o jízdní řády, pak tyto od počátku byly standardní, od 1. 7. pak nastal klasický prázdninový omezený režim.

11. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], projektový a systémový manažer [právnická osoba] s. r. o. vypověděl, že spolupracoval na vytvoření modelu pro smlouvy [anonymizováno] a [anonymizováno]. Na části smluvní dokumentace týkající se sankcí pro případné porušení smlouvy se nepodílel. Závěrem uvedl, že mu není nic známo o tom, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla dohodnuta doba hájení pro první měsíc realizace smluv [anonymizováno] a [anonymizováno]. K protokolu o zjištěných nedostatcích plnění smluvních podmínek smlouvy za období červenec 2020 a zde obsaženému rozdělení časových úseků do 15. 7. a od 15. 7. uvedl, že to bylo z toho důvodu, že bylo počítáno 30 dnů od počátku realizace smlouvy.

12. Podle ustanovení § 555 odst. 1 občanského zákoníku, právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

13. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušení utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než v peněžitém.

14. Podle ustanovení § 2058 občanského zákoníku, jeli ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

15. Podle ustanovení § 2051 občanského zákoníku, nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je z větší části důvodná.

17. V rámci žalobou uplatněného nároku se žalobkyně domáhala vydání neoprávněně čerpané bankovní záruky ze strany žalovaného v celkové výši 6 341 000 Kč, která byla zřízena u společnosti [právnická osoba] v souladu s článkem XVI. odst. 172 smluv o veřejných službách přepravy cestujících veřejnou linkovou dopravou k zajištění dopravní obslužnosti [příjmení] kraje pro oblast [právnická osoba]. Žalovaný v rámci dvou bankovních záruk čerpal dne 2. 9. 2021 částky 3 140 000 Kč (smlouva [anonymizováno]) a 3 201 000 Kč (smlouva [příjmení]), a to v souvislosti s uplatněním smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč za každý započatý kilometr spoje, který byl žalovaným objednán, ale nebyl žalobkyní realizován v období od 14. 6. 2020 do 31. 7. 2021 dle položky č- 68 tabulky smluvních pokut Přílohy [číslo] shora uvedených smluv.

18. Neoprávněnost vyměřených pokut pak spatřovala žalobkyně ve čtyřech hlavních na sobě nezávislých a navzájem stejně tak nepodmiňujících se aspektech, a to za a) v nedostatečné specifikaci ukládaných pokut, b) v naplnění liberačního důvodu dle článku XX. odst. 206 smluv, c) v nepřiměřenosti výše uložených smluvních pokut, kdy v této souvislosti žalobkyně navrhla jejich moderaci a d) pro uplatnění a vymáhání smluvních pokut v rozporu s dobrými mravy.

19. Byť žalobkyně v průběhu řízení již netrvala na právní argumentaci pod bodem a) ohledně nedostatečné specifikace části ukládaných smluvních pokut, když ve shodě s žalovaným učinila nesporným, že tyto byly po formální (nikoliv obsahové) stránce řádně vyúčtovány, soud považuje za nutné se z opatrnosti k této její argumentaci vyjádřit. K tomuto dále uvádí, že pokud byla v průběhu řízení žalobkyní namítána nedostatečná specifikace smluvní pokuty za červen 2020 v rozsahu 2 353 000 Kč, když za žalobkyni nebyly dodrženy požadavky v článku XX. odst. 203 smluv, pak má soud s ohledem na znění shora uvedeného ustanovení smluv [anonymizováno] a [anonymizováno] a především předcházející rozsáhnou písemnou komunikaci účastníků za to, že smluvní pokuta za období od 14. 6. 2020 do 30. 6. 2020 byla žalovaným řádně specifikována, byť k výzvě ze dne 5. 5. 2022 zřejmě omylem nebyla přiložena tabulka specifikující neodjeté spoje za dané období, nicméně rozsah neodjetých spojů včetně jednotlivých položek i dat jejich neuskutečnění byl stranám dle názoru soudu jednoznačně a konkrétně znám, což vyplývá zejména z dopisu žalobkyně ze dne 29. 3. 2021 včetně jeho příloh a následných replik žalovaného. Opačný závěr by dle názoru soudu byl projevem přepjatého formalizmu. V této části tedy soud shledal argumentaci žalobkyně jako nedůvodnou.

20. Ohledně smluvní pokuty vyúčtované za období od 14. 6. 2020 do 14. 7. 2020 v částce 4 723 000 Kč a za období od 15. 7. 2020 do 31. 7. 2020 v částce 912 000 Kč v souvislosti s nerealizovanými spoji v celkovém rozsahu 5 635 km pak žalobkyně namítla, že smluvní pokuta žalovanému nenáleží z důvodu naplnění liberačních důvodů dle článku XX. odst. 206 smluv [právnická osoba]. Dle článku XX. smlouvy odst. 206 se smluvní pokuty vztahují pouze na případy porušení povinností dopravce (žalobkyně). Smluvní pokuty se nevztahují na případy, kdy je plnění povinností dopravce po právní či faktické stránce objektivně nemožné, přičemž tyto skutečnosti je povinen prokázat dopravce (žalobkyně). V tomto ohledu shledal soud argumentaci žalobkyně jako důvodnou. Z provedeného dokazování bylo prokázáno, že v důsledku nedostatečné personální kapacity došlo k naplnění liberačního důvodu dle výše uvedeného ustanovení smluv [anonymizováno] a [anonymizováno], na základě kterého nelze smluvní pokutu pro porušení smlouvy vyúčtovat, a to z důvodu nedostatečné personální kapacity nastalé dle názoru soudu v přímé příčinné souvislosti s dopady celosvětové pandemie onemocnění COVID-19, která zasáhly i Českou republiku. V rozhodném období (červen a červenec 2020) byl zvýšený počet řidičů žalobkyně v dočasné pracovní neschopnosti či nařízené karanténě ze strany KHS kvůli onemocnění COVID-19 a zároveň v důsledku protiepidemických opatření Vlády ČR došlo v době bezprostředně předcházející realizaci shora uvedených smluv k uzavření a omezení provozu autoškol na dobu jednoho a půl měsíce. I v důsledku celkové situace panující ve společnosti nejenom na území ČR ale v globálním měřítku, kdy došlo naprosto zásadním způsobem k omezení veřejného a soukromého života na nezbytné minimum, byl ve velké míře narušen proces akvizice nových zaměstnanců (řidičů) pro plnění obou smluv, a to i navzdory tomu, že žalobkyně dle názoru soudu zahájila nábor řidičů v dostatečném rozsahu a předstihu. Shora uvedené vyplývá jak z provedených listinných důkazů, tak i z výslechu svědků [příjmení] [celé jméno svědka], Ing. [celé jméno svědka] a p. [celé jméno svědka], přičemž výrazně negativní vliv pandemie onemocnění COVID-19 na počátek plnění obou smluv potvrdila ve svém výslechu i svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně] a Mgr. [příjmení]. Dle soudu je nezpochybnitelné, že počátkem roku 2020 nastala do té doby na území ČR i celosvětově do té doby dosud nevídaná pandemická situace, která zasáhla do všech sfér společnosti. [právnická osoba], který způsobuje onemocnění COVID-19 byl v té době neznámou a přímou hrozbou, přičemž nebylo možné s jistotou predikovat, jak se bude v populaci z krátkodobého i dlouhodobého hlediska projevovat a jaké bude mít zdravotní i ekonomické dopady. Je třeba přesvědčit žalobkyni, že konkrétní dopady pandemie do náboru řidičů a řešení personálních otázek se v rámci občanskoprávního sporného řízení obtížněji prokazují procesně validním způsobem, a to zejména pokud jde o kauzální nexus v souvislosti s naplněním liberačních důvodů dle článku XX. odst. 206 smluv. Nicméně je třeba konstatovat, že se jedná o soubor navzájem provázaných se právních i mimoprávních aspektů, jejichž důsledky všechny subjekty na území ČR vnímají v podstatě dodnes. Všechny aspekty měly negativní vliv na podstatnou část lidských činností, kdy zásadní měrou byla v rozhodné době zasažena i oblast veřejné dopravy osob, kdy důsledky lze vnímat až jako extrémní. Soud zároveň jedním dechem dodává, že dopady pandemické situace hodnotí v souvislosti se smluvními pokutami uplatněnými právě a jen za období června a července 2020, kdy došlo k zahájení realizace plnění ze smluv [anonymizováno] a [anonymizováno] a jejich projev byl nejintenzivnější, v žádném případě však z tohoto bez dalšího nelze vyvozovat splnění podmínek pro naplnění liberačních důvodů pro případné další vyúčtování smluvních pokut za případná porušení smluvních povinnosti v navazujících obdobích, kdy tyto bude nutno individuálně posoudit se zřetelem na konkrétní okolnosti. V souvislosti se shora uvedeným tedy soud dospěl k závěru, že smluvní pokuta v celkové výši 5 635 000 Kč vyúčtovaná v souvislosti s nerealizací spojů v období od 14. 6. 2020 do 31. 7. 2020 v celkovém rozsahu 5 635 km vyúčtována neoprávněně, když v této části dle názoru soudu byly naplněny liberační důvody zakotvené v článku XX. odst. 206 smluv [anonymizováno] a [anonymizováno]. Dle názoru soudu žalobkyně vyvinula maximální možné úsilí, které po ní bylo možné v souvislosti s realizací smlouvy a nastalou pandemickou situací požadovat, když se i operativně pokusila vykrýt neočekávaný personální deficit formou dočasného přidělení řidičů i od jiných subjektů. Soud pak z opatrnosti odkazuje i na definici následné nemožnosti plnění tak, jak je definováno v judikatuře vyšších soudů, kdy toto nastává až po vzniku závazku (typicky uzavření smlouvy). Její podstatou je vznik okolnosti, v jejímž důsledku se plnění stává nemožným, ačkoliv v době vzniku závazku objektivně splnitelné bylo – viz např. rozsudek Nevyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1872/2003. Trvalost nově vzniklé překážky je třeba posuzovat právě ve vztahu k zamýšlené době plnění, kdy překážka, u níž lze očekávat její pominutí, tak bude považována za trvalou a působit s tím spojené následky, jestliže nelze realisticky očekávat, že by do předpokládané doby plnění měla odpadnout.

21. Paralelně pak žalobkyně argumentovala ohledně nerealizovaných spojů v období od 14. 6. 2020 do 14. 7. 2020 v celkovém rozsahu 5 268 km, což ve svém důsledku představuje vyúčtování smluvní pokuty ve výši 5 268 000 Kč pro rozpor jejího uplatnění s dobrými mravy, když v této souvislosti odkázala na tzv. dobu hájení, v rámci které bylo ze strany představitelů žalovaného veřejně deklarováno, že nebudou uplatňovány sankce za neodjeté spoje. Dle názoru žalobkyně tento rozpor spočívá ve skutečnosti, že není možné veřejně a opakovaně přislíbit, že určitý sankční nástroj nebude využit a následně jej i přesto aplikovat v rozporu s takovýmto explicitním ujištěním. O tzv. době hájení byla žalobkyně opakovaně ujišťována zejména ze strany jednatelky [právnická osoba] [anonymizováno] o. [anonymizováno] [celé jméno svědkyně], když v této souvislosti žalobkyně odkázala jak na článek [anonymizováno] rozhlasu ze dne 10. 7. 2020, tak i obsah Protokolu ze dne 10. 8. 2020 (č. l. 86 - 90 spisu), kde je v rámci pracovního vyčíslení neodjetých spojů provedeno jednoznačné rozdělení na„ do 15. 7.“ a„ od 15. 7.“. Soud se pak shoduje s žalobkyní v tom, že tento údaj nemůže mít jiný důvod, než právě zohlednění tzv. doby hájení, resp. je evidentní, že tomuto datu minimálně autor [anonymizována dvě slova] přisuzoval zvláštní význam, když jeho výpověď soud v této souvislosti shledal jako účelovou, když přehled spojů měl být vypracován za jím deklarovaný měsíc od zahájení přepravy, ale za každý kalendářní měsíc. Nicméně je třeba zároveň uvést, že z provedeného dokazování nelze učinit jednoznačný závěr o existenci dohody o tzv. době hájení a s ní související vzdání se práva žalovaného na vyúčtování smluvních pokut za období od 14. 6. 2020 do 14. 7. 2020. I pro případ, že by tomu tak bylo, pak je třeba odkázat na skutečnost, že [právnická osoba] s. r. o., jejíž je [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] statutárním zástupcem, působí pouze coby organizátor dopravy a tuto roli zastává i v souvislosti se smlouvami [anonymizováno] a [anonymizováno], což z jejich obsahu zcela nepochybně vyplývá. [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] nadto nebyla z žádného titulu oprávněna či zmocněna rozhodovat o hmotněprávních nárocích žalovaného plynoucích ze smluv či se smlouvami souvisejících, když v této souvislosti soud uvádí, že žalovaný je veřejnoprávní korporací a o neuplatnění případných smluvních pokut event. o uzavření dohody o tzv. době hájení by bylo třeba rozhodnout na úrovni [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], když v této souvislosti soud odkazuje i na příslušná ustanovení zákona č 129/2000 Sb. Rovněž nelze odhlédnout ani od obsahu jednání [příjmení] [příjmení] kraje konaného dne 20. 7. 2020, kde jak ze strany náměstka pro dopravu Ing. [jméno] [příjmení], bývalého hejtmana [anonymizováno] [jméno] [jméno], který smlouvy za žalovaného s žalobkyní uzavíral, tak i náměstkyně vykonávající funkci hejtmana [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jednoznačně zaznělo, že sankce v souvislosti s porušením smluv za dané období budou vůči žalobkyni uplatňovány.

22. Berou v potaz úvahy uvedené shora, soud dospěl k závěru, že v této části není právní argumentace žalobkyně důvodná.

23. Zbývající částí argumentace žalobkyně je pak jí tvrzená nepřiměřená výše smluvní pokuty v návaznosti na použitou sazbu 1 000 Kč za 1 km nerealizované přepravy, když žalobkyně v této souvislosti využila svého oprávnění zakotveného v ustanovení § 2051 občanského zákoníku a navrhla soudu moderaci takto nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty.

24. Soud nejprve považuje za nutné zdůraznit, že případná moderace smluvní pokuty není v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona č. 137/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ani rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu ČR a Nejvyššího soudu ČR, když případným využitím moderačního práva soudu dle § 2051 občanského zákoníku nedochází k porušení žádného ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek, zejména pak ne § 222, když eventuální uplatnění moderačního práva soudu není změnou závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku. Využití moderačního práva soudu pak nemůže být a priori omezováno ustanoveními veřejnoprávního předpisu, jak ostatně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku, dle kterého je uplatňování soukromého práva nezávislé na uplatňování práva veřejného. Rovněž je třeba vzít v úvahu, že adresátem zásadní změny závazku dle § 222 je výlučně zadavatel, kdy realizace tzv. podstatné změny závazku se výslovně zapovídá toliko zadavateli, tedy zadavatel nesmí svým právním jednání změnu připustit či validovat, v případě moderačního práva dle § 2051 občanského zákoníku se však nejedná o právní jednání zadavatele, nýbrž soudu, kdy případná moderace smluvní pokuty je nezávislá na vůli zadavatele, kdy tento není tím, který výši smluvní pokuty mění. Jak z judikatury Nejvyššího správního soudu ČR, tak i z Nejvyššího soudu ČR dále vyplývá, že skutečností, že smlouvy byly vysoutěženy dle zákona o zadávání veřejných zakázek, nemůže být„ legalizováno“ vyúčtování nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty a nemůže být ani vyloučen soudní korektiv dle ustanovení § 2051 občanského zákoníku.

25. Z ustanovení § 2051 lze v prvé řadě dovodit, že nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat neplatnost příslušného ustanovení o smluvní pokutě z důvodu porušení dobrých mravů, nýbrž může být důvodem toliko použití moderačního oprávnění soudu. Moderovat ve smyslu ustanovení § 2051 přitom lze pouze výslednou částku smluvní pokuty, nikoliv vlastní způsob jejího určení (např. procentuální sazbu určující smlouvu ze stanovené částky za každý den prodlení – viz k tomu rozsudek Nevyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1737/2012. Na právní úpravu moderace smluvní pokuty zakotvenou v ustanovení § 2051 je pak dle názoru nalézacího soudu třeba nahlížet optikou nejnovějšího rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, a to rozsudku Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, kterým dochází k poměrně zásadní změně dosavadního pojetí moderace smluvní pokuty, a to jak předcházející judikatury Nejvyššího soudu ČR, tak i komentářové literatury. Přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu ustanovení § 2051 občanského zákoníku je třeba dle Nejvyššího soudu ČR posuzovat s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá přiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom jen k okolnostem známým již v době sjednání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Moderace podle ustanovení § 2051 občanského zákoníku pak představuje soudcovský zásah do smluvní autonomie, a tím pádem oslabuje jak zásadu pacta sunt servanda, tak i právní jistotu. Právní jistota je zasažena přinejmenším stejnou měrou jak v případě moderace ujednání, tak moderace výsledného nároku, neboť v obou případech se až v rámci soudního řízení strany s konečnou platností dozví, jaká smluvní pokuta je vlastně dluhována. Moderace ujednání o smluvní pokutě však intenzivněji zasahuje do autonomie vůle stran než moderace konkrétního nároku.

26. Ustanovení § 2051 patří dle názoru Nejvyššího soudu ČR presentovaného ve shora uvedeném rozhodnutí k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého a předem neomezeného okruhu okolností. [příjmení] soud mohl posoudit (ne) přiměřenost nároku ze smluvní pokuty, musí si nejprve prostřednictvím výkladu ujednání o smluvní pokutě podle § 555 a n. občanského zákoníku ujasnit, jakou funkci měla daná smluvní pokuta (in concreto) plnit, neboť v závislosti na tom, jaké funkce plní, sleduje smluvní pokuta různé zájmy stran a pro posouzení přiměřenosti tak budou rozhodující též odlišné aspekty. Nepodaří-li se soudu cestou subjektivního výkladu objasnit, k jaké funkci smluvní pokuty vůle stran směřovala, (co strany hodlaly ujednáním docílit), lze v rámci objektivního výkladu dle § 556 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku podpůrně využít dále popsaných vodítek. Primárně lze vyjít z předpokladu, že každá smluvní pokuta se vyznačuje preventivní (nátlakovou) funkcí, neboť vytváří na dlužníka dodatečný tlak, aby smluvní povinnosti dostál, resp. jej neporušil. Smluvní pokuta může dále plnit výlučně paušalizační funkci, nebo výlučně funkci sankční, případně dílem funkci sankční a dílem paušalizační. Z dispozitivního ustanovení § 2050 občanského zákoníku se podává, že věřitel nemá právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke které se smluvní pokuta vztahuje. V pochybnostech je tedy možné vycházet z toho, že smluvní pokuta slouží k paušalizaci náhrady škody. Naproti tomu, přesahuje-li sjednaná výše smluvní pokuty významně očekávanou výši škody, pak smluvní pokuta měla jak funkci paušalizační, tak funkci sankční. Na sankční smluvní pokutu lze usuzovat zejména tehdy, je-li utvrzena povinnost, při jejímž porušení nehrozí věřiteli žádná škoda, kterou by byl dlužník jinak povinen nahradit za podmínek zakotvených v § 2913 občanského zákoníku. Má-li moderace zabránit tomu, aby byl dlužník nucen zaplatit nepřiměřenou smluvní pokutu, je nabíledni, že u paušalizační smluvní pokuty musí patřit mezi rozhodující okolnosti pro úvahu o nepřiměřenosti výše vzniklé škody. Nelze proto přijmout názor zastávaný v části české literatury a vycházející z judikaturních závěrů formulovaných v režimu obchodního zákoníku, že škoda, která věřiteli skutečně vznikla v důsledku porušení smluvní povinnosti utvrzované smluvní pokutou, nehraje pro úvahy o moderaci žádnou roli. Rozsah škody, kterou věřitel utrpěl v důsledku porušení smluvní povinnosti a k jejichž kompenzaci pokuta cílí, tedy zásadně určuje míru, v jaké byl narušen i jeho zájem. U ryze sankční smluvní pokuty naopak výše škody významnou okolností není. Nelze ovšem opomíjet, že smyslem a účelem paušalizační smluvní pokuty je vyhnout se případným sporům o náhradu vzniklé škody a usnadnit její vymožení, význam paušalizační smluvní pokuty se tak projevuje především v tom, že věřitel není povinen ve sporu o uhrazení smluvní pokuty tvrdit a prokazovat splnění předpokladů nároků na náhradu škody. Význam sankční smluvní pokuty se pak projevuje rovněž v tom, že za porušení smluvní pokutou utvrzené smluvní povinnosti odpovídá dlužník objektivně, a to i s ohledem na jeho případné zavinění. Shora popsanému obecnému smyslu paušalizační smluvní pokuty, jakož i charakter moderace jakožto zásadně výjimečnému nástroji umožňujícímu soudu korigovat výši nepřiměřeného nároku na smluvní pokutu, pak rovněž odpovídá, že z hlediska zjišťování skutkového stavu se výše vzniklé škody stává ve sporu o uhrazení smluvní pokuty relevantní teprve tehdy, je-li soudu z tvrzení stran a běžného chodu věci zřejmé, že je ve zjevném nepoměru ke smluvní pokutě. Vzhledem k tomu, že moderace je možná jen tehdy, je-li tu výrazný nepoměr mezi vzniklou škodou a smluvní pokutou, která měla odpovídat jiné předpokládané výši škody, není třeba, aby výše škody byla přesněji vyčíslena. Řízení, jehož předmětem je nárok ze smluvní pokuty, se nemůže stát složitým a dlouhým sporem o výši vzniklé škody. Má-li smluvní pokuta plnit funkci dílem paušalizační a dílem sankční, je namístě přiznat vyšší váhu těm okolnostem, které jsou rozhodující pro funkci, která převažuje. Vzhledem k tomu, že každá smluvní pokuta, byť v různé intenzitě, plní rovněž funkci preventivní (nátlakovou) je namístě při zkoumání přiměřenosti zohlednit též narušení zájmů věřitele spočívajících v nepohodlí, v nejistotě a narušení očekávání, jež se cestou práva na náhradu škody nekompenzují. U sankční pokuty pak půjde o zásadní zájmy věřitele, které jsou jejím prostřednictvím chráněny. V případě moderace paušalizační smluvní pokuty budou mít tyto zájmy zpravidla nižší význam. Z podstaty volného uvážení, které nepřipouští tzv. jediné správné řešení, pak vyplývá, že soud ve svém uvážení pochybí pouze tehdy, jsou-li jeho úvahy zjevně nepřiměřené, tj. nedbá-li v rozporu se zjištěnou funkcí smluvní pokuty okolností, kterých dbát má, nebo dbá-li okolností, kterých dbát nemá.

27. Postup soudu při moderaci dle § 2051 občanského zákoníku tedy lze rozlišit na následující fáze. V prvním kroku soud při využití interpretačních pravidel stanovených v § 555 a n. občanského zákoníku nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom klade na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvních povinností, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvních povinností původ. Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Ve třetím kroku pak případně soud sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.

28. Berouc potaz skutková zjištění učiněná v rámci důkazního řízení a závěry vyjevené v odůvodnění shora citovaného rozsudku Velkého senátu Nejvyššího soudu ČR tedy soud nejprve za pomoci ustanovení § 555 a n. občanského zákoníku zjišťoval, jakou funkci měla smluvní pokuta konkrétně plnit, když v této souvislosti soud vycházel zejména z obsahu smluv [anonymizováno] a [anonymizováno], a to konktrétně článků III. a IV., ze kterých vyplývá, že smlouvy byly uzavírány za účelem zajištění dopravní obslužnosti [příjmení] kraje, tedy především za účelem zabezpečení dopravy do škol a školských zařízení, k orgánu veřejné moci, do zaměstnání, do zdravotnických zařízení poskytujících zdravotní péči a k uspokojení kulturních, rekreačních a společenských potřeb, jakožto příspěvku k trvale udržitelnému rozvoji územní obvodu, neboť úroveň mobility a s tím související množství ekonomických a sociálních příležitostí má přímý vliv na rozvoj ekonomické a životní úrovně [příjmení] kraje. Rovněž nelze pominout ani skutečnost, že žalovaný po negativní zkušenosti s předchozím dopravcem měl zájem na tom, aby dopravní obslužnost [příjmení] kraje, tj. zajištění a obsluha celé řady linek a spojů se zásadním regionálním významem, probíhala řádně a s náležitou péčí a zodpovědností. Lze tedy usuzovat, že ujednaná smluvní pokuta měla zejména preventivní (nátlakovou) funkci, když jí bylo utvrzováno plnění důležitých veřejných služeb s potencionálním dopadem na celý [příjmení] region a zároveň měla vytvářet na žalobkyni dostatečný tlak, aby smluvním povinnostem dostála, resp. aby smlouvy neporušila. Dále soud dospěl k závěru, že smluvní pokuta měla dílem i funkci sankční a dílem i funkci paušalizační, když v této souvislosti soud odkazuje na body 58 a 59 odůvodnění rozsudku Nejvyšší soudu ČR. K tomu ve shodě s žalobkyní uvádí, že tato funkce smluvní pokuty je srovnatelná s funkcí pokut za nerealizovaný přepravní výkon v jiných integrovaných dopravních systémech v ostatních krajích České republiky, když zájmy a motivace objednatelů jsou ve všech těchto případech dle názoru soudu srovnatelné. Následně pak soud zkoumal konkrétní okolnosti jak v době sjednávání smluvní pokuty, tak i okolnosti, které byly dány při jejím porušení a i případné okolnosti nastalé později, měly-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ. Zde soud opětovně vycházel jak ze samotného znění článků III. a IV. smluv [anonymizováno] a [anonymizováno] ve spojení se zbývajícím obsahem smlouvy včetně specifikace porušení smlouvy, za kterou tato byla vyúčtována, přičemž dospěl k závěru, že smluvní pokuta je zjevně nepřiměřená, a to již jen na základě okolností známých k okamžiku jejího sjednávání. Rovněž ve světle shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR soud zkoumal i okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, kdy opětovně nezbývá než odkázat na zcela bezprecedentní pandemickou situaci v souvislosti s onemocněním COVID-19, ve které soud shledal hlavní těžiště, které ve svém důsledku vedlo k nevypravení určitého počtu spojů, na základě něhož pak žalovaný vyúčtoval žalobkyni smluvní pokutu. Pokud jde o okolnosti nastalé později, pak je třeba uvést, že na straně žalovaného nevznikla v důsledku neprovedení předmětných spojů žádná škoda. [ulice] hranice pro snížení smluvní pokuty při soudní moderaci je tak v podstatě nulová, neboť neodjeté přepravní výkony nebyly žalovaným uhrazeny, a ani sám žalovaný netvrdil, že by mu nějaká škoda vznikla. Škoda žalovanému pak nemohla vzniknout ani nevybráním tržeb na nerealizovaných spojích, protože za neodjeté přepravní výkony nebylo ze strany žalovaného ničeho uhrazeno. Rovněž je třeba poukázat na skutečnost, že byť žalovaný historicky nesankcioval předchozího dopravce, lze dospět k závěru, že neodjetí spoje nelze považovat za tak zásadní záležitost, aby bylo nutno jej takto přísně sankcionovat. Za stávajícího skutkového stavu věci tedy soud v závěrečné fázi v rámci své diskreční pravomoci uvažoval, jakou měrou smluvní pokutu moderovat se zřetelem ke všem funkcím, které má plnit i s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Soud si je vědom toho, že moderovat je třeba konkrétní smluvní pokutu, a nikoliv způsob jejího vyčíslení tak, jak je zakotven v příloze [číslo] bodu 68 smluv [anonymizováno] a [anonymizováno], nicméně v této souvislosti je třeba zdůraznit, že jako zásadním a v podstatě jediným vodítkem se pak jevila výše smluvní pokuty tak, jak je upravena v jiných obdobných smlouvách zajišťující veřejnou přepravu osob v ostatních krajích na území České republiky. V této souvislosti pak soud odkazuje na obsah k důkazu provedených smluv o přepravě osob ve veřejné dopravě, ze kterých vyplynulo, že průměrná výše smluvní pokuty činí 65 Kč za jeden nerealizovaný kilometr spoje. Berou v potaz všechny zjištěné skutkové okolnosti ať již nastalé při sjednávání, vyúčtování smluvní pokuty i nastalé později, pak má soud za to, že takto stanovená výše smluvní pokuty je, se zdůrazněním faktu, že se jedná o daný konkrétní případ, spravedlivá.

29. Zároveň pak soud z opatrnosti uvádí, že z úřední povinnosti přezkoumával výši smluvní pokuty i v kontextu jejího případného rozporu s dobrými mravy, tedy i z jiného hlediska, než uváděla žalobkyně, která v této souvislosti odkazovala na tzv. dobu hájení, kdy při zohlednění okolností popsaných shora nedospěl k závěru, že by byly naplněny intence porušení do té míry, že by její vyúčtování, resp. výše byla rozporu s dobrými mravy, a proto je tedy namístě moderovat v rozsahu uvedeném shora.

30. Pokud pak soud dospěl k závěru, že liberační důvody zahrnují a dopadají na celkem 5 635 km nerealizovaných spojů, kdy o moderaci smluvní pokuty v této části není třeba uvažovat, zbývá posouzení vyúčtování smluvní pokuty v souvislosti s celkem neodjetými 706 km, kde bylo zcela jednoznačně deklarováno, a mezi stranami je tato skutečnost i nespornou, pochybení dopravce. Po vynásobení počtu neodjetých kilometrů 706 soudem zmoderovanou výší smluvní pokuty 65 Kč/km, pak vychází částka 45 890 Kč. V této částce tedy dle názoru soudu byla smluvní pokuta vyúčtována ze strany žalovaného po právu. S ohledem na shora uvedené tedy soud dospěl k závěru, že ve zbývající části byla smluvní pokuta s odkazem na odůvodnění uvedené shora vyúčtována nedůvodně, a proto uložil žalovanému výrokem pod bodem I. žalobkyni částku 6 295 110 Kč jako bezdůvodné obohacení z titulu částečně neoprávněně čerpané bankovní záruky vydat, a to jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 a n. obč. zák. Ve zbývající části pak nárok žalobkyně zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek běhu úroku z prodlení pak soud datoval až v souvislosti s doručením výzvy žalobkyně k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 1. 10. 2021, která byla do datové schránky žalovaného doručena dne 4. 10. 2021, když zde byla stanovena lhůta bez zbytečného odkladu, kterou soud vnímá dle ustálené judikatury vyšších soudů jako třídenní. Do prodlení se tedy žalovaný dostal poprvé až dnem 8. 10. 2021, a to až teprve po čerpání bankovní záruky dne 2. 9. 2021, kdy žalobkyně napevno věděla, zda vůbec a v jaké výši žalovaný bankovní záruku čerpal. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

31. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci z větší části úspěšná, když její neúspěch závisí toliko v nepatrné části, má právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 317 050 Kč, ze 12 úkonů právní služby po 33 700 Kč (tj. celkem 404 400 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, zaslání kvalifikované výzvy, sepis žaloby, vyjádření ze dne 2. 3. 2022, účast na ústním jednání dne 28. 6. 2022, účast na ústním jednání konaném u zdejšího soudu dne 22. 9. 2022, účast na ústním jednání konaném u zdejšího soudu dne 8. 11. 2022 (dva úkony), vyjádření ve věci ze dne 15. 11. 2022, účast na ústním jednání konaném u zdejšího soudu dne 15. 12. 2022, vyjádření ve věci samé ze dne 25. 1. 2023 (závěrečný návrh) a účast na ústním jednání konaném u zdejšího soudu dne 28. 2. 2023, 12 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovného za pět jízd na trase [obec] [obec] a zpět v celkové částce 7 025,80 Kč, náhrady za promeškaný čas strávený na cestě k pěti ústním jednáním na trase [obec] [obec] a zpět v délce šesti půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 3 000 Kč a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 87 786 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 822 862 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Nad rámec shora uvedené soud doplňuje, že žalobkyni nebyla přiznána odměna za vyjádření ve věci ze dne 15. 8. 2022 a 21. 10. 2022, když skutková tvrzení zde uvedená a důkazy zde označené měly být součástí již samotné žaloby, když žalobkyně reagovala toliko na výzvu a poučení soudu.