30 C 365/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 000 Kč I.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. [jméno] [příjmení]. 1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 1. 10. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 1 000 Kč. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [název práv. osoby] smlouvu o zápůjčce [číslo] to v souladu s ustanovením § 1841 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, a zákonem o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když žalovaný potvrdil svůj souhlas s všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou nedílnou součástí shora uvedené smlouvy o zápůjčce. Dle čl.

4. Všeobecných obchodních podmínek se podání žádosti o zápůjčku provádí prostřednictvím elektronického kanálu, kdy kontraktační proces se odehrává na internetových stránkách [název práv. osoby], přičemž žalovaný uhradil za účelem ověření bankovního účtu, na který byla zápůjčka poskytnuta, jednorázový nevratný poplatek ve výši 1 Kč, když původní věřitel se zavázal do tří pracovních dnů po úhradě ověřovacího poplatku poukázat zápůjčku na účet žalovaného. Zápůjčka ve výši 1 000 Kč byla poukázána na účet žalovaného dne 20. 7. 2015. Předmět zápůjčky pak měl žalovaný uhradit původnímu věřiteli do 30 dnů od data poskytnutí zápůjčky. Dle čl.

9. Všeobecných obchodních podmínek žalovaný, který nesplní povinnost splatit zápůjčku v den její splatnosti, musí uhradit„ penále z prodlení“ po dobu 30 dnů ve výši 1 % za každý den prodlení ze splatné částky, kterou byl žalovaný povinen dle smlouvy vrátit. Z důvodu nevrácení zápůjčky řádně a včas bylo žalovanému vypočteno za období 30 dnů od data splatnosti kapitalizované„ penále z prodlení“ ve výši 1 200 Kč, kdy dále byl tento povinen na základě článku 9.3 Všeobecných obchodních podmínek uhradit účelně vynaložené náklady za uplatnění pohledávky ve výši 500 Kč za každou odeslanou písemnou upomínku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2017 postoupil původní věřitel předmětnou pohledávku na žalobkyni. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3.) Podle ustanovení § 115a o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4.) Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu ve věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Původní věřitel a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a n., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdy ze smlouvy, jež se stala perfektní přenecháním předmětu zápůjčky žalovanému ve výši 1 000 Kč, vznikla původnímu věřiteli povinnost strpět užívání předmětu zápůjčky žalovaným a žalovanému vznikla povinnost předmět zápůjčky původnímu věřiteli ve lhůtě sjednané ve smlouvě vrátit. Jistina byla poskytnuta dne 20. 7. 2015, takže žalovaný měl povinnost vrátit předmět jistiny do 19. 8. 2015, když úrok nebyl sjednán. Žalovaný však původnímu věřiteli ani žalobkyni předmět zápůjčky dosud nevrátil, proto soud žalobě v této části vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení splněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5.) Pokud jde o žalobkyní nárokované„ penále z prodlení“ ve výši 1 200 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč, které byly ve smlouvě specifikovány jako sankční poplatek, pak v obou těchto případech soud dospěl k závěru, že se jedná ve své podstatě o smluvní pokutu. Toto ujednání je dle názoru soudu s ohledem na znění ustanovení § 1815 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ujednání nepřiměřené, ke kterému nelze přihlížet, ledaže se ho spotřebitel dovolá, což se v daném případě nestalo. Ve své podstatě se na shora uvedená ujednání pohlíží tak, jako by nebyla vůbec učiněna, a tato tak nemají žádné právní účinky. Jde o ujednání zdánlivá ve smyslu ustanovení § 551 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. V této souvislosti pak soud dále dodává, že ustanovení § 1814 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, uvádí toliko demonstrativní výčet zakázaných jednání, když směrnice 93/13/ v bodě I. písmeno e) přílohy zařadila mezi ujednání, o nichž se předpokládá jejich nepřiměřenost, i ujednání, na jejichž základě spotřebitel, který neplní svůj závazek, platí nepřiměřeně vysoké odškodné. Skutečnost, že do seznamu nepřiměřených ujednání § 1814 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, tento případ zařazen nebyl, nebrání posouzení takových ujednání podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, když v praxi jde zejména o smluvní úroky z prodlení, smluvní pokuty apod. V této souvislosti soud dále uvádí, že takto koncipovaná smluvní pokuta se stává nástrojem nepřiměřeně vysokého zisku žalobkyně, kdy byla sjednána ve výši 365 % ročně, když na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně byla oprávněna smluvní pokutu požadovat toliko za období 30 dnů. Ke stejnému závěru pak soud dospěl i ohledně poplatku za odeslání upomínky, které rovněž nelze vnímat jinak než smluvní pokutu. Smluvní pokuta v daném případě představuje toliko nepřiměřený zajišťovací nástroj. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobu v tomto rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 6.) Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 600 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 187/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 7.) Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik desítek obdobných návrhů.