30 C 357/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 4 056 Kč s příslušenstvím I.) Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 056 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 13 Kč od 21. 5. 2019 do zaplacení, ve výši 9,75 % z částky 30 Kč od 21. 6. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % z částky 13 Kč od 21. 7. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % z částky 4 000 Kč od 27. 11. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II.) Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokátky Mgr. jméno příjmení. 1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 31. 8. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací číslo jejíž nedílnou součástí byly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, se žalobkyně zavázala poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací třetích služeb třetích stran, tzv. audio text a žalovaná se zavázala jí za tyto služby včetně služeb třetích stran řádně hradit ceny ve vyúčtování, viz článek 5.2 a 5.3 všeobecných obchodních podmínek. V daném případě žalovaná porušila své povinnost, když přestala za poskytnuté služby včetně služeb třetích stran hradit vyúčtované ceny, když konkrétně se jedná o vyúčtování číslo splatné dne 20. 5. 2019 v částce 13 Kč, číslo splatné dne 20. 6. 2019 v částce 30 Kč, číslo splatné dne 20. 7. 2019 v částce 13 Kč a číslo splatné dne 26. 11. 2019 v částce 4 000 Kč, když v daném případě se jedná o vyúčtování smluvní pokuty. Žalovaná i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na celkový dluh ve výši 4 056 Kč dosud ničeho neuhradila. 2.) Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3.) Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě, když soud vycházel z objednávky služeb, účastnické smlouvy číslo všeobecných obchodních podmínek, vyúčtování dlužných částek a výzvy s dokladem odeslání. 4.) Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena jednak kupní smlouva ve smyslu ustanovení § 2079a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jejímž předmětem bylo koncové zařízení – mobilní telefon specifikovaný shora, a dále smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací s tím, že v daném případě se jedná o inominátní smlouvu ve smyslu ustanovení § 1746 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, která se opětovně svým obsahem nejvíce blíží ustanovení o smlouvě kupní. Pravomoc soudu je v tomto případě dána s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kompetenčním sporu ze dne 26. 10. 2010 č. j. Konf 56/2010-12, který dospěl k závěru, že předmětem řízení je cena za službu, když se jedná o objednávku vůči třetí straně na poskytnutí služby nabízející obsah prostřednictvím sítí a služeb o elektronických komunikacích a poskytnutí této služby nelze považovat za službu elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikací, nýbrž za službu, která nabízí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací. S ohledem na skutečnost, že žalovaná porušila povinnosti vyplývající ze shora uvedené smlouvy, a to uhradit služby poskytnuté třetími stranami prostřednictvím komunikační sítě žalobkyně soud v této části žalobě vyhověl. Zároveň uložil žalovanému uhradit i smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč, kterou shledal platně sjednanou, ve smyslu ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5.) Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 600 Kč), dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 179 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6.) Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik stovek obdobných návrhů. V souvislosti se shora uvedeným soud dále doplňuje, že dospěl k závěru, že nařízení o těchto žalobách obecně dopadá shora uvedené ustanovení s výjimkou případu, kdy skutkové okolnosti věci i právní hodnocení jsou natolik specifické, že je již nelze zařadit k „ obdobným věcem“. V daném případě se nejedná o takovouto výjimku, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána na naprosto totožném vzoru tak, jako v jiných obdobných případech, kdy došlo toliko k aktualizaci dat. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.