30 C 358/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované 2. celé jméno žalované , datum narození trvale bytem adresa žalované pro zaplacení dlužné částky 15 876 Kč s přísl.

I. Žalovaná [číslo] je povinna zaplatit žalobkyni částku výši 15 876 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 5 976 Kč od 24. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 7 230 Kč od 6. 10. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná [číslo] je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 876 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 5 976 Kč od 24. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 7 230 Kč od 6. 10. 2021 do zaplacení v případě, že žalovaná [číslo] nesplní povinnost vůči žalobkyni stanovenou ve výroku I. tohoto rozsudku ve lhůtě tam stanovené, a to ve lhůtě tří dnů od uplynutí lhůty uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku.

III. Povinnost žalované [číslo] uvedená ve výroku II. tohoto rozsudku zaniká v rozsahu, v jakém byla splněna žalovanou [číslo].

IV. Povinnost žalované [číslo] uvedená ve výroku I. tohoto rozsudku zaniká v rozsahu, v jakém byla splněna žalovanou [číslo].

V. Žalovaná [číslo] je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 3 560 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

VI. Žalovaná [číslo] je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 3 560 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 12. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované [číslo] povinnost zaplatit jí částku 15 876 Kč s příslušenstvím a v případě, že žalovaná 1. nesplní výše uvedenou povinnost, uložit tuto povinnost žalované 2., a to v rozsahu, v jakém žalovaná 1. uloženou povinnost nesplnila. V rozsahu, v jakém žalovaná 1. nebo 2. uloženou povinnost plní, pak zanikne druhé povinnost k plnění. Žalobu odůvodnila tím, že jako poskytovatel uzavřela s žalovanou 1. jako společností a žalovanou 2. jako ručitelem smlouvu o umístění sídla žalované 1. na adrese v [obec], [ulice a číslo], a to zejména za účelem zápisu žalované 1. do obchodního rejstříku s účinností od 21. 3. 2019 na dobu určitou, a to do 23. 1. 2021. S ohledem na skutečnost, že nedošlo k výpovědi smlouvy dle článku 4.2 smlouvy, došlo k automatické prolongaci smlouvy na stejné časové období, tj. 24 měsíců. Součástí smlouvy byla i služba„ základní administrace pošty“. Žalovaná 1. pak uhradila za poskytnutou službu odměnu ve výši 5 976 Kč. Pro případ prodlení s plněním závazků dle smlouvy pak byla žalovaná 1. povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 30 Kč za každý započatý den prodlení. Ze strany žalované 1. nedošlo v souladu s článkem 3.4 smlouvy do posledního dne aktuálně předplaceného období, tj. do 23. 1. 2021 k úhradě odměny na celé následující období, a proto je tato povinna uhradit smluvní pokutu 30 Kč za každý den prodlení počínaje dnem 24. 1. 2021, kdy žalobkyně vypočetla smluvní pokutu ke dni podání žaloby, tj. za 330 dnů, tzn. v celkové výši 9 900 Kč.

2. K výzvě soudu pak doplnila skutková tvrzení obsažená v žalobě v podání ze dne 4. 1. 2022, kdy k příslušenství pohledávky dále uvedla, že pokud jde o část nárokované smluvní pokuty ve výši 7 230 Kč, tak tato byla kapitalizována ke dni 22. 9. 2021, kdy byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné odměny a shora uvedené smluvní pokuty. Od této doby se tedy žalovaná dostala do prodlení s úhradou shora uvedené části smluvní pokuty.

3. Žalovaná se ve lhůtě poskytnuté ze strany soudu k žalobě nevyjádřila.

4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně a ani jeden ze žalovaných se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jejich konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o umístění sídla má soud za prokázané, že tato byla uzavřena s odkazem na ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dne 23. 1. 2019 mezi žalovanou 1. jako společností a žalovanou 2. jako ručitelem. Na základě shora uvedené smlouvy byla žalovaná 1. oprávněna umístit své sídlo na adrese [adresa žalované], a to zejména za účelem zápisu sídla společnosti do obchodního rejstříku s tím, že se nejedná o smlouvu nájemní opravňující žalovanou 1. k faktickému užívání prostoru v předmětném domě. Smlouva vymezovala služby, které žalobkyně žalované 1. poskytuje tak, že se jedná o poskytnutí sídla na dobu 24 měsíců zahrnující mimo jiné umístění štítku obsahující obchodní údaje žalované 1. na domě a základní administraci pošty. Smlouva byla uzavřena s účinností od 23. 1. 2019 na dobu určitou, a to do 23. 1. 2021, přičemž žalovaná se zavázala uhradit odměnu za poskytnutí služeb specifikovaných shora v celkové výši 5 976 Kč bez DPH s tím, že dle článku 3.3 byla odměna uhrazena před podpisem smlouvy v hotovosti k rukám poskytovatele, resp. bezhotovostním převodem na jeho účet. V článku 3.4 bylo dále ujednáno, že odměna za poskytnutí služeb na další období je splatná nejpozději k poslednímu dni aktuálně předplaceného období a bude hrazena bezhotovostně na bankovní účet poskytovatele č. ú. [bankovní účet], nebo v hotovosti k rukám zástupce žalobkyně oproti převzetí daňového dokladu. Pro případ prodlení žalované 1. s plněním tohoto peněžitého závazku byla tato povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 30 Kč, a to za každý jen započatý den prodlení. V článku 4.2 smlouvy bylo dále sjednáno, že nedojde-li jedné ze stran (tj. poskytovateli nebo společnosti) nejpozději 30 dní před koncem aktuálně předplaceného období výpověď druhé smluvní strany, smlouva se automaticky prodlužuje o stejnou dobu, na kterou byla ujednána dle článku 4.1 této smlouvy (tedy 24 měsíců). Žalovaná 2. pak byla ve smlouvě (článek 5) označena jako ručitel, která prohlásila v článku 5.1, že na sebe bere tuto povinnost a závazně a neodvolatelně prohlašuje, že v souladu s ustanovením § 2018 – 2028 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, uhradí veškeré existující či budoucí peněžité dluhy/závazky žalované 1. vůči žalobkyni vyplývající z této smlouvy, a nebo dluhy/závazky, které vzniknou na jejím základě, a to v plné výši. Peněžitými dluhy/závazky dle smlouvy se pak rozumí zejména dluh/závazek žalované 1. k úhradě odměny a smluvní pokuty za nedodržení povinnosti žalované 1. zajistit pravomocnou změnu sídla v obchodním rejstříku, a to včetně příslušenství náležejícího k těmto dluhům/závazkům. Z výzvy k úhradě ze dne 22. 9. 2021 a poštovního podacího archu dále vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovanou 1. k úhradě částky 13 206 Kč sestávající z odměny za prolongaci smlouvy pro období od 24. 1. 2021 do 24. 1. 2023 a smluvní pokuty od 24. 1. 2021 do 22. 9. 2021 ve výši 7 230 Kč. Z výpisu z obchodního rejstříku dále vyplynulo, že žalovaná 1. má s účinností od 15. 2. 2019 doposud zapsáno své sídlo na adrese v [obec], [ulice a číslo].

6. Podle § 1746 odstavec 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

7. Podle § 2018 OZ kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat.

8. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 OZ, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušení utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než v peněžitém.

9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o umístění sídla, která svým obsahem odpovídá nepojmenované smlouvě (inominátnímu kontraktu) ve smyslu ustanovení § 1746 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, na základě které vzniklo žalované 1. právo umístit své sídlo na adresu v [obec], [ulice a číslo] a povinnost žalobkyně umístit na tomto domě štítek se všemi údaji odpovídajícími obecně závazným právním předpisům a zajistit žalované 1. administraci pošty v dohodnutém rozsahu. Žalované 1. pak vznikla povinnost hradit odměnu za tyto služby ve výši 5 976 Kč, když žalobkyně a žalovaná 1. se shodly na tom, že odměna byla uhrazena před podpisem smlouvy. Soud si je na jedné straně vědom toho, že záměrem zákonodárce bylo, aby adresa skutečného a zapsaného sídla byla totožná se sídlem právnické osoby a jednalo se o místo, na němž je podnikatel skutečně k zastižení a že není vhodné sídlo společnosti řešit jako tzv. virtuální, nicméně ustanovení § 429 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, vychází ze skutečnosti, že u právnických osob je sídlem místo, které je zapsáno ve veřejném rejstříku. S ohledem na skutečnost, že žalovaná 1. má adresu uvedenou ve smlouvě zapsánu jako adresu sídla v obchodním rejstříku, je nepodstatné a žalovanými to nebylo ani namítáno, zda skutečné (faktické) sídlo žalované 1. je s adresou zapsanou totožné a zda je také prostor za tímto účelem užíván. Soud tedy dospěl k závěru, že tyto skutečnosti, které výslovně plynou ze smlouvy, nemohly ovlivnit platnost uzavřené smlouvy, neboť se nejedná o plnění nemožné či nedovolené. Soud pak upřednostňuje smluvní volnost stran a na smlouvu proto pohlíží jako na platnou tak, jak je uvedeno shora, a to s odkazem na ustanovení § 574 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Smlouva je navíc dostatečně určitá, aby bylo možné dovodit shora popsaná práva a povinnosti stran. S ohledem na znění článku 4.2 pak došlo k automatické prolongaci smlouvy na další dva roky, tedy období od 24. 1. 2021 do 24. 1. 2023, a s tím související povinnost žalované 1. uhradit žalobkyni odměnu ve výši 5 976 Kč, a to k poslednímu dni aktuálně předplaceného období, tedy ke dni 23. 1. 2021. Protože žalovaná 1. nedostála své povinnosti, soud této uložil povinnost odměnu žalobkyni zaplatit. Žalobkyni dále vzniklo právo vyúčtovat žalované i smluvní pokutu dle článku 3.4 věta druhá smlouvy, a to ve výši 30 Kč denně, když takto sjednanou smluvní pokutu soud shledal jako platně ujednanou ve smyslu ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. S ohledem na shora uvedené tak soud nároku žalobkyně vůči žalované 1. zcela vyhověl.

10. Pokud se týká žalované 2., pak tato ve smlouvě o umístění sídla výslovně prohlásila, že jako ručitel uhradí veškeré existující i budoucí peněžité závazky žalované 1. vůči žalobkyni, které vzniknou ze smlouvy (viz článek 5.1 smlouvy), a to včetně příslušenství. Soud považuje toto ustanovení smlouvy za prohlášení ve smyslu ustanovení § 2018 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Z výzvy zaslané žalované č. 1 dne 22. 9. 2021 a podacího archu lze dovodit splnění povinnosti žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2021 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, tedy zaslání výzvy dlužníkovi. Ani žalovaná 2. nevznesla žádné námitky, v řízení neučinila ve lhůtě poskytnuté ze strany soudu žádná tvrzení. Soud proto považuje její závazek jako závazek ručitele taktéž za prokázaný, a to ve shodné výši jako u žalované 1. V případě závazku ručitele a dlužníka se jedná o solidární závazek, nicméně jen ve formě tzv. nepravé solidarity odpovídají pravidlu vyjadřovanému v soudních rozhodnutích tak, že plněním jednoho z takto zavázaných osob zaniká v rozsahu takto poskytnutého plnění povinnost druhého (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 669/2017). Změnu formulací výroku oproti petitu žaloby pak soud mohl učinit, když v tomto smyslu není vázán žalobním petitem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 669/2017 či 23 Cdo 28/2010). I ohledně nároku žalobkyně vůči žalované 2. soud dospěl k závěru, že tento je zcela po právu. Lhůta pro zaplacení byla odvozena s ohledem na nepravou solidaritu žalovaných 1. a 2. a s ohledem na postavení žalované 2. jako ručitele v souladu s petitem žaloby tak, že pro žalovanou 2. činí tři dny a její počátek je odvozen od marného uplynutí lhůty stanovené ve výroku I. pro žalovanou I.

11. Soud současně ve výrocích III. a IV. upravil s ohledem na nepravou solidaritu zánik povinností žalovaných 1. a 2. ve vazbě na splnění povinnosti druhou z nich.

12. Žalobkyni s ohledem na skutečnost, že se žalovaná 1. a 2. dostaly do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, vzniklo právo i na zaplacení smluvního úroku z prodlení, a to smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, když jeho výši soud shledal jako přiměřenou.

13. Pouze z opatrnosti pak soud ohledně věcné příslušnosti odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2020 č. j. Ncp 422/2020-28, kdy tento dospěl ve skutkově i právně totožné věci v závěru, že k projednání rozhodnutí jsou věcně příslušné okresní soudy.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla v řízení zcela úspěšná, má právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, ze tří úkonů právní služby po 1 740 Kč (tj. 5 220 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, a dále tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 7 120 Kč. Tato částka pak byla rozdělena mezi žalované 1. a 2. rovným dílem (3 560 Kč), a to s ohledem na skutečnost, že žalované 1. a 2. mají postavení samostatných společníků, nikoliv nerozlučných společníků – viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 669/2017 či sp. zn. 21 Cdo 633/2014 Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.