30 C 350/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 134 945 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 48 148,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 148,38 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení, a to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu návrhu na zaplacení částky 86 796,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 134 945 Kč od 20.11.2020 do 10.3.2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 86 796,62 od 11.3.2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 8 548 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 11. 2020 ve znění jejího upřesnění ze dne 27.12.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 134 945 Kč se zákonným úrokem z této částky od 20. 11. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že jej žalovaný na základě plné moci jako advokát v rámci výkonu své činnosti zastupoval jako přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] ve věci dlužníka [celé jméno svědka], [datum narození]. Výše přihlášené pohledávky činila 134 945 Kč, přičemž dlužník tuto v rámci přezkumného jednání ohledně její pravosti popřel. Žalovaný pak na základě shora specifikované plné moci podal u insolvenčního soudu tzv. incidenční žalobu – žalobu na určení pravosti pohledávky, avšak žalovaným byl namísto dlužníka nesprávně označen insolvenční správce. Insolvenční správce předtím přihlášenou pohledávku uznal co do pravosti a výše. S ohledem na shora uvedené pak po dohodě s žalovaným nebylo reagováno na výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku a řízení bylo insolvenčním soudem pravomocně zastaveno ke dni 21. 11. 2017. V důsledku jednání žalovaného tedy žalobci vznikla škoda, ohledně níž s žalovaným jednal, když tento měl škodu uplatnit u příslušné pojišťovny jako škodní událost, ke dni podání žaloby však ani k částečné náhradě škody ze strany žalovaného nedošlo. Pohledávka žalobce za dlužníkem pak představuje bezdůvodné obohacení, které na jeho straně vzniklo ve výši 130 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 945 Kč. Žalobce na účet dlužníka [celé jméno svědka] postupně převedl částku 280 000 Kč, a to dne 6. 3. 2015 částku 90 000 Kč, dne 11. 3. 2015 částku 90 000 Kč a dne 25. 3. 2015 částku 100 000 Kč, kdy dlužník pro žalobce obstarával nákup bytů v obci [obec]. Ze shora uvedených částek mělo dojít k nákupu dvou bytů, nicméně dlužník zakoupil pro žalobce toliko jeden byt za částku 150 000 Kč, když zbývající část zaslané finanční částky ve výši 130 000 Kč žalobci ani přes opakované výzvy nevrátil.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v tom směru, že z jeho strany došlo k pochybení v rámci výkonu advokacie, kdy na základě plné moci zastupoval žalobce v insolvenčním řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 51 INS 18586/2016 proti dlužníku [celé jméno svědka], narozenému 25. 5. 1979, přičemž došlo k popření pohledávky žalobce toliko dlužníkem. Žaloba na určení pravosti pohledávky byla na základě rozhodnutí žalovaného nesprávně uplatněna vůči insolvenčnímu správci namísto proti dlužníkovi jako žalovanému. S ohledem na pojištění škody způsobené při výkonu advokacie však nemůže v rámci nalézacího řízení nárok explicitně uznat. Zároveň odkázal na skutečnost, že jako prejudiciální otázku bude třeba určit případný výsledek incidenčního sporu a možnou výši způsobené škody, když v době vyjádření žalovaného insolvenční řízení ohledně dlužníka [celé jméno svědka] nebylo ještě skončeno, a nebylo tak možné určit, v jaké výši by byla pohledávka žalobce uspokojena a v jaké výši tedy byla způsobena případná škoda ze strany žalovaného žalobci. Zároveň žalovaný navrhl, aby do řízení vstoupila jako vedlejší účastník na straně žalovaného společnost [právnická osoba], u které je jako advokát pojištěn pro případ jeho profesní odpovědnosti.

3. K výzvě soudu společnost [právnická osoba] sdělila, že do soudního řízení vstupovat jako vedlejší účastník na straně žalovaného nehodlá.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z plné moci ze dne 25. 5. 2016 vyplynulo, že tuto udělil žalobce žalovanému jako advokátovi, když se jednalo o generální plnou moc. Žalovaný pak téhož dne plnou moc přijal. Z přihlášky pohledávky ze dne 14. 12. 2016 bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím žalovaného na základě shora uvedené plné moci, která byla přílohou přihlášky pohledávky, přihlásil celkovou pohledávku ve výši 134 945 Kč do insolvenčního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] vůči dlužníkovi [celé jméno svědka], [datum narození], trvale bytem [obec a číslo], když pohledávka sestávala z jistiny ve výši 130 000 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 25. 5. 2016 do 13. 11. 2016 v částce 4 945 Kč. Jako důvod vzniku pohledávky byla uvedena skutečnost, že dlužník měl pro žalobce jako věřitele po dohodě zakoupit 2 byty za 130 000 Kč a 150 000 Kč, proto mu věřitel převedl na jeho bankovní účet celkem částku 280 000 Kč (dne 6. 3. 2015 částku 90 000 Kč, dne 11. 3. 2015 částku 90 000 Kč a dne 25. 3. 2015 částku 100 000 Kč), přičemž dlužník z těchto peněz použil na úhradu toliko částku 150 000 Kč v souvislosti se zaplacením jednoho bytu, když zbývající částku ve výši 130 000 Kč žalobci i přes opakované výzvy nevydal. Přílohou pohledávky pak byl i výpis z účtu žalobce prokazující zaslání shora uvedených částek dlužníkovi. Ze seznamu přihlášených pohledávek v řízení vedeném u Krajského soudu pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] vyplynulo, že pohledávka byla vedena pod č. P8 v celkové výši 134 945 Kč s tím, že ke dni 2. 1. 2017 nebyla popřena její pravost ani výše ze strany dlužníka ani insolvenčního správce. Ze sdělení dlužníka ze dne 16. 1. 2017 bylo zjištěno, že tento v rámci insolvenčního řízení insolvenčnímu soudu sdělil, že pohledávku co do pravosti popírá, když žalobce jako věřitel vůči němu žádnou pohledávku nemá. Dále doplnil, že žalobce jej v březnu 2015 požádal, aby pro něj zakoupil od realitní kanceláře manželů [příjmení] byt za kupní cenu 150 000 Kč s tím, že záležitost velmi spěchá a s ohledem na finanční tísni jej požádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 60 000 Kč s tím, že tuto mu do 1 týdne vrátí, což i splnil. Dne 6. 3. 2015 mu zaslal na účet částku 90 000 Kč, k tomu pak dlužník následně přidal svých 60 000 Kč na základě shora uvedené uzavřené smlouvy o zápůjčce, což doložil dvěma příkazy k úhradě ze dne 6. 3. 2015. Dne 11. 3. 2015 měl žalobce dlužníkovi opětovně bezhotovostně na účet zaslat částku 90 000 Kč, když se mělo jednat částečně o vrácení zápůjčky v částce 60 000 Kč, přičemž ohledně zbylé částky 30 000 Kč jej žalobce požádal, aby tuto vybral z účtu a v hotovosti ji předal blíže neurčenému člověku v bílé dodávce v [obec] u obchodního domu [anonymizováno] s tím, že je v časové tísni a nestíhá toto zařídit osobně. Pokyn žalobce pak dlužník splnil a částku dané osobě v hotovosti předal. Dne 25. 3. 2015 byla ze strany žalobce dlužníkovi zaslána částka 100 000 Kč, přičemž jej žalobce následně vyrozuměl, že peníze byly na jeho účet zaslány omylem, když se jednalo o finanční prostředky určené pro pana [celé jméno svědka] O 35 minut později dlužník peníze bezhotovostně přeposlal dle jeho pokynu panu [celé jméno svědka], což dokládá i poznámka k bezhotovostní úhradě ve zprávě pro příjemce, kde bylo uvedeno„ [jméno] za [celé jméno žalobce]“. Závěrem dlužník uvedl, že žalobce si zřejmě na toto nevzpomíná, když jej ani po dobu následujících 2 let k vrácení jím tvrzené pohledávky nevyzval. Z tohoto důvodu jej pak ani neuvedl v seznamu svých závazků, když žalobce jako věřitel nesplnil podmínky dle ust. § 104 odst. 3 insolvenčního zákona. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 17. 1. 2017 bylo dále zjištěno, že tomuto vedle vyřizující soudkyně byl přítomen i pověřený zástupce insolvenčního správce, dále dlužník [celé jméno svědka], dlužnice [jméno] [příjmení], zástupce dlužníků [anonymizováno] [jméno] [příjmení] i. s . [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a dále žalobce jako věřitel V7 a žalovaný jako jeho právní zástupce na základě plné moci ze dne 25. 5. 2016. Pohledávka žalobce pak byla přihlášena jako nezajištěná a nepodmíněná, nemající souvislost s podnikatelskou činnosti dlužníků. Insolvenční správce uznal přihlášené pohledávky P1, P2, P4 a P8 (pohledávka žalobce). Zástupce dlužníků pak uvedl, že tito popírají pohledávku žalobce ve výši 134 945 Kč, a to co do pravosti, neboť tato pohledávka nevznikla, když v podrobnostech bylo odkázáno na písemné sdělení dlužníka ze dne 16. 1. 2017, které bylo soudu krátkou cestou předloženo. Žalovaný jako zástupce žalobce k tomut sdělil, že nesouhlasí s argumenty dlužníka. Dále doplnil, že mezi žalobcem a dlužníkem nebyla uzavírána žádná smlouva o zápůjčce, když nedošlo ani k předávání finanční hotovosti blíže neurčené osobě u obchodního domu [anonymizováno] v [obec]. Dlužník figuroval jako správce investičních bytů pro žalobce, a dále pro pana [celé jméno svědka] a pana [celé jméno svědka]. Na základě trestního oznámení nyní probíhá trestní řízení, jehož účelem je mimo jiné zjistit, kde skončily finanční prostředky, jež shora uvedené osoby dlužníkovi zaslaly a tento je nepoužil na pořízení bytových jednotek, když se jednalo o finanční částku o objemu okolo 2 000 000 Kč. Dále zástupce žalobce sdělil, že tento upomínal dlužníka o úhradu předmětné částky, avšak s ohledem na zahájení insolvenčního řízení písemnou výzvu již nestihl učinit. Zástupce dlužníka v replice sdělil, že tvrzení žalobce jsou účelová, když navíc žalobcem zmíněné trestní řízení není vedeno vůči dlužníkům, ale vůči manželům [příjmení] Trestní řízení bylo zahájeno v červnu 2016 a žalobci jako věřiteli nebránilo ničeho v tom, aby písemnou výzvu k úhradě vůči dlužníkovi učinil. Následně v bodě 4 soud vyzval s odkazem na ustanovení § 403 odst. 2 insolvenčního zákona žalobce jako nezajištěného věřitele č. V-7, aby sdělil skutečnosti, které by mohly mít význam pro rozhodnutí soudu, tj. skutečnosti, které by odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, když zároveň bylo soudem konstatováno, že popřená pohledávka č. P8 bude případně řešena v rámci incidenčního sporu, když o tomto byl při přezkumném jednání ze strany soudu žalobce a žalovaný jako jeho zástupce poučeni. Z vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky dlužníkem ze dne 20. 1. 2017 má soud za prokázané, že žalobce, resp. žalovaný jako jeho zástupce, byli poučeni o tom, že dne 17. 1. 2017 v rámci přezkumného jednání dlužník popřel nevykonatelnou dílčí pohledávku žalobce v celkové výši 134 945 Kč, kdy zároveň bylo dáno poučení o tom, že věřitel nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, může uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu (Krajského soudu v Plzni) do 30 dnů ode dne, kdy nastaly účinky oddlužení (den zveřejnění rozhodnutí o schválení oddlužení v insolvenčním rejstříku); tato lhůta však neskončí dříve, než uplynutím 15 dnů od doručení tohoto vyrozumění. Žalobu je třeba podat vždy proti dlužníku. Zároveň bylo dáno poučení, že nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené ohledně pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (§ 198 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 410 odst. 10 insolvenčního zákona). V žalobě pak může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Z potvrzení o doručení dále vyplynulo, že vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky dlužníkem ze dne 20. 1. 2017 bylo žalovanému doručeno do datové schránky dne 20. 1. 2017. Z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 5. 2017 č. j. [insolvenční spisová značka] soud dále seznal, že insolvenční soud výrokem pod bodem I. schválil oddlužení dlužníka [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení], když výrokem pod bodem II. uložil dlužníkům, aby po dobu následujících 5 let od první splátky nebo do úplného zaplacení všech zjištěných pohledávek platili postupem podle tohoto usnesení prostřednictvím insolvenčního správce pravidelné splátky. Z žaloby o určení pravosti pohledávky a záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu [název soudu] vyplynulo, že žaloba byla doručena ke sp. zn. [insolvenční spisová značka] dne 31. 5. 2017, když tuto podal žalobce zastoupený žalovaným [údaje o zástupci] proti insolvenčnímu správci. Z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 2017 č. j. [číslo jednací] ([insolvenční spisová značka]) bylo dále zjištěno, že řízení o žalobě o určení pravosti pohledávky soud výrokem pod bodem I. zastavil, neboť žalobce neuhradil soudní poplatek ve výši 5 000 Kč ve lhůtě poskytnuté soudem s tím, že výrokem pod bodem II. bylo rozhodnuto tak, že žádný u účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 21. 11. 2017.

5. Z výpisu z účtu žalobce bylo dále zjištěno, že tento zaslal na účet dlužníka [celé jméno svědka] dne 6. 3. 2015 částku 90 000 Kč pod [variabilní symbol], dne 11. 3. 2015 částku 90 000 Kč pod shodným VS a dne 25. 3. 2015 částku 100 000 Kč opětovně se shodným VS. Z výpisu z účtu dlužníka [celé jméno svědka] vyplynulo, že tento dne 6. 3. 2015 převedl na účet [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] částku 150 000 Kč s poznámkou„ Byt pro [celé jméno žalobce]“. Z výpisu z účtu dlužníka [celé jméno svědka] dále vyplynulo, že na tento byla dne 11. 3. 2015 připsána částka 90 000 Kč převedená od žalobce a dne 25. 3. 2015 částka 100 000 Kč opětovně zaslaná žalobcem. Z výpisu z účtu svědka [celé jméno svědka] bylo dále zjištěno, že na tento byla dne 25.3.2015 připsána z účtu dlužníka [celé jméno svědka] č. [bankovní účet] částka 100 000 Kč s poznámkou pro příjemce„ [jméno] za [celé jméno žalobce]“. Z žaloby žalobců a) [celé jméno žalobce], [datum narození], trvale bytem [adresa], [datum narození], trvale bytem [adresa], trvale bytem v [obec], [ulice], zastoupených [údaje o zástupci] prostředků, když toto skutečně vyplývá z uzavřených kupních smluv, které předložili žalobci k důkazu. Žalobce a) pak převedl na účet žalovaného 1) celkem částku 2 067 000 Kč v souvislosti s koupí 11 bytových jednotek, když dle kupních smluv činila kupní cena částku 1 301 300 Kč, a rozdíl tedy činí částku 765 700 Kč. Z přípisu žalovaného učiněného v zastoupení žalobce ze dne 15. 6. 2016 bylo dále zjištěno, že tento podal trestní oznámení u Okresního státního zastupitelství v [obec], a to na osoby Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v souvislosti s podezřením ze spáchání trestného činu zpronevěry s odůvodněním totožným v žalobě podané u Okresního soudu v Teplicích dne 30. 5. 2016. Z usnesení Policie ČR, [stát. instituce], SKPV, územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality ze dne 14. 3. 2018 [číslo jednací] bylo dále zjištěno, že policejní orgán danou trestní věc odložil, neboť ve věci nešlo o podezření ze zločinu a nebylo namístě věc vyřídit jinak. Stížnost podaná vůči shora uvedenému rozhodnutí policejního orgánu byla zamítnuta usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 20. 6. 2018 č. j. ZN 3965/2016-82. Z print-screenu insolvenčního rejstříku ohledně řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] a usnesení [název soudu] ze dne 21. 9. 2022 č. j. [insolvenční spisová značka] má soud za prokázané, že výrokem pod bodem I. vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení dlužníku [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení] splněním splátkového kalendáře schváleného usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] ze [anonymizováno] 2. 5. 2017, výrokem pod bodem II. pak přiznal insolvenčnímu správci odměnu ve výši 187 727,27 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 118 240,75 Kč, výrokem pod bodem III. byl insolvenční správce zproštěn z funkce a výrokem pod bodem IV. byli dlužníci osvobozeni od placení pohledávek věřitelů za zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Výrok I. shora specifikovaného usnesení nabyl právní moci dne 21. 9. 2022, výrok II. nabyl právní moci dne 19. 10. 2022, stejně jako výrok III., výrok IV. pak nabyl právní moci dne 7. 10. 2022. Z odůvodnění předmětného usnesení vyplynulo, že ze zprávy o plnění oddlužení ze dne 20. 4. 2022 vyplynulo, že na základě distribučního schématu byla pohledávka č. P1 [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba] ve výši 84 772 Kč uspokojena v částce 43 451,75 Kč (51,2572 %), pohledávku č. P5 [anonymizována dvě slova] [země] ve výši 5 483 Kč bylo uspokojena v částce 2 815,40 Kč (51,3478 %), pohledávka č. P6 [právnická osoba] 4 B. V. ve výši 212 008,70 Kč byla uspokojena v částce 108 657,70 Kč (51,2515%) a pohledávku č. P7 společnosti [právnická osoba] ve výši 6 859 Kč byla uspokojena v částce 3 510,65 Kč (51,1831 %). Celkem tedy činila výše přihlášených nepopřených pohledávek částku 309 122,70 Kč, přičemž v rámci rozvrhového usnesení byla rozdělována vymožená částka 158 435,55 Kč. Ze zprávy insolvenčního správce o splnění oddlužení ze dne 13. 7. 2022 bylo dále zjištěno, že k uspokojení věřitelů ke dni podání zprávy o splnění oddlužení došlo v rozsahu 51,29 %, přičemž rozvrhové usnesení se týkalo částky 158 535,50 Kč (dle názoru nalézacího soudu se mělo správně jednat o částku 158 435,50 Kč).

6. Svědek [celé jméno svědka] ve své výpovědi zejména uvedl, že v roce 2016 jej zkontaktoval jeho příbuzný [celé jméno svědka] ohledně výhodné koupě bytových jednotek na [anonymizováno]. Svědek využil této příležitosti a začal nakupovat byty, přičemž následně se tohoto projektu zúčastnil i žalobce. Pan [celé jméno svědka] byl odborníkem v oblasti realit, když mimo jiné pracoval i ve [právnická osoba] [anonymizováno], takže žalobci i svědkovi vytipovával byty na prodej. Prodej probíhal přes místní realitní kancelář. Svědek [celé jméno svědka] udělil plnou moc, takže tento pak činil veškerá nezbytná právní jednání v souvislosti s realizací jejich koupě za něj. V kupních smlouvách figuroval jako zprostředkovatel. Jeho úloha spočívala v tom, že žalobce a svědek tomuto předávali finanční prostředky v hotovosti či peníze zasílali bezhotovostně na účet, kdy tento z přijatých peněz následně realizoval úhradu kupních cen jednotlivých bytových jednotek, a to prostřednictvím realitní kanceláře manželů [příjmení]. Vlastní realizace pak proběhla tak, že ze strany realitní kanceláře manželů [příjmení] za ingerence [celé jméno svědka] získal svědek konkrétní informace ohledně vytipované bytové jednotky, následně prostřednictvím pana [celé jméno svědka] předal realitní kanceláři manželů [příjmení] požadovanou částku představující kupní cenu, a teprve poté byl zaslán návrh kupní smlouvy panu [celé jméno svědka] k podpisu, když tento uzavíral kupní smlouvy za svědka na základě shora citované plné moci. S odstupem času pak svědek zjistil, že zaslané finanční prostředky nekorespondují s výší kupních cen uvedených v kupních smlouvách. Po tomto zjištění zkontaktoval [celé jméno svědka] se žádostí o vysvětlení, přičemž ten mu sdělil, že rozdíl představuje poplatky za správu a daně. Toto byla pro svědka nová informace. Účast žalobce na daném projektu pak vznikla z iniciativy [celé jméno svědka], který se svědka zeptal, zda nezná nějaké další osoby, které by se takového projektu chtěly účastnit. Svědek jej odkázal na žalobce, kterého pak oslovil přímo [celé jméno svědka]. Celý projet se postupem času začal jevit jako velmi nerentabilní, když zisk, který měl plynout z nájmů, se nepodařilo realizovat. Navíc bylo třeba platit i obligatorní platby jako byly příspěvky do fondu oprav apod. K tomuto došlo někdy na přelomu roku 2016 [číslo]. Následně se projektu účastnil i pan [celé jméno svědka], kamarád žalobce. Od okamžiku, kdy se začaly objevovat prvotní problémy, dal pan [celé jméno svědka] od všeho tzv. ruce pryč. Pan [celé jméno svědka] tedy svědkovi dlužil určité finanční prostředky a svědek se tedy domnívá, že stejně tomu tak mohlo být i ve vztahu mezi žalobcem a panem [celé jméno svědka]. Zřejmě koncem roku 2015 či 2016 pak poskytl svědek [celé jméno svědka] zápůjčku ve výši 100 000 Kč, a to bezhotovostně, když smlouva byla uzavřena ústně, přičemž p. [celé jméno svědka] zápůjčku odůvodnil tím, že je ve finanční tísni a nemá peníze na vánoční dárky. Zápůjčku mu pak vrátil v březnu následujícího ruku, tedy v horizontu asi tří měsíců, a to v rámci jedné bezhotovostní platby. Svědek pak jednoznačně potvrdil, že částka 100 000 Kč zasílaná bezhotovostně na jeho účet ze strany [celé jméno svědka] představovala vrácení zápůjčky specifikované shora, jiný účel platby kategoricky vyloučil. Dále si vybavil, že jej překvapila poznámka pro příjemce od pana [celé jméno svědka], kde bylo napsáno něco jako„ [jméno] [jméno]“. Neví, proč tam takováto poznámka byla ze strany p. [celé jméno svědka] připojena, a ani nezná důvod, proč by mu měl zasílat určité finanční prostředky v zastoupení žalobce. Toto zcela vyloučil. Stejně tak vyloučil, že by mezi ním a žalobcem existovaly jakékoliv vzájemné dluhy či pohledávky. Ještě předtím svědek manželům [příjmení] půjčoval další částku okolo 30 000 Kč na zakoupení vozidla. Svědek si již nevybavil, zda tato půjčka mu byla vrácena samostatně, či v rámci shora specifikované bezhotovostní transakce. Svědek [celé jméno svědka] v souvislosti s výkonem zprostředkovatelské činnosti na počátku ponechával blíže nespecifikované provize, jejich výši si již nevybavil. Zda tímto způsobem fungoval vztah i mezi žalobcem a p. [celé jméno svědka], si svědek již nevybavil. Ke sdělení [celé jméno svědka] ze dne 16. 1. 2017, které učinil v pozici dlužníka v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] svědek uvedl, že skutková tvrzení zde uvedená ze strany pana [celé jméno svědka] jsou nesmyslná, když se mu spíše jeví, že pan [celé jméno svědka] žalobce využil k tomu, aby mu uhradil dlužnou zápůjčku.

7. Svědek [celé jméno svědka] k věci vypověděl, že s žalobcem jsou přátelé, znají se několik let, přičemž s tímto se asi před šesti lety zúčastnil obchodního projektu, jehož předmětem byl nákupu dvou bytů v [obec], když žalobce mu dal kontakt na osoby, které prodej zprostředkovávaly. Osoba [celé jméno svědka] je svědkovi neznámá. Pokud jde o nákup bytů, pak k tomu žalobce svědkovi sdělil, že tyto kupoval prostřednictvím manželů [příjmení] [jméno] osobě [celé jméno svědka] se nezmiňoval. Projekt se pak projevil jako ztrátový, kdy zde ztratil velké množství finančních prostředků.

8. Svědek [celé jméno svědka] k věci vypověděl, že žalobce zná okrajově asi 20 let, obchodní vztah pak spolu měli 2 roky, kdy žalobce kupoval před 7 až 10 lety bytové jednotky na [anonymizováno] a on mu vypomáhal. Absolvoval s ním některé cesty v souvislosti s prodejem bytů a seznámil ho i s lidmi, kteří byty prodávali. Zároveň uvedl, že ve věci figuroval pouze jako řidič. Následně pak změnil svou výpověď s tím, že pomáhal s některými záležitostmi, které nebyl žalobce schopen vyřešit, když blíže tyto odmítl specifikovat s odkazem na skutečnost, že by vystavil riziku nebezpečí trestního stíhání osobu jemu blízkou. Následně změnil svoji výpověď, když tvrdil, že skutečně ve věci figuroval pouze jako řidič. Poté opětovně modifikoval svoji výpověď s tím, že propojoval žalobce s realitní kanceláří, jejíž obchodní firmu si již blíže nevybavil. Projektu se původně zúčastnil se svědkem [celé jméno svědka], který pak jej nakontaktoval na žalobce. Svědek byl odborníkem na realitním trhu, když pracoval jako OSVČ v síti realitní kanceláře [anonymizována dvě slova]. Dále uvedl, že žalobce mu zasílal opakovaně blíže nespecifikované finanční prostředky v souvislosti s nákupem bytů, kdy k dotazu soudu, jak vysvětlí rozpor mezi svou původní výpovědí, kdy tvrdil, že ve věci figuroval pouze jako řidič a následnou výpovědí ohledně opakovaného zasílání finančních částek v souvislosti s nákupem bytů, svědek uvedl, že tyto peníze pouze dále někomu předával. Důvod, proč tyto nezasílal přímo realitní kanceláři případně prodávajícím, si svědek nevybavil. Dále si„ vzpomněl“, že mu žalobce zasílal i určité finanční prostředky v březnu roku 2015, avšak přesnou částku ani důvod si již nevybavil. Finanční prostředky pak předával určeným osobám dle pokynů pana [celé jméno žalobce], o jaké osoby se jednalo, si již svědek nevybavil. K dotazu soudu pak sdělil, že má údajně problémy s pamětí, s tímto zdravotním problémem se neléčí, když toto je důsledkem osobních problémů, které se vyskytly v jeho životě. Pokud jde o finanční prostředky poskytované ze strany žalobce svědkovi, tyto mu byly zasílány v části bezhotovostně a v části předávány v hotovosti. Pokud jde o svědka [celé jméno svědka], s tímto svědek rovněž spolupracoval obdobným způsobem na nákupu bytových jednotek jako se žalobcem. Takto„ zvláštní“ způsob předávání finančních prostředků svědek zdůvodnil tím, že to tak požadovala daná realitní kancelář. Finanční prostředky pak předával v hotovosti oproti podpisu kupních smluv. [příjmení] [celé jméno svědka] obdržel finanční prostředky, avšak nikoliv jako zápůjčky, ale jako odměny za poskytnuté služby v souvislosti s nákupem bytů. Kategoricky vyloučil, že by mu svědek [celé jméno svědka] poskytoval finanční prostředky jako zapůjčitel na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce. Následně pak poněkolikáté modifikoval svědeckou výpověď, kdy sdělil, že stejná obchodní praxe byla zavedena i mezi ním a žalobcem, tedy že žalobce mu přenechával určité finanční částky jako provize i jako odměnu za poskytnuté služby. Dále pak svědek uvedl, že v lednu či březnu 2015 nikomu finanční prostředky nepůjčoval, poté pak opětovně změnil svou a uvedl, že žalobci zřejmě nějaké finanční prostředky zapůjčil. Celkový objem finančních prostředků, které obdržel od žalobce v souvislosti s nákupem bytů, činil 500 000 až 600 000 Kč. Po předestření obsahu prohlášení dlužníka ze dne 16. 1. 2017 a protokolu o přezkumném jednání ze dne 17. 1. 2017 v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] svědek opětovně změnil svoji výpověď, kdy uvedl, že je to již delší časový úsek a proto na zápůjčku ve výši 60 000 Kč, kterou měl poskytovat žalobci, zapomněl. Pokud jde o předání finančních prostředků ve výši 30 000 Kč blíže nespecifikované osobě u obchodního domu [anonymizováno] v [obec], pak k tomuto si svědek již nic bližšího nevybavil, pouze to, že finanční prostředky skutečně předal. Rovněž si nevybavil, zda o tom bylo vystaveno nějaké potvrzení, dále kde finanční prostředky získal a ani jak se s danou osobou zkontaktoval. Rovněž nevysvětlit rozpor mezi tím, že v rámci insolvenčního řízení si vybavoval naprosté detaily a nyní si nebyl schopen vybavit takřka ničeho. Dále zdůraznil, že pokud mu svědek [celé jméno svědka] zasílal finanční prostředky, pak tyto představovaly odměnu za poskytnuté služby, nikoliv zápůjčky. K zaslání částky 100 000 Kč dne 25. 3. 2015 s poznámkou„ [jméno] za [celé jméno žalobce]“ uvedl, že neví, proč tam tato poznámka byla obsažena, zřejmě z důvodu, že si žalobce se svědkem [celé jméno svědka] mezi sebou půjčovali finanční prostředky.

9. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, poskytováním právních služeb se rozumí zastupování v řízení před soudy a jinými orgány, obhajoba v trestních věcech, udělování právních porad, sepisování listin, zpracování právních rozborů a další formy právní pomoci, jsou-li vykonávány soustavně a za úplatu. Poskytováním právních služeb se rozumí rovněž činnost opatrovníka pro řízení ustanoveného podle zvláštního právního předpisu, je-li vykonávána advokátem.

10. Podle ustanovení § 16 odst. 1 a 2 zákona č. 85/1996 Sb., advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovských předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

11. Podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za škodu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li škoda způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem, než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za škodu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.

12. Podle ustanovení § 24 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., advokát nebo společnost se odpovědnosti podle odst. 1 až 3 zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.

13. Podle ustanovení § 190 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízené insolvenčním soudem.

14. Podle ustanovení § 191 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., přezkoumání pohledávek při přezkumném jednání se děje podle seznamu přihlášených pohledávek. Pohledávky přihlášené jako podmíněné osobami, od kterých může věřitel požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2, se nezařazují na přezkumné jednání po dobu, po kterou v insolvenčním řízení uplatňuje vůči dlužníku přihlášenou pohledávku věřitel. Při přezkumném jednání se pokládá za vykonatelnou každá přihlášená pohledávka, ohledně které věřitel prokáže, že se stala vykonatelnou nejpozději ke dni rozhodnutí o úpadku. Při přezkumném jednání nelze považovat vykonatelnou pohledávku za nevykonatelnou z důvodů, pro které byla popřena. V pochybnostech rozhodne o tom, zda se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou do skončení přezkumného jednání insolvenční soud; učiní tak usneseném, které se nedoručuje a proti němuž není přípustný opravný prostředek.

15. Podle ustanovení § 192 odst. 1, 2, 3 zákona č. 182/2006 Sb., pravost výše a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět. Insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek. Není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem.

16. Podle ustanovení § 193 zákona č. 182/2006 Sb., o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

17. Podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobu na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst.

2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

18. Podle ustanovení § 410 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestli-že dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt od podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

19. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

20. Předně je třeba zdůraznit, že pokud jde o odpovědnost za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie (viz § 24 zákona o advokacii), pak tato vychází z tzv. objektivní odpovědnosti, tedy odpovědnosti bez zřetele na zavinění, a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik a škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody, přičemž příčinná souvislost mezi pochybením při výkonu advokacie a vznikem škody je dána, pokud nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient v soudním řízení úspěšný – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2507/2005. Důkazní břemeno je na žalobci, který musí prokázat, že při řádném výkonu advokacie ze strany žalovaného by jeho právo na plnění existovalo, resp. ke škodě by nedošlo. Soud v řízení o náhradu škody způsobené advokátem řeší jako předběžnou otázku, zda by poškozený při řádném postupu advokáta s žalobou u soudu opravdu uspěl – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2533/2007. Zároveň zde nastupuje možnost liberace advokáta pro případ, že tento prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po něm požadovat, přičemž prokazování liberačních důvodů advokátem přichází v úvahu teprve tehdy, prokázal-li žalobce předpoklady odpovědnosti – k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2007/2009.

21. Soud tedy v souladu se závěry ustálené judikatury vyšších soudů týkající se odpovědnosti advokáta za způsobenou škodu v rámci prejudiciální otázky nejprve zkoumal, zda na straně žalovaného došlo k pochybení v souvislosti s výkonem advokacie při právním zastupování žalobce v řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [spisová značka] ([insolvenční spisová značka]) a zda tedy žalobce, nebýt pochybení žalovaného, mohl být v těchto řízeních úspěšný. Předně je třeba uvést, že žalovaný se správně po popření jeho přihlášené pohledávky domáhal žalobou na určení pravosti pohledávky v rámci tzv. incidenčního řízení určení, že jeho pohledávka ve výši 134 945 Kč je po právu. Tato žaloba byla rovněž včas podána, a to ve smyslu ustanovení § 198 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 410 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, když rozhodnutí o schválení oddlužení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 2. 5. 2017, přičemž třicetidenní lhůta k podání žaloby by marně uplynula dne 2. 6. 2017, žaloba pak byla doručena Krajskému soudu v Plzni dne 31. 5. 2017, tedy včas. S ohledem na shora uvedené se pak soud dále věcí zabýval i meritorně. Zde pak dospěl k závěru, že ze strany žalovaného jako právního zástupce žalobce byla žaloba nesprávně uplatněna vůči insolvenčnímu správci, když tato měla dle § 410 odst. 2 věta poslední správně směřovat vůči dlužníku, kdy tento v rámci přezkumného jednání pohledávku popřel co do pravosti dle § 193 insolvenčního zákona, přičemž insolvenční správce pohledávku uznal. Soud pak dále zkoumal, zda by v případě, že by žaloba správně směřovala vůči dlužníkovi, byl žalobce v rámci incidenčního řízení úspěšný, a případně v jaké výši by byla následně jeho pohledávka uspokojena v rámci insolvenčního řízení. V rámci důkazního řízení soud zkoumal nárok žalobce v prvé řadě co do základu, a to s ohledem na doposud probíhající insolvenční řízení ve věci dlužníka [celé jméno svědka] vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Z provedeného dokazování pak dle názoru soudu zcela jednoznačně vyplynulo, že by žalobce byl se svým nárokem v rámci incidenčního sporu úspěšný, když tento dlužníkovi [celé jméno svědka] postupně bezhotovostně zaslal celkem částku 280 000 Kč, a to za účelem nákupu bytových jednotek v obci [obec], přičemž dlužník použil na tento předem smluvený účel toliko částku 150 000 Kč, když zbývající částku ve výši 130 000 Kč již žalobci ani přes opakované výzvy nevrátil. V této souvislosti soud odkazuje na listinné důkazy, zejména výpisy z účtů žalobce a sv. [celé jméno svědka], shodná tvrzení žalobce i žalovaného, a dále pak i na svědecký výslech [celé jméno svědka]. Tento zcela jednoznačně ve shodě s žalobcem vyvrátil účelová a nepravdivá tvrzení sv. [celé jméno svědka] o tom, že částka ve výši 100 000 Kč měla být tomuto zaslána ze strany žalobce omylem, když se jednalo o vrácení peněžních prostředků svědkovi [celé jméno svědka]. Tento jednoznačně popřel, že by kdy měl pohledávku za žalobcem ať už z jakéhokoliv právního titulu. Svědek [celé jméno svědka] vypovídal zcela konzistentně a ve shodě jak se skutkovými tvrzeními žalobce, tak i provedenými důkazy včetně výslechu [celé jméno svědka]. Rovněž tvrzení dlužníka [celé jméno svědka] ohledně předání zbývající částky ve výši 30 000 Kč blíže neurčené osobě u obchodního domu [anonymizováno] v [obec] v březnu 2015 soud shledal jako zcela nepravdivým, když v této souvislosti odkazuje na zcela nekonzistentní a vnitřně naprosto rozpornou výpověď [celé jméno svědka] v rámci jeho svědeckého výslechu, kdy tento svá skutková tvrzení opakovaně měnil, na klíčové věci si nebyl schopen vzpomenout, což je v příkrém rozporu s tím, jak podrobně a precizně věc skutkově popsal ve svém sdělení v rámci incidenčního řízení ze dne 16. 1. 2017. Lze pak toliko konstatovat, že je s podivem, že vůči svědkovi [celé jméno svědka] v souvislosti s jeho jednáním popsaným shora nebyly podniknuty příslušné úkony, ať již v rovině trestněprávní či občanskoprávní. Co do základu tedy soud shledal nárok žalobce po právu, když ze strany žalovaného nebylo tvrzeno ani prokazováno splnění podmínek pro případnou libraci. Žalovaný pak v rámci řízení uznal, že při výkonu advokacie v souvislosti se zastupováním žalobce v rámci insolvenčního řízení došlo na jeho straně k pochybení.

22. Z důkazního řízení tedy má soud za prokázané, že co do základu byly splněny podmínky pro přiznání nároku žalobci, a to pochybení na straně žalovaného při výkonu advokacie, vznik škody, a dále i kauzální nexus mezi pochybením žalovaného a vznikem škody.

23. S ohledem na shora uvedené soud dále řešil, v jaké výši by byla nezajištěna a nepodmíněna pohledávka žalobce v rámci insolvenčního řízení na základě rozvrhového usnesení uspokojena, pokud by byl se svou žalobou ohledně určení pravosti předmětné pohledávky úspěšný. V této souvislosti soud odkazuje na usnesení [název soudu] ze dne 21. 9. 2022 č. j. [insolvenční spisová značka], z jehož odůvodnění vyplývá, že soud vycházel ze zprávy insolvenčního správce o splnění oddlužení ze dne 13. 7. 2022, když dlužník uhradil za dobu trvání oddlužení 51,29 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů. K tomuto pak soud dále doplňuje, že vycházel rovněž ze zprávy o plnění oddlužení ze dne 20. 4. 2022, ze které vyplynulo, že celkový objem přihlášených nezajištěných pohledávek činil 309 122,70 Kč, kdy po připočtení pohledávky žalobce by činil celkový objem nezajištěných přihlášených pohledávek částku 440 067,70 Kč. Dlužník pak v rámci insolvenčního řízení celkem uhradil na zjištěné nezajištěné pohledávky částku 158 435,50 Kč. Soud pouze z opatrnosti uvádí, že insolvenční správce zřejmě omylem ve zprávě o splnění oddlužení ze dne 13. 7. 2022 uvedl částku 158 535,50 Kč, když tato je tak o 100 Kč vyšší než součet částek, které byly v rámci usnesení započítány na čtyři uspokojované nezajištěné pohledávky [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba], Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, [příjmení] 4 B. V. a [právnická osoba] Po vydělení částky 158 435,50 Kč částkou 444 067,70 Kč by pak jednotlivé pohledávky při započítání popřené pohledávky žalobce ze strany dlužníka byly uspokojeny v rozsahu 35,68 %, což ve svém výsledku znamená, že by žalobce byl úspěšný co do částky 48 148,38 Kč. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v této části vyhověl, přičemž ve zbývající části předmětu řízení žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobce dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na skutečnost, že žalobce netvrdil a ani neprokazoval, kdy byl žalovaný k náhradě škody vyzván, když s ohledem na jeho nepřítomnost při ústním jednání tomuto nebylo možné dát poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., soud určil jako počátek prodlení žalovaného den následující po doručení žaloby (10. 3. 2021), tedy od 11. 3. 2021 Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třicetidenní ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, aby žalovanému byl poskytnut dostatečný časový prostor pro případné administrativní vyřízení dané záležitosti se společností [právnická osoba], kde je pro tento případ pojištěn.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobce byl sice v řízení úspěšný toliko částečně, nicméně dle názoru soudu je namístě aplikovat postup ve smyslu ustanovení § 142 odst., 3 o. s. ř., když žalobce při podání žaloby nemohl ani v nejmenším predikovat výsledek doposud probíhajícího insolvenčního řízení ohledně případné výše uspokojení jím přihlášené (a dlužníkem co do pravosti popřené) pohledávky, která by ve své podstatě představovala skutečnou škodu vzniklou v jeho majetkové sféře, kdy lze dospět k závěru, že rozhodnutí v podstatě záviselo na úvaze soudu, když mechanická aplikace v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. by ve svém důsledku vedla k závěrům, že by právo na částečnou náhradu nákladů řízení dle úspěchu ve sporu vzniklo na straně žalovaného, což by bylo výrazem přepjatého formalismu. Žalobce má tedy právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení, kdy tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 748 Kč a dále náhrady hotových výdajů v paušální výši určené dle ustanovení § 1 ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce 1 800 Kč (6x 300 Kč), a to za podání návrhu ve věci samé a účasti na třech ústních jednáních konaných u zdejšího soudu, přičemž dvě z nich přesáhla dvě hodiny. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 8 548 Kč. Soud pak výši náhrady určil postupem dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., když žalobce netvrdil a ani neprokazoval, že by mu v průběhu řízení vznikly nějaké hotové výdaje dle § 137 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění pak byla stanovena opětovně jako třicetidenní v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. s odůvodněním totožným shora.